Koučování (koučink) je proces podporující hledání individuálních řešení pro jedince v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce (mentor), ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa (trénovat, vést). Pochopení podstaty koučování ulehčuje i metafora kočího (v angl. coach) nebo dostavníku – jako prostředku pomáhajícího dostat se důležité osobě pohodlným způsobem z místa, kde právě je, na místo, kde chce být.

Definice Česká definice koučování vyzdvihuje, že „dospělý člověk se nejlépe učí praxí a vlastní zkušeností“, a koučování charakterizuje jako metodu užívanou „k taktnímu a ohleduplnému ovlivňování“. Maren Fischer-Epe uvádí, že „koučování je kombinace individuálního poradenství, osobní zpětné vazby a prakticky orientovaného tréninku; účelem je dosahování profesního a osobnostního rozvoje.“Fischer-Epe 2006, s. 17 Koučování není psychoterapie. I když koučování může mít někdy podobný efekt jako psychoterapie, není ho dosaženo aplikací psychologických a psychoterapeutických teorií, ale díky vlastní cestě, kterou si klient k výsledku najde.

Mezinárodní federace koučů definuje koučování jako partnerství s klientem v tvořivém procesu, který provokuje myšlení a inspiruje klienta k maximalizaci jeho osobního a profesního potenciálu.

Americká komunita Coachville (kterou založil Thomas Leonard – zakladatel ICF) koučování definuje jako "konverzaci, ve které kouč pomáhá hráči (klientovi) hrát jeho hru lépe a vyhrávat ji podle klientových vlastních pravidel". Koučování zde vychází z herní metafory – tedy z teze, že cokoliv v životě se dá hrát jako hra.

Kouči vystupují jako rovnocenní partneři, spolupracovníci, průvodci, důvěrníci, partneři. Pracují s jedinci tak, že pomocí otázek podněcují jejich různé pohledy na věc, pomáhají prohloubit jejich uvědomění (co vlastně chci, na čem mi záleží, co naopak vůbec nechci…) a podporují je při nacházení vlastních zdrojů, potřebných k realizaci vlastních záměrů a cílů. Kouč klientovi neradí, nic nedoporučuje ani neschvaluje, nic mu nepodsouvá ani ho nikam nesměřuje – neovlivňuje klienta svým postojem. U kouče je důležitá absolutní důvěra v klienta, v jeho celistvost a v jeho schopnost najít vlastní řešení.

Typy koučování Podle hloubky, kterou zasahuje Transakční koučování – podporuje změnu akce. Transformační koučování – mění člověka samotného.

Podle oblasti života, které se dotýká Profesní koučování – týkající se pracovních záležitostí. Osobní koučování nebo životní koučink () – zabývající se tématy soukromého života lidí, např. životní spokojenosti, osobní produktivity, partnerských vztahů nebo single života.

Podle počtu osob, se kterými pracuje Individuální koučink Týmový (skupinový) koučink

Koučovací metody GROW (koučink) Human Coaching Inner Game Život Jako Hra (Play-Two-Win) Inner Freedom World Power ADHD koučink (specializovaná metoda koučinku pro klienty s ADHD)

Seznam českých koučů Kouči s nejvyšší certifikací ICF MCC:

Vladimír Tuka, MCC Aleš Vrána, MCC, MBA Roman Förster, MCC Jan Studený, MCC Markéta Adámková, MCC Zdeněk Štěpánek, MCC

Seznam certifikovaných koučů, kteří jsou členy České pobočky ICF, je k nalezení v registru koučů ICF Czech Republic. Členství v národní pobočce nesouvisí s certifikací, která probíhá mezinárodně, a není povinné, takže krom koučů uvedených v seznamu působí v ČR i další kouči certifikování ICF.

Odkazy Reference

Literatura

PARMA, Petr, Umění koučovat. Praha: Alfa Publishing, 2006. ATKINSON, Marilyn, Koučink - věda i umění: vnitřní dynamika. Praha: Portál, 2009 VOKÁČOVÁ, Magdaléna, Zakázaná učebnice koučování, aneb, Zápisky účastníků výcviku, Praha, Inner Vinner, 2013

Externí odkazy

The International Coach Federation (ICF) česká pobočka: ICF Czech Chapter The European Mentoring and Coaching Council Česká asociace koučů

Kategorie:Personalistika Kategorie:Pedagogická psychologie Kategorie:Osobní rozvoj