náhled|Zámecký park Průhonice – Alpinum náhled|Zámecký park Průhonice u rybníka Bořín
Zámecký park Průhonice u zámku Průhonice je jeden z nejvýznamnějších přírodně-krajinářský parků v Česku. Od roku 2010 je národní kulturní památkou. Park byl v roce 1992 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Průhonický park a zámek vlastní a spravuje Botanický ústav Akademie věd ČR.
Historie parku Nejstarší památkou průhonického parku a zámku je románský kostel Narození Panny Marie, vysvěcený již v roce 1187.
Začátkem 18. století Průhonické panství zakoupil alsasko-lotrinský rod Desfours. Václav, reprezentant druhé generace, si v roce 1732 zvolil Průhonice za sídlo své mladé rodiny. Za jeho vlastnictví nastal rozkvět panství, součástí kterého byla i zahrada se skleníky a oranžérií, v níž se pěstovalo celkem 139 velkých i menších citroníků a pomerančovníků. Václav nechal založit též panský ovocný sad, ve kterém se pěstovalo 1000 vysokokmenů a 600 polokmenů a zákrsků jádrového ovoce. Ovocný sad byl obehnán kamennou zdí, která je částečně zachována až do současnosti.
Josef Vojtěch Desfours miloval rušný společenský život, pořádal na svém panství bankety, zábavy, hry, parforsní hony a pod. Pro tyto záliby využíval nejen zámek, ale i celé přírodní okolí, které v 1.části, zejména na vyvýšeném ostrohu nad Botičem, upravoval. Tyto zásahy do stávajících porostů dokládá Josefské mapování z let 1780–83. Na nejvyšším místě ostrohu nechal vystavět gloriet. Na gloriet byl pěkný pohled zejména z jižní strany, z údolí, takže na jižní straně glorietu byla vystavěná nika na výšku celého glorietu a analogicky lze předpokládat, že v ní byla umístěná socha Apollóna, nebo Venuše, což by odpovídalo dobové módě.
V roce 1800 zakoupil panství Jan Nepomuk Nostitz-Rieneck a zvolil si je za sídlo své rodiny. Zahradní a parkové úpravy té doby zcela korespondují s dobovým vývojem, kdy nástupní prostor byl ještě částečně geometrizován, kdežto území za zámkem, kolem Podzámeckého rybníka, již mělo dle zmapované cestní sítě charakter anglické parkové úpravy.
V roce 1830 nechal Jan Nepomuk na ostrohu nad Botičem vystavět nový gloriet, rovněž v klasicistní podobě. Čtverhranný objekt měl na rovné střeše vyhlídkovou terasu se zábradlím. Poměrně rozsáhlé úpravy areálu dovršil jeho syn Albert úpravou uvolněných, prosluněných ploch podél Botiče parkovou úpravu v tzv. anglickém slohu.
Jedním z nejvýznamnějších majitelů zámku a panství Průhonice byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. S mimořádným estetickým citem zde vytvořil park, který představuje vrcholné dílo českého přírodně-krajinářského slohu.
Arnošt Emanuel hrabě Silva Tarouca zadal v roce 1889–1894 přestavbu Průhonického zámku architektovi Jiřímu Stibralovi, který ji provedl v tehdy novém stylu české novorenesance.
Současná historie zámku a zámeckého parku začala již v roce 1885, kdy se hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca sňatkem s Marii Nostitz-Rieneck vyženil průhonické panství. Přírodně krajinářskou přestavbu původního romantického parku, v té době značně zpustlého parku, zahájil hrabě na podzim roku 1886. Popudem byl konflikt s lesní správou panství při kácení starých dubů. Gartenanlagen Oesterreich-Ungarns im Wort und Bild, 1909
Hraběte očarovalo členité a malebné údolí potoka Botiče. Postupně se mu podařilo přikoupit další pozemky a zvětšit původní rozlohu parku na stávajících téměř 250 ha. Rozšířením ploch rybníků, vybudováním jezů a přepadů vytvořil i zdařilé vodní dílo.
S neobyčejným citem byl prováděn výběr a výsadba rostlin, pečlivě byly vybírány průhledy na zámek, bylo zbudováno rozsáhlé alpinum. Park zároveň představuje významnou sbírku rostlin a kromě hodnoty estetické má i vysokou hodnotu vědeckou.
Úspěšné budování parku bylo přerušeno první světovou válkou 1914–18 a následnou agrární reformou, jež zhoršila majetkové poměry. Proto se hrabě rozhodl (po delším vyjednávání, jež vedl od roku 1924 Jan Jelínek) prodat celé průhonické panství čs. státu a ministerstvo zemědělství zde zřídilo v roce 1927 „Státní pokusné objekty zemědělské“, s Výzkumnými stanicemi pro okrasné zahradnictví, pro ovocnářství a pro zelinářství. Ředitelem byl jmenován Bohumil Kavka, který vytrval v této funkci až do roku 1971, kdy odešel do důchodu. Výzkumná stanice pro okrasné zahradnictví převzala také péči o Průhonický park.
Hrabě Silva Tarouca žil se svou manželkou nadále v průhonickém zámku a působil jako poradce ředitele Kavky až do své smrti v r. 1936.
Hrabě byl zklamán přístupem státu k údržbě a rozvoji alpina. Proto se podílel na vzniku alpina v Bečově nad Teplou (dnešní Bečovská botanická zahrada), kam se za dědice bečovského panství Jindřicha Beaufort-Spontin provdala jeho dcera Marie-Adelheid Silva Tarouca
V roce 1936 byl ze 3 výzkumných stanic ustaven „Výzkumný ústav zahradnický v Průhonicích“, rozšířila se činnost šlechtitelská (mj. u věhlasných rododendronů-pěnišníků a azalek – Bohumil Kavka, Jan Jelínek, později také Jaromír Scholz a další). Bylo prováděno i hodnocení a výběr sortimentů; stoupal počet výzkumných pracovníků a stabilizovala se i péče o park. Při reformě zemědělského výzkumu byl roku 1946 zřízen „Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích“; ovocnářský výzkum byl v roce 1951 přenesen do Holovous u Hořic v Podkrkonoší a zelinářský výzkum do Olomouce, kde vznikly samostatné ústavy. K dalšímu rozšíření výzkumu došlo při převzetí ústavu pod správu Čs. akademie zemědělských věd v roce 1956.
V roce 1962 po 35leté péči byl Průhonický park převeden delimitací z působnosti Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví (dnes Výzkumný ústav pro krajinu) do správy Československé akademie věd jako základ celostátní centrální botanické zahrady (podle vzoru Centrální botanické zahrady v Moskvě). Za vznik zahrady se zasazoval akademik Ivan Málek. Botanická zahrada ČSAV byla ustavena zprvu jako samostatné pracoviště, jež vedl prozatímně Antonín Marian Svoboda a od roku 1963 Pravdomil Svoboda, jako ředitel. V této době zde pracovalo 73 pracovníků, z toho 5 výzkumných.
Od roku 1968 byla Botanická zahrada ČSAV, jejíž součástí byl Průhonický park a zahrada na Chotobuzi (dnešní Průhonická botanická zahrada) začleněna jako oddělení do Botanického ústavu ČSAV.
Sbírky Průhonického parku V roce 1927 sestavil hrabě „Předávací seznam stromů a keřů v Průhonickém parku“ při převzetí do státní správy, jenž obsahoval celkem 2060 druhů listnatých a 310 druhů jehličnatých dřevin. Seznam uváděl řadu synonym a nejasných jmen, takže počty nejsou přesné.
Mnoho rostlin bylo zničeno či poškozeno krutou zimou 1928–29, s mrazy až −37 °C a hned nato letní vichřice v červenci 1929 vyvrátila na 900 stromů, i velmi mohutných.
Teprve v letech 1937–61 byla vedena podrobnější Matrika výsadeb v parku. Matriku vedl vrchní zahradník František Kraus, jenž v Průhonicích působil již od roku 1929. Jen ojediněle jsou však v ní vedeny odpisy neujatých a nezdařených výsadeb. O úbytcích zpravidla informují jen zprávy o mrazových škodách z periodických tuhých zim (1928/29, 1939/40, 1955/56, 1962/63).
Výsadbový materiál byl odebírán hlavně ze Spolkové zahrady Dendrologické společnosti, kterou vedl již od roku 1909 zkušený zahradník František Zeman. V Průhonicích úzce spolupracoval s generálním tajemníkem Dendrologické společnosti Camillo Schneiderem, který získával cizokrajné rostliny ze zahraničních expedic (např. na Kavkaz, do Číny, do Ameriky). Zčásti byl materiál pěstován i ve vlastních školkách, které pro potřeby parku založil v r. 1930 lesník Kreibich.
V letech 1946–55 se vysazovalo ročně 20–30 tisíc mladých stromků.
Seznam stromů, keřů a peren v Průhonickém parku v průvodci od Kavka (1959) obsahuje 134 druhy jehličnanů, 464 druhy listnatých dřevin a 371 druhů trvalek a skalniček; je to jen asi čtvrtina počtu taxonů uvedených v předávacím protokolu z roku 1927; seznam byl jistě neúplný a výběrový, ale přece ukazuje na značný pokles v sortimentu dřevin.
Nejvýznamnějším obdobím rozvoje sbírek parku byla léta 1963–1968, kdy byl park součástí Botanické zahrady ČSAV. Proběhla revize a inventarizace sbírek, která postupně vycházela ve Zprávách botanické zahrady ČSAV. V roce 2026 bylo v parku evidováno celkem 1606 druhů a odrůd, v počtu taxonů převažují dřeviny listnaté (1264) nad jehličnatými (342). Kromě dřevin také 227 taxonů trvalek.
Po nástupu Ing. Ivana Stani so vedení Průhonického parku byla zrušena vlastní pěstební činnost vyjma oddělení alpina a pro výsadbu byly rostliny zajišťovány externě, většinou ve spolupráci s VUKOZ. Dochází tak k ochuzení druhové pestrosti i přerušení vlastních výzkumných a šlechtitelských programů.
Památková ochrana Od 3. května 1958 byl zámek vyhlášen kulturní památkou rejst. č. ÚSKP 33728/2-2285.
V roce 1965 byl zámek a park zapsán do státního seznamu kulturních památek pod č. 2-2285 a kostel Narození P. Marie pod č. 2-2286.https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/zamek-145390
V roce 1992 navrhuje Milena Roudná na Ministerstvu kultury i přímo v sídle UNESCO v Paříži zapsání Průhonického parku na seznam světového dědictví UNESCO. Zámecký park v Průhonicích byl za národní kulturní památku prohlášen nařízením vlády č. 50/2010 Sb. ze dne 8. února 2010 (s účinností od 1. července 2010) pod oficiálním názvem „Park a zámek v Průhonicích“ . Tento status navázal na mezinárodní ochranu z roku 1992, kdy byl park zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO jako přípojitelná součást uceleného statutu Historického centra Prahy. Potvrzení o zápisu na Seznam světového dědictví, jako součást sériové památky Historického jádra Prahy (od r. 1992), bylo potvrzeno v roce 2010.
Památka obsahuje následující prvky: Starý zámek, Nový zámek, kostel Narození Panny Marie, park, vrátnice, rybárna, hájovna u Babku, hájovna zvaná Welzovna, hájovna u Kučerů, hájovna U zlatého bažanta, Česká chalupa, alpský srub, strážní domek zvaný Wachhaus, gloriet, ohrazení, kašna, studna, terasa se schodištěm, kaple Jména Panny Marie a jiné nemovité objekty na pozemcích vymezených prostorovými identifikačními znaky, včetně těchto pozemků. Pozemky Průhonické botanické zahrady nejsou zahrnuty do národní památky Průhonický park.
V roce 2002 došlo k organizační změně v rámci Botanického ústavu AV ČR. Průhonická botanická zahrada byla spojena se správou Průhonického parku. Odešla část odborných pracovníků a byla zrušena školkařská činnost, která zajišťovala rostliny pro výsadbu do parku.
Významné osobnosti spojené s Průhonickým parkem a Průhonickou botanickou zahradou Na správě Botanické zahrady ČSAV, Průhonického parku a Průhonické botanické zahrady se podílela řada významných vědeckých osobností a osobností kulturního života, například:
Zdeněk Blahník, dendrolog Milan Blažek, botanik a zahradník, šlechtitel kosatců, dlouholetý vedoucí Průhonické botanické zahrady Uljana Blažková, botanik a zahradník, vedoucí botanické zahrady v letech 2002–2010 Jiří Burda, dendrolog, zahradník Jaroslav Dobrý, zakladatel české dendrochronologie Martin Hajman, zahradník, skalničkář, popularizátor zahradnictví Jaroslav Hofman, dendrolog a pedagog Ivan Klášterský, rhodolog Miroslav Kučera, dendrolog, lesník Věroslav Samek, dendrolog zabývající se mimo jiné tropickým lesnictvím Pravdomil Svoboda, dendrolog a pedagog Ivan Staňa, vedoucí parku Václav Větvička, dendrolog, botanik a populárizátor vědy
Přístupnost a rozdělení parku Ještě v 80. letech byl park volně přístupný a po délce procházela oběma částmi parku červeně značená turistická trasa 0013, cca v 90. letech 20. století však byla přeložena, takže park obchází po severozápadní straně. Zpoplatnění a omezenému přístupu podlehla nejprve severní část parku, později i jižní.