Joseph Philippe Pierre Yves Elliott Trudeau PC CC CH QC FRSC (také známý jako Pierre Trudeau nebo Pierre Elliott Trudeau) (18. října 1919 – 28. září 2000), byl patnáctým kanadským ministerským předsedou od 20. dubna 1968 do 4. června 1979, a poté od 3. března 1980 do 30. června 1984. Byl členem Liberální strany Kanady a prvním kanadským ministerským předsedou narozeným ve 20. století.
Pierre Trudeau byl charizmatickou postavou, jež – od pozdních 60. let až do poloviny let osmdesátých – dominovala kanadské politické scéně a vyvolávala vášnivé reakce. „Jeho odkaz s námi zůstává i nadále,“ napsali Trudeauovi životopisci Christina McCall a Stephen Clarkson v roce 1990. Obdivovatelé vyzdvihují sílu Trudeauova intelektu a přiznávají mu politickou prozíravost v procesu zachování národní jednoty. Rovněž oceňují jeho práci na zakotvení Kanadské listiny základních práv a svobod do kanadské ústavy. Kritické hlasy pak Trudeaua obviňují z chabé úrovně administrativních praktik, arogance a nedostatku porozumění pro potřeby území Kanady mimo Québec. Nesporným faktem však zůstává, že se Pierre Trudeau stal jedinečnou osobností, jež se zasloužila o obnovu Kanady a kanadského postavení ve světě.
Trudeau stál v čele kanadské vlády v jednom z nejbouřlivějších období v historii země a často se stával zdrojem kontroverzí. Byl znám okázalým způsobem života, na veřejnosti se ukazoval s celebritami, čas od času se dostavil v sandálech do Dolní sněmovny, kde byl dokonce při jiné příležitosti obviněn z nevhodného chování během právě probíhající debaty. Jedním z jeho nejkontroverznějších faux pas bylo vystřihnutí piruety přímo za zády královny Alžběty II.
Mládí a počátek kariéry Narodil se v Montrealu. Jeho otec Charles Trudeau byl zámožným kanadsko-francouzským obchodníkem a právníkem, matka Grace Elliott byla francouzského a kanadsko-skotského původu. Trudeau navštěvoval prestižní Collège Jean-de-Brébeuf (soukromou frankofonní římskokatolickou školu), kde se poprvé setkal s myšlenkami klerikálního fašismu a quebeckého nacionalismu. Podle názoru dlouholetého přítele a kolegy Marca Lalonda byly klerikálními myšlenkami ovlivněné režimy António de Oliveiry Salazara v Portugalsku a Francisca Franca ve Španělsku, společně s režimem maršála Pétaina ve Vichy, považovány mnohými mladými intelektuály z quebeckých jezuitských škol za ideální státní zřízení. Lalonde tvrdí, že Trudeaův pozdější myšlenkový vývoj a přerod do role „intelektuálního rebela, antielitářského bojovníka za práva odborů a příznivce svobody vyznání“ se udál především díky zkušenostem, jež Trudeau načerpal poté, co opustil Quebec a odjel studovat do USA, Francie a Anglie. Trudeau hodně cestoval a právě zážitky a zkušenosti z těchto cest mu napomohly k odpoutání se od jezuitských myšlenek a přiměly jej ke studiu nejen prací francouzských filosofů Jacquesa Maritaina a Emmanuela Mouniera, ale rovněž ke studiu myšlenek Johna Locka a Davida Huma.
Trudeau získal v roce 1943 právnický titul na univerzitě v Montrealu; následoval titul z politické ekonomie na Harvardu. Během studií v Montrealu byl Trudeau na základě mobilizačního zákona povolán do kanadské armády. Připojil se ke Canadian Officers Training Corps a společně s dalšími branci sloužil na kanadském území. Povolaní civilisté nebyli povinni sloužit v zámoří až do konskripční krize, jež nastala na konci roku 1944. Trudeau byl dle vlastních slov ochoten zapojit se do válečných akcí v zámoří, ale zároveň věřil, že takové jednání by znamenalo otočit se zády ke snahám občanů Quebecu. Trudeau totiž tvrdil, že vláda Williama Lyona Mackenzie Kinga právě tuto skupinu lidí podváděla a utiskovala. Ve svých „Pamětech“ z roku 1993 Trudeau přemítá nad válkou a nad svým odmítavým postojem ke konskripci: „Takže probíhala válka, jo? Drsný... ovšem pokud jste zrovna byli francouzským Kanaďanem v Montrealu 40. let, nebylo pro vás samozřejmé věřit v názor, že ta válka je spravedlivá... spíš jsme tu válku považovali za jakési vyrovnávání si účtů mezi supervelmocemi.“Pierre Elliott Trudeau, Memoirs, McClelland & Stewart, 1993
V doplňovacích volbách v roce 1942 v okrsku Outremont vedl kampaň na podporu quebeckého kandidáta Jeana Drapeaua bojujícího proti konskripci. Posléze byl Trudeau vyloučen z armády pro nedostatek disciplíny. Po válce navštěvoval Harvard, v letech 1946–7 Institut d'études politiques de Paris a následující rok strávil na London School of Economics.
Od 40. let až do poloviny let šedesátých Trudeau pobýval zejména v Montrealu a byl mnohými považován za intelektuála. V roce 1949 se například stal aktivním účastníkem a stoupencem dělníků v tzv. Azbestové stávce. V roce 1956 následně editoval knihu s názvem „Azbestová stávka“ (La gréve de l'amiante), jež stávku interpretovala jako klíčovou událost v historii Quebecu, označující počátek vzdoru a odboje vůči konzervativnímu frankofonnímu klerikálnímu establishmentu a vůči anglofonní vyšší vrstvě, jež dlouho dobu ovládaly provincii. Během 50. let byl Trudeau jakožto zakladatel a redaktor Cité Libre (disidentských novin, jenž pomohly poskytnout intelektuální podklad pro tzv. Tichou revoluci) vedoucím představitelem opozice vůči represivní vládě premiéra Quebecu Maurice Duplessise.
Ve 40. letech Trudeaua silně ovlivnila marxistická ideologie. Ačkoli sám sebe označoval za socialistu, nikdy skutečně nepodporoval sociálně-demokratickou stranu Co-operative Commonwealth Federation, která se později přejmenovala na stranu Nové demokracie. Argumentem pro jeho skeptický postoj k této straně byly převažující názory ve straně ohledně budoucnosti provincie Quebec. V letech 1949 až 1951 Trudeau krátce pracoval jako poradce pro hospodářskou politiku ve Státní radě Liberálního premiéra Louise St. Laurenta. V průběhu 50. let byl Spojenými státy americkými zařazen na černou listinu a byl mu odepřen vstup do země. Důvodem se stala Trudeauova návštěva na konferenci v Moskvě (kde byl zatčen za házení sněhových koulí na sochu Stalina) a rovněž jeho příspěvky do několika levicových publikací. Trudeau se později proti zákazu odvolal a dosáhl jeho zrušení.
Během let 1961 až 1965 působil jako hostující profesor práva na univerzitě v Montrealu a právě v této době se u Trudeaua odehrál významný myšlenkový posun: od quebeckého nacionalismu směrem k liberálnímu náhledu na přednost práv jednotlivce vůči právu státu. Co se týká ekonomických názorů, Trudeau byl během svých studií na Harvardu ovlivněn zejména pracemi Josepha Schumpetera a Johna Kennetha Galbraitha. Trudeau kritizoval Liberální stranu vedenou Lesterem B. Pearsonem za podporu návrhu na vybavení balistických střel Bormac v Kanadě jadernými hlavicemi. Navzdory svému přesvědčení Trudeau nakonec do strany vstoupil spolu se svými dvěma přáteli Gérardem Pelletierem a Jeanem Marchandem. Tito „tři moudří“ se pak ve stejném roce úspěšně ucházeli o parlamentní posty za Liberální stranu. Sám Trudeau byl zvolen v tradičním Liberálním okrsku Mount Royal v západním Montrealu, kde dříve kandidoval Alan Macnaughton, Speaker Dolní sněmovny v Ottawě. Poslanecké křeslo za okrsek Mount Royal si Trudeau následně držel po dalších téměř 20 let. V roce 1967 byl vybrán na post ministra spravedlnosti v kanadském vládním kabinetu Lestera Pearsona.
Ministr spravedlnosti a kandidát na post předsedy strany Ve funkci ministra spravedlnosti se Trudeauovi podařilo z kanadského trestního zákoníku odstranit zákony zakazující homosexualitu. Při té příležitosti poznamenal, že „postoj, který v této otázce zastává je takový, že stát nemá v ložnicích občanů co dělat.“ Trudeau rovněž liberalizoval zákony týkající se rozvodů a dostal se do sporu s quebeckým premiérem Danielem Johnsonem ohledně projednávání změn v ústavě.
V roce 1967, tj. ve stém roce kanadské státnosti, oznámil premiér Pearson úmysl vzdát se premiérského křesla. Blízcí přátelé a někteří členové strany následně přesvědčili Trudeaua, aby se ucházel o uvolněné místo partajního předsedy. Jeho dynamická kampaň si získala pozornost médií a inspirovala mladou generaci, jež Trudeaua vnímala jako zosobnění výměny generací. Těsně před volebním sjezdem strany měl Trudeau navrch a byl také jasným favoritem kanadské veřejnosti. Mezi některými kolegy v Liberální straně však o jeho osobě stále panovaly obavy a nejistota. Do strany vstoupil teprve v roce 1965, a tak byl považován za outsidera a zároveň za člověka stojícího stále ještě mimo stranu. Rovněž byl považován za příliš radikálního a přímočarého politika. Navíc některé z jeho názorů – např. v otázce rozvodů, potratů, či homosexuality – byly v protikladu s názorem konzervativního křídla Liberální strany. I přesto přese všechno byl Trudeau na dubnovém sjezdu strany v roce 1968 zvolen za předsedu strany. Zvolit se jej povedlo ve čtvrtém kole, přičemž získal podporu 51 % volitelů a porazil tak prominentní, zasloužilé členy strany, jako např. Paula Martina, Roberta Winterse nebo Paula Hellyera. O dva týdny později, dne 20. dubna, Trudeau složil přísahu a stal se předsedou Liberální strany a kanadským ministerským předsedou.
Ministerský předseda Trudeau již brzy po nástupu do funkce vyhlásil nové volby, a to na 25. června 1968. Celá volební kampaň Liberální strany čerpala zejména z nevídané vlny popularity ministerského předsedy u kanadské veřejnosti; tzv. Trudeaumanie.
Termín trudeaumanie poprvé použil kanadský novinář Lubor J. ZinkLubor J. Zink, Trudeaucracy, Toronto: Toronto Sun Publishing Ltd., 1972, back cover: "Lubor Zink is the one who first coined those two terms of our times -- Trudeaumania and Trudeaucracy."
Téměř ikonickým symbolem této mánie, kdy Trudeaua při všech možných příležitostech obklopovaly davy mladých obdivovatelů a obdivovatelek, byl okamžik na konci volební kampaně, který ve svém důsledku výrazně přispěl k výsledkům voleb v roce 1968. Trudea navštívil výroční průvod v Montrealu na oslavu Dne sv. Jeana-Baptista, při němž quebečtí separatisté začali házet kameny a láhve na hlavní tribunu, kde Trudeau právě seděl. Místo aby uposlechl naléhání svých kolegů a schoval se do bezpečí, Trudeau zůstal bez sebemenší známky strachu sedět na svém místě a čelil výtržníkům. Právě tento obraz mladého politika prokazujícího nevídanou odvahu zaimponoval kanadským občanům, kteří další den pomohli svými hlasy k drtivému volebnímu vítězství Liberální strany.CBC Archives. The PM won't let 'em rain on his parade. cbc.ca Television clip. Recording Date: June 24, 1968. Retrieved on: November 14, 2007.Maclean's Magazine (April 6, 1998) Trudeau, 30 Years Later . The Canadian Encyclopedia, Historica. Retrieved on: November 14, 2007.
Z pozice kanadského premiéra se Trudeau hlásil k modelu zastupitelské demokracie, jehož prostřednictvím se měla kanadská společnost stát spravedlivou a rovnostářštější. Heslo „spravedlivá společnost“ (z anglického Just Society) se stalo hlavním mottem Trudeaovy vlády. Důrazně obhajoval nově zavedenou všeobecnou zdravotní péči a programy regionálního rozvoje jakožto prostředky, jimiž měla Kanada dosáhnout spravedlivé společnosti.
Říjnová krize