Juliusz Słowacki (4. září 1809 Kremenec – 3. dubna 1849 Paříž) byl polský dramatik, básník, spisovatel, překladatel a filosof a jeden z nejznámějších autorů z doby romantismu.
Je rovněž považován za otce moderního polského dramatu. Jeho díla často obsahují prvky z polských dějin, slovanského náboženství, mystiky a orientalismu. Ve svých dílech často používal neologismy a také ironii. Psal především dramata, ale také i lyrickou poezii. Mezi jeho nejznámější díla patří dramata a a básně , a .
Mládí strávil ve městě Kremenec, které se dnes nachází na území Ukrajiny, a ve Vilniusu. Během svého života krátce pracoval pro vládu Polského království. V průběhu listopadového povstání v roce 1830 sloužil jako kurýr polské Národní vlády (). Po potlačení povstání musel emigrovat. Krátce žil v Paříži ve Francii a později v Ženevě ve Švýcarsku. Cestoval také po Itálii, Řecku a navštívil i země Blízkého východu. Nakonec se vrátil do Paříže, kde také ve 39 letech zemřel na tuberkulózu. Byl pohřben na hřbitově v pařížském Montmartru. V Polsku nese jeho jméno několik škol a ulic.
Životopis
Mládí Narodil se 4. září roku 1809 v Kremenci () ve Volyni. Město bylo tehdy součástí Polsko-litevské unie a poté Ruského impéria. V současnosti se město nachází na území Ukrajiny. vlevo|náhled|Salomea Słowacka Jeho otcem byl polský šlechtic Euzebiusz Słowacki, který na lyceu v Kremenci vyučoval rétoriku, poezii, polský jazyk a dějiny literatury. Od roku 1811 působil v Katedře rétoriky a poezie na Vilniuské univerzitě. Euzebiusz Słowacki zemřel roku 1814. O Juliusze se po smrti Euzebiusze starala jeho matka Salomea Słowacka (rozená Januszewska). Roku 1818 se provdala za profesora medicíny Augusta Bécua. Słowacka vedla literární salon, kde se v roce 1822 Juliusz setkal s polským spisovatelem Adamem Mickiewiczem. O dva roky později, roku 1824, byl Adam Mickiewicz ruskými úřady zatčen a vyhnán do exilu, kvůli členství v tajném polském studentském spolku s názvem Filomaté. Słowacki se s ním pravděpodobně setkal ve Vilniusu, den předtím než byl zatčen.
Słowacki studoval na lyceu v Kremenci a na přípravném gymnáziu Vilniuské univerzity. Mezi lety 1825 a 1828 studoval práva na univerzitě ve Vilniusu. Právě z tohoto období pocházejí jeho nejstarší dochované básně. Nicméně, předpokládá se že některé básně napsal dříve, ty se však nedochovaly. Roku 1829 se přestěhoval do Varšavy, kde pracoval na ministerstvu financí (). Počátkem roku 1830 zahájil svou literární kariéru románem Hugo, který byl publikován v periodiku Melitele. Poté publikoval několik básní s vlasteneckými a náboženskými tématy.
V lednu 1831 se připojil k diplomatickému personálu revoluční polské Národní vlády vedené polským šlechticem a politikem Adamem Jerzym Czartoryským. Zpočátku pracoval jako písař. Dne 8. března 1831 byl vyslán do Drážďan. V Drážďanech byl Słowacki vřele přijat místní polskou komunitou. V červenci v roce 1831 se dobrovolně přihlásil k doručování zpráv polské Národní vlády jejím zástupcům v Londýně a Paříži, kde se dozvěděl o pádu povstání. Podrobnosti o tom, jaké dopisy a komu nesl, nejsou známy. vpravo|náhled|Mladý Juliusz Słowacki
Emigrace Stejně jako mnoho jeho krajanů se i Juliusz Słowacki rozhodl zůstat ve Francii. Roku 1832 vydal své první básnické sbírky a první dvě dramata. Zanedlouho se také opět setkal s Adamem Mickiewiczem. Słowackého básně, napsané ve 20. letech 19. století, ale nebyly mezi polskými krajany v Paříži příliš populární, neboť nedokázaly zachytit náladu lidu žijícího během dělení Polska. Słowackého rozzlobil i Mickiewicz, který nejenže byl jakožto spisovatel více oblíbený, ale navíc ve třetí části romantického dramatu Dziady z roku 1832 obsadil Słowackého nevlastního otce, Augusta Bécua, do role padoucha. V dopise pro jeho matku tehdy Słowacki napsal, že ihned po přečtení dramatu byl připraven vyzvat Mickiewicze na souboj. K souboji mezi Słowackim a Mickiewiczem sice nakonec nedošlo, nicméně Słowacki ho od té doby vnímal jako hlavního rivala. O několik dní později se Słowacki rozhodl kvůli neoblíbenosti místní polské komunity a ostré kritiky ze strany Mickiewicze odjet z Paříže do Ženevy ve Švýcarsku. Francouzské úřady mu následně odepřely právo vrátit se do Francie.
Mezi lety 1833 a 1836 žil ve Švýcarsku. Roku 1833 byl vydán třetí svazek jeho básní, obsahující díla z období povstání. Ten na rozdíl od ostatních byl více nacionalistický a ve Słowackého vlasti získal větší uznání. Brzy poté napsal několik děl s romantickými tématy, například W Szwajcarii, Rozłączenie, Stokrótki a Chmury.
V roce 1834 vydal romantické drama o sebezkoumání polského lidu po neúspěšném listopadovém povstání s názvem . Toto drama je považováno za jedno z jeho nejlepších děl.
Roku 1836 se rozhodl opustit Švýcarsko a vydat se do Itálie. V Římě se setkal a spřátelil s polským básníkem Zygmuntem Krasińským, který je považován za prvního seriózního literárního kritika Słowackého díla.Stanisław Makowski (1985), "Juliusz Słowacki", Literatura polska. Przewodnik encyklopedyczny, t. 2, Warszawa, p. 376. Słowacki věnoval Krasińskému několik svých děl, včetně dramatu . Poté, co Słowacki odešel z Říma, se vydal do Neapole a později do Sorrenta. V srpnu následně odjel do Řecka, kde navštívil Korfu, Argos, Athény a ostrov Syros a poté do Egypta, kde poznal Alexandrii, Káhiru a město Al-Aríš. Následně jeho cesta směřovala na Blízký východ, včetně Svaté země (Jeruzalém, Betlém, Jericho a Nazaret) a sousedních území (Damašek a Bejrút). Tuto dlouhou cestu Słowacki popsal ve své básni Podróż do Ziemi Świętej z Neapolu. Mezi jeho další díla, která napsal v tomto období patří báseň Ojciec zadżumionych, Grób Agamemnona, Rozmowa z piramidami, Anhelli a Listy poetyckie z Egypta. V červnu roku 1837 se vrátil do Itálie, kde se krátce usadil ve Florencii. V prosinci roku 1838 se přestěhoval zpět do Paříže.
Roku 1840 byl Adam Mickiewicz zvolen profesorem slovanské literatury na Collège de France v Paříži. To byla jedna z věcí, které posílily jeho postavení nad Słowackim v polské komunitě. V roce 1841 Słowacki krátce navštívil Frankfurt nad Mohanem, pak se ale opět vrátil do Paříže. V letech 1840 a 1841 napsal dvě významná dramata: , což bylo jediné z jeho dramat, které bylo uvedeno na jeviště za jeho života, a , které bylo vydáno posmrtně a kritici jej velmi dobře přijali. Během několika následujících let Słowacki napsal a vydal mnoho děl, včetně básně , v nichž popsal, že věří, že jeho díla budou populární i po jeho smrti.
Mezi lety 1841 a 1846 vydal dílo , které někteří odborníci považují za jeho nejlepší lyrickou poezii. Roku 1842 se připojil k nábožensko-filozofické skupině (Kruh Boží věci), vedené Andrzejem Towiańským, kterou ovšem o rok později, v roce 1843, opustil. Do této skupiny patřil mimo jiné i Adam Mickiewicz.
V létě v letech 1843 a 1844 podnikl Słowacki cestu do francouzské obce Pornic. Právě tam roku 1844 napsal dílo Genezis z Ducha (vydáno v českém jazyce jako Genese z Ducha).
Poslední roky života Koncem 40. let 19. století se Słowacki připojil ke skupině podobně smýšlejících mladých exulantů, odhodlaných vrátit se do Polska a získat jeho nezávislost. Jedním z jeho přátel byl slavný polský klavírista a skladatel Fryderyk Chopin. Mezi další patřili nadšenci do jeho díla, jako například polský římskokatolický arcibiskup a světec Zygmunt Szczęsny Feliński, Józef Alojzy Reitzenheim a nebo Józef Komierowski. I přesto, že jeho zdravotní stav se zhoršil, když se Słowacki dozvěděl o událostech během revolucí v roce 1848, rozhodl se vyrazit s několika svými přáteli do Poznaně, která tehdy byla pod kontrolou Pruska, v naději, že se zúčastní Velkopolského povstání v roce 1848. Dne 27. dubna Słowacki promluvil k Národnímu výboru () v Poznani, kde řekl: vpravo|náhled|Słowackého hrobka, katedrála na Wavelu, Krakov
Povstání však bylo potlačeno a Słowacki byl zatčen pruskou policií a poslán zpět do Paříže. Cestou do Paříže projel Vratislaví, kde se v polovině června znovu setkal se svou matkou, kterou téměř dvacet let neviděl. Do Paříže se vrátil v červenci roku 1848. Jeho poslední dramata, která napsal jsou Zawisza Czarny a Samuel Zborowski, kde se pokusil vysvětlit dějiny Polska. V březnu 1849 ho třikrát navštívil další polský spisovatel a básník Cyprian Norwid. Zdraví Słowackého se však kvůli tuberkulóze stále zhoršovalo. Až do své smrti psal Słowacki poezii. Den před smrtí nadiktoval pasáže ze svého posledního díla (v českém jazyce vyšlo jako Král-Duch). Tato symbolická báseň proplétající polské dějiny s jeho soudobým politickým a literárním myšlením, nebyla nikdy dokončena.
Słowacki zemřel v Paříži 3. dubna roku 1849 na tuberkulózu v pouhých 39 letech. Dne 5. dubna byl pohřben na hřbitově Montmartre v Paříži. Během svého života se nikdy neoženil. Jeho pohřbu se zúčastnilo zřejmě jen 30 lidí.
Słowackého náhrobek na Montmartru navrhl jeho přítel a vykonavatel poslední vůle, francouzský malíř Charles Pétiniaud-Dubos, jeho náhrobek se však nedochoval, a tak byl v roce 1851 na jeho místě umístěn nový, podobný náhrobek, tentokrát od polského sochaře Władysława Oleszczyńského. Roku 1927 byly Słowackého ostatky přemístěny do katedrály na Wawelu v polském Krakově, ale na Montmartru stále zůstal jeho prázdný hrob.
Dílo Juliusz Słowacki byl plodný spisovatel, jeho díla byla vydána v 17 svazcích. Celkem za svůj život napsal 25 dramat a 253 básnických děl. Psal především dramata, lyrické básně, literární kritiku, dopisy, deníky a paměti. Byl také překladatelem.
Ačkoli většina jeho děl byla v polštině, pokusil se napsat několik děl ve francouzštině, například , . Mnoho jeho děl bylo vydáno až posmrtně a často pod libovolnými názvy, protože Słowacki tato díla nikdy sám nepojmenoval. Během života zanechal také poznámky k dílům, která nikdy nezačal ani nedokončil. Słowacki je také považován za otce moderního polského dramatu.Julian Krzyżanowski (1972), Dzieje literatury polskiej, PWN, p. 278.
Celkově byla Słowackého raná tvorba ovlivněna Byronem a Shakespearem a zahrnovala díla, která měla často historický charakter a nebo exotická, orientální místa (jako v básni Arab). Jeho díla nabyla vlastenečtějšího tónu po neúspěšném listopadovém povstání v letech 1830–1831. Słowackého poslední díla jsou plná mystických a filozofických témat. Ve 40. letech 19. století si vytvořil vlastní filozofii, přičemž díla jako a Genesis z Ducha představují výklad jeho filozofických myšlenek. Jak poznamenává Jarosław Ławski, jeho filozofická díla mohou překračovat jasné hranice jednoduchých literárních žánrů.
Słowackého díla, která jsou zasazená do období romantismu v Polsku, obsahují bohatou a nápaditou slovní zásobu, včetně mnoha neologismů. Využívají fantazii, mystiku a symboliku a zaměřují se na témata související s polskými dějinami, podstatou polského vlastenectví a vztahem k vesmíru. Ławski označuje Słowackého jako takzvaného „kreacionistu“ ve smyslu autora, který vytváří nové významy a slova, neboť mnoho jeho postav nese jména, která si sám vymyslel, například Kordian. Za druhé poznamenává, že Słowacki se nejen inspiroval díly jiných básníků, spisovatelů, učenců a filozofů, ale že jeho texty byly často mistrovskou, ironicko-groteskní polemikou s jinými tvůrci. Například Słowackého velmi ovlivnilo dílo Maria (1825) od Antoniho Malczewského. Podobně ho i ovlivnil Shakespearův Hamlet.
Odkaz náhled|Adam Mickiewicz Po své smrti si Słowacki získal pověst národního proroka. V současnosti je považován za jednoho z nejznámějších autorů polské literatury. Společně s Adamem Mickiewiczem a Zygmuntem Krasińskim patří mezi takzvané „tři bardy“ () polské literatury.