Berlín (německy Berlin, IPA: [], ) je hlavní a největší město Německa a zároveň městskou spolkovou zemí Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od znovusjednocení Německa 3. října 1990, a tím i obou částí města – západní a východní, patří Berlín mezi největší města v Evropě a je největším městem Evropské unie. Zcela jej obklopuje spolkový stát Braniborsko. Žije zde obyvatel. V metropolitní oblasti Berlína žije přibližně 4,5 milionu obyvatel, takže je po Porúří druhou nejlidnatější oblastí v Německu. Ve 20. letech 20. století byl Berlín třetím největším městem na světě. Metropolitní region Berlín-Braniborsko je třetí největší metropolitní oblastí po Porýní-Porúří a Porýní-Pomohaní.
Berlín leží v rovině, na břehu řeky Sprévy, která se vlévá do Havoly – pravostranného přítoku Labe, v západní čtvrti Špandava. Mezi hlavní topografické rysy města patří mnoho jezer v západních a jihovýchodních čtvrtích, z nichž největší je jezero Müggelsee. Jezera jsou tvořena výše zmíněnými řekami. Asi jednu třetinu rozlohy města tvoří lesy, parky, zahrady, řeky, vodní kanály a jezera.
Existence města je prvně doložena ze 13. století. Tehdy se zde křížily dvě důležité obchodní stezky. V 15. století se stalo hlavním městem Braniborského markrabství (1417–1701) a Pruského království (1701–1918), jeho důležitost však vzrostla zejména roku 1871, kdy se stalo hlavním městem Německé říše (1871–1918). Od té doby si pozici nejdůležitějšího německého města Berlín podržel i za Výmarské republiky (1918–1933) a Třetí říše (1933–1945).
Po druhé světové válce bylo válkou poničené město rozděleno na čtyři sektory patřící vítězům druhé světové války. Sovětský sektor (Východní Berlín) se stal hlavním městem menšího východního Německa, kdežto metropolí západního Německa se stal Bonn. V té době část města, tzv. Západní Berlín, který vznikl z francouzské, britské a americké části, měla status nezávislého státu, byť v zásadě kulturně i politicky přináležela k západnímu Německu. Obě části města byly od roku 1961 odděleny Berlínskou zdí, která se stala symbolem studené války a její pád roku 1989 pak symbolem pádu komunismu v Evropě. Po znovusjednocení Německa 3. října 1990 se sjednotilo znovu i město a stalo se opět celoněmeckou metropolí. Přesídlil sem i parlament – Německý spolkový sněm (), pro nějž byla rekonstruována budova Říšského sněmu ().
Berlín je světovým centrem kultury, politiky, médií a vědy. Ekonomika města je založena high-tech firmách a sektoru služeb, který zahrnuje širokou škálu společností. Berlín je také evropským dopravním uzlem letecké a železniční dopravy. Sám má velmi složitou síť veřejné dopravy.
Berlín je domovem světově uznávaných univerzit, jako je Humboldtova univerzita, Svobodná univerzita Berlín, Univerzita umění v Berlíně nebo Technická univerzita Berlín. Berlínská zoologická zahrada je nejnavštěvovanější zoologickou zahradou v Evropě. Proslulým je každoroční filmový festival obvykle nazývaný zkráceně Berlinale. Filmy se natáčí například ve studiích Babelsberg. Celkově je město stále oblíbenějším cílem filmařů.
Známou lokalitou je Ostrov muzeí, kde se krom pěti slavných muzeí nachází i Berlínská katedrála. Ostrov patří ke třem berlínským položkám zapsaným na seznam Světového dědictví UNESCO. Dalšími dvěma jsou paláce a parky v Postupimi a Berlíně a skupina modernistických budov z let 1913–1934. K dalším symbolům města patří Braniborská brána, třída Unter den Linden, Postupimské náměstí, Židovský památník, Vítězný sloup, East Side Gallery, Alexanderplatz a nedaleko stojící berlínský televizní vysílač (), nejvyšší stavba v Německu s výškou 368 metrů.
Název Berlín leží východně od řeky Labe, které tvořilo historickou hranici Franské říše, kde žili například Frankové či Sasové, a území obývanými slovanskými kmeny. To je také důvod, proč velká část obcí v severovýchodním Německu nese slovanská jména s poněmčenými příponami (-ow, -itz, -vitz, -witz, -itzsch nebo -in). Právě i název Berlína má kořeny v jazycích západních Slovanů, může souviset se staropolabským kmenem berl-, který označoval bažinu či s praslovanským bьrlogъ neboli doupě.
I pět z dvanácti berlínských obvodů nese částečně slovanský název (Pankow, Steglitz-Zehlendorf, Marzahn-Hellersdorf, Treptow-Köpenick a Spandau – dříve Spandow).
Historie
12. až 16. století Nejstarší doklady o osídlení dnešního území Berlína jsou zbytky základů domu datovaného do roku 1174 nalezené při archeologických pracích v Berlin-Mitte. První písemné záznamy pocházejí z konce 12. století. Špandava byla poprvé zmíněna v roce 1197 a Köpenick v roce 1209. Tyto oblasti se však k Berlínu připojily až v roce 1920. Nikolaiviertel, jenž leží v samotném srdci dnešního Berlína, byl zmíněn v listině v roce 1244. Za rok založení se považuje 1237, kdy vznikl Kölln ležící na opačném břehu Sprévy. Ve skutečnosti zde původně nebylo jedno město, ale dvě: Kölln (Kolín) a Berlín. Podle kroniky byla postavena askánskými bratry Janem I. a Otou III. Na smlouvě, uzavřené 28. října 1237 biskupem Gernandem z Braniboře a oběma markrabaty, je uveden jako svědek köllnský farář Simeon. Jméno Berlín se objevuje o více než šest let později než Kölln. Původní město je tedy dvojměstím ležícím proti sobě. Kölln, ležící na málem ostrově na řece Sprévě, neměl možnost se zvětšovat. Proto vzniká nové město na pravém břehu Sprévy, Berlín. Obě města si postupem času vybudovala rozsáhlé hospodářské vazby a těžila z práva skladu, neboť ležela na stezce Via Imperii ze Štětína do Říma a stezce spojující Bruggy a Veliký Novgorod. V roce 1307 uzavřely spojenectví v oblasti vnější politiky. Vnitřní správy byly však stále nezávislé.
V roce 1415 se stal Fridrich I. Pruský kurfiřtem braniborského knížectví, kterému vládl až do roku 1440. V průběhu 15. století ustanovili jeho nástupci Berlín-Kölln jako hlavní město. V roce 1443 zahájil Fridrich II. Braniborský stavbu městského paláce. Proti stavbě se konaly protesty, které vyvrcholily v roce 1448. Nebyly úspěšné a občané ztratili mnoho politických a ekonomických privilegií. V roce 1451 se stal trvalým sídlem braniborských kurfiřtů z rodu Hohenzollernů, kteří vládli z Berlína až do vzniku Výmarské republiky v roce 1918. Toto však potvrdil až v roce 1486 Jan Cicero Braniborský. Město se však muselo vzdát svého hanzovního statusu. V roce 1539 se město oficiálně stalo luteránským.
17. až 19. století Třicetiletá válka Berlín zpustošila. Třetina domů byla poškozena nebo zničena a polovina populace zemřela. Fridrich Vilém I. Braniborský známý jako Velký kurfiřt zahájil politiku podpory imigrace a náboženské tolerance. Postupimským ediktem vydaným roku 1685 nabídl azyl francouzským hugenotům.
V roce 1700 bylo přibližně 30 procent berlínských obyvatel francouzského původu právě kvůli imigraci hugenotů. Mnoho dalších přistěhovalců přišlo z Polska, Salcburska a Čech, jejichž někteří potomci, žijící v tzv. Českém Rixdorfu (Böhmisch-Rixdorf), až do druhé poloviny 20. století ještě hovořili česky.
náhled|vlevo|Královský palác v roce 1900 (napravo) Od roku 1618 bylo Braniborské markrabství v personální unii s Pruským vévodstvím. V roce 1701 došlo ke sjednocení do Pruského království. Hlavním městem nového království se stal Berlín, který nahradil Královec. V roce 1709 se Berlín sloučil se čtyřmi městy: Cölln, Friedrichswerder, Friedrichstadt a Dorotheenstadt pod názvem Berlín.
V roce 1740 se k moci dostal Fridrich II. Veliký, známý jako Fridrich Veliký (1740–1786). Za jeho vlády se Berlín stal centrem osvícenství, ale také byl během sedmileté války krátce obsazen ruskou armádou. V roce 1806 po francouzském vítězství ve válce čtvrté koalice vpochodoval do města Napoleon Bonaparte, ale městu zůstala samospráva. V roce 1815 se město stalo součástí nové pruské provincie Braniborsko.
Během průmyslové revoluce vyrostla ekonomika a populace města se dramaticky zvýšila. Berlín se stal hlavním železničním uzlem a hospodářským centrem Německa. Brzy se rozvinula další předměstí a zvýšila se rozloha i populace Berlína. Mnohá z nich byla pod Berlín začleněna. V roce 1871 se Berlín stal hlavním městem nově založené Německé říše. V roce 1881 došlo k oddělení od Braniborska.
20. a 21. století náhled|Postupimské náměstí v roce 1945 Na počátku 20. století se v Berlíně začalo rozvíjet německé expresionistické hnutí. Na konci první světové války v roce 1918 vyhlásil Philipp Scheidemann v budově Reichstagu republiku. V roce 1920 zákon o Velkém Berlíně začlenil desítky předměstských obcí do Berlína. Počet obyvatel se téměř zdvojnásobil na čtyři miliony. Během Výmarské republiky Berlín prošel politickými nepokoji kvůli ekonomickým nejistotám. Metropole zažila rozkvět v mnoha vědeckých oborech, například Albert Einstein se během let působení v Berlíně dostal do povědomí veřejnosti.
V roce 1933 se k moci dostal Adolf Hitler a NSDAP. Národně-socialistický režim začal plánovat monumentální stavební proměny, aby se mohl Berlín stát hlavním městem Velkogermánské říše. Do roku 1939 opustila Berlín a Německo polovina z původního počtu 160 tisíc Židů. Po Křišťálové noci jich bylo mnoho uvězněno v nedalekém Sachsenhausenu. Po roce 1943 bylo mnoho z nich posláno do koncentračních táborů. Během druhé světové války byla velká část města zničena (až 40% obytných ploch). Přibližně 125 000 civilistů bylo zabito. Po vítězství spojenců v bitvě o Berlín bylo město rozděleno do čtyř sektorů (sovětský, francouzský, britský a americký).
V červnu 1948 po měnové reformě ve třech západních sektorech Berlína uvalil Sovětský svaz blokádu na přístupové cesty do Západního Berlína, které vedly přes sovětský sektor. Spojenci zareagovali leteckým mostem. V květnu 1949 byla blokáda zrušena. Po vzniku Německé demokratické republiky se východní Berlín stal hlavním městem státu. Západní Berlín byl politicky spojen se Spolkovou republikou Německo, ačkoliv oficiálně byl stále okupovaný spojenci. Letecké spojení s městem tedy poskytovaly jen americké, francouzské a britské aerolinky. náhled|mapka rozdělení Berlína náhled|vlevo|Pád Berlínské zdi, 1989
Rozdělení Německa na dva samostatné státy eskalovalo studenou válku. Západní Berlín byl obklopen Německou demokratickou republikou. Ta prohlásila východní část, která zahrnovala většinu historického jádra, za své hlavní město, což západní mocnosti neuznávaly. Metropolí Západního Německa se stal Bonn. V roce 1961 začala Německá demokratická republika stavět Berlínskou zeď kolem Západního Berlína, která měla zabránit emigraci východních Němců do západního Německa právě přes Berlín. 26. června 1963 pronesl prezident USA John Fitzgerald Kennedy slavný projev Ich bin ein Berliner. Pro většinu obyvatel Východu byla cesta do Západního Berlína nebo Západního Německa zapovězena. V roce 1971 zaručila dohoda vítězů druhé světové války pozemní přístup do Západního Berlína přes území NDR.
náhled|Mistrovství světa ve fotbale 2006
9. listopadu 1989 padla Berlínská zeď a následně byla z větší části zbořena. 3. října 1990 se obě části Německa znovusjednotily. V červnu 1991 odhlasoval Německý spolkový sněm přesun hlavního města z Bonnu do Berlína. Tento proces byl dokončen v roce 1999. Prvním starostou sjednoceného města se stal Walter Momper, který do tohoto okamžiku vedl pouze západní část. Ve volbách v prosinci 1990 zvítězil Eberhard Diepgen (CDU) a stal se tak prvním zvoleným v celém městě.
Ve městě se konalo finále Mistrovství světa ve fotbale 2006.
Při teroristickém útoku v roce 2016 nákladní auto úmyslně vjelo na vánoční trh na náměstí Breitscheidplatz známé Pamětním kostelem císaře Viléma, načež 13 lidí zemřelo a 55 dalších bylo zraněno.
Geografie
Poloha
náhled|Pohled na město