Sociální nerovnost označuje stav ve společnosti, kdy jednotlivci a skupiny nemají stejný podíl na hmotném bohatství a rozhodování. Zkoumáním sociální nerovnosti se zabývá sociální stratifikace, a to zejména z pohledu sociálně ekonomického.
Pojem nabývá smyslu teprve tehdy, když je sociální nerovnost považována za sociální problém. Sociální nerovnost byla do určité míry historicky přítomná ve všech kulturách světa, jako problematická pak začala být vnímána s nástupem moderní společnosti, kdy také začala vznikat hnutí za sociální rovnost. Sociální nerovnost může být chápana v mnoha rovinách jako nerovné rozdělení práv a povinností na základě osobní nebo kolektivní identity jedince, jakou může být třída, etnicita nebo pohlaví a gender (gender pay gap).
V tradiční společnosti byl základním vzorcem nerovnosti: moc – majetek – vyšší moc. V dnešní moderní společnosti se vzorec lehce pozměnil, a to díky nutnosti veřejné moci brát ohled na nižší společenské třídy, dnes vzorec zní takto: majetek – moc – větší majetek.
Příčiny sociálních nerovností Mezi nejčastější příčiny sociální nerovnosti patří: osobní dispozice (nejvyšší dosažené vzdělání, zdravotní stav jednotlivce, profese) přístup k moci společenské poměry (předsudky, stereotypy, diskriminace) podíl na statcích a službách (majetek získaný a zděděný) státní regulace (např. v totalitních režimech jsou zvýhodňováni členové vládnoucí strany a jejich rodinní příslušníci). V závislosti na příčinách se může sociální nerovnost zmenšit, vytratit nebo naopak může dojít ke vzniku nové nerovnosti.
Teorie o sociální nerovnosti
Sociálně ekonomická a sociálně kulturní nerovnost Rozlišujeme dva druhy sociální nerovnosti:
sociálně ekonomická nerovnost sociálně kulturní nerovnost
Sociálně ekonomická nerovnost má již podle názvu své počátky v ekonomice, respektive ve výrobě a směňování zboží a služeb. Nerovnost vznikla spolu s postupnou dělbou práce ve společnosti. V moderní společnosti je sociálně ekonomická nerovnost spojená se zaměstnáním a jeho sociálním statusem.
Sociálně kulturní nerovnost je zakořeněna v kultuře dané společnosti, kdy jsou určité skupiny hodnoceny podle symbolů. Příkladem mohou být genderové nerovnosti, nerovnosti mezi rasami, národy nebo i mezi starší a mladší generací.
Dříve byly tyto dva typy nerovností zkoumány především jednotlivě a vždy byl jeden brán jako neměnný fakt. Dnes se je autoři snaží zkoumat zároveň, jedná se totiž o „nerovnosti, které jsou sociálně konstruovány a reprodukovány, a proto by také měly být především z tohoto hlediska zkoumány“.
Strukturální a interpretivní teorie sociálních procesů Existuje několik teorií, na kterých se zakládají lidské vztahy. Podle autorů Haralambase a Holborna rozlišuje dva základní směry:
strukturální teorie sociálních procesů interpretativní teorie sociálního jednání.
Strukturální teorie sociálních procesů někdy nazývaná jako objektivistické paradigma, se zabývá společností jako celkem. Teorie se zabývají institucionálním řádem, tj. jaké je uspořádání institucí a jaký mají vliv na jednání lidí. Zaměřuje se na sociální strukturu společnosti a základní procesy, které jsou důsledkem vzájemného působení lidí. Tyto procesy jsou pak vnímány individui jako něco objektivního, co ovládá jejich chování i jednání a musí se tomu přizpůsobit.
Interpretativní teorie sociálních procesů se zajímají o to, jak se instituce vyvíjejí (vznik, změny, zánik) v určitých interakcí mezi lidmi. Dále se zabývají smyslem, který jedinci přičítají svému jednání nebo jednání druhých. Momenty ve kterých se tyto situace odehrávají nejsou objektivní (nezávislé na vědomí jedinců). Záleží na tom, jaký smysl konkrétním situacím lidé přiřknou.
Konsensuální a konfliktualistická teorie Většina teorií vychází z prvního paradigmatu (objektivního), kde dále můžeme rozlišit dvě teorie, které stoji na odlišných modelech společnosti:
konsensuální teorie konfliktualistická teorie
Konsensuální teorie považují sociální nerovnost jako důsledek „tiché dohody“. Berou sociální nerovnost jak všeobecnou shodu všech členů dané společnosti. Lidí musí spolupracovat, aby přežili a tak si musí práci efektivně rozdělit. Tím dochází k dělbě práce a následnému nerovnému rozdělení společnosti. Tyto teorie tvrdí, že je sociální nerovnost výhodná pro všechny členy společnosti.
Druhá teorie – konfliktualistická vychází z názoru, že sociální nerovnost je důsledkem neustálého zápasu mezi lidmi. Poražení získávají nižší sociální status než vítězové. Tyto boje jsou permanentní. Vítězové se neustále snaží o získání výhod nad poraženými. Výsledné uspořádání vyhovuje jen určité skupině společnosti a druhé méně.
Dnes se autoři nepřiklánějí výrazně pouze k jednomu směru, ale snaží se o komplexnější pohled skrze obě teoretická východiska. Podle autorky J. Šanderové záleží především na tom, jestli v oné společnosti převládá konsensu nebo konflikt.
Nerovnost v globálním světě Globální ekonomika je v současné době značně problematická. Nizozemsko-americká socioložka Saskia Sassenová poukazuje na to, že juxtapozice obchodních a chudinských čtvrtí je vzájemně propojený jev. „Růstové sektory“ nové ekonomiky (např. marketing, vysoká technologie či finanční služby) mají daleko vyšší zisky než tradiční ekonomické sektory. Platy nejbohatších obyvatel stále rostou a mzdy střední a nižší vrstvy neustále klesají. Saskie Sassenová poukazuje na to, že v globálním světě dochází k „valorizaci“ práce z popředí nové globální ekonomiky a „devalorizaci“ práce, která se odehrává v pozadí. Na řadu stránek sociálního světa (od pracovního trhu až po bydlení) má velikost nepoměru v současném ekonomickém světě negativní dopad. Proces gentrifikace vytváří širokou nabídku nízkopříjmových pracovních pozic a také mizí řada tradičních zaměstnání v průmyslu.
Giddens definuje pojem sociální stratifikace jako „strukturovanou nerovnost mezi různými skupinami lidí‘‘ a rozlišuje 4 základní typy: otroctví a otrokářství, kasty, stavy a třídy. Zároveň je podle něho ekonomická nerovnost rysem, který nastává bez výjimky ve všech společenstvích, kde je generováno bohatství. Primárně se projevuje jako třídní rozdíly, jež však nejsou nesmazatelné díky značné sociální mobilitě obyvatelstva. Majetková nerovnost, která je průvodním jevem rozdílů mezi třídami, je umocňována, pokud je distribuce bohatství ponechána jen na neregulované aktivitě trhu.
Genderové nerovnosti Genderová nerovnost je významnou formu sociální stratifikace, kdy je gender důležitým faktorem ovlivňující typy příležitostí, životních možností jednotlivců nebo celých skupin. Dále ovlivňuje sociální role, které zaujímají jedinci ve společnosti (doma i veřejném prostoru). Neexistují žádné doklady o tom, že by v nějaké kultuře měly ženy větší moc než jejich mužští protějšci. Role mužů a žen nejsou však v jednotlivých kulturách stejné. Role mužů jsou obecně častěji lépe ohodnocovány a ceněny než ženské role. Skoro v každé kultuře zaujímá žena roli pečovatelky o domácnost a děti, zatímco se muž stará o to, aby zajistil rodinu. Tato dělba „práce“ zapříčinila nerovné postavení mužů a žen ve společnosti. Postupně došlo ke změnám postavení, kdy se ženy začaly dostávat i k tradičně mužským rolím, přesto je genderová nerovnost stále jedna ze základních sociálních nerovností.
Existují různé teorie, které vysvětlují povahu genderové nerovnosti:
funkcionalistické feministické (liberální, socialistické, radikální, postmoderní, černošské).
Funkcionalistický přístup Podle funkcionalistických teorií genderová nerovnost přispívá k sociální stabilitě a integraci. Tento názor byl na začátku podporován, ale později přišla kritika, podle které tyto přístupy podporují starý konzervativní přístup společnosti. Teorie vycházejí z toho, že dělba práce mezi muži a ženami je důsledkem biologický předpokladů. Obě pohlaví dělají činnosti, ke kterým mají biologické předpoklady. Sociolog George Murdock (1949) na základě studování 200 různých společností dospěl k tomu, že ona dělba práce se nachází ve všech kulturách. Uvádí, že jde o nejlogičtější základ pro organizování společnosti, i kdyby nerovnost neměla počátek v biologii člověka.
Genderové nerovnosti se věnoval i Talcott Parsons. Zabýval se především rolí rodiny v industriální společnosti a nejvíce socializací dětí. Podle něj rodina funguje nejlépe, když je jasně a pevně rozdělena „práce“ podle pohlaví. Ženy by měly zastupovat expresivní role – péče o dítě, domácnost, citová podpora dítěte, ale i manžela. Muži by měli naopak zastávat instrumentální role – zabezpečení rodiny (vydělávání peněz na živobytí). Rozdělení vychází z biologických rozdílů obou pohlaví.
Dalším významným teoretikem byl psycholog John Bowlby. Podle něj je pro dobrou socializaci dějí důležitá role matky. Absence matky může stát za špatnou socializací dítěte ve společnosti, což zapříčiní tzv. mateřskou deprivaci, které má na svědomí další problémy, jak psychického, tak i sociálního rázu. Roli matky má podle Bowlbyho zastávat žena. Později je tato teorie použita jako argument, že pracující ženy zanedbávají své děti. Přístup byl kritizován ze strany feministických teorií, které tvrdí, že úkoly nejsou přidělovány přirozeně. S dalšími výzkumy je pojem mateřská deprivace více rozporován.
Feministické přístupy Různé feministické teorie hledají vysvětlení genderové nerovnosti v různých sociálních procesech (sexismus, patriarchát, kapitalismus). Rozlišujeme tři hlavní proudy feminismu:
liberální socialistický (někdy marxistický) radikální
Novější teorie pak navíc:Tamtéž, 567.
černošský feminismus postmoderní feminismus
Liberální feminismus Liberální feminismus se snaží najít vysvětlení nerovnosti v sociálních a kulturních postojích. Podřízenost žen není brána liberálním přístupem jako součást strukturálního systému. Přístup se zabývá různými faktory, které přispívají k této nerovnosti: sexismem, diskriminací žen na pracovišti, ve vzdělávacích institucích nebo v médiích. Snaží se dosáhnout rovných příležitosti pro ženy prostřednictvím zákonů a demokratických opatření, a to prosazováním reforem a zaváděním ženských práv. Je kritizován za neschopnost vypořádat se základními příčinami genderové nerovnosti, protože si podle kritiků neuvědomuje systematičnost útlaku žen. Jedním z prvotních přispěvatelů této teorie byl filozof John Stuart Mill, který napsal esej Poddanství žen (1869), kde žádal politickou i právní rovnost pohlaví a stejné volební právo.
Socialistický feminismus Někdy označován jako marxistický, jelikož vychází z Marxovy teorie konfliktu. Problematikou genderové nerovnosti se však více zabýval Friedrich Engels. Socialistický feminismus chce porazit patriarchát i kapitalismus. Engels tvrdil, že patriarchát má původ v soukromém vlastnictví, a proto je třeba zničit oba dva systémy. Podle něj za závislosti žen na mužském protějšku stojí materiální a ekonomické faktory. Patriarchát je kapitalismem podporován, jelikož se majetek kumuluje v rukou malé skupiny mužů. Aby kapitalismus uspěl, definuje lidi jako spotřebitele a snaží se je přesvědčit, že dané výrobky neustále potřebují. „Podle Engelse kapitalismus vykořisťuje muže tím, že jim platí nízké mzdy a ženám žádné mzdy.“Tamtéž, 568. Kapitalismus také spoléhá na to, že ženy nedostanou za domácí práce zaplaceno. Zastánci tohoto proudu tvrdili, že cíle liberálního feminismus jsou nedostačující. Chtěli přestavbu struktury v rodině, konec „domácího otroctví“, kolektivní formu výchovy i péče o domácnost. Toho lze dosáhnout podle zastánců pouze socialistickou revolucí.
Radikální feminismus