Julius Eduard Mařák (29. března 1832 LitomyšlSOA Zámrsk, Matrika narozených 1817-1833 v Litomyšli , sign.1305, ukn.5571, str.499. Dostupné online – 8. října 1899 SmíchovMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Václava na pražském Smíchově) byl český malíř – krajinář, kreslíř a grafik druhé poloviny 19. století.

Život Narodil se jako třetí ze šesti synů zámeckého protokolisty Jana Mařáka z Heřmanic u Chocně a jeho manželky Josefy, rozené Hermannové. Narodil se v Litomyšli na Smetanově náměstí čp. 100 (od roku 1913 je na domě pamětní deska). V tomto městě prožil dětská a chlapecká léta, absolvoval tam nižší ročníky na piaristickém gymnáziu a zároveň se učil malovat u Antonína Dvořáka, který žil v nedalekých Němčicích. V roce 1848 se s dvěma staršími bratry Gustavem a Alexandrem přestěhoval do Prahy. Bydleli v podnájmuNárodní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 143, obraz 681 a Julius dostudoval vyšší gymnázium. V roce 1850 celá rodina přesídlila do Prahy.Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny

V letech 1852–1853 studoval na pražské akademii u profesora Maxe Haushofera. V následujících letech často cestoval za svým otcem, kterého úřednické povinnosti zavedly na různá místa. Procestoval Krkonoše, severovýchodní Čechy a Český ráj a Šumavu, odkud si přivážel množství kreseb, studií a náčrtů. Krátce studoval v Mnichově soukromě u profesorů Leopolda Rottmanna a Eduarda Schleicha.

Dlouhodobě pobýval také ve Vídni, kde se u mědirytce K. J. Schmidta naučil technice leptu (1858) a od roku 1860 se na předměstí Vídně v Gumpendorfer Strasse usadil natrvalo i s rodiči.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- und Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt, Wien 1869, s. 635 Působil jako ilustrátor a vyučoval ve šlechtických rodinách kreslení. Prvního výrazného úspěchu dosáhl v roce 1866 na výstavě Vídeňského uměleckého spolku kresbou Pod jilmy. V roce 1869 cestoval na Balkán a v letech 1872–1875 pobýval v Tyrolsku. Jeho obraz Čapí sněm získal zlatou medaili na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Velký úspěch zaznamenal Mařák s cyklem kreseb Rakouské lesní charaktery, který byl objednán přímo císařem Františkem Josefem I. Za něj získal od vídeňské malířské akademie Reichelovu cenu a cyklus byl zařazen do sbírek dvorního muzea ve Vídní. vlevo|náhled|Mařákovi žáci (zleva Kalvoda, Langer, Satra, Ullmann, Bubeníček, Lolek) Roku 1882 dostal zakázku na výzdobu Národního divadla a v roce 1887 se přestěhoval do Prahy, neboť mu bylo nabídnuto místo profesora na pražské akademii v ateliéru krajinomalby.Loriš, str. 11 Krajinářskou školu vedl dvanáct let. Jeho žáky byli mj. Antonín Slavíček, Václav Březina, František Kaván, Jan Honsa, Otakar Lebeda, Alois Kalvoda, Stanislav Lolek, Jaroslav Panuška, Ota Bubeníček nebo Mařákova manželka Ida a dcera Josefina.Blažíčková-Horová N, in: Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), 2008, s. 106 Tito žáci jsou souhrnně označování pojmem „Mařákova malířská škola“, zkráceně mařákovci.

Roku 1893 vážně onemocněl a výzdobu Národního divadla dokončil v posledním roce života za pomoci své dcery a některých svých žáků. Zemřel 8. října 1899 v Praze.Loriš, str. 12 Pochován byl na Vyšehradském hřbitově v Praze (hrob 6B-36).

Rodina Dne 10. června 1871 se oženil se svou žačkou Idou, rozenou Pfeffermannovou (1848–1908), dcerou vídeňského zubaře. Jejich jediný potomek, dcera Josefina, zvaná Pepa (1872–1907) byla též malířka.

Julius Mařák byl strýcem operního pěvce Otakara Mařáka, houslisty Jana Mařáka a harfistky Jarmily Mařákové-Schulzové, manželky překladatele Ivana Schulze.

Dílo náhled|Návrat z pastvy (1888) Mařák se celý život věnoval krajinomalbě. Je také jediným krajinářem, který se podílel na výzdobě Národního divadla v Praze, kam namaloval slavná místa českých dějin (Říp, Blaník, Vyšehrad atp.). Jeho krajinomalby zdobí i schodiště Národního muzea v Praze (16 rozměrných obrazů s českými hrady a dalšími památnými místy).

Stylově se jeho dílo postupně posouvá od patetického romantismu k realistickému plenéru. Mařák vytvořil stovky kresebných studií v plenéru. Jeho častým námětem byl intimní lesní interiér, který zachycoval romantickým, snivým způsobem. Mařákova barevnost se pohybuje především na škále zemitých hnědí, okrů a zelení, to vše plnoplasticky promodelované světlem a stínem. V pozdějších pracích se projevuje rozvolňování malířského rukopisu, které v mnohém předznamenává impresionistickou tvorbu jeho žáků.

Kresba mu však byla nejen přípravou k malbě, ale také finálním výtvarným projevem. Velké proslulosti dosáhl při práci s uhlem. Už v roce 1868 vytvořil pro pařížské a mnichovské nakladatelství Goupil & Kaeser uhlem kreslené cykly Čtyři roční období a Čtyři denní doby, které se po převodu kreseb grafikem E. Willmannem do podoby rytin staly ve své době evropsky proslulé. Podobný úspěch přinesl i cyklus Lesních samot, opět kreslený uhlem a Willmannem převedený do podoby ocelorytu. Z grafických technik ovládal Mařák techniku leptu. Na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století vytvořil cyklus asi třiceti leptů intenzivně využívajících možnosti šerosvitného účinku, který tato technika nabízí. Mařákovy kresby a grafiky ještě silněji než jeho malby přesně a důsledně zachycují detaily krajiny a lesní vegetace.

Spolupracoval s vídeňskými časopisy, hojně také kreslil pro české Květy a Světozor.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, Naděžda: Julius Mařák a jeho žáci, Národní galerie (katalog výstavy), Praha 1999 Boučková J., Julius Mařák, VČG Pardubice 1981 BUŽGOVÁ, Eva. Grafika Julia Mařáka. Umění, roč. 4, (1956), č. 2, s. 151–169. ŠUMAN, V., Julius Mařák a jeho škola, Praha 1929 BROŽKOVÁ, Libuše. K otázce autorství cyklu historických krajin pro ochoz a schodiště Národního musea. Umění, roč. 8, (1960), č. 6, s. 625-632. Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 176, Národní galerie v Praze 2016, Mařák Julius, Umělecké album Julia Mařáka (prémie "Jarého věku" 1885), Praha 1885 DOTŘEL, Jan. Julius Mařák, nástin životopisný, Rudolf Ryšavý, Praha 1909 Muzika, F., Prameny, sbírka dobrého umění. Svazek 42. Julius Mařák, Melantrich, Praha 1940

Externí odkazy

ČT, 2012, dokument Julius Mařák: Cyklus pro předsíň královské lóže

Kategorie:České malířství 19. století Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Čeští krajináři Kategorie:Realističtí malíři Kategorie:Škola Maxmiliana Haushofera Kategorie:Narození v roce 1832 Kategorie:Úmrtí v roce 1899 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 29. března Kategorie:Úmrtí 8. října Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Narození v Litomyšli Kategorie:Působící v Litomyšli Kategorie:Členové JUV Kategorie:Úmrtí v Praze