náhled|Skica Beleriandu Beleriand je země na severozápadě Středozemě ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena. V období Prvního věku ji obývali lidé a elfové, kteří společně vedli války proti Morgothovi, a na jeho konci Beleriand zanikl a byl zatopen mořem.
Původně byl tento název užíván pro oblast kolem Balarské zátoky,Tolkien, John Ronald Reuel. Silmarillion Praha: 1992. [dále jen Tolkien (1992)]. Str. 252. později pro rozlehlé země severozápadně od pohoří Ered Luin. Beleriand jako první osídlili elfové, kteří zde zůstali při velkém putování elfů. Později dorazili do zemí Beleriandu též trpaslíci následovaní Noldorskými vyhnanci a lidmi. Říše elfů a lidí vytvořené v Beleriandu se po celý první věk bránily v mnoha válkách náporům prvního Temného pána Morgotha sídlícího v Angbandu. Rozhodujícím střetnutím se stala válka hněvu, v níž byl Morgoth definitivně poražen. Při tomto boji však došlo ke zničení a rozervání Beleriandu, který byl téměř celý zatopen mořem, čímž skončil první věk.
V Beleriandu se odehrávají příběhy Tolkienových knih Silmarillion, Nedokončené příběhy, Húrinovy děti a Pád Gondolinu.
Popis zemí Beleriandu náhled|vpravo|upright|Vysočina Taur-en-Faroth nacházející se v Západním Beleriandu
Země Beleriandu se v prvním věku nacházely jižně od hor Ered Wethrin, Ered Gorgoroth a Maedhrosovy marky, které je ze severu oddělovaly od chladné země Hithlum, vysočiny Dorthonion a prázdné planiny Lothlann. Za nimi se rozprostírala travnatá pláň Ard-galen, která byla po Dagor Bragollachu známá jako Anfauglith. Přes pláně Ard-galenu shlížely na jižní země štíty Thangorodrim tyčící se nad Angbandem, pevností prvního Temného pána Morgotha. Na východě tvořilo hranici mezi Beleriandem a Eriadorem pohoří Ered Luin a jeho západní břehy omývalo Velké moře, Belegaer.
Ze severu se do Beleriandu dalo bezpečně projít pouze průsmykem Anach nebo Sirionským či Aglonským průsmykem. Na severovýchodě byly země Beleriandu z Lothlannu nejnapadnutelnější v místě známém jako Maedhrosova marka.Tolkien (1992), Str. 97.
Na jihovýchod od Hithlumu za horami Ered Lómin ležela nížinná země Nevrast, který býval některými považován za přímou součást Beleriandu.Tolkien (1992). Str. 94.
Přibližně uprostřed zemí Beleriandu se rozkládalo v lesích Neldorethu a Regionu království Doriath. Středem říše protékala řeka Esgalduina a jižní hranici království tvořila řeka Aros. Obě se vlévaly do mohutného Sirionu tekoucího podél západní hranice Doriathu na jih. Na druhém břehu řeky ležel les Brethil.Tolkien (1992). Str. 96.
Sirion, největší řeka Beleriandu, rozdělovala Beleriand na západní a východní část. Zhruba uprostřed jejího toku ji přehrazoval Andram, dlouhá hradba kopců táhnoucí se od západu na východ. Sirion si však prorazil cestu jeskyněmi a vytékal pod kopci v místě zvaném Brány Sirionu, načež pokračoval na jih a ústil do Balarské zátoky.Tolkien (1992). Str. 94-95.
Západním Beleriandem protékaly řeky Nenning a Brithon pramenící v pohoří Ered Wethrin a tekoucí přímo do Beleageru. U jejich ústí v pobřežní zemi Falas ležely Círdanovy přístavy Brithombar a Eglarest. Západní částí Beleriandu, ale východněji také protékal Narog pramenící v Irvinských tůních. Zhruba uprostřed řeky ležela vysočina Taur-en-Faroth. Narog se pak vléval do Sirionu v Nan-tathrenu, vrbové zemi.Tolkien (1992), Str. 95.
Na samém východě Beleriandu mezi Modrými horami a řekou Gelion tekoucí na jih souběžně s Ered Luin ležel Ossiriand, země sedmi řek. Do Gelionu se zde vlévalo šest velkých řek tekoucích z Modrých hor. Za Gelionem, severně od Ossiriandu pak ležela země Thargelion. Jihovýchodní hranici Beleriandu tvořil rozlehlý Taur-im-Duinath, Les mezi řekami.Tolkien (1992). Str. 97-98.
Historie První osídlení náhled|vpravo|150px|Aglonský průsmyk oddělující Beleriand od Lothlannu Beleriand, vytvořený Valar jako nejzápadnější cíp Středozemě, byl poprvé osídlen někdy v hvězdných letech elfy putujícími od vod jezera Cuiviénen na západ. Zástupy Vanyar a Noldor, které jako první dorazily k Belegaeru, se při prvním pohledu na moře zalekly a nějaký čas proto žily dál od pobřeží v lesích a pahorkatinách Beleriandu. Po nich překročil Ered Luin i zástup Teleri poháněný svým pánem Elwëm.Tolkien (1992). Str. 43.
Elwë se jednoho dne při pátrání po svém příteli Finwëm ztratil v hustém lese Nan Elmothu. Místo přítele v lese objevil Maiu Melian, do které se okamžitě zamiloval a zcela zapomněl na svou cestu na západ, neboť v její tváři viděl světlo Amanu.Tolkien (1992). Str. 44. Panování nad Elwëho lidem se ujal jeho mladší bratr Olwë, který následoval Vanyar a Noldor a byl i se svým lidem Ulmem přetažen na ostrově na druhou stranu moře, kde také oni spatřili světlo Dvou stromů.
Mnozí z Teleri však neodpluli a zůstali v Beleriandu. Ty z nich které k tomu aby zůstali přemluvil Ossë, zůstali na pobřeží a byli známi jako Falathrim, elfové z pobřežního Falasu. Ve vnitrozemí Beleriandu však zůstali také přátelé a příbuzní Elwëho, kteří po něm stále pátrali a nestihli tak odjet spolu s Olwëm přes moře. Elwë, který nakonec procitnul a vyšel z lesa, shromáždil kolem sebe zbývající Teleri a společně vytvořili v lesích Region a Neldoreth říši Doriath. Moc krále Elwëho, známého jako Elu Thingol, uznávali všichni Eldar žijící v Beleriandu.Tolkien (1992). Str. 47.
Za dnů Melkorova zajetí přešli do Beleriandu přes Modré hory také první trpaslíci. Jednalo se o tzv. Drobné trpaslíky, kteří byli v pradávných dnech zapuzeni z trpasličích měst na východě, načež se zmenšili vzrůstem i zručností. Sindar netušíc o koho se jedná, tyto trpaslíky nejprve dlouho lovili a zabíjeli. Teprve když Ered Luin překročili také trpaslíci z měst Belegostu a Nogrodu a elfové poznali, že se jedná o mluvící a inteligentní bytosti, navázali s trpaslíky přátelštější vztahy.Tolkien (1992). Str. 161.
Do Beleriandu nakonec přes Modré hory dorazil také zástup zatoulaných Nandor vedený Lenwëho synem Denethorem. Doriathský král Thingol Denethora přijal a dovolil mu se svým lidem usadit se v Ossiriandu.Tolkien (1992). Str. 75.
Války o Silmarily
Propuštěný Melkor ve Valinoru otrávil duše mnohých Noldor pomluvami, zničil za pomoci pavoučice Ungoliant Valinorské stromy, usmrtil krále Finwëho a ukradnul Silmarily. I s těmito klenoty poté uprchnul zpět do Středozemě, kde se znovu opevnil ve své staré pevnosti Angband nacházející se severně od zemí Beleriandu, načež se prohlásil Králem světa a začal se připravovat na vyhubení Beleriandských elfů.
Brzy po Morgothově návratu do Středozemě zaútočily na Doriathské království hordy skřetů. Král Thingol se však dík trpasličím zbraním a pomoci Ossiriandských elfů s vypětím všech sil ubránil a východní část Morgothova vojska v první bitvě Beleriandských válek porazil. V boji zahynul pán Nandor Denethor a většina jeho mužů. Ossiriandští elfové, kterým se začalo říkat Laiquendi, se vrátili do své země a od těch časů již nikdy otevřeně nevyšli do války. Círdan a jeho lid byl přesilou zatlačen za hradby svých přístavů.Tolkien (1992). Str. 76-77.
Situaci tehdy náhle změnil nečekaný příchod Noldor vyhnaných z Amanu, kteří překročili úžinu Helcaraxë a opět stanuli ve Středozemi. Morgoth proti nim vyslal svá vojska a rozhořela se bitva Dagor-nuin-Giliath. Noldor tehdy za prvního východu Slunce skřety rozdrtili a vytlačili přitom sluhy Temného pána ze zemí Beleriandu. Po bitvě založili vítězní vůdcové Noldor svá království v Beleriandu a v severních vysočinách jako hráz mezi zeměmi Eldar a Angbandem. Největším královstvím Noldor se stala země Hithlum, v níž sídlil jejich Velekrál Fingolfin a jeho nejstarší syn Fingon. Fingonův mladší bratr Turgon, který nějaký čas sídlil ve Vinyamaru, později založil skryté království Gondolin. Finarfinovi synové Angrod a Aegnor se svým lidem žili v Dorthonionu a jejich bratr Finrod vystavěl věž Minas Tirith na ostrově Tol Sirion, z níž střežil Sirionský průsmyk. Fëanorovi synové Celegorm s Curufinem sídlili v Himladu odkud zabezpečovali Aglonský průsmyk, Caranthir žil v Thargelionu a Maedhros s Maglorem bránili průchod mezi Lothlannem a východním Beleriandem.
V roce 60 prvního věku rozdrtili Eldar Morgothova vojska v Slavné bitvě, Dagor Aglareb, po které následovalo 400 let Obležení Angbandu, ostražitého míru, za kterého Temný pán zbrojil a omezil se pouze na ojedinělé výpady. Mír přinesl zemím Beleriandu velký rozkvět a jeho říše v tom čase bohatly.Tolkien (1992). Str. 92. Noldorští tehdy vystavěli svá tajná města Gondolin a Nargothrond. Za časů obležení Angbandu přišli do Beleriandu z východu první lidé. Většina z Edain záhy vstoupila do služeb knížat Eldar a připojila se k jejich válce s Temným pánem.
Obležení Angbandu bylo prolomeno v roce 455, kdy vojska Temného pána rozdrtila síly Eldar a Edain v Dagor Bragollachu. V bitvě byla zničena panství Noldor v Dorthonionu, padnul Aglon, Maglorova brána, drak Glaurung zpustošil Thargelion a skřeti vyplenili značnou část východního Beleriandu. Dva roky po Dagor Bragollachu byla Sauronem dobyta Minas Tirith a Temný pán si tím otevřel cestu do západního Beleriandu Sirionským údolím.Tolkien (1992). Str. 120-123.
Po porážce Dagor Bragollachu přešli Ered Luin první zástupy Černých mužů z východu vedení svými pány Bórem a Ulfangem, kteří se usadili ve východním Beleriandu.Tolkien (1992). Str. 124. Mnozí z nich se ukázali jako nevěrní v páté velké bitvě Beleriandských válek, kdy byla Maedhrosova unie Morgothovými sluhy i díky zradě Ulfangových synů rozprášena na pláni Anfauglith.
Po tomto triumfu obsadil Temný pán Hithlum, východní marku a jeho vojska postupně zničila Falas i skryté říše Nargothrond a Gondolin. Království Doriath zaniklo poté, co bylo vypleněno trpaslíky a vzápětí Noldor toužícími po spojených klenotech Nauglamíru a Silmarilu. Přeživší Eldar a Edain se skryly u ústí Sirionu v zemi Arvernien a na ostrově Balar, kde přežili díky moci Ulma. Fëanorovi synové kvůli své přísaze a touze získat otcovy Silmarily přístavy napadnou a dojde k poslednímu vraždění rodných. Klenoty však nezískají neboť Elwing a Eärendilovi se i se Silmarilem podaří odplout na moře.
Zánik
Elwing a Eärendilovi se i s pomocí Silmarilu nakonec podařilo dosáhnout břehů Amanu. Zde přesvědčili Valar, aby vyšli zbývajícím Eldar a Edain bránícím se v Beleriandu na pomoc. Vojsko Valinoru vyrazilo do války hněvu, v níž byl Morgoth drtivě poražen. Obrovská bitva a pád Thangorodrim způsobili velká zemětřesení, při kterých byl téměř celý Beleriand rozerván a zatopen mořem.Tolkien (1992). Str. 198.
Porážka Morgotha a zkáza Beleriandu ukončili první věk. Z Beleriandu zbyla jenom malá část Ossiriandu, ve Druhém a Třetím věku známá jako Lindon a ostrov Tol Morwen, který byl pozůstatkem místa, kde zemřeli Túrin, Nienor a Morwen.
Země a říše Beleriandu Seznam a stručný popis říší a zemí nacházející se v prvním věku v Beleriandu:
Arvernien Arvernien byla země ležící na pobřeží Velkého moře v jihozápadním cípu Beleriandu. V této pobřežní oblasti na západ od ústní Sirionu se po pádu Doriathu a Gondolinu skryli přeživší Eldar, kteří zde uprchli ze severu. Udržovali styky s elfy na ostrově Balar, kde přebýval po pádu Falasu Círdan a jeho lid. Proti Morgothovým sluhům je zde bránila moc Pána vod Ulma, avšak ani ta je neochránila před útokem Fëanorových synů toužících po klenotu svého otce. V napadeném Arvernienu došlo k třetímu Zabíjení rodných, z něhož se podařilo uprchnout Elwing nesoucí silmaril. Společně s Eärndilem díky moci klenotu překonali Velké moře a dopluli do Valinoru, kde pohnuli Valar k útoku proti Temnému pánovi. V nadcházející válce hněvu byl Morgoth definitivně poražen, avšak Beleriand byl v boji zcela zničen. Většina přeživších Eldar po válce odplula do Amanu, kde konečně získali odpuštění Valar. Menší část elfů mezi nimiž byli nejvýznamnější Velekrál Gil-galad, Círdan, Galadriel, Celeborn Doriathský a půlelf Elrond zůstala ve Středozemi.
Brethil