Jan Bedřich Minařík, křtěný Jan, (15. prosince 1862 VyšehradMatriční záznam o narození a křtu – 26. května 1937 Praha-Královské VinohradyArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých evangelické církve na Vinohradech, sign. EVK Z7, s. 221) byl český malíř a grafik, žák Julia Mařáka na pražské Akademii.

Život Narodil se 15. prosince 1862 na Vyšehradě u Prahy, mládí prožil v Podskalí. Začínal jako malíř porcelánu. Tato skutečnost mohla jeho budoucí tvorbu ovlivnit ve dvou směrech – tendence k drobnopisu a specifická forma poetiky. Ve školním roce 1887/88 studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole u prof. Františka Ženíška. V roce 1888 přestoupil na pražskou malířskou Akademii k profesoru Maxu Pirnerovi. Po roce studia přešel do krajinářské školy prof. Julia Mařáka. V roce 1896 studium u prof. Mařáka úspěšně dokončil.

Ve Zlaté Praze se poprvé představil v roce 1890, kdy v čísle 26 byla publikována jeho poetická kresba k písni J. K. Chmelenského. Kromě lesních zátiší Zlatá Praha reprodukuje i jeho další obrazy z počáteční tvorby Stověžatá Praha (2. 12. 1898) a Srbsko pod Tetínem (18. 7. 1902). Dle Prokopa Tomana s Krasoumnou jednotou vystavoval poprvé v r. 1892. Na vánoční výstavě Umělecké besedy se poprvé objevuje v r. 1896, kdy vystavuje dvě studie Zákoutí starého dvorce a Lesní zátiší. Zdrojem poznání mohou být i publikované obrazy v časopise Světozor, např. Lesní koutek (22. 4. 1898) a Lesní tůň (18. 8. 1899).

Roku 1907 spolu se A. Slavíčkem a St. Lolkem navštívil postupně Německo, Belgii a zejména Francii. Z této cesty existují drobné malířské záznamy ovlivněné impresionismem. Na jaře 1914 mu Sokol v Podolí-Dvorcích uspořádal výstavu, na které Muzeum královského města Prahy nakoupilo 74 děl. V roce 1925 namaloval J. Minařík několik obrazů ze starých Pardubic. Na významné výstavě Julius Mařák a jeho škola v roce 1929 byl zastoupen položkami 88 až 128 a byl reprodukován jeho obraz Vnitřek lesa. P. F. Malý (1931) navštěvuje ateliér J. Minaříka a zmiňuje se o autorství 5 velkoformátových obrazů zobrazujících „nejdramatičtější momenty z osvobozovacích bojů Severoameričanů z područí Anglie“.

Jan Minařík byl dlouholetým členem Jednoty umělců výtvarných, která mu uspořádala posmrtnou výstavu v r. 1938. Zemřel 26. 5. 1937 v Praze.

Dílo Jan Minařík byl žákem prof. Mařáka sui generis a proslavil se zejména jako malíř motivů mizející a bořené Prahy.

Na výstavách Krasoumné jednoty umělecká kritika nejdříve zaznamenává Minaříkova „úžasně technicky malovaná zátiší“ (Malý, 1931), která zřejmě byla oblíbena u konzervativní části publika. Z dnešního pohledu můžeme říci, že byla až příliš „staromistrovská“ (např. Zátiší s antikvity na mramorovém stolku a Zátiší s mandolínou). Přibližně od roku 1897 začíná vystavovat lesní interiéry (např. Lesní koutek, Lesní tůň, Lesní partie z listopadu a Lesní samota), které prozrazují školu Julia Mařáka a podle dobové kritiky svojí detailností a propracovaností navazují na pojetí Bedřicha Havránka. K. M. Čapek-Chod při hodnocení 59. výroční výstavy Krasoumné jednoty ve Světozoru (17. 6. 1898) napsal: „Není sice tak vybraně moderní jako jeho bezprostřední předchůdce (rozuměj Antonín Slavíček) v dnešním našem referátě, a faktura jeho na některých místech činí dojem pracný, ba v některém detailu i primitivní, ale nelze mu upříti, že je koloristou jistého a spolehlivého oka.“

Pro pochopení vrcholného období J. Minaříka okolo r. 1910 je důležité si uvědomit, že jeho tvorba se od počátku vyvíjela ve dvou zdánlivě nesourodých směrech – akademicky propracovaná kresba a malba na jedné straně (např. Lesní interiér z r. 1897) a poetizující naivizující koncept tvorby na straně druhé (např. Fidlovačka, Pohled na Pražský hrad a Pohled na Rožmberk). Syntézou těchto dvou přístupů vznikají jeho „nesmrtelné“ obrazy z let 1907–1911, na kterých zachytil s osobitou poetičností předasanační podobu Josefova, některých částí Starého Města a Nového Města. Nelze opomenout ani řadu motivů mizejících zákoutí nebo interiéru jednotlivých domů. Maloval také na Vyšehradě, Malé Straně, Hradčanech a Pražském hradě i na pouti pražských ševců, Fidlovačce, v Nuslích. M. Pistorius (1984) vysvětloval efekt „prázdného popředí“ Minaříkových pražských motivů, který je obdobný „jako při použití výřezu dálkového pohledu z panoramatické fotografie pořízené teleobjektivem, nebo jindy naopak u snímků pořízených objektivem širokoúhlým“.

Ucelená kolekce Minaříkových pražských motivů je ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy a je v pravidelných cyklech vystavována.

Galerie

Reference

Literatura Čapek-Chod, K. M.: 57. výroční výstava Krasoumné jednoty. Světozor, roč. 30, č. 32, s. 383, 19. 6. 1896. Čapek-Chod, K. M.: 59. výroční výstava Krasoumné jednoty. Světozor, roč. 32, č. 31, s. 368, 17. 6. 1898. Malý, P. F.: Návštěvou v ateliéru Jana Minaříka, populárního malíře Staré Prahy. Národní listy, roč. 71, č. 197, s. 3, 20. 7. 1931. Mokrý, F. V.: Malíř Jan B. Minařík v Jednotě umělců výtvarných. Venkov, roč. 33, č. 35, s. 7, 11. 2. 1938. Pavelka, J.: Jan B. Minařík (1862-1937). Jednota umělců výtvarných v Praze, 1938 (katalog). Pistorius, M.: Praha v obrazech Jana Minaříka. Muzeum hl. m. Prahy, 1984 (katalog). Státníková, P.: Zmizelá Praha Jana Minaříka. Muzeum hl. m. Prahy, 2006 (katalog).

Ottův slovník naučný, díl XVII., s. 374, heslo Jan Minářík

Externí odkazy

Pátá čtvrť:zmizelé město pražské, Jan Bedřich Minařík (1862–1937) GalerieMarold, Minařík Jan (1862–1937) Starou Prahou Jana Minaříka ART+ Minařík Jan Bedřich (1862 - 1937)

Kategorie:České malířství 19. století Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Členové Umělecké besedy Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kategorie:Žáci Julia Mařáka Kategorie:Pragensisté Kategorie:Narození v roce 1862 Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 26. května Kategorie:Narození 15. prosince Kategorie:Čeští malíři 20. století