Tento článek popisuje geografické poměry v Polské republice.
Poloha Polsko je stát ležící ve střední Evropě na severní a východní polokouli s přístupem k Baltskému moři. Polské území se nachází mezi Baltským mořem na severu a vrcholky Karpat a Sudet na jihu. Většina Polska se nachází v povodí Odry a Visly, která na severu a v centrální části patří k Středoevropské nížině, a to k její nejvýchodnější části zvané Polská nížina (Středopolské nížiny, Jihobaltské pojezeří, Jihobaltské pobřeží) a na jihu k sudetskému a karpatskému podhůří. Součástí Polska jsou také severní svahy Sudet (np. Krkonoše, Orlické hory) a Karpat (np. Tatry, Beskydy, Bieszczady). Vrcholky zvláště těch posledně jmenovaných tvoří přirozenou hranici mezi lidskými společenstvími ze severní a jižní strany hor již déle než 1200 let (politická hranice vedoucí hlavními vrcholky severní části Karpat je jednou z nejtrvalejších hranic v Evropě; výjimku zde tvoří jedině Spišská kotlina a vlna valašského osadnictví, která prošla oběma stranami hor a po své cestě vytvořila specifické míchané etnické skupiny horalů). Severovýchodní část Polska patří k Východoevropské rovině.
Krajní body Nejsevernější bod: 54°50' 08,8″ severní šířky (obec Jastrzębia Góra, bod na pobřeží tzw. "Gwiazda Północy", dříve se za nejsevernější bod považovalo mys Rozewie) Nejjižnější bod: 49°00′ severní šířky (obec Lutowiska, vrcholek hory Opołonek, 1024 m nad mořem) Nejzápadnější bod: 14°07′ východní délky (obec Cedynia, břeh řeky Odry u lokalizace Osinów Dolny, někdy se mylně udává bod v lokalizaci Siekierki) Nejvýchodnější bod: 24°09′ východní délky (obec Horodło, břeh řeky Bug u lokalizace Zosin) Geografický střed: 52°03′ severní šířky a 19°27′ východní délky (obec Piątek, lodžské vojvodství) Vzdálenosti: severozápad-jihovýchod: Štětín-Přemyšl 696 km Svinoústí-Ustrzyki Górne 789 km nejvzdálenější území na ostrově Uznam-břeh řeky San nejdále na jihovýchodě 811 km (nejvíc odlehlé body v Polsku) sever-jih: Těšín-pobřeží Baltu 512 km severovýchod-jihozápad: Suwałki-Bogatynia 646 km západ-východ: podél 52° rovnoběžky 689 km
Rozloha náhled|Pobřežní moře náhled|Polské teritorium se staršími statistickými údaji. Polské teritorium se skládá z pevniny (součástí pevniny je pevninské vodstvo), teritoriálního moře a vnitřních vod (součást moře mezi pobřežím a základní linií, od které se určuje teritoriální moře). Těsně u mořské hranice Polsko zřídilo přilehlou zónu. Součástí státního teritoria není polská výlučná ekonomická zóna, ale v tomto prostoru má Polsko specifická práva určená Úmluvou Organizace spojených národů o mořském právu.
Pevninská část polského teritoria má rozlohu 311 888 km².Mały Rocznik Statystyczny Polski 2016, red. dr. Halina Dmochowska, Zakład Wydawnictw Statystycznych, Główny Urząd Statystyczny (GUS), Warszawa 2016, s. 17. Součástí pevniny je pevninské vodstvo, ke kterému patří řeky, rybníky, vnitrozemské kanály (vodní cesty) a jezera (povrch polských jezer větších než 1 ha je 3170 km²Tablice geograficzne, red. Mizerski Witold i Żukowski Jan, wydawnictwo Adamantan, wydanie VII, Warszawa 2001, s. 322.). Polské vnitřní vody mají rozlohu 2005 km². Jejich součástí je polská část Štětínského zálivu, průliv Svina, průliv Dziwna, polská část Vislanského zálivu, vodstvo v přístavech a polská část Gdaňského zálivu, a to až k základní linii pro vyměření teritoriálního moře. Vnitřní vody nejsou součástí teritoriálního moře, ale jsou součástí moře z geografického hlediska (nejedná se o pevninské vodstvo). Polské teritoriální moře má rozlohu 8682 km² a šířku 12 mořských mil (22,224 km) od pobřeží nebo základní linie, která je hranicí vnitřních vod.
Celková rozloha polského teritoria je 322 575 km². Specifická práva má Polsko v polské výlučné ekonomické zóně, která od roku 2018 má rozlohu 19 749 km². Hranice polské výlučné ekonomické zóny na Baltu je vymezena smlouvami s Německem (I když se jedná o smlouvu s Německou Demokratickou Republikou. Po sjednocení Německa není zcela jasné zda Německá Spolková Republika tuto smlouvu uznává na rozdíl od uznané hraniční smlouvy na pevnině.), Švédskem, Ruskem a od 2018 roku také s Dánskem. Do roku 2018 měla polská výlučná ekonomická zóna rozlohu 22 634 km² (včetně sporné oblasti s Dánskem a přilehlé zóny). S Dánskem (oblast ostrova Bornholm) probíhal v letech 1978–2018 územní spor. Dánská a polská ekonomická zóna se dlouho prolínaly a existovala tak sporná oblast, kterou si nárokovaly oba státy.Polityka przestrzennaUdział organów administracji morskiej w procesie tworzenia planów ochrony obszarów Natura 2000 oraz w procedurach ocen oddziaływania na środowisko.Gdzie granica na Bałtyku 19. listopadu 2018 byla mezi Polskem a Dánskem podepsána smlouva o rozhraničení sporné oblasti na Baltu končící spor táhnoucí se od roku 1978. Ze sporných 3600 km² připadlo Polsku 715 km² a 2885 km² Dánsku. Po podepsání poslední smlouvy polská výlučná ekonomická zóna se rozkládá na ploše 19 749 km² a celý průběh hranic je právně uregulován dvoustrannými smlouvami se sousedními zeměmi. Za podpisem smlouvy stála stavba plynovodu Baltic Pipe, který po zprovoznění v roce 2022 do Polska dodává zemní plyn z Norska. Výlučná ekonomická zóna se nachází za teritoriálním mořem (začíná 12 mil od základní linie a končí 200 mil od ní, respektive 370 km od základní linie; přilehlá zóna vytyčená Polskem v roce 2015 se nachází mezi teritoriálním mořem a zbytkem výlučné ekonomické zóny – začíná 12 mil od základní linie a v závislosti na místě může dosahovat až 24 mil od základní linie). V polské ekonomické zóně Polsko provozuje mořské vrtné plošiny Baltic Beta, Petro Giant, Lotos Pertobaltic, Petrobaltic a PG-1.
Polsko provozuje několik vědeckých polárních stanic. Na severní polokouli to jsou 4 stanice na souostroví Špicberky (Stacja Polarna "Petuniabukta" Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza w Poznaniu, Polska Stacja Polarna Hornsund im. Stanisława Siedleckiego, Stacja Polarna im. Stanisława Baranowskiego Uniwersytetu Wrocławskiego na Spitsbergenie, Stacja Polarna Uniwersytetu Mikołaja Kopernika na Spitsbergenie) a na jižní polokouli 2 stanice (Ostrov krále Jiřího – Polska Stacja Antarktyczna im. Henryka Arctowskiego, Bungerova oáza – Stacja im. Antoniego Bolesława Dobrowolskiego)
V mnoha atlasech a encyklopediích je udávána rozloha Polska kolem 312 685 km². Jedná se o administrativní rozlohu všech obcí Polska. K některým obcím bylo v Polsku přidáno přilehlé moře – 791 km² z polských vnitřních vod zejména v Štětínském zálivu a Vislanském zálivu. Současná (2016) "administrativní rozloha" Polska činí 312 679 km²Mały Rocznik Statystyczny Polski 2016, red. dr. Halina Dmochowska, Zakład Wydawnictw Statystycznych, Główny Urząd Statystyczny (GUS), Warszawa 2016, s. 18. a není totožná s teritoriem Polska a také nevyjadřuje rozlohu polské pevniny – týká se pouze té části teritoria (pevniny i moře), kterou spravují polské obce (gminy). Zbytek polského teritoria (1214 km² vnitřních vod a 8682 km² teritoriálního moře, tedy celkem 9896 km²) administruje polské ministerstvo pro mořské hospodářství a vnitrozemskou plavbu a jeho mořské úřady ve Štětíně, Slupsku a Gdyni. Polská práva v polské ekonomické zóně na Baltu (přilehlá zóna a zbytek ekonomické zóny – 19 749 km²) spadají také pod polské ministerstvo pro mořské hospodářství a vnitrozemskou plavbu.
Topografie Povrch Polska se zvedá ze severu k jihu. Severní a střední část je hlavně nížinná (75,1 %, 234 000 km²), na jihu a jihovýchodě je vysočina (24,9 %, 77 600 km²). Střední nadmořská výška je v Polsku 174 m nad mořem. Nejnižším místem v Polsku je bod u vesnice Raczki Elbląskie, který se nachází -1,8 m pod mořem. Nejníže se nacházející lidskou osadou je ves Żółwiniec (-1,3 m pod mořem). Nejvyšším bodem v Polsku je vrchol Rysy nacházející se na polsko-slovenské hranici (2499,1 m nad mořem, nejvyšší vrcholek hory je na slovenské straně hranice – 2503 m n. m.). Nejvýše se nacházející lidskou osadou je Gubałówka (čtvrť města Zakopaného), nacházející se 1125 m n. m. (nejvýše nacházející se dům 1131 m n. m.). Nejvýše se nacházejícím trvale obydleným místem je meteorologická stanice Kasprowy Wierch (1981 m n. m.).
Nížiny Polské nížiny se dělí na prolákliny (480 km²), nížiny od 0 m do 100 m (78 600 km²) a nížiny od 100 m do 200 m (155 000 km²). Větší část nížin patří k Středoevropské nížině, a to k její nejvýchodnější části zvané Polská nížina (Středopolské nížiny, Jihobaltské pojezeří, Jihobaltské pobřeží, Sasko-lužické nížiny). Menší část nacházející se na severovýchodě patří k Východoevropské rovině, a to k Východobaltsko-běloruské nížině (Pobrzeża Wschodniobałtyckie, Pojezierza Wschodniobałtyckie, Wysoczyzny Podlasko-Białoruskie, Polesie).
náhled|horní tok řeky Biebři náhled|Mazury náhled|Velkopolsko náhled|řeka Wschodnia náhled|Baltské pobřeží + Nížiny v Polsku Provincie Subprovincie Oblast Středoevropská nížina Středopolské nížiny Jihovelkopolská nížina Milicko-Głogowská sníženina Třebnický val Slezská nížina Severomazovská nížina Středomazovská nížina Jihomazovská zvýšenina Jihopodleská nížina Jihobaltské pojezeří Západopomořanské pojezeří Východopomořské pojezeří Jihopomořanské pojezeří Dolní Povislí Iławské pojezeří Chelmsko-dobřiňské pojezeří Toruňsko-Eberswaldské praúdolí Brandenbursko-Lubuské pojezeří Velkopolské pojezeří Warčansko-oderské praúdolí Zelenohorské výšiny Leščinské pojezeří Jihobaltské pobřeží Štětínské pobřeží Koszalinské pobřeží Gdaňské pobřeží Sasko-Lužické nížiny Sasko-Lužická nížina Dolnolužická sníženina Lužická zvýšenina Východoevropská rovina Východobaltsko-běloruská nížina Východobaltské pobřeží Východobaltské pojezeří Podlesko-běloruské zvýšeniny Polesí
Vrchoviny Polské vrchoviny se dělí na vrchoviny od 200 m do 300 m (50 500 km²), vrchoviny od 300 m do 500 m (17 500 km²), vrchoviny od 500 m do 1000 m (9000 km²) a vrchoviny od 1000 m do 2500 m (600 km²). Vysočiny v Polsku patří k následujícím geografickým celkům: Polské vysočiny (Slezsko-krakovská vysočina, Malopolská vysočina, Lubelsko-lvovská vysočina), Ukrajinská vysočina (Volyňsko-podolská vysočina), Karpaty (Vnější Západní Karpaty, Vnitřní Západní Karpaty, Vnější Východní Karpaty) a Česká Vysočina (Krkonošsko-jesenická subprovincie).
Pohoří V Polsku se nacházejí tři pohoří – Sudetské pohoří (Sudety), Karpaty a Svatokřížské hory (Góry Świętokrzyskie). Hlavními vrcholky Sudet a Karpat vedou hranice s Českem a Slovenskem. K polské části Sudet (přes část hor vedou hranice) patří Krkonoše (Karkonosze), Jizerské hory (Góry Izerskie), Kačavské hory (Góry Kaczawskie), Janovické rudohoří (Rudawy Janowickie), Góry Wałbrzyskie, Góry Kamienne, Soví hory (Góry Sowie), Góry Bardzkie, Stolové hory (Góry Stołowe), Bystřické hory (Góry Bystrzyckie), Orlické hory (Góry Orlickie), Králický Sněžník (Masyw Śnieżnika), Góry Bialskie, Rychlebské hory (Góry Złote), Zlatohorská vrchovina (Góry Opawskie). K polské části Karpat (přes část hor vedou hranice) patří Tatry, Pieniny, Slezské Beskydy (Beskid Śląski), Beskid Mały, Beskid Makowski, Beskid Żywiecki, Beskid Wyspowy, Gorce, Beskid Sądecki, Nízké Beskydy (Beskid Niski), Bukovské vrchy (Bieszczady), Góry Sanocko-Turczańskie. Ke Svatokřížským horám patří Pasmo Klonowskie, Pasmo Bostowskie, Pasmo Oblęgorskie, Pasmo Masłowskie, Łysogóry, Pasmo Jeleniowskie, Pasmo Zgórskie, Pasmo Posłowickie, Pasmo Dymińskie, Pasmo Brzechowskie, Pasmo Orłowińskie, Pasmo Iwaniskie, Pasmo Wygiełzowskie, Pasmo Chęcińskie, Grzbiet Bolechowicki, Pasmo Daleszyckie, Pasmo Cisowskie, Pasmo Ociesęckie.
náhled|Tatry náhled|Vodopád Siklava v Tatrách náhled|Pieniny náhled|Gorce náhled|Bieszczady náhled|Svatokřížské Hory náhled|Beskid Żywiecki náhled|Krakovsko-čenstochovská vysočina náhled|Podkarpatsko