Schellenberg je obec v Lichtenštejnsku na břehu Rýna. Žije zde obyvatel.
Geografie S rozlohou 3,558 km² je Schellenberg plošně nejmenší obcí v Lichtenštejnsku. Jeho území sousedí s lichtenštejnskými obcemi Eschen, Gamprin, Mauren a Ruggell. Hraničí také s rakouskou obcí Feldkirch ve spolkové zemi Vorarlbersko.
Nejvyšším bodem obce je místo zvané Klocker, které je zároveň nejvyšším bodem vrchu Eschnerberg, a leží v nadmořské výšce 698 metrů. Nejnižším bodem je Schellenberger Riet v nadmořské výšce 432 metrů.
Obec Schellenberg se skládá z několika osad: Loch, Platta, Mittel-Schellenberg, Hinderschloss a Hinter-Schellenberg.
Na území obce se nacházejí také zříceniny dvou hradů: Horního hradu (Obere Burg) a Dolního hradu (Untere Burg).
Historie náhled|vlevo|Klášter Schellenberg počátkem 20. století náhled|vlevo|Biedermannhaus je historické selské stavení, součást expozice Lichtenštejnského zemského muzea Hora Schellenberg (také nazývaná Eschnerberg) je osídlena přibližně od roku 3000 př. n. l. Dokládají to nálezy z archeologického naleziště Borscht na nejvyšším bodě hory, zvaném Gantenstein.
Oblast byla nejdříve obydlena Kelty a pak Réty. V roce 15 př. n. l. zdejší území obsadili Římané a udělali z něj část provincie Raetie. V raném středověku se provincie stala součástí Franské říše a za panování Karla Velikého byla povýšena na samostatné hrabství. To bylo později několikrát děleno mezi dědici. Od vzniku Svaté říše římské v 10. století bylo její součástí.
Páni ze Schellenbergu měli svůj původní rodový statek v horním údolí řeky Isar a usadili se na Eschnerbergu, který dnes nese jméno jejich rodu. V první polovině 12. století zde vybudovali tzv. Horní hrad Schellenberg.
Rodový hrad svobodných pánů z Brandisu se nachází v kantonu Bern poblíž obce Lützelflüh v údolí Emmental. Wolfhart I. z Brandisu se oženil s Anežkou z Montfortu-Feldkirchu, vdovou po hraběti Hartmannovi III. ze Sargansu-Vaduzu.
Poslední z jeho tří bezdětných synů, biskup v Churu, zastavil hrabství Vaduz a majetky na Schellenbergu svým nevlastním bratrům Ulrichu Thüringovi a Wolfhartovi II. z Brandisu. Zástavu již nevyplatil zpět, a po jeho smrti získali Brandisové plné vlastnictví země.
V roce 1434 byla získána poslední část území na Schellenbergu. Od té doby zůstaly zemské hranice, vytvořené spojením hrabství Vaduz a panství Schellenberg, nezměněné. Hrabství Schellenberg bylo v roce 1437 koupeno hrabaty z Vaduzu a obě panství zůstala od té doby spojena personální unií. Po Švábské válce v roce 1499 se obě hrabství stala lény Habsburků, kteří je začlenili do svých držav v Předních Rakousích.
Poslední potomek rodu, Jan z Brandisu (Johannes von Brandis), byl kvůli finančním potížím nucen v roce 1509 prodat panství Maienfeld Svobodnému státu Tří spolků (Drei Bünde) a v roce 1510 také Schellenberg, Vaduz a Blumenegg Rudolfovi V. ze Sulzu.
Hrabě Kaspar z Hohenemsu získal roku 1613 od hrabat ze Sulzu hrabství Vaduz a panství Schellenberg. V roce 1646 tak vznikla panství Hohenems-Lustenau a Hohenems-Vaduz. V držení panství se střídaly různé místní rody až do let 1699–1712, kdy postupně obě hrabství koupil rod Lichtenštejnů, kteří – povýšeni od roku 1706 do stavu říšských knížat – potřebovali držet nějaké území s říšskou bezprostředností, aby měli právo hlasovat na říšském sněmu. Císař Karel VI. pak v roce 1719 povolil spojení obou panství Vaduz a Schellenberg do jednoho celku, čím vzniklo nové, relativně samostatné Lichtenštejnské knížectví.
Obyvatelstvo náhled|vlevo|Pohled na horní část obce Vývoj počtu obyvatel Rok 1812 1911 1945 1960 1970 1980 1990 2000 2010 Počet obyvatel 276 313 400 444 513 577 812 975 1013
Ruský památník
náhled|vpravo|Ruský památník V místní části Hinterschellenberg je umístěn památník, připomínající ruské vojáky 1. ruské národní armády, kteří v řadách Wehrmachtu bojovali na východní frontě proti SSSR. Spolu se svými rodinami tu na konci druhé světové války získali od Lichtenštejnska azyl a oproti jiným ruským vojákům v britsko-americkém zajetí nebyli vydáni zpět do SSSR.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Obce v Lichtenštejnsku