Proklos, latinsky Proclus (kolem 410 Konstantinopol – 17. dubna 485 Athény), byl helénistický řecky píšící filosof 5. století, jeden z nejvýznamnějších představitelů novoplatonismu. Je po něm pojmenován kráter Proclus na přivrácené straně Měsíce.Antonín Rükl: Atlas Měsíce, druhé české vydání, Aventinum (Praha 2012), kapitola Cleomedes, str. 78, č. mapového listu 26, Crater Proclus on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA
Životopis Proklos prožil mládí v Lykii, na jižním pobřeží dnešního Turecka, studoval v Alexandrii rétoriku, matematiku a Aristotelovu filosofii a nakonec platónskou filosofii v Athénách, ve škole, kterou pak od roku 437 až do své smrti roku 485 vedl. Jeho životopis napsal jeho žák Marínos.
Myšlení a vliv Proklos se pokládal za žáka Platónova, byl to myslitel velmi systematický a zároveň synkretický. Systematicky zpracoval nauku o idejích a spojil ji s Aristotelovou Metafysikou i se stoickými prvky. Hmotné věci jsou jen jevy skutečných idejí a pravou skutečností je – jako u Parmenida a Plótína – pouze Jedno (to hen), jež Proklos ztotožňuje s Bohem a s dobrem. Jedno tedy není jsoucí, nýbrž je „nad bytím“ (epekeina tés úsiasPlatón, Ústava 509b.) a věci se k němu vztahují dvojím způsobem: předně tak, že z něho pocházejí, a za druhé tak, že se k němu obracejí, protože touží po dokonalosti. Proklův systém je ovšem mnohem složitější a propracovanější. Všechny věci se hierarchicky odvozují od Jednoho jako jeho emanace, takže všechny mají duchovní, ideální povahu. Proti skeptikům namítá, že skutečné ideje sídlí v duši, která je tedy může bezpečně poznávat jakožto jí sourodé, příbuzné.
Ačkoli Proklos byl pohan, ctitel bohyně Athény, jeho dílo mělo nesmírný vliv na celou středověkou scholastiku, a to zejména prostřednictvím neznámého křesťanského autora 5. století, tzv. Pseudo-Dionýsia Areopagity, jenž se vydával za biblického Dionysia z Areopagu. Jeho hlavní dílo, Základy teologie (Stoicheiósis theologiké), přeložil Vilém z Moerbeke ve 13. století do latiny, takže toto dílo zprostředkovalo novoplatónskou filosofii celému pozdnímu středověku, renesanci i novověku až po Hegela. Druhým prostředníkem byl Boëthius, jehož Filosofie utěšitelka se odkazuje na Proklův komentář k Timaiovi. Třetím byl anonymní spis O příčinách (Liber de causis), výpisky z jeho Základů zkompilované v arabském prostředí, který se ve středověku někdy připisoval Aristotelovi a těšil se značné autoritě (ve 13. stol. byl používán jako jedna z učebnic pro výuku metafyziky).
V moderní době měl Proklos velký vliv na amerického básníka Emersona a od třicátých let 20. století se jím zabývá řada filosofů. Po Proklovi se jmenuje i kráter na Měsíci.
Spisy Většina Proklových spisů jsou komentáře k Platónovým dialogům; zachovalo se jich pět. Jeho hlavní spis, Základy theologie, je vybudován v 211 větách, za nimiž pokaždé následuje důkaz. V Základech fysiky shrnul Aristotelovu nauku o přírodě a psal také o matematice, astronomii a gramatice. Napsal vlivný komentář k první knize Eukleidových Základů, jehož část přeložil do latiny Kepler. Tři menší Proklovy spisy o prozřetelnosti, osudu a existenci zla se zachovaly jen v latinských překladech.
Odkazy Reference
Literatura
Související články Pseudo-Dionysios Areopagita Helénismus novoplatónismus
Externí odkazy
Heslo Proklos s bibliografií
Podrobná bibliografie edic a komentářů Bibliografie článků o Proklovi 1990-2006 Proclus's Life and Teachings texty ke stažení The theology of Plato – en On the Signs of Divine Possession - en Hymn to the Muses - en On the Sacred Art - en Sur l'art hiératique chez les Grecs (Úvod – fr, text - gr) Proclus, Select Online Resources – en, gr
Kategorie:Řečtí filozofové Kategorie:Novoplatónikové Kategorie:Starověcí řečtí matematici Kategorie:Matematici 5. století Kategorie:Narození v 5. století Kategorie:Narození v Konstantinopoli Kategorie:Úmrtí v roce 485 Kategorie:Úmrtí 17. dubna Kategorie:Úmrtí v Athénách Kategorie:Muži