Pojem lechické jazyky (polsky Języki lechickie, slezsky Lechicke godki, kašubsky Lechicczé jãzëczi) označuje severní větev západoslovanských jazyků, zahrnující polštinu a další jí podobné jazyky. Jméno Lech je v Polsku oblíbené a bájný Lech (lěchy – Lechové) byl bratrem bájného Čecha (čěchy – Čechové).
Dělení Mezi jazyky této skupiny patří nebo patřily:
polština (ISO 639-2: pol) kašubština (ISO 639-2: csb) slezština (ISO 639-3: szl) polabština, pomořanština, severní slovinština (vymřelé)
Někdy se sem řadí také téměř vymřelé jazyky Lužických Srbů: Hornolužická srbština Dolnolužická srbština
Charakteristika Nedošlo ke změně g na h. Zachovaly se nazální samohlásky (s výjimkou slezštiny). Takzvaná čtvrtá palatalizace velárních souhlásek v polštině a kašubštině.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Západoslovanské jazyky