náhled|260x260px|Paolo Ferrero Strana komunistické obnovy (, PRC) je italská eurokomunistická strana. Vznikla v roce 1991 z části bývalé Italské komunistické strany (, PCI), která odmítla její přerod na stranu sociálně demokratického typu (, Demokraté levice). Do nově vzniklé strany se zapojila také zaniklá Proletářská demokracie ().
PRC je součástí Strany evropské levice, v Evropském parlamentu je sdružena ve frakci Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice. Členové a sympatizanti strany mladší 30 let jsou seskupeni v organizaci Mladí komunisté (). PRC vydává deník Liberazione.
Strana má v současnosti tři zástupce v Poslanecké sněmovně, původně zvolené za jiné strany.
Historie První národní kongres proběhl 12.–14. prosince 1991. Prvním předsedou strany byl zvolen Sergio Garavini, kterého na druhém kongresu (21.–24. ledna 1994) nahradil dlouholetý odborářský funkcionář Fausto Bertinotti, který tuto funkci vykonával až do roku 2006. V prvních volbách v roce 1992 získali komunisté 2 204 641 hlasů (tj. 5,62 %) a 35 mandátů v poslanecké sněmovně (6,51 % hlasů a 20 mandátů ve volbách do senátu).
Ve volbách v roce 1994 se spojila PRC s dalšími levicovými stranami do Aliance pokrokářů (), která získala 33 % a 49 mandátů (z toho komunisté 11).
Ve volbách v roce 1996 PRC obdržela 3 213 748 hlasů (tj. 8,6 %) a 35 mandátů. Poté podporovala vládu Romana Prodiho, ale v roce 1998 přešla do opozice a vláda ztratila většinu. V roce 1998 se ze strany vyčlenila Strana italských komunistů (, PdCI). V prosinci téhož roku proběhl třetí kongres strany.
18.-21. března 1991 proběhl čtvrtý kongres strany, který se mimo jiné zabýval alternativní vizí italské společnosti.
Ve volbách v roce 2001 kandidovala samostatně, ačkoliv většina levicových stran (včetně PdCI) se sdružila do koalice Olivovník. PRC obdržela 1 868 659 hlasů (tj. 5,0 %) a 11 sněmovních křesel (5,1 % hlasů a 4 mandáty ve volbách do senátu). V dubnu 2002 proběhl pátý a v březnu 2005 šestý celonárodní kongres.
Pro volby v roce 2006 se stala součástí středolevicové široké koalice Unie (). Komunistická obnova získala 2 229 604 hlasů (tj. 5,83 %) ve volbách do sněmovny (41 mandátů) a 2 518 624 hlasů (tj. 7,24 %) ve volbách do senátu (27 mandátů). Strana následně participovala na druhé Prodiho vládě, Paolo Ferrero se stal ministrem sociální solidarity.
Pro parlamentní volby 2008 se spojila s environmentalistickou stranou Federace zelených (), socialistickou stranou Demokratická levice () a PdCI do koalice Levice - duha (). Ta získala 1 124 418 hlasů, tj. pouze 3,08 % (více než dvojnásobný propad hlasů pro radikální levici celkem), a italská radikální levice ztratila parlamentní zastoupení poprvé od konce druhé světové války.
Volební výsledky
Poslanecká sněmovna VolbyHlasyMandátyPozicePostaveníAbs.%Abs.±19922 202 5745,6355. Opozice19942 334 0296,046. Opozice19963 215 9608,545. Opozice20011 868 6595,0245. Opozice20062 229 6045,8305. Podpora2008Součást SA41 –2013Součást RC0 –2018Součást PaP0 –
Senát republiky VolbyHlasyMandátyPoziceAbs.%Abs.±19922 163 3176,5205.1994Součást AdP21996934 9742,974.20011 708 7075,063.20062 518 6247,4225.2008Součást SA272013Součást RC02018Součást PaP0
Evropský parlament VolbyHlasyMandátyPoziceAbs.%Abs.±19941 991 9976,156.19991 330 3414,314.20041 971 7006,017.20091 038 2473,456.2014Součást AET12019Součást LS1
Ideologická orientace strany PRC zastává pozice blízké eurokomunismu, distancuje se od stalinistické podoby socialismu. Aktivně se účastní protiglobalizačního hnutí, zastává pacifistické postoje.
V rámci strany existovalo i trockistické křídlo, které ale částečně v roce 2006 stranu opustilo a založilo Komunistickou dělnickou stranu (), v roce 2007 pak vznikla ještě Kritická levice ().
Externí odkazy
Oficiální web Osobní stránka Paola Ferrery
Kategorie:Politické strany v Itálii Kategorie:Komunistické strany v Itálii Kategorie:Komunistické strany Kategorie:Politické strany založené roku 1991 Kategorie:Demokratické socialistické strany v Evropě