vpravo|náhled|250px|Teritoriální rozdělení Mexika mezi První a Druhou republikou – červeně označeny území se separatistickými tendencemi, červenou linkou označeno sporné území po odtržení Texasu
Mexicko-americká válka nebo Americko-mexická válkaVe Spojených státech je tento konflikt znám jako Mexická válka. V Mexiku je znám jako La Intervención Norteamericana (Severoamerická intervence), La Invasión Estadounidense (Invaze Spojených států), La Guerra de Defensa (obranná válka), nebo jako La Guerra del 47 (válka v sedmačtyřicátém). byl ozbrojený konflikt mezi Spojenými státy americkými a Mexikem v letech 1846–1848. Válka byla vyvolána sporem mezi USA a Mexikem o vládu nad územím Texasu. Mexiko neuznávalo odštěpení Texasu v roce 1836 a po celou dobu existence Texaské republiky (1836–1846) považovalo Texas za svoji vzbouřenou provincii. Zatímco mexičtí historici označují za příčinu války anexi Texasu ze strany USA v roce 1846, z jejich hlediska neoprávněnou, americká oficiální místa (která krátkodobou nezávislost Texasu uznala) považují i jimi tak označovanou anexi Texasu za provedenou se souhlasem Texasanů a tudíž za legitimní. Za příčinu války považují Američané napadení pevnosti Fort Texas mexickou armádou, k němuž došlo 3. května 1846.Bauer, K.J., The Mexican War, 1846-1848, New York:Mcmillan,
Dalšími příčinami války byly podle historiků snahy o územní expanzi Spojených států směrem na jihozápad, politická nestabilita v Mexiku a neschopnost Mexika řádně spravovat své severní provincie v období po válce za nezávislost země (1810–1821).
Bezprostředním důvodem k válce (casus belli) bylo napadení pevnosti Fort Texas mexickou armádou 3. května 1846. Bojové operace probíhaly rok a půl od jara 1846 do podzimu 1847. Válka skončila naprostým vítězstvím Spojených států. Výsledkem byly významné územní ztráty Mexika ve prospěch Spojených států – odtržením Texasu a postoupením dalších území po prohrané válce přišlo Mexiko o více než polovinu svého území. Na získaném území vznikly postupně americké státy Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Nevada a Utah. Ačkoliv se dlouze diskutovalo o zákazu otroctví na nových územích, byl v roce 1850 přijat kompromis, na jehož základě zůstala bez otroctví jen Kalifornie. Ztráta rozsáhlých území podnítila mexickou vládu k politice osídlování severních oblastí jako prostředku k zabránění dalším ztrátám území.
Mírová smlouva z Guadalupe Hidalgo (oficiálně: Smlouva o míru, hranicích, přátelství a vypořádání mezi Spojenými státy americkými a Mexickou republikou) potvrdila hlavní důsledky této války: nucené postoupení mexických území Alta California a Santa Fe de Nuevo México ve prospěch Spojených států za 15 miliónů dolarů. Dále Spojené státy odpustily mexické vládě dluhy vůči americkým občanům (3,25 miliónů dolarů). Mexiko také uznalo řeku Rio Grande jako svou státní hranici s USA, a tím definitivně ztratilo Texas.
Situace v Mexiku náhled|upright|Komančové ze západního Texasu ve zbroji, c. 1830. Mexiko bylo po získání nezávislosti na Španělsku v roce 1821 plné vnitřních rozporů, které hraničily s občanskou válkou, nicméně v odmítání myšlenky odtržení Texasu bylo poměrně jednotné. Z tohoto důvodu pohrozilo Spojeným státům válkou, pokud se pokusí anektovat Texas.
Po získání nezávislosti na Španělsku však klesly vojenské a diplomatické schopnosti Mexika, což se projevilo hlavně v severní polovině území, kde hrozily místní indiánské kmeny Komančů, Apačů a Navahů. Indiáni, a to hlavně Komančové, využívali této slabosti Mexika a podnikali hluboké nájezdy někdy i stovky kilometrů do vnitrozemí s cílem ukrást stáda dobytka, která pak použili pro vlastní potřebu nebo je prodali na rostoucím trhu v Texasu a Spojených státech. Mexičané věřili, že Američané jim tyto nájezdy usnadňovali, protože z nich měli užitek.DeLay, Brian, „Independent Indians and the U.S. Mexican War“, The American Historical Review, Vol 112, No. l (únor 2007), str. 35 Indiánské nájezdy po sobě zanechaly tisíce mrtvých lidí a zdevastované severní Mexiko. Když americké jednotky toto území v roce 1846 napadly, našly zde demoralizované obyvatelstvo. Ze strany civilního obyvatelstva se Američanům dostalo jen malého odporu.DeLay, Brian, The War of a Thousand Deserts New Haven: Yale U Press, 2008, str. 286
V roce 1834 se po několikáté stal prezidentem Mexika Antonio López de Santa Anna, který zrušil federální ústavu a začal vládnout jako centralistický diktátor. To vedlo k vlně protestů některých provincií, které posléze vyhlásily nezávislost. Jednáním i silou se je podařilo přivést zpět pod mexickou nadvládu až na Texas, který zůstal prakticky nezávislý.
Plány expanze Spojených států na západ Před vypuknutím války bylo území horní Kalifornie a Nového Mexika dobře známé americkým lovcům, průkopníkům a obchodníkům, kteří při cestě na západ používali buď cestu z Missouri do Santa Fe nebo námořní spojení s kalifornským pobřežím. Tito obchodníci většinou obchodovali s kůžemi dobytka a lojem. Když v roce 1821 vzniklo nezávislé Mexiko, dala jeho vláda najevo, že američtí obchodníci jsou v Santa Fe vítáni. Tito průkopníci však našli mnohem víc než jen obchodní cestu, ale i způsob jak překonat prérie, pouště a hory, což bylo silným impulzem pro nové přistěhovalce.
V roce 1842 americký velvyslanec v Mexiku Waddy Thompson, Jr. řekl, že by Mexiko možná bylo ochotno postoupit Kalifornii výměnou za vypořádání svých dluhů. Řekl: <blockquote> „Pokud jde o Texas, považuji jej za velice málo hodnotný v porovnání s Kalifornií, nejbohatší, nejkrásnější a nejzdravější zemí na světě… získáním horní Kalifornie bychom mohli mít stejnou nadvládu v Pacifiku… Francie i Anglie k ní upírají své oči.“ </blockquote> Administrativa prezidenta Johna Tylera navrhla trojstrannou dohodu, která by vypořádala spor o hranice Oregonu a zajistila postoupení přístavu San Francisco, ale lord Aberdeen se odmítl zúčastnit. Řekl však, že Británie nemá žádné námitky proti rozšíření území Spojených států v této oblasti. Přesto však prosakovaly zprávy o tom, že Francie nebo Británie se chystá uchvátit Kalifornii, ačkoliv to nebyla pravda.
Územní expanze Spojených států směrem k pobřeží Tichého oceánu byla jedním z politických cílů prezidenta Jamese K. Polka, který byl i vůdcem Demokratické strany Spojených států.Rives, vol. 2, str. 45, 46 a 658 V té době se těšila vysoké oblibě myšlenka tzv. „Zjevného údělu“. Roku 1845 totiž John L. O'Sullivan, novinář listu „Democratic Review“, napsal: „Naším zjevným údělem je zaplavit zemi, kterou nám přiřkla Prozřetelnost, aby se každým rokem znásobující se miliony mohly svobodně rozvíjet.“ Tento „zjevný úděl“ obsahoval přesvědčení, že Spojené státy mají morální právo rozšiřovat své území pro šíření své civilizace. Podstatou bylo, že anglicky mluvící Spojené státy s vysokými ideály protestantské křesťanské etiky měly „zcivilizovat“ území domorodých obyvatel a katolických Mexičanů. Spojené státy proto v roce 1835 a 1845 nabídly Mexiku, že jeho severní provincie odkoupí. Mexická vláda však pokaždé nabídku na odkoupení téměř poloviny svého území odmítla.
Polkův volební program však byl jednoznačně zaměřen na územní expanzi. Polk hovořil o „znovuobsazení Oregonu a znovupřipojení Texasu“, a tím si zajistil podporu jak Severu (preferoval expanzi severozápadním směrem), tak Jihu (byl pro expanzi jihozápadním směrem). Svůj zájem však nejvíce upíral na Nové Mexiko a Kalifornii, protože o připojení Texasu bylo rozhodnuto ještě před jeho nástupem do funkce prezidenta Spojených států.
Texaská republika
náhled|Texaská republika. Hranice z let 1836–1845 s obrysy hranic současných Spojených států. Žlutě vyznačeno všeobecně uznávané území Texasu a zeleně sporné území.
V roce 1810 Moses Austin, bankéř z Missouri, získal od Španělska velké území v Texasu, ale zemřel dříve, než uskutečnil svůj plán přivést na toto území americké osadníky. Jeho synovi Stephen F. Austinovi se podařilo přivést do Texasu více než 300 rodin, čímž byl odstartován stálý trend migrace ze Spojených států do Texasu. Tak se od 20. let 19. století začal Texas rychle měnit na americkými osadníky obydlené území, které do Texasu zvala sama mexická vláda, protože potřebovala stabilizovat situaci v pohraničních oblastech, kde často útočili indiáni.
V roce 1829 v důsledku neustávající přistěhovalecké vlny amerických osadníků, překročil počet Američanů v Texasu počet Mexičanů. Mexická vláda se rozhodla obnovit proto daň z nemovitosti, zvýšit cla na americké zboží a zakázat otroctví. Osadníci i mnoho mexických obchodníků tato opatření odmítli, což vedlo mexickou vládu k uzavření Texasu pro další přistěhovalce. Nicméně, přistěhovalci do země proudili ze Spojených států ilegálně dál. Okolo roku 1835 žilo v Texasu již asi 30 000 Američanů, což bylo téměř desetkrát víc než Mexičanů.
V roce 1834 se generál Antonio López de Santa Anna opět stal prezidentem Mexika. Místo aby poskytl novým osadníkům větší zastoupení a samosprávu, rozpustil národní shromáždění, zrušil federální systém a stal se diktátorem. Rozhodl se zlikvidovat polonezávislost Texasu, tak jako se mu to povedlo v sousední provincii Coahuila a dalších částech Mexika se separatistickými tendencemi. Nakonec Stephen F. Austin povolal Texasany do zbraně. Původně chtěli Texasané bojovat za starou mexickou ústavu, ale když se Santa Anna blížil se svou armádou, vyhlásili 2. března 1836 nezávislost. Poté, co generál Santa Anna porazil Texasany v bitvě o Alamo, byl sám drtivě poražen texaskou armádou vedenou generálem Samem Houstonem v bitvě u San Jacinta. Během této bitvy byl sám zajat a podepsal smlouvu uznávající nezávislost Texasu, aby si zachránil život.„Republic of Texas“,tshaonline.org. Citováno: 20. září 2012 Mexiko však tuto smlouvu nikdy neratifikovalo, prohlásilo, že Santa Anna neměl právo takovou smlouvu podepsat, že tuto smlouvu podepsal pod nátlakem jako americký vězeň a vyhlásilo svůj záměr tuto vzbouřenou provincii znovu dobýt.
Texas upevnil svůj status nezávislé republiky a obdržel oficiální uznání od Británie, Francie i Spojených států, přičemž všechny tyto státy varovaly Mexiko, aby se nepokoušelo dobýt tento nový stát zpět. Většina obyvatel Texasu se chtěla připojit ke Spojeným státům, ale připojení Texasu naráželo na odpor Kongresu Spojených států, kde byla proti hlavně strana Whigů. Na druhou stranu se Spojené státy obávaly rostoucího britského vlivu v Texasu. Nakonec v roce 1845 Texaská republika souhlasila s nabídkou Kongresu na připojení ke Spojeným státům. Texas se stal 28. státem USA 29. prosince 1845.
Příčiny války náhled|upright|11. prezident USA James Knox Polk. Hranice Texasu jako nezávislého státu nebyly nikdy stanoveny. Texaská republika si dělala nárok na území až k řece Rio Grande na základě smluv z Velasca (po bitvě u San Jacinta), ale Mexiko odmítlo uznat jejich platnost a považovalo za hranici řeku Nueces. Odkaz na hranici na řece Rio Grande byl vynechán i v usnesení Kongresu o připojení Texasu pro jeho lepší průchodnost schvalovacím procesem. Prezident James K. Polk prohlásil, že hranici tvoří řeka Rio Grande, což vyvolalo okamžitě spor s Mexikem.Rives, vol. 2, str. 165–168
V červnu 1845 Polk poslal generála Zachary Taylora do Texasu a od října bylo 3 500 Američanů na řece Nueces připraveno bránit Texas před případnou mexickou invazí. Polk však prahl po rozšíření území směrem k Tichému oceánu, proto vydal instrukce pacifické flotile, aby v případě, že vypukne válka s Mexikem, obsadila kalifornské přístavy a udržovala dobré vztahy s místními obyvateli. V té samé době napsal dopis americkému konzulovi v Alta California, kterým byl Thomas O. Larkin, ve kterém popřel americké ambice v Kalifornii, ale podpořil myšlenku nezávislosti Kalifornie na Mexiku nebo dobrovolné připojení ke Spojeným státům, zároveň však varoval, že Británie nebo Francie by mohly být proti.