Oultrejourdain, česky Zajordánsko (také Transjordánsko), je archaický frankofónní název pro území na východ od řeky Jordán. Nachází se jihovýchodně přes Negevskou poušť až k Akabskému zálivu. Na severu a východě nejsou, až na Mrtvé moře, žádné přirozené hranice. Na východě vedlo množství karavanních tras, kudy zboží putovalo z Egypta a Arábie do Sýrie a muslimští poutníci do Mekky. Název vznikl ve 12. století, kdy do oblasti pronikli franští křižáci a vybudovali zde Zajordánské panství (francouzsky ), které patřilo pod Jeruzalémské království. Dnes je panství známé i díky tomu, že zde po nějakou dobu vládl nechvalně proslulý křižák Renaud de Châtillon.
Dějiny Starověk a středověk Ve starověku se toto území nazývalo Edom a Moáb. V dobách před první křížovou výpravou oblast Zajordánska ovládal Fátimovský chalífát s centrem v Egyptě, avšak egyptská přítomnost zde byla spíše symbolická, pokud nějaká.
Místní nomádské kmeny se snažily rychle uzavřít s Evropany mír a držet s nimi dobré vztahy. I za křižáků bylo v této oblasti velmi málo křesťanské populace. Oblast byla osídlena hlavně ší'itskými beduínskými kmeny, které se živily chovem velbloudů. Mnoho syrských jakobitů z oblasti na pozvání jeruzalémských králů odešlo z oblasti do Jeruzaléma, kde znovu osídlili vyvražděné židovské čtvrti. Ostatní křesťané, kteří žili v oblasti, vedli kočovný nebo polokočovný způsob života a západní křižáci jim příliš nedůvěřovali.
Křižácké panství náhled|upright=0.7|vlevo|Zřícenina hradu Krak de Moab v Keraku Název Oultrejourdain pochází z dob, kdy se franští křižáci zmocnili Palestiny a založili Jeruzalémské království, nedlouho poté se král Balduin I. zmocnil i Zajordánska, kde nechal vybudovat hrady Krak de Montréal, Krak de Moab v Keraku a zřídit vazalské Zajordánské panství. Křižáci také ovládali oblast kolem Petry, kde zřídili arcibiskupství podřízení latinskému patriarchátu v Jeruzalémě. Nejznámější část dějin křižáckého panství je ta, kdy ho ovládal nelítostný křižák Renaud ze Châtillonu. Ten dal dohromady několik lodí a vyrazil na Rudé moře a do Akabského zálivu, kde se uchyloval k pirátství vůči tamním přístavům muslimů. Renaud se chystal zaútočit také na Mekku a Medínu, svatá města islámu. Proto roku 1187 panství dobyl sultán Saladin. Později také Renauda bez lítosti vlastnoručně popravil stětím po bitvě u Hattínu.
Seznam zajordánskách pánů a baronů Romain du Puy (1118–1126) Payen le Bouteiller (1126–1147) Maurice de Montréal (1147–1161) Philippe de Milly (1161–1168) Étiennette de Milly (1168–1188) Homfroi III. z Toronu (1168–1173), první manžel Étiennette Miles de Plancy (1173–1174), druhý manžel Étiennette Renaud de Châtillon (1176–1187; antiochijský kníže 1153–1163), třetí manžel Homfroi IV. z Toronu (1187–1197) Alice Arménská (zřejmě 1197–1199)
Odkazy Reference
Literatura John L. La Monte, Feudal Monarchy in the Latin Kingdom of Jerusalem, 1100-1291. The Medieval Academy of America, 1932. Jonathan Riley-Smith, The Feudal Nobility and the Kingdom of Jerusalem, 1174-1277. The Macmillan Press, 1973.
Steven Tibble, Monarchy and Lordships in the Latin Kingdom of Jerusalem, 1099-1291. Clarendon Press, 1989.
Související články Britské Zajordánsko Outremer Levanta Svatá země Galilea Mezopotámie
Kategorie:Dějiny Jordánska Kategorie:Geografie Jordánska Kategorie:Křižácké státy Kategorie:Zaniklé státy Asie Kategorie:Jeruzalémské království