Štír nejjedovatější (Leiurus quinquestriatus) též známý jako štír smrtonoš (v angličtině deathstalker), je druh štíra, který má nejúčinnější jed ze všech štírů na světě. Vzhledem k malé kapacitě jedového váčku uvnitř telsonu způsobí méně úmrtí než štír tlustorepý (Androctonus australis).
Areál rozšíření Leiurus quinquestriatus se vyskytuje v suchých až pouštních oblastech Afriky (Alžírsko, Čad, Egypt, Etiopie, Libye, Mali, Niger, Somálsko, Súdán a Tunisko) a Asie (Egypt, Izrael, Jordánsko, Kuvajt, Libanon, Omán, Katar, Saúdská Arábie, Sýrie, neevropské Turecko, Spojené arabské emiráty, Jemen).
Vytváří dva poddruhy: L. q. quinquestriatus (Ehrenberg, 1828), který se vyskytuje v severní Africe a Čadu, Súdánu, Nigeru a Somálsku, a L. q. hebraeus (Birula, 1908), který se vyskytuje v Izraeli, Libanonu, Sýrii až po Katar, Omán a Jordánsko. L. q. hebraeus má hrubší články metasomy.Štír nejjedovatější Leiurus quinquestriatus (Ehrenberg, 1828). In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 12. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id478690/
Jed náhled|Smrtonoš poblíž Tzehelim, Izrael Smrtonoš je jedním z nejnebezpečnějších druhů štírů. Je nejútočnější a jeho chování je nepředvídatelné."The World’s Most Dangerous Scorpions" Planet Deadly."Not so scary scorpions" National Science Foundation. Jeho jed obsahuje mix neurotoxinů, pro usmrcení stačí malá dávka.
Bodnutí Jeho bodnutí je mimořádně bolestivé (pravděpodobně nejbolestivějším bodnutím z řádu štírů), ale zdravého dospělého člověka by nemělo usmrtit. Avšak děti, starší nebo choravé / vetké / stonající osoby (zejména ty s alergickou reakcí, srdečními potížemi nebo obezitou) jsou ve významně větším ohrožení života.
Po průniku jedu do oběhu se dostavují celkové příznaky otravy. První známkou bývá bolest v nadbřišku, citlivost až spontánní bolestivost břišních svalů. Pacient pociťuje svírání, suchost a škrábání v hrdle a snaží se kašláním odstranit neexistující překážku v dýchacích cestách. Současně se objevují poruchy řeči. V téže době nemocný pociťuje neklid, úzkost a podrážděnost.
Bodnutí vytváří riziko anafylaktického šoku (potencionálně život ohrožující alergickou reakci na jed). Studie z Izraele popisuje po uštknutí i častý výskyt pankreatitidy. Pokud bodnutí způsobí smrt, je její příčinou většinou plicní edém. I přes existenci protijedu je pacient po bodnutí smrtonošem v přímém ohrožení života, jed štíra je totiž neobvykle odolný vůči protijedům, zpravidla je tedy nutno podávat velké dávky.
Protijed vyrábí farmaceutické společnosti AbbVie a Sanofi Pasteur a národní očkovací a protijedová centrála v Riyadhu.
Neurotoxiny Neurotoxiny, které jsou obsažené v jedu štíra L. quinquestriatus:
Chlorotoxin Charybdotoxin - blokátor draslíkových kanálů aktivovanými vápníkem Scyllatoxin Agitoxiny typu jedna, dvě a tři
Další součásti jedu :
Lq2 - pojmenováno po tomto štírovi.
Využití jedu Součást jedu smrtonosiče, látka peptid chlorotoxin, se ukázala býti potencionální vhodnou látkou pro ošetřování nádorů lidského mozku. Další studie naznačují, že další látky obsažené v jedu mohou pomoci s regulací inzulinu a mohly by být využity pro léčení diabetu.
V roce 2015 byly zahájeny klinické testy zkoumající využití chlorotoxinu s připojenou fluorescentní molekulou jako "barvivo na nádory mozku" (BLZ-100), což umožnilo označovat/zvýrazňovat rakovinné buňky během operace. Při odoperování rakovinných buněk z mozku je jejich označení nesmírně důležité, jelikož je třeba odstranit co nejvíce nádorových buněk, avšak neodstranit zdravou tkáň nezbytnou pro správnou funkci mozku. V předklinických zkouškách na zvířátech tato technika dokázala zvýraznit extrémně malé shluky čítající zhruba 200 rakovinných buněk, což je ve srovnání se standardním postupem pomocí MRI, jehož dolní hranice pro záchyt je alespoň 500 000 buněk, výborný výsledek.
Chov Chov je poměrně snadný, přesto se kvůli jedovatosti nedoporučuje. Tento štír je mnohem rychlejší, aktivnější a hlavně agresivnější než jemu podobný severoafrický štír Androctonus australis. Jako substrát do terária se hodí písek. Terárium musí mít minimální rozměry 30 × 20 × 20 cm (d. v. š.). Leiurus quinquestriatus si nevyhrabává nory. Jako úkryt poslouží kámen, ale nesmí být podepřený tak, že by jej štír mohl shodit a sám se zavalit. Pro chov je třeba udržovat vyšší teplotu, až 35 °C ve dne s nočním poklesem na 25 °C. Vlhkost je nutné udržovat minimální, okolo 40 %. Štír při vyšší vlhkosti může onemocnět plísněmi a mohou mu černat a odpadávat končetiny.
Vodu k napájení je třeba dodávat rosením terária jednou měsíčně v dostatečném množství, které štíra uspokojí a neublíží mu. S výjimkou páření je nutné chovat štíry odděleně, a to i mláďata.
Neměl by být chován nikým jiným než vědci a zkušenými chovateli. V mnoha státech je chov přísně zakázán, nebo omezen.Ve Spojeném království je pro chov vyžadována licence, viz 1976 Dangerous Wild Animals Act odkaz=https://en.wikipedia.org/wiki/File:L_quinquestriatus2.jpg|náhled|Smrtonoš v zajetí požírá cvrčka
Odkazy
Reference
Literatura KŮRKA, Antonín a KOVAŘÍK, František. České názvy živočichů. VI., Pavoukovci (Arachnida) I., pavouci (Araneae) a štíři (Scorpiones). Praha: Národní muzeum, 2003. 167 s. .
Externí odkazy
Neony pouště
Kategorie:Buthidae