náhled|vpravo|Hrob na pražském hřbitově Malvazinky Miloš Václav Nedbal (28. května 1906 Rožmitál pod Třemšínem – 31. října 1982 Praha) byl český herec a divadelní pedagog, režisér, dlouholetý profesor činoherního herectví na pražské DAMU. Jednalo se o velmi výrazného a osobitého herce, který od svých počátků hrával spíše vážné role důstojných a přísných mužů, obdařených velmi často velkou dávkou osobní autoritativnosti.
Život Narodil se 28. května 1906 v Rožmitále pod Třemšínem do rodiny Václava Nedbala (1881–1953), učitele na rožmitálské měšťance a loutkáře, a Milady Nedbalové rozené Königové. K divadlu se dostal již v mládí zásluhou otce. Miloš byl spolužákem Jiřího Voskovce a Jana Wericha z gymnázia v Křemencově ulici v Praze (maturoval v roce 1926) pokračoval ve studiu na Právnické fakultě UK (přerušil však studia po dvou semestrech) a současně na dramatickém oddělení pražské konzervatoře (v letech 1926–1928) ve třídě prof. Jaroslava Hurta a Marie Laudové. Byl rovněž žákem Pivodovy pěvecké školy, nakonec se však rozhodl pro činoherní tvorbu.Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 330. Svoji hereckou kariéru začínal v Umělecké besedě a v Osvobozeném divadle, kam nastoupil v roce 1927, ještě před ukončením konzervatoře. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146 Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, s. 5–8 osobní vzpomínky Miloše Nedbala na počátky Osvobozeného divadla. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, s. 210–214. Zde se postupně vypracoval ve vynikajícího herce a jednu z hlavních opor Honzlových režií. V Osvobozeném divadle hrál s přerušením v sezóně 1929/1930 (rok byl členem Národního divadla v Brně) až do roku 1933. Posléze vystřídal celou řadu různých scén, hrál a režíroval mimo jiné také v Ostravě (1933–1936), v Brně (1936–1938) a v letech 1938–1942 a 1944–1945Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, . v Divadle na Vinohradech. Ve válečném období působil dva roky v pražské Uranii (1942–1944). Od roku 1945 až do roku 1976 působil jako člen činohry Národního divadla v Praze, s výjimkou let 1970–1972, kdy působil v Krejčově souboru Divadla za branou. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok! podporující komunistický převrat.
V letech 1942–1947 vyučoval jako středoškolský učitel herectví na Pražské konzervatoři, od roku 1947 prakticky až do své smrti vyučoval na pražské DAMU, kde pomohl vychovat celou řadu vynikajících českých herců a hereček.
Ve filmu si zahrál mnoho menších rolí, k jeho nejznámějším patří role středoškolského profesora Šedy z filmu Cesta do hlubin študákovy duše nebo hlavní role z filmu Svědomí. Byl ale také vyhledávaným televizním i rozhlasovým hercem, činný byl též v dabingu. Ke konci svého života si zahrál hned v několika pozoruhodných televizních rolích, mezi nejpozoruhodnější patřila postava nerudného důchodce Šantrocha z Hubačovy inscenace Nezralé maliny. Zahrál si ale i v několika televizních pohádkách i v několika známých televizních seriálech.
Rodinný život Miloš Nedbal měl sourozence Miladu (* 1907) a Lubomíra (* 1910). V září 1918 se rodina přestěhovala z Rožmitálu do Prahy a v létě 1923 si pořídili na hypotéku domek na pražské Ořechovce v Západní 366. Od roku 1953 žil Miloš Nedbal ve vile v Barrandovské čp. 46. Poprvé se oženil 27. září 1931 v Praze s Vladimírou Volnohovou (* 1907), se kterou měl syna Petra Nedbala a dceru Janu Nedbalovou, krátce po rozvodu se 19. září 1951 oženil podruhé, s Janou Moravcovou (* 1906), později, již jako vdovec, se oženil potřetí s paní Zdenkou (1925–2002).
Citát
Ocenění 1958 – Zasloužilý umělec 1966 – Řád práce 50px|caz 1977 – Medaile J. A. Komenského za pedagogickou činnost 1981 – Národní umělec
Divadelní role, výběr 1927 – V+W: Vest pocket revue, Blažej Jossek, Osvobozené divadlo 1928 – V+W: Gorila ex machina čili Leon Clinton čili Tajemství Clintonova kladívka, Norman Kerry, Osvobozené divadlo 1929 – V+W: Kostky jsou vrženy, Obža Bohunkus, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1929 – V+W: Premiéra skafandr, rekvizitář Arnošt, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1930 – V+W: Sever proti Jihu, major Warton, Osvobozené divadlo, režie V+W 1931 – V+W: Don Juan & comp., don Gonzalo de Ulloa, Osvobozené divadlo, režie V+W 1931 – V+W: Golem, císař Rudolf II, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1931 – Marcel Pagnol: Malajský šíp, Panisse, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák 1932 – V+W: Caesar, titul. role, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1932 – V+W: Robin zbojník, lord Broadcasting, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1933 – V+W: Svět za mřížemi, Wu-Fang, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl 1938 – Emanuel Bozděch: Generál bez vojska, Napoleon, Divadlo na Vinohradech, režie Gabriel Hart, 10 repríz 1938 – J. K. Tyl: Jan Hus, Páleč, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer, 15 repríz 1939 – Friedrich Schiller: Panna Orleánská, Talbot, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer, 22 repríz 1941 – William Shakespeare: Hamlet, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal 1945 – Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský 1945 – Karel Čapek: Matka, otec, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1946 – Bratři Čapkové: Ze života hmyzu, Viktor, 1.inženýr–diktátor, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl 1946 – J. J. Kolár: Pražský žid, Jan Mydlář, Stavovské divadlo, režie Jindřich Honzl 1947 – William Shakespeare: Jak se vám líbí, Jacques, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1950 – Alois Jirásek: Jan Žižka, Kněz Jan Rokycana, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák 1951 – William Shakespeare: Othello, Brabanzio, Tylovo divadlo, režie Jan Škoda 1952 – Anatolij Surov: Zelená ulice, Drozdov, Tylovo divadlo, režie František Salzer 1953 – Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Národní divadlo, režie František Salzer 1954 – Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Pan Dulský, Tylovo divadlo, režie Miloš Nedbal 1955 – Hedda Zinnerová: Ďábelský kruh, Vilém Lühring, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok 1957 – L. M. Leonov: Zlatý kočár, Nikolaj Stěpanovič Karejev, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok 1958 – J. K. Tyl: Strakonický dudák, Adamir, Mikuli, Národní divadlo, režie Otomar Krejča 1961 – William Shakespeare: Král Lear, Hrabě z Glostru, Smetanovo divadlo, režie František Salzer 1962 – M. Stehlík, M. A. Šolochov: Rozrušená země, Korčžinskij, Národní divadlo, režie Jan Strejček 1963 – William Shakespeare: Romeo a Julie, Kapulet, Národní divadlo, režie Otomar Krejča 1973 – J. K. Tyl: Paličova dcera, Radní Horina, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot 1975 – N. V. Gogol, V. Hudeček, J. Lexa: Mrtvé duše, Pljuškin, Národní divadlo, režie Václav Hudeček 1981– Jiří Šotola: Pěší ptáci, Zouhar, Tylovo divadlo, režie František Laurin
Divadelní režie, výběr 1933 – Cecil Chesterton, Ralph Neal: Kouzlo domova, Národní divadlo moravsko-slezské (NDMS) Ostrava 1933 – Samson Raphaelson: Mladá láska, NDMS 1933 – René Fauchois: Pozor, čerstvě natřeno, NDMS 1934 – Robert E. Sherwood: Londýnský most, NDMS 1934 – Ernest Enderline: Londýnský most, NDMS 1934 – Olga Scheinpflugová: Houpačka, NDMS 1947 – Július Barč–Ivan: Máti, Stavovské divadlo 1947 – Marcel Pagnol: Smraďoch, Mozarteum 1948 – L. M. Leonov: Jabloňové sady, Tylovo divadlo 1949 – L. N. Rachmanov: Neklidné stáří, Tylovo divadlo 1951 – Molière: Chudák manžel, Tylovo divadlo 1954 – Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Tylovo divadlo 1955 – V+W: Caesar, Divadlo satiry (režie j. h.) 1961 – Jindřich Honzl: Román lásky a cti, Národní divadlo
Filmografie (výběr)
Film Pudr a benzín Peníze nebo život Katakomby Pelikán má alibi Druhá směna Přijdu hned 1939 Cesta do hlubin študákovy duše – profesor francouzštiny Šeda Tanečnice Městečko na dlani Skalní plemeno Třináctý revír Dobrý voják Švejk – komisionální lékař Poslušně hlásím – generálmajor von Schwarzburg Jan Hus Jan Žižka Morálka paní Dulské Romeo, Julie a tma Němá barikáda Limonádový Joe aneb Koňská opera – Kolalok
Televize 1965 – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (TV film) – role: rabín z Lodže Dajem (TV film) 1966 – Sedm koní a vavříny (TV film) – role: trenér jezdců 1970 – F. L. Věk (TV seriál) – role: vrchní na Opočnu 1973 – O doktoru Vševědovi (TV pohádka) – role: kníže 1975 – Nebezpečí smyku (TV seriál) – role: učitel hudby 1975 – Údržbáři (TV komedie) – role: emeritní profesor přírodních věd a mineralogie Dalibor Drozd RNDr. Sňatky z rozumu (TV seriál) – role: doktor Vácha Byl jednou jeden dům – role: domácí Nerudný Prokop Diviš O chudém královstvíčku O statečné princezně Janě Nemocnice na kraji města Nezralé maliny – role: Šána Třicet případů majora Zemana – díly: Klauni; Štvanice (role: profesor Braun) Dobrá Voda (TV seriál)
Rozhlasové role
1964 – William Shakespeare: Richard III., rozhlasová adaptace, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, dramaturgie: Jaromír Ptáček, hudba: Marek Kopele. Hrají: král Richard III. (Jiří Adamíra), král Edvard IV. (Miloš Nedbal), vévoda z Clarence (Otakar Brousek), královna Alžběta (Vlasta Chramostová), lady Anna (Jaroslava Adamová), vévodkyně z Yorku (Leopolda Dostalová), vévoda z Richmondu (Luděk Munzar), vévoda z Buckinghamu (Čestmír Řanda), lord Stanley (Josef Větrovec), lord Hastings (Jaromír Spal), hrabě Rivers (Oldřich Janovský), Catesby (Bohumil Křížek), Radcliff (Bohumil Švarc), Brakenburry (Jiří Suk), londýnský starosta (Ladislav Kulhánek), měšťan a písař (Josef Patočka), vypravěč (Josef Červinka) a další. 1967 – Alexandre Dumas:Hrabě Monte Cristo (1967), Československý rozhlas, dramatizace: Jiří Zdeněk Novák, režie: Jaroslav Berger; role: prokurátor 1974 – Honoré de Balzac:Otec Goriot, překlad Božena Zimová, režie: Jiří Horčička role: Vautrin, nájemník penzionu
Odkazy
Reference
Literatura Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 19. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2005. 160 s. . S. 75–76. B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 58, 62, 135, 139, 141, 158, 161, 201, 281 Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 15, 18, 32, 117, 197, 257, 260–1, 263–5, 267, 270–1, 273, 305 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 178, 190, 200, 239, 253–5, 274 František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 141, 202 František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 72 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 40, 81, 83, 115, 161, 209, 210, 246, 290, 307, 339, 412, 456, 458, Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 1, 46, 114, 154, 156, 325, 326, 354, 382, 475, 505, 520. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 49, 72, 182, 244, 258, 368, 430, Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. . S. 275–279. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 78 Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 219–220 Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 133, 175, Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 31, 33, 35, 49 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 93, 151, 224, 226, 369, 387, 478, 480, 502, 515–6, 525, 626, 644, 650, 656, 665