náhled|upright=1.3|Ukázka z francouzského vydání Flamsteedova atlasu Atlas Coelestis z roku 1795. Flamsteedovo označení je způsob označování hvězd pomocí arabského čísla a genitivu latinského názvu souhvězdí, například 51 Pegasi. Ve zkráceném zápisu se používá třípísmenná zkratka souhvězdí, například 51 Peg. Označení vychází z hvězdného katalogu anglického astronoma Johna Flamsteeda, avšak dnes používaná čísla doplnili až pozdější astronomové.
Podoba a používání Číslování začíná v každém souhvězdí samostatně a původně sledovalo rostoucí rektascenzi, tedy polohu hvězdy v rovníkové souřadnicové soustavě. Číslo proto vyjadřuje pořadí v katalogu, nikoli pořadí podle jasnosti. Vlivem precese zemské osy se mění orientace této souřadnicové soustavy, takže číselná posloupnost nemusí přesně odpovídat pořadí rektascenzí přepočtených k jinému ekvinokciu.
Příklady úplného a zkráceného zápisu: Úplné označení Zkrácené označení Souhvězdí 51 Pegasi 51 Peg Pegas 61 Cygni 61 Cyg Labuť 55 Cancri 55 Cnc Rak Latinské tvary Pegasi, Cygni a Cancri jsou genitivy názvů Pegasus, Cygnus a Cancer; zkratky souhvězdí stanovuje Mezinárodní astronomická unie.
Flamsteedovo označení se často používá u hvězd bez Bayerova označení. Jedna hvězda však může mít oba typy označení současně: například 55 Cancri je zároveň ρ1 Cancri.
Historie Flamsteed sestavil svůj katalog na základě dlouholetých pozorování na observatoři v Greenwichi. Předběžnou podobu jeho díla vydal roku 1712 Edmund Halley za podpory Isaaca Newtona bez Flamsteedova souhlasu. V tomto vydání bylo použito číslování hvězd v jednotlivých souhvězdích. Konečný katalog, vydaný roku 1725 po Flamsteedově smrti ve třetím svazku Historia Coelestis Britannica, dnes známá Flamsteedova čísla neobsahoval.
Dnešní číslování je známé z přepracovaného vydání Flamsteedova katalogu, které Jérôme Lalande zahrnul roku 1783 do Éphémérides des mouvemens célestes. Nešlo však o jeho první doložený výskyt. Historická studie Arndta Latußecka z roku 2017 ukázala, že některá z dnes používaných čísel se objevovala již v publikacích Josepha-Nicolase Delislea a Charlese Messiera nejpozději roku 1765.
Rozsah a historické zvláštnosti Původní katalog vycházel z hvězd dostupných pozorování z Greenwichské observatoře. Nepokrýval proto celou oblohu a chyběly v něm hvězdy hluboko na jižní nebeské polokouli. Některá podobně utvořená číselná označení jižních hvězd pocházejí z jiných katalogů; příkladem je Gouldův systém v díle Uranometria Argentina z roku 1879.
Souhvězdí byla v době vzniku katalogu vymezena jinak než dnes. Jejich moderní hranice schválila Mezinárodní astronomická unie roku 1928 a zveřejněny byly roku 1930. Některá historická označení tak odkazují na souhvězdí, do něhož hvězda podle dnešních hranic již nepatří.
Katalog obsahoval také chybné polohy, duplicitní záznamy a položky, které neodpovídají stálicím. Známým příkladem je 34 Tauri: tato položka ve skutečnosti odpovídá Uranu, který Flamsteed pozoroval roku 1690 a považoval za hvězdu. Číselné označení této položky pochází z pozdějšího číslování katalogu.
Odkazy Reference
Literatura
Související články Bayerovo označení Označení hvězd Astronomický katalog Atlas Coelestis
Externí odkazy Elektronický přepis a rozbor Flamsteedova katalogu More Light on the Flamsteed Numbers – abstrakt studie o původu číslování
Kategorie:Astronomické katalogy