Krašov je zřícenina hradu v Plzeňském kraji, jedenáct kilometrů od Kralovic v okrese Plzeň-sever. Hrad se nachází na skalnaté ostrožně nad vtokem Brodeslavského potoka do Berounky v nadmořské výšce 310 metrů nedaleko vsi Bohy, asi 1,2 kilometru severně od osady Krašov. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

Šlechtický hrad byl založen v první třetině třináctého století nejspíše Jetřichem z rozrodu Hroznatovců. Jeho potomky ve vlastnictví hradu vystřídali ve čtrnáctém století Švihovští z Rýzmberka, kteří jej koncem sedmdesátých let téhož století prodali Kolovratům. I když pro ně Krašov nepředstavoval hlavní sídlo, patřil jim až do roku 1529. Od Kolovratů hrad převzali Svitákové z Landštejna a po nich se další majitelé rychle střídali. Ještě v osmnáctém století Krašov sloužil potřebám mnichů z plaského kláštera, ale po jeho zrušení se nepotřebné sídlo rychle proměnilo ve zříceninu.

Stavba hradu prošla složitým stavebním vývojem. Krašov patří mezi hrady bergfritového typu, ale v první stavební fázi byl bergfrit nahrazen jednodušší věžicí. Skutečný bergfrit byl v přední části hradního jádra postaven ve druhé polovině třináctého století. Rozvoj palných zbraní si ve druhé polovině patnáctého století vynutil stavbu nového opevnění předhradí, včetně předsunuté bašty. V blíže neznámé době po roce 1529 byl hrad renesančně přestavěn a v osmnáctém století proběhly nevelké barokní úpravy.

Historie Hrad založili páni z Krašova, kteří pocházeli z rozrodu Hroznatovců. Za zakladatele bývá považován Jetřich, který roku 1232 použil přídomek z Krašova. Hrad by v tom případě založil někdy před tímto rokem, a Krašov by tak patřil k nejstarším šlechtickým hradům v Čechách. Podle Dobroslavy Menclové se Jetřichův přídomek vztahuje k podhradní vsi a zakladatelem hradu byl Sezima z Krašovic (podle Krašovic u Kaznějova) zmiňovaný roku 1269 a podruhé v roce 1284, tentokrát s přídomkem z Krašova.

Sezema z Krašova († 1284) měl čtyři syny, z nichž Sezema založil hrad Vrtbu, Racek Bělou, Jetřich zdědil Krašovice a Krašov dostal Bušek. Časem Krašov přenechal svému synovi Vilémovi a sám roku 1339 sídlil na Pušperku. Bušek nebo Vilém Krašov prodal Vilémovi Švihovskému z Rýzmberka. Majitelé hradu v následujících desetiletích jsou neznámí. August Sedláček předpokládal, že podle podacího práva ke kostelu svatého Mikuláše ve Všehrdech roku 1363 patřil bratrům Břeňkovi a Půtovi Švihovským z Rýzmberka, kteří jej koncem sedmdesátých let čtrnáctého století prodali Albrechtovi z Kolovrat. Zázemí hradu tehdy tvořily vsi Bohy, Borek, Kozojedy, Milíčov a Rakolusky. Funkci purkrabího na hradě vykonávali jakýsi Vítek (1377), Albert Polák (1382) a Vaniš (1383). Ze čtyř Albrechtových synů Krašov roku 1392 zdědil Albrecht mladší z Kolovrat. Od roku 1403 však sídlil na Libštejně a Krašov spravovali purkrabí Jan ze Svinné (1411, 1412) a Racek ze Švamberka (1413), příslušník nevýznamné bušovicko-střapolská větve rodu pánů ze Švamberka.

Patnácté až sedmnácté století

Po smrti Albrechta mladšího se jeho synové před rokem 1416 rozdělili o majetek a Krašov připadl Hanušovi z Kolovrat. Hanuš stál během husitských válek na katolické straně. Roku 1425 oblehlo husitské vojsko jeho hrady Žebrák a Točník a zároveň plenilo vesnice v okolí Krašova. Samotný Krašov se husité dobýt nepokusili. Hrad dále přešel na Hanuše II., který sídlil na Zbirohu a na Krašově měl okolo roku 1462 purkrabího Jindřicha Hnáta. Hanušův syn Albrecht Libštejnský z Kolovrat hrad v roce 1485 prodal Jetřichovi Bezdružickému z Kolovrat. Jetřich zemřel okolo roku 1508 a za jeho nezletilého syna Jana spravoval dědictví Jiří Bezdružický z Kolovrat. Na Krašově jej v roce 1510 zastupoval Nykl z Raichau. Po dosažení dospělosti se majetku ujal Jan, ale v roce 1526 padl v bitvě u Moháče. Zůstal po něm nezletilý syn Jetřich, jehož poručníci Krašov prodali za 3 250 kop míšeňských grošů Mikuláši Svitákovi z Landštejna. Prodej se uskutečnil v roce 1529 a k hradnímu panství patřilo městečko Kozojedy a vsi Milíčov, Březsko, Třímany, Rakolusky, Borek a Bohy.

Někdy po roce 1526 byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Mikuláš Sviták byl ženatý s Žofií Krakovskou z Kolovrat, ale neměli děti. Mikuláš proto Krašov roku 1534 odkázal svému bratrovi Vilému Svitákovi, který byl jako majitel poprvé zmíněn v roce 1538. O tři roky později zapsal na Krašově věno své manželce Kateřině ze Solopisk. Zemřel před rokem 1543 a vdova potom spravovala panství za nezletilého syna Viléma. V tom ji podporoval Jan Mladota ze Solopisk, snad její bratr, který se v té době psal seděním na Krašově. Kateřinina správa trvala nejméně do roku 1558. Když panství převzal Vilém, začal postupně odprodávat jeho části. Nejprve prodal svůj díl vsi Hlineč Šebestiánovi Lažanskému z Bukové na Chříči, roku 1576 Milíčov a Břízsko a v roce 1589 také Ostrovec králi Rudolfovi II. Zbytek panství roku 1572 odkázal své manželce Barboře z Rabštejna, ale o čtyři roky později Krašov prodal Jindřichu Grafingerovi ze Saleku. Ten byl hradním pánem v roce 1587, ale nebyl schopný zaplatit kupní cenu, a proto se panství vrátilo zpět Vilému Svitákovi. Ten kvůli velkým dluhům roku 1589 Krašov znovu prodal, tentokrát Ferdinandu Ronšperkovi z Držkovic. Ani on ale nedokázal panství udržet a v roce 1595 nebo 1596 je za 27 500 kop míšeňských grošů přenechal Jeronýmovi staršímu Hrobčickému z Hrobčic.

Jeroným Hrobčický krátce poté zemřel a roku 1600 se jeho čtyři žijící synové rozdělili o pozůstalost. Krašov a Slatina připadly Karlu Vratislavovi Hrobčickému. Bezdětný Karel Vratislav odkázal veškerý majetek svému nejmladšímu bratrovi Zdislavu Albrechtovi Hrobčickému na Manětíně. Zemřel někdy na přelomu let 1614–1615 a o několik týdnů později dosáhl plnoletosti Zdislav Albrecht. Odměnil poručníky, ale krátce potom také zemřel, a Krašov tak získal nejstarší bratr Jan Vilém Hrobčický, který celé panství 26. července 1616 prodal Heleně Regině Příchovské, rozené Úlické z Plešnic. Ta panství roku 1617 postoupila svému manželovi Petrovi Jiřímu Příchovskému z Příchovic, který roku 1631 Krašov prodal za 32 tisíc kop míšeňských grošů Janu Davidovi Boryňovi ze Lhoty.

Po třicetileté válce

Během třicetileté války okolí hradu plenili Švédové. Jan David se snad proto zadlužil, a 2. srpna 1639 zámek prodal za 16 866 zlatých Janu Grefovi z Grefenberka a jeho zeťovi Františku Miseronimu z Lisonu. Podle popisu ve smlouvě byly na panství Kozojedy pusté a spálené, Třímany, Bohy a Rakolusky částečně pobořené. Zámek však vojenským aktivitám odolal. František Miseroni se stal jediným majitelem panství, k jehož obyvatelům byl velmi tvrdý. Zemřel roku 1656, kdy jej údajně u Kozojed postřelil syn kováře z Lednice. Vdova Anna Splendida měla podle pověsti po zprávě o manželově smrti zabít své nejmladší dítě a sama skočit z hradní skály. Historické prameny ji však roku 1656 uvádějí jako poručnici svých dětí Norberta Adolfa a Jana Augustina.

V roce 1676 Norbert Adolf prodal svou část krašovského panství (Třímany s krčmou) Vojtěchu Hynkovi Týřovskému z Ensidle na Chříči. Zbytek koupil o dva roky později za 27 500 zlatých plaský opat Benedikt Engelken a připojil jej ke klášternímu panství. Okolo roku 1700 byl Krašov údajně pustý, ale ve skutečnosti jej klášter udržoval až do svého zrušení v roce 1785. Bydlel na něm polesný a klíčník a mniši jej využívali k příležitostným pobytům. Proběhly také nevelké barokní úpravy. Na zámku se tehdy nacházely dvě kaple, refektář, kuchyně a 27 obytných místností. Po zrušení kláštera hrad spravoval náboženský fond, jehož administrátoři rozhodli o poboření hradu. Jeho část byla rozebrána na stavební materiál, z něhož byl opravován dvůr Rohy a zbytek si mohli koupit sedláci z okolí. Okolo roku 1800 byl Krašov zříceninou.

Od roku 1931 o zříceninu pečuje Spolek pro záchranu hradu Krašova a nástupnický Spolek pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašov. V šedesátých letech dvacátého století spolek prováděl kontroverzní stavební úpravy, které vyvolaly nutnost provést v letech 1970–1971 archeologický výzkum.

Stavební podoba náhled|Torzo bergfritu Původní podobu předhradí neznáme. Hradní jádro bylo dvojdílné. V přední části byla původně cisterna na vodu. Zadní část jádra chránila mohutná hradba a na přístupové straně věžice s břitem, která zde nahradila bergfrit. Na nejlépe chráněné východní straně jádra stál malý palác.

Už ve druhé polovině třináctého století došlo k rozšíření přední části jádra, protože se nacházelo níže než předhradí. Byla postavena silná obvodová hradba a okrouhlý bergfrit. Později byl v zadní části jádra přistavěn palác a v nároží mezi paláci věžovitá stavba.

Ve druhé polovině patnáctého století bylo vzhledem k rozvoji palných zbraní nově opevněno předhradí. Chránil je mohutný val s dnes zaniklou bateriovou věží. Severně od hradu, na levém břehu potoka, vznikla na nebezpečné výšině předsunutá bašta. Kromě dalších staveb je v předhradí doložen hradní pivovar, spilka, sladovna, kovárna, krčma, cihelna, lázeň a níže pod hradem mlýn.

Předsunutá bašta s nachází v nejvyšším bodě okraje planiny nad Brodeslavským potokem, který výrazně převyšuje ostrožnu s hradem. Od okolního terénu baštu odděluje půlkruhový příkop, částečně vysekaný ve skále. Před příkopem se nachází nízký val. Naproti tomu val samotné bašty v čele dosahuje výšky čtyř metrů a směrem dozadu se snižuje. Na straně obrácené ke hradu baštu vymezovala pouze zídka postavená nejspíše bez použití malty.

Okolí hradu V okolí hradu se rozkládá přírodní rezervace Krašov, která je součástí přírodního parku Hřešihlavská. Z Bohů na hrad vede žlutě značená turistická trasa. Cesta je dlouhá dva kilometry. Nejbližší železniční zastávka Kožlany je vzdálená deset kilometrů. Z hradeb je výhled na údolí Berounky.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články Seznam hradů v Plzeňském kraji

Externí odkazy

Kategorie:Zříceniny hradů v okrese Plzeň-sever Kategorie:Hrady v Plaské pahorkatině Kategorie:Hrady bergfritového typu Kategorie:Hrady založené ve 13. století Kategorie:Kulturní památky v okrese Plzeň-sever Kategorie:Přírodní park Berounka Kategorie:Bohy