Týnec nad Labem (v místním nářečí (Labská) Tejnice, ) je město v okrese Kolín ve Středočeském kraji. Leží jedenáct kilometrů východně od Kolína, na výrazném vrchu tyčícím se nad řekou Labe. Žije zde obyvatel. Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou.
Název Název města je odvozen od slova týn (plot), které označovalo chráněnou osadu neboli osadu chráněnou plotem. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Tinec (1110), „in Thyncz“ (1306), Tynecz (1352, 1362 až okolo roku 1405), Tynecz super Albea (1367), „v Týnci na Labi“ (1381), „u Tynce“ (1423), Tajnec nad Labem (1515), Labská Tegnice, Tegnice nad Labem nebo německy a (1837). V lidovém podání se používá název Labská Tejnice.
Historie Pravěk Osídlení Týnce a okolí započalo dle archeologických nálezů již v době bronzové. Výběr místa osídlení byl dán jeho strategickou a výhodnou polohou u řeky Labe, která byla od nepaměti využívána jako dopravní a obchodní tepna. Existoval zde brod a přístaviště a zároveň skalnatý vyvýšený terén poskytoval spolu s ohradou z dřevěných klád (Týn) potřebnou ochranu. Dnešní Týnec je složen ze třech místních částí. Všechny tyto části mají svůj původ odvozen od hradišť z doby bronzové halštatské a laténské. Nejstaršími archeologickými nálezy z mladší a pozdní doby bronzové jsou známy Lžovice (dříve Jelčovice). Dnešní místní část Týnce nad Labem leží na místě původního hradiště založeného na ostrohu nad soutokem řeky Labe a Doubravy zvaném Lžovická stráň s nadmořskou výškou 241 metrů. Hradiště bylo pomezním opevněním lidu lužických popelnicových polí (1300 př. n. l.) Směrem ke Kolínu se nacházelo území středočeské kultury knovízské a štítarské. Další významné archeologické nálezy se vztahují ke keltskému osídlení a byly učiněny v již výše zmíněné lokalitě Kolo. Zde bylo archeologickými výzkumy prokázáno laténské hradiště založené někdy ve 2. století př. n. l. (počátek mladší doby železné) na místě staršího sídla, které bylo opuštěno několik století dříve. Nejstarší nálezy v této lokalitě však pocházejí z období neolitu a mladší doby bronzové a několik artefaktů z halštatského období. Pod místním názvem Kolo se skrývá skalnatý ostroh (jeden z nejsevernějších výběžků Železných hor) o rozloze přibližně 9 hektarů s nejvyšším bodem v nadmořské výšce 225 metrů, který je z jedné strany obtékán řekou Labe a z druhé je obklopen tůněmi a mokřady, pozůstatky labského ramene. Z toho lze usuzovat, že Kolo kdysi bývalo ostrovem. V místní části Vinařice se zřejmě nacházelo laténské strážní hradiště, ale jsou prokázány i archeologické nálezy z mladší doby bronzové. Další zajímavé nálezy z období lužického byly učiněny v prostoru Sváravy a pod blízkým kopcem Šibeník (přírodní rezervace – Duny u Sváravy), kde bylo objeveno pohanské pohřebiště lužické kultury.
Středověk Slovanské osídlení V 7. a 8. století bylo okolí Týnce osídleno Slovany. Nad soutokem řek Doubravy a Labe, v místě dnešní místní části Lžovice, vzniklo raně středověké hradiště. V prostoru dnešního historického centra Týnce nad Labem zřejmě v místech, kde se nyní nachází kostel svatého Jana Křtitele, fara a dětské hřiště vznikl v 10. století opevněný dvorec (týn).
První písemné zmínky První písemná zmínka o Týnci (tehdy Týnec nad vršky) pochází z roku 1110 a lze ji nalézt v Kosmově kronice. Zápis popisuje setkání pražského knížete Vladislava s jeho bratrancem, olomouckým knížetem Otou II. dne 1. května 1110. Kosmas se tohoto setkání osobně účastnil. V této době je Týnec uváděn ještě jako ves (villae). Další písemná zpráva pochází z roku 1186, kdy manželka knížete Bedřicha dává, spolu s kostelem Na bojišti v Praze, Týnec nad Labem, Ledce (zaniklá obec) a Netřebice (Nymbursko) klášteru johanitů. Poté Týnec přešel do majetku Sedlnických z Choltic a následně směnou v první polovině 14. století přešel do vlastnictví kláštera sedleckého. Týnec se v této době rozvíjel jako významné sídlo a kolem roku 1306 je již uváděn jako město (civitas).
V majetku sedleckého kláštera Sedlecký opat zde nechal postavit nový kostel Stětí sv. Jana Křtitele, který byl od roku 1357 kostelem farním. Předpokládá se, že spolu s farou zde vznikla i rezidence cisterciáků (řádové sestry). Centrálním prostorem města bylo protáhlé trojúhelníkové tržiště, jehož pomyslný vrchol se nacházel na severu, kde se sbíhaly důležité cesty (nejdůležitější z Chlumce nad Cidlinou a Nového Bydžova). Směrem k jihu, kde se nalézá nejvyšší vrchol městečka se prostor rozšiřuje. Jihovýchodní kout ústil do ohrazeného Týna. Na západní straně směrem z tržiště vedla komunikace svažující se k přívozu. Situace půdorysu reagovala jak na tvar ostrožny, na které je město vybudováno, tak na postavení komunikací. Roku 1339 zde povolil král Jan Lucemburský postavit mlýny a v téže době byla pro ochranu poutníků, horníků a cestujících z Chlumce, Nového Bydžova a Hradce Králové do Kutné Hory po odbočce „Trstenické stezky“ postavena u přívozu hospoda zřejmě s ozbrojenou posádkou.
Husitské války Během husitských válek došlo roku 1421 se současným vypálením cisterciáckého kláštera v Sedlci zřejmě i k vypálení jeho týnecké pobočky. Po roce 1421 se majetku Cisterciáků se zmocnil Diviš Bořek z Miletínka. Vlastnictví Týnce pány z Miletínka byl legalizováno až roku 1436, kdy král Zikmund zastavil právoplatně Týnec Vaňkovi z Miletínka. Vaněk z Miletínka „vyzdvihl“ v Týnci tvrz zvanou Hrad, proto byl nazýván Vaněk „Vyzdvihovač“. Následně panství měnilo majitele a bylo zastavováno. Od husitských válek bylo město nekatolické.
Novověk Období renesance Vývoj města v 16. století významně ovlivnili Pernštejnové. V roce 1502 koupil panství pan Vilém z Pernštejna, a to na základě listiny krále Vladislava Jagelonského z téhož roku. Za Perštejnů došlo k velkému rozvoji města. Vilém z Pernštejna byl vynikající hospodář a velmi na svých panstvích podporoval rybníkářství, které bylo po Jindřichohradecku a Třeboňsku třetí v Českém království. Celkem zde bylo založeno 14 rybníků. V domě na náměstí č. p. 6 byl založen pivovar, do kterého byla voda vedena dřevěným potrubím ze staré původní vodárničky v dnešní Vodárenské ulici. Za pana Viléma byl postaven dřevěný most přes Labe s domem č. p. 92, ve kterém byl zřízen úřad celného. Most se před rokem 1585 dostal i do městského znaku. V roce 1560 bylo pardubické i týnecké panství Perštejny prodáno následníkovi trůnu arciknížeti Maxmiliánovi II. a spravováno královskou komorou. V roce 1580 přišla do Týnce morová nákaza, které podlehlo mnoho obyvatel. Po roce 1586 zde byla vedle masných krámů v nejširším místě náměstí vystavěna renesanční radnice s podloubím a prostorným mázhausem. U radnice stála též obecní studna. Také měšťanské domy byly renesančně přestavěny a získaly podloubí a klenuté přízemky. Před rokem 1586 byl také pro potřeby vrchnosti postaven panský tzv. Velký dům č. p. 2. Ve městě byla také zřízena obecní lázeň. V roce 1588 došlo k velkému zemětřesení, které postihlo pravý i levý břeh Labe od Kolína po Přelouč. K největším škodám došlo v Týnci a také nedaleké Kutné Hoře a Čáslavi. V roce 1606 císař Rudolf II. jmenoval Týnec nad Labem královským komorním městem s právem dvou trhů výročních (jarmarků) a jednoho týdenního trhu na dobytek a přízi. V roce 1610 došlo k velkému požáru, při kterém město skoro celé vyhořelo. V návaznosti na tuto událost císař a král Matyáš II. povolil svému komornímu městu další výroční trh.
Období baroka V období třicetileté války bylo město vzhledem ke své strategické poloze několikrát obsazeno a poničeno požáry. V roce 1634 obsadili město Sasové a v letech 1639 a 1643 Švédové. V průběhu války byla ztracena městská privilegia, která byla obnovena 4. srpna 1638 Ferdinandem III. Rok 1649 je spojen s výjimečnou událostí, a tou bylo založení první týnecké školy. Při sčítání lidu v roce 1651 bylo zjištěno 157 obyvatel. V dalším sčítání obyvatelstva v roce 1654 zde bylo evidováno už jen 27 rolníků, 6 chalupníků a 13 zahradníků. Po ukončení třicetileté války v roce 1648, ale i v jejím průběhu zde probíhala katolická reformace. V roce 14. dubna 1675 bylo při kostele založeno literátské bratrstvo (sdružení měšťanů a drobných řemeslníků), jehož zakladatelem byl kněz František Rohan. Na podporu rekatolizace obyvatel Týnecka, zde byla dokonce 10. června 1735 jezuity za účasti P. Antonína Koniáše podniknuta misie.
Selské bouře a požáry Nedobrý stav města se ještě zhoršil, na začátku 18. století. V roce 1709 protáhli Týncem vzbouření sedláci a následně došlo k požáru 14 stavení. Město poničily i další požáry, a to v roce 1722, kdy hořela radnice, v roce 1730 vznikl požár na faře a v roce 1763 v zálabském mlýně. Do poloviny 18. století se město nijak nerozvíjelo, což ukazuje i porovnání počtu domů v roce 1654 (55 domů z toho 9 pustých) a v roce 1757 (88 domů).
Prusko-rakouské války Nástupem Marie Terezie na trůn započaly války o rakouské dědictví, které se významně dotkly i Týnce. Od listopadu 1741 do června 1742 zde byla trvale pruská posádka, která odtáhla až po bitvě u Chotusic. V roce 1744 došlo u Týnce nad Labem ke střetnutí rakouského a pruského vojska. Při této bitvě došlo ke zničení dřevěného perštejnského mostu. Sto let byl potom v Týnci jen přívoz. vlevo|náhled|Týnec nad Labem (Teinitz) na Müllerově mapě Čech z roku 1720. detail mapového listu č. 14.
V roce 1720 vznikla první mapa Čech vypracovaná na geometrickém podkladu. Byla vytvořena německým geodetem vojenským inženýrem Johannem Christopherem Müllerem, na níž je zakreslen Týnec nad Labem.
Poválečné období obnovy a rozvoje Uzavřením míru v roce 1763 znamenalo začátek období rozvoje jak pro české země, tak i pro Týnec. Město se stavebně obnovilo, navrátil se obchod a rozvíjela se řemesla a průmysl. Dvorským dekretem z 11. listopadu 1750 byl při každém výročním trhu dovolen trh na přízi a velmi vyhlášený trh dobytčí. V letech 1780-81 byl postaven stavitelem F. T. Jedličkou na místě zbořeného staršího gotického nový pozdně barokní kostel Stětí svatého Jana Křtitele. Nově vybudována byla i fara. V roce 1776 byla na místě staré školy postavena škola nová. Při škole bylo zavedeno vyučování šití, pletení a předení vlny. V roce 1767 byla v blízkosti kostela postavena socha sv. Jana Křtitele. V roce 1770 byla v Týnci zřízena poštovní stanice pro přepřahání koní na trase Hradec Králové – Čáslav. V roce 1782 byla na jižní straně náměstí postavena nová pozdně barokní radnice, neboť stará radnice se v roce 1731 částečně zřítila. V roce 1786 byl za městem založen nový hřbitov s kaplí Panny Marie Sedmibolestné a také probíhala nová výstavba mezi tímto hřbitovem a náměstím v dnešní ulici Krále Jiřího, a dále v napojující se dnešní Žižkově ulici. V menší míře probíhala též výstavba na svahu mezi náměstím a řekou.
Moderní dějiny Devatenácté století náhled|Pohled na Týnec v roce 1845 ze železniční trati