náhled|Artefakty kultury zvoncových pohárů náhled|Rozšíření kultury se zvoncovitými poháry (Podle RJ Harrison, The Beaker Folk. Copper Age archaeology in Western Europe. Ancient Peoples and Places 97, London 1980) Kultura zvoncových pohárů je datována do pozdního eneolitu až do počátku doby bronzové. Kultura existovala na mnoha místech západní a střední Evropy a Maroka zhruba v období 2900 před Kr. až 1800 před Kr./1700 před Kr. (kalibrované údaje, datování se liší podle lokality), s jádrem nejspíš v době 2400 před Kr. až 1800/1700 před Kr.

Názvosloví Kultura je nazvaná podle keramických pohárů, které připomínají tvarem převrácený zvon. Tyto poháry mají mimo toho nezvykle zpracovanou hlínu a červeně zabarvený povrch, zpravidla s vkolkovanou výzdobou v horizontálních pásech. Objevují se také mísy se zataženým okrajem na nožičkách. Nádoby byly červené s bílým dekorem a bohatě zdobené. Na výrobu vzácných šperků se používal jantar. Mohyly měly plochý tvar.

Artefaktová základna Kultura se zvoncovitými poháry je typická především svými bohatě zdobenými poháry, o kterých bývá uvažováno jako o předmětech rituálního či jinak významného rázu (předmět obchodu, směny?). Kromě nich se vyskytuje tzv. průvodní keramika, u které se usuzuje na praktické užití. Ta bývá mnohdy obtížně rozpoznatelná, protože bývá nezdobená a lokálně se může dosti odlišovat.

U této kultury, stejně jako u předchozí kultury se šňůrovou keramikou, je velmi typická téměř naprostá absence sídlištních kontextů, jsou známy prakticky výhradně hrobové nálezy. V souvislosti s tím bylo v minulosti uvažováno a kočovném životě tehdejších komunit, po kterém by se z archeologického hlediska zachovalo minimum stop. Tyto teze však byly úspěšně vyvráceny Evženem Neustupným. Podle něj měly stavby nadzemní ráz, takže nezasahovaly pod povrch terénu, a nejsou proto archeologicky zachytitelné.

Hroby podléhají silné pohlavní diferenciaci, která se odráží v odlišném umisťování mrtvých do hrobu (muži leží na levém boku, ženy na pravém) a specifickými druhy ukládaných artefaktů (vyskytuje se několik případů, kdy antropologické určení pohlaví nekoresponduje s druhem artefaktů a především polohou kostry v hrobě, to bývá vysvětlováno jako součást odlišného vnímání gendrové příslušnosti, který je etnograficky doložen například u severoamerických indiánů) . Pro mužské hroby jsou typické kamenné nátepníky (stále se vedou spory zda mohly mít praktickou či jen symbolickou funkci), měděné závěsky, které tvarově připomínají luk (tzv. lukovité závěsky), kamenné hroty šípů a některé druhy zpravidla picí keramiky. Ženy mívají v hrobech šperky. Lukostřelba hrála v životě tehdejší společnosti patrně velmi významnou roli.

Rozšíření kultury náhled|Sešívaná loď z Ferriby v Británii, cca 2000 př. n. l. Pozůstatky se nachází na (nesouvislých) územích: v Německu (střed a Bavorsko), místy ve Švýcarsku, v horním Povislí, místy v Čechách, na jižní Moravě, místy v Rakousku, ojediněle na jihozápadním Slovensku (Skalica, Sládkovičovo, Hoštice za Hanou, v Maďarsku okolo Budapešti v okolí Pádu v Itálii, v Katalánsku, jižní Francii a přilehlé Itálii, na Sardinii, Sicílii, Baleárách, v jižním a středním Španělsku, v části Portugalska, v Galicii v severozápadní Francii, na ostrově Velká Británie (téměř celém), vzácně v Irsku, v Holandsku, vzácně v Dánsku v Maroku (Afrika)

Do střední části Evropy pronikal lid kultury zvoncových pohárů od západu po proudu Dunaje až do severní části Karpatské kotliny a odtud se pod tlakem raně bronzových kultur stáčel zpět do Dolního Rakouska, na Moravu a dále do jižního Polska a Čech. Místy se setkával a mísil s kulturou se šňůrovou keramikou.

Do této kultury časově a územně spadá např. i Stonehenge a Avebury.

Rozdělení náhled|Rekonstrukce domu z doby bronzové, Nizozemsko Dělí se na několik lokálních skupin, např.: csepelská skupina (Maďarsko) bavorská skupina česká skupina moravská skupina rakouská skupina

Původ a charakteristika Oblast vzniku kultury je nejistá. Předpokládá se, že vznikla na Pyrenejském poloostrově, odkud se rozšířila do Maroka a podél velkých řek přes Francii a Švýcarsko do Podunají a dále přes Moravu do Čech a k horní Visle. Je mnoho důvodů domnívat se, že šlo o osobité etnikum: podle antropologických výzkumů a nálezů se nositelé této kultury odlišují od okolní domácí populace: mají krátkou, širokou a vysokou lebeční dutinu s velkou širokou tváří, vysokou dolní čelistí, vyššími očnicemi a užším, velmi výrazným nosem. V Polsku a Německu jsou vidět známky mísení této populace s domácí populací.

V kontinentální Evropě se lid této kultury věnoval především zemědělství a asi i vyhledávání měděných rud a jejich zpracování. V Anglii se věnoval zemědělství, pastevectví a těžbě pazourku. Ve střední Evropě je kultura známa jen z pohřebišť (zpravidla kostrových), v Maďarsku a na Moravě a v Čechách i ze sídlišť.

Genetické výzkumy náhled|Rekonstrukce pohřbu kultury se zvoncovitými poháry, Španělsko Archeogenetické výzkumy ukázaly, že kultura zvoncovitých pohárů nepředstavovala geneticky jednotnou populaci. Nejstarší skupiny spojené se zvoncovitými poháry na Pyrenejském poloostrově byly geneticky převážně podobné předchozím místním populacím neolitických zemědělců a neměly významný podíl genetického původu spojeného s populacemi pontsko-kaspické stepi příbuznými s jámovou kulturou. Ve střední Evropě se však zvoncovité poháry objevily v populacích, které již byly výrazně ovlivněny předchozími migracemi ze stepních oblastí. Genetické rozdíly mezi iberskými a středoevropskými skupinami ukazují, že počáteční šíření fenoménu zvoncovitých pohárů nelze vysvětlit jedinou migrací obyvatelstva z jednoho místa. Významnou úlohu při jeho šíření měl také kulturní přenos a dálkové kontakty.

V oblasti Dolního Rýna a Mázy přetrvával u místních pozdně neolitických komunit až do 3. tisíciletí př. n. l. neobvykle vysoký podíl genetického původu od evropských lovců a sběračů. Kolem poloviny 3. tisíciletí př. n. l. zde vznikaly skupiny spojené se zvoncovitými poháry míšením místních populací s migranty, kteří nesli stepní původ blízce příbuzný kultuře se šňůrovou keramikou, přičemž tito migranti zahrnovali muže i ženy. Následná expanze těchto populací významně přispěla k populační proměně severozápadní Evropy, zejména Britských ostrovů, kde byla spojena s nahrazením přibližně 90–100 % místního neolitického obyvatelstva.

Představitelé kultury se zvoncovitými poháry ve střední Evropě vykazovali, podobně jako předchozí kultura se šňůrovou keramikou, značný podíl genetické složky ze stepních oblastí. Zároveň však v jejich genofondu prokazatelně vzrostl podíl původního evropského neolitického obyvatelstva. Výrazné rozdíly existovaly také v Y-chromozomálních liniích. U mnoha mužů spojených s kulturou se šňůrovou keramikou byla doložena haploskupina R1a, zatímco u středoevropských a západoevropských populací spojených se zvoncovitými poháry se výrazně rozšířila haploskupina R1b, zejména větev R1b-P312. Na Iberském poloostrově pak během přechodu ke starší době bronzové (kolem roku 2000 př. n. l.) došlo k rozsáhlé populační změně. Přibližně 40 % genetického původu obyvatelstva bylo nahrazeno složkou spojenou s nově příchozími populacemi se stepními kořeny, zatímco původní neolitické mužské linie byly v průběhu tohoto procesu téměř úplně nahrazeny liniemi R1b-M269. náhled|Lučištník z Amesbury pocházel z podhůří Alp, přičemž pohřben byl poblíž Stonehenge v Anglii kolem roku 2300 př. n. l. V Čechách došlo během 3. tisíciletí př. n. l. k výrazným změnám mužských linií v období, kdy se zde skupiny spojené s kulturou se šňůrovou keramikou a zvoncovitými poháry po určitou dobu překrývaly a koexistovaly. U místních populací spojených s kulturou se šňůrovou keramikou se kolem roku 2600 př. n. l. výrazně proměnila Y-chromozomální rozmanitost, zatímco u pozdějších skupin spojených se zvoncovitými poháry došlo kolem roku 2400 př. n. l. k téměř úplné výměně dřívějších mužských linií a převládla haploskupina R1b, zejména větev R1b-P312. Tyto změny byly výrazně pohlavně asymetrické a genetická kontinuita v mateřských liniích byla větší než v liniích otcovských.

Na počátku doby bronzové (kolem roku 2200 př. n. l.) následovala únětická kultura. Její raná populace v Čechách byla významně navázána na předchozí populace spojené se zvoncovitými poháry, zároveň však do Čech dorazila nová migrace ze severovýchodní Evropy. Ta je spojena také s Y-chromozomální haploskupinou R1a-Z645, doloženou u jedinců únětické kultury a u populací doby bronzové v Pobaltí. Genomické údaje z Čech ukazují, že při přechodu k rané únětické populaci došlo k nejméně 40 % změně celkového genetického původu a přibližně 80 % změně v zastoupení mužských linií, což vyvolala právě tato migrace ze severovýchodní Evropy.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Zvoncové poháry Kategorie:Archeologické kultury v Česku Kategorie:Archeologické kultury v Maďarsku Kategorie:Archeologické kultury v Německu Kategorie:Archeologické kultury v Rakousku Kategorie:Archeologické kultury na Slovensku