Malachit je uhličitan mědi s OH skupinou. Malachit má zpravidla zelenou barvu, která se může pohybovat v odstínech od světle zelené až po černozelenou. Je neprůhledný. Nejčastěji se vyskytuje v podobě práškovitých, zemitých, vrstevnatých, ledvinitých a krápníkovitých agregátů. Příležitostně také ve formě malých sloupcovitých a jehlicovitých krystalů. Jeho výskyt je vázán na oblasti výskytů sulfidů mědi, např. chalkopyrit, jejichž přeměnou vzniká.
Historie
náhled|Opracovaný leštěný malachit Dekorativní kámen: Malachit se objevoval již ve starověkém Egyptě, kde se využíval k řezbě sošek, amuletů a kamejí. Také Řekové a Římané jej znali a užívali hojně ve šperku. Dále mletý malachit sloužil jako líčidlo s údajnými ochrannými účinky, také při nemocech očí. V lékařství se až do 18. století užíval pro údajné podpůrné účinky při růstu dětí a pro utišení bolesti. Byzantský císař Justinián dal malachitové sloupy použít v interiéru chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli. V roce 1635 byla objevena bohatá ložiska malachitu na UraleRudolf Ďuďa, Luboš Rejl: Drahé kameny. Avicenum 1997, s. 260–263 a v průběhu 18. století se malachitové nádoby, desky stolů a inkrustace kabinetů staly typicky ruskými produkty glyptiky a marketérie. Nejvýznamnější sbírku shromáždil rusky car Petr I. Veliký v Zimním paláci v Petrohradu. Populární malachitové kameje se objevily v období klasicismu v Itálii i ve Francii.
Technické využití: Malachit byl od starověku používán také jako minerální pigment v zelených barvách. Sloužil jako barvivo k malbě, býval označován jako méně výrazná ruda mědi. Je velmi citlivý na kyseliny a kolísání v barvě. V 19. století v oblastech s vyšší akumulací byl využíván jako méně významná ruda mědi, jelikož obsahuje až 55 % až 57,4 % mědi. Nacházen byl na většině mědnatých ložisek, dříve byl nazýván skalní zeleň.
Název minerálu pochází z řeckého slova malache označující sléz a sytě zelenou barvu.
Vznik Tvoří se v alteračních a oxidačních oblastech ložisek měděných rud, často se sekundárními minerály včetně azuritu, kde vzniká přímo z roztoků. Zjednodušeně se dá říci, že malachit vzniká na místech, kde dochází ke zvětrávání rud mědi a z jistého pohledu tak vzniká i na měděných střechách při jejich zvětrávání. Často se tak vyskytuje jako povlak na jiných horninách a minerálech, ale může tvořit také krápníky.
Vlastnosti Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 3,5–4, krápníkovitý, vláknitý, kulovitý, jehličkovitý, hustota 3,9 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {201} a dobrá podle {010}, lom – nepravidelný až lasturnatý. Optické vlastnosti: Barvu má velmi zelenou až tmavě zelenou, vryp světle zelený, lesk skelný, matný, v některých případech hedvábný. Chemické vlastnosti: Složení: Cu 57,48 %, C 5,43 %, H 0,91 %, O 36,18 %, šumí v HCl.
Výskyt Česko Příbram Podkrkonoší – vyskytuje se v permských sedimentech, kde tvoří nesouvislé horizonty. Měděnec a vrch Mědník svět – Rusko (Ural), Demokratická republika Kongo, Namibie, Mexiko, Wales, ve Spojených státech obzvláště v Arizoně
Parageneze V časté asociaci s azuritem, atacamitem, aurichalcitem, brochantitem, kalcitem, chalcedonem, chryzokolem, kupritem, limonitem, tenoritem a wadem
Využití Malachit se od starověku až dodnes využívá pro dekorativní účely a jako šperkařský kámen. Dříve se rozemletý malachit používal i jako líčidlo.. Ve špercích z Turecka a Ruska bývá využíván efekt spojení malachitu s tyrkysem.
Odkazy
Reference
Související články Seznam minerálů
Externí odkazy
Malachit na webu mindat.org Malachit na webu Webmineral.com Malachit v atlasu minerálů
Kategorie:Minerály mědi Kategorie:Minerály 5. třídy Kategorie:Karbonáty Kategorie:Drahé kameny Kategorie:Šperkařství Kategorie:Měděné rudy