Núbie

náhled|vpravo|Núbie dnes Núbie je historické území rozprostírající se v údolí Nilu mezi 1. a 6. nilským kataraktem v oblasti dnešního severního Súdánu a jižního Egypta. Větší část Núbie (Horní) se nachází v Súdánu, pouze jedna čtvrtina (Dolní) leží v Egyptě. Je to též historické území, na kterém se ve starověku nacházela Núbie jako nezávislé království. Zeměpisný název Núbie se shoduje s historickým královstvím Kuš.

Historickým vývojem Núbie a jeho památkami se zabývají vědecké disciplíny egyptologie a núbiologie.

Název Vedou se spory o původ názvu Núbie. Vyskytly se názory, že pochází z egyptského nbw (zlato).

Dnes se označení Núbie používá pro toto historické území ve vztahu jak k období po našem letopočtu, kdy na území převládly núbijské národy přišedší z východu, jež tak získaly svůj název, tak nejstaršímu království Kuši, jejímž hlavním jazykem byla možná od nejstarších dob (přinejmenším od merojského období, kdy je doložena) merojština, nikoliv núbijský jazyk.

Charakteristika Pro tuto oblast je typické pouštní podnebí s vysokými teplotami a nízkou vlhkostí vzduchu.

Núbijci hovoří nejméně dvěma nářečími z núbijské jazykové skupiny, která patří spolu s jazyky nobiin, kenuzi-dongola, midob a několika příbuznými nářečími ze severních částí pohoří Núba v Jižním Kordofánu do Nilsko-saharské jazykové rodiny. Další nářečí, birgid, bylo používáno alespoň do roku 1970 na sever od Nyaly v Dárfúru, ale v dnešní době je mrtvé. Stará núbijština byla používána hlavně v náboženské literatuře z 8. a 9. století n. l. a je považována za předchůdce moderního jazyka nobiin.

Historický vývoj Pravěk náhled|vlevo|upright=0.6|Mapa Núbie náhled|vpravo|upright=0.9|Keramika skupiny A. v Louvru Archeologické nálezy naznačují, že neolitická populace údolí Nilu sem pravděpodobně přišla ze Súdánu stejně jako ze Sahary a po dobu pravěku tvořily všechny tři oblasti okruh s jednotnou kulturou.

Okolo roku 3800 př. n. l. vznikla první „núbijská“ kultura označovaná jako skupina A. Existovala současně s městskými státy předdynastického Horního Egypta kultury Nakáda a byla s ní etnicky i kulturně podobná. Nálezy z Kustulu dokládají, že okolo roku 3300 př. n. l. existovalo v oblasti jednotné království, které udržovalo významné oboustranné styky s nakádskou civilizací Horního Egypta, a to jak ve výměně kulturních poznatků, tak i při mísení obyvatelstva. Je možné, že tento útvar ovlivnil sjednocení Egypta a velmi pravděpodobně přispěl do seznamu egyptské ikonografie, například bílou korunou a serechem, odznaky pozdějších faraonů. V čase přechodu k archaické době si Nakáda při své snaze o dobytí a sjednocení Nilského údolí, jak se zdá, podmanila Ta-Seti (království, ve kterém ležel Kustul) a připojila ho k vznikajícímu egyptskému státu jako první egyptský nom. Zdá se, že v čase 1. dynastie byla oblast skupiny A zcela vylidněna, pravděpodobně v důsledku stěhování lidí na území na západě a jihu. Skupina A začala upadat na začátku 28. století př. n. l.

Následující kultura v Núbii je označována jako skupina B. V dřívějších dobách se předpokládalo, že lid skupiny B přišel do Núbie z jiné oblasti, ale dnes většina historiků věří, že skupina B byla zchudlou skupinou A. Důvody nejsou objasněny, ale tento vývoj mohl být způsoben egyptskou invazí a pleněním začínajícím touto dobou.Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, , str. 338

Věří se, že Núbie sloužila jako obchodní prostor mezi Egyptem a tropickou Afrikou už před rokem 3100 před n. l. Egyptští řemeslníci používali eben a slonovinu z rovníkové Afriky už před tímto datem.

Starověk náhled|vpravo|upright=0.9|Pozůstatky starověkého chrámu ve městě Kerma náhled|vlevo|upright=0.7|Sošky núbijských lučištníků sloužících v armádách egyptských panovníků O Núbii se poprvé hovoří v záznamech o obchodní výpravě během Staré říše z roku 2300 před n. l. Egypťané používali obchodní síť, která vedla z Asuánu nad prvním nilským kataraktem, což byla nejjižnější hranice Egypta v tomto období, přes Núbii do tropické Afriky, ze které do jejich říše proudilo zlato, kadidlo, slonovina, ebenové dřevo a exotická zvířata. Núbijci byli rovněž najímáni jako žoldnéři pro vojenské výpravy.Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, Tento obchod přinesl do Núbie bohatství a stabilitu. V období vlády 6. dynastie byla už Núbie rozdělena na vícero malých království.

O tom, zda skupina C, která se rozvíjela od roku 2240 do roku 2150 před n. l., byla výsledkem dalšího vnitřního vývoje v Núbii nebo vpádu útočníků, se vedou spory. Mezi keramikou skupiny A a C existuje jednoznačná podobnost, což by mohlo ukazovat na obnovení moci vyhnané skupiny A nebo návrat k předchozím formám umění. V této době také došlo k vysychání Sahary, což mohlo způsobit náhlé nájezdy saharských kočovníků. Keramika skupiny C je charakteristická rýhováním čarami s bílou výplní a napodobováním povrchu košů.

Současně se skupinou C existovala v Núbii také kultura pánvových hrobů nazvaná podle mělkých hrobů. Příslušníci této kultury jsou spojeni s východním břehem Nilu, ale obě kultury určitě udržovaly vzájemný styk. Keramika pánvových hrobů je charakterizovaná vtlačovanými čarami u svých keramických výrobků, ale v menší míře než u skupiny C, přičemž mezi geometrickou výzdobou měla ponechaný volný prostor.

Do období Střední říše a 12. dynastie faraonů se datují snahy Egypta o ovládnutí Núbie s cílem získat kontrolu nad obchodní sítí v severní Núbii a přímý přístup k obchodu s jižní Núbií. Jako výsledek několika vojenských tažení byla v tomto období Núbie připojena k Egyptu, pro který se stala zprostředkovatelem obchodu s africkým vnitrozemím. Z Núbie Egypt získával kožešiny, kadidlo, slonovinu, koření, dobytek, kámen, dřevo a zlato. Egypťané vybudovali síť pevností sahající až pod druhý nilský katarakt. Zdá se, že mezi posádkami pevností a místním obyvatelstvem bylo udržované mírumilovné spolužití, ale ovlivňovali se pouze minimálně.Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, , str. 223

Nejnovější nálezy archeologů a egyptologů jsou zdrojem spekulací o existenci núbijské velmoci dávno před Egyptem. Významným nálezem je také objevení soch bohů Amona a Mut.

Království Kuš

náhled|vlevo|upright|V pyramidách v Nuri odpočívá celkem 21 králů a 52 královen a princezennáhled|vlevo|upright=0.9|Pyramidy v Meroináhled|vlevo|upright=0.5|Socha kušského krále Během Druhého přechodného období se Núbie opět osamostatnila. Z tohoto období pochází první království, kterému se podařilo sjednotit velkou část oblasti, království Kerma, nazvané podle svého předpokládaného hlavního města Kerma, jednoho z nejranějších městských osídlení v tropické Africe. Kultura obyvatel se nazývá kermská. Egypťané toto království nazývali královstvím Kuš.

V roce 1750 př. n. l. už byli panovníci Kermy dostatečně mocní, aby dokázali řídit výstavbu rozsáhlých stavebních objektů z nepálených cihel a vlastnili hroby s bohatou výbavou a lidskými oběťmi. Řemeslníci byli zruční v práci s kovem a jejich keramika předstihla i keramiku egyptskou.

Za Nové říše obnovili Egypťané svoje výboje a podařilo se jim porazit království Kerma a dosáhnout až ke čtvrtému nilskému kataraktu. V dobách Thutmose I., okolo roku 1520 před n. l., byla podmaněna celá severní Núbie. Egypťané vybudovali nové správní středisko v Napatě a využívali Núbii jako zdroj zlata, které udělalo z Egypta největšího producenta zlata na Blízkém východě.

Na sklonku období Nové říše se Núbie vymanila z egyptského vlivu. Vzniklo nezávislé království Kuš se sídlem v Napatě, později v Meroi. Po svém odchodu zanechali Egypťané v Núbii své potomky, kteří se smísili s původními obyvateli, přijali jejich zvyky a vytvořili základ království Kuš. Kušané přijali mnohé egyptské zvyklosti jako například egyptské náboženství a stavbu pyramid.Tyldesley J.:Pyramidy, DOMINO, Ostrava 2004,

Roku 770 př. n. l. panovník Kuše jménem Kašta dobyl Veset a prohlásil se vládcem celého Egypta. Jeho syn Pianchi dobyl území nilské delty a založil tak tzv. kušskou dynastii. Období této 25. dynastie bývá někdy označováno za vládu černých faraonů.Verner, str. 289 Jeho potomci převzali zvyky egyptských faraonů, nenechávali se však pochovávat v Egyptě, ale v pyramidách, které si nechali vystavět v Kurru a později v Buri v Núbii.

Po dobytí Egypta Asyřany v roce 671 př. n. l. se tehdejší faraon Tanutamon vrátil do rodného království Kuš. Na počátku 3. století př. n. l., po obsazení Egypta Peršany, se hlavním městem království stala Meroe. Merojské království v době svého rozkvětu ovládalo rozsáhlé území od 1. nilského kataraktu až k Sennaru. Království zůstalo nezávislým i v době římské nadvlády v Egyptě. Římané s ním však obchodovali a najímali si Kušany jako žoldnéře.

V této době došlo k rozpadu Núbie na menší území ovládané silnými jednotlivci nebo generály, kteří svou moc opírali o malé armády žoldnéřů. Tyto skupiny vedly boj o nadvládu nad Núbií, což vedlo k oslabení celé země.

V určitou dobu byla Kuš dobyta příslušníky skupiny Noba, od jejichž jména je možná odvozen název Núbie (jinou variantou vzniku tohoto názvu je egyptské slovo nub, které znamenalo zlato). Od této doby nazývali Římané tuto oblast Nobatea. Dnešní výzkumy v oblasti populační genetiky ukazují, že v povodí Nilu existoval pohyb genetického materiálu ve směru z jihu na sever. Podobně také lingvistické doklady naznačují, že Núbijci přišli původně z jihu nebo jihozápadu. Výzkum na poli historické lingvistiky naznačuje, že núbijská jazyková skupina nilo-núbijských jazyků se musela oddělit od núbijských jazyků, kterými se dosud hovoří v pohoří Núba v súdánském Kordofánu před aspoň 2500 lety.

Náboženství Navzdory kulturní blízkosti Egypta si Kušané vytvořili vlastní náboženský systém. Z nejstarší doby jsou zachovány jeskynní malby zvířat. Ve městě Kerma byly odhaleny pozůstatky velkého chrámu, nazývaného deffufa, postaveného z cihel. Na území tehdejšího kušského království se dochovaly pozůstatky tří takových chrámů.

V pozdější době (kolem 8. století př. n. l.) dochází k více kulturním kontaktům i bojům s Egyptem, a tím i ovlivňování kultur.

Nejdůležitějším v kušském pantheonu byl bůh Hor, dále Amon a Chnum.

Biblické doklady zmiňují řeku Gichon, obtékající zemi Kúš. Dále jméno Kúš jako vnuka Noemova. S Núbijkou se měl oženit Mojžíš. Kromě Geneze je dále země Kúš zmíněna u proroka Izaiáše – .

Řada dokladů potvrzuje kulturní vliv či přímo záměnu Núbie za Egypt.

Núbie ve středověku náhled|upright|vlevo|Mapa středověké Núbie s vyznačenými královstvími Nobatie, Makúrie a Alódie Okolo roku 350 n. l. na Núbii zaútočilo etiopské království Aksúm a Merojské království se rozpadlo. Na jeho místě vznikla po určité době čase tři menší království: Nobatie s hlavním městem Pachoras (současný Faras) na severu mezi prvním a druhým nilským kataraktem, Makúrie s hlavním městem Stará Dongola uprostřed a Alódie s hlavním městem Soba (nedaleko Chartúmu) na jihu. Nobatský král Silko porazil okolo roku 500 n. l. kočovný kmen Blemmijů a zaznamenal svoje vítězství v řeckém nápisu vytesaném na stěnách chrámu v Talamis (dnes Kalábša).

Přijetí křesťanství a islámu