Vilma Cibulková (* 26. března 1963 Ostrov) je česká divadelní, filmová a televizní herečka a dabérka. Hrála například ve známých filmech Pupendo, Výchova dívek v Čechách, Zemský ráj to na pohled či Mazaný Filip. Díky své silné osobnosti a pevné vůli dokázala překonat všechny životní peripetie i závislost na alkoholu. Je držitelkou Ceny Františka Filipovského za dabing (1999), Českého lva za nejlepší herečku ve vedlejší roli v komedii Pupendo (2003) a dvojnásobnou držitelkou Ceny Thálie (2006, 2014).
Mládí a studia Vilma Cibulková se narodila v Ostrově nad Ohří jako prostřední ze tří sester a vyrůstala na venkově. Neobvyklé křestní jméno dostala po otci. Na své dětství ráda vzpomíná, rodiče ji vedli k divadlu a literatuře. Umělecké nadání projevovala již při studiu na Střední pedagogické škole v Karlových Varech. Po maturitě v roce 1980 zamířila na pražskou DAMU studovat herectví. Patří k osobnostně silnému ročníku, v němž studovali Eva Holubová, Ivana Chýlková, Jitka Asterová nebo Karel Roden. Již během studia DAMU hostovala v Národním divadle v Praze (Jednou v létě, Meridián).
Profesní život Po absolutoriu DAMU v roce 1985 hostovala v Divadle Na zábradlí, od srpna 1985 byla elévkou ND. Od října roku 1985 do března roku 1991 byla členkou činohry Národního divadla v Praze. Ztvárnila zde velké role především v moderním repertoáru, například v Čapkově Věci Makropulos nebo v Chuti medu od Shelagh Delaneyové. Na konci osmdesátých let 20. století v jejím repertoáru převažovala ruská a sovětská moderna (Jegor Bulyčov a jiní, Deník ničemy).
Kromě divadelní a televizní práce hrála Cibulková i ve filmu, jejím debutem byl snímek Smích se lepí na paty (1986), se spolužáky z ročníku si zahrála ve filmu Čas sluhů (1989) a dalším snímkem byl Vyžilý Boudník (1990). V letech 1992 až 1998 byla členkou souboru Divadla pod Palmovkou, kde se představila v představeních z ruské klasiky (Idiot, Platonov) i americké moderny (Kočka na rozpálené plechové střeše, O myších a lidech). V devadesátých letech hrála v televizních seriálech Přítelkyně z domu smutku (1992), Život na zámku (1995) nebo Konec velkých prázdnin (1996). Z filmových rolí stojí za zmínku její výkon v adaptacích románů Michala Viewegha Výchova dívek v Čechách (1997) a Báječná léta pod psa (1997).
Od roku 1998, kdy ukončila pracovní poměr v Divadle pod Palmovkou, vystupovala především v divadle Ungelt (Origami, Všechno jen do putyk a ženským), hostovala také v Divadle pod Palmovkou, v Divadle na Vinohradech nebo v Městském divadle Karlovy Vary. V letech 2004 až 2006 byla členkou souboru Divadla na Vinohradech.Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, Za postavu slečny Fischerové ve hře Picasso uváděné v divadle Ungelt obdržela v roce 2007 Cenu Thálie. Druhou Thálii získala v roce 2015 za roli Leni Riefenstahlové ve hře Leni uváděné v Divadle v Řeznické.
Ve velkých filmových rolích, ale typově zcela odlišných postavách, se uplatnila ve snímcích Pramen života (2000) a Krev zmizelého (2005). Za vedlejší roli v Hřebejkově komedii Pupendo (2003) získala Českého lva. Zajímavé role ztvárnila také ve filmech Mazaný Filip (2003) a Duše jako kaviár (2004). Řadu rolí vytvořila také v televizních filmech a seriálech, například v seriálech Místo nahoře (2004), Nemocnice na kraji města – nové osudy (2008). Za roli v retrokomedii Zemský ráj to na pohled (2009) získala v roce 2010 na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě cenu pro nejlepší herečku.
Vilma Cibulková se mnoho let věnuje také dabingu. V roce 1999 obdržela za dabing k filmu Lepší už to nebude Cenu Františka Filipovského. Řadu let se uplatňuje také v rozhlase, v letech 2002 až 2003 zvítězila v posluchačské anketě Neviditelný herec. Za práci na rozhlasovém cyklu Schůzky s literaturou získala v roce 2007 prestižní ocenění Prix Bohemia.
Osobní život Jednou z prvních velkých lásek Vilmy Cibulkové byl její profesor, herec a divadelní režisér Miroslav Macháček. Byl o téměř 42 let starší. Bojoval s rakovinou, na kterou později zemřel. Vilma jej podporovala, později toho na ni bylo moc a utekla. Podle Cibulkové mají počátky jejího alkoholismu kořeny v problematickém vztahu s duševně nemocným režisérem. Porozchodové trápení zaháněla alkoholem, a aby unikla problémům, provdala se za právníka Zbyška. Místo toho následoval odchod z Národního divadla, pokus o sebevraždu a dvouletá protialkoholní léčba v Bohnicích. Po skončení léčby následoval potrat a rozvod s prvním manželem, který kvůli neúspěšnému podnikání rodinu výrazným způsobem zadlužil. Při rozvodu se na všem v klidu dohodli a dodnes zůstali přáteli.
Druhým manželem Vilmy Cibulkové se stal její herecký kolega Miroslav Etzler, ale manželství skončilo v roce 2013 rozvodem. V roce 2011 se krátce po rozchodu s Etzlerem stala účastnicí autonehody. Z předchozího manželství (rozvedeného na konci 90. let) má dospělou dceru Šimonu, která během puberty propadla drogám a Cibulková ji v roce 2012 vyhodila z domu, aby se vzpamatovala. Dcera žila nějakou dobu na ulici a několikrát se pokusila léčit. Když se závislosti zbavila, našly k sobě matka s dcerou opět cestu. V prosinci 2024 byla odsouzena ke dvouměsíčnímu podmíněnému trestu a tříletému zákazu řízení poté, co řídila v opilosti.
Ocenění Cena Františka Filipovského za dabing k filmu Lepší už to nebude, 1999 Český lev „Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli“ 2003 – film Pupendo Cena Thálie 2006 za roli slečny Fischerové ve hře Picasso uváděné v Divadle Ungelt Mezinárodní filmový festival v Moskvě 2010 Cena pro nejlepší herečku – film Zemský ráj to na pohled Cena Thálie 2014 za roli Leni Riefenstahlové ve hře Leni uváděné v Divadle v Řeznické
Dílo
Divadlo, výběr 1985 Alexandr Vampilov: Jednou v létě, Valentina (j. h.), Nová scéna, režie Ladislav Vymětal 1985 Karel Čapek: Věc Makropulos, Kristina, Nová scéna, režie Václav Hudeček 1986 Jiří Šotola: A jenom země bude má, Lori, Národní divadlo, režie František Laurin 1988 Shelagh Delaneyová: Chuť medu, Josefina, Nová scéna, režie Miroslav Macháček 1989 György Spiró: Zahrada, Cuki, Nová scéna, režie Stanislav Moša 2004 William Shakespeare: Macbeth, Lady Macbeth, Vinohradské divadlo, režie Hana Burešová j. h.
Film Rok Název filmu Role 1986 Smích se lepí na paty Jana Brousková Veselé Vánoce přejí chobotnice asistentka výzkumu v elektrárně 1987 Zuřivý reportér prostitutka 1989 Dva lidi v zoo kuchařka v mateřské školce Čas sluhů Hanka 1990 Vyžilý Boudník Jana 1991 Někde je možná hezky Jarmila 1994 Učitel tance barová zpěvačka 1997 Výchova dívek v Čechách Anděla Báječná léta pod psa Nina Šperková 1998 Míjení matka 1999 Praha očima... Ondřejova dcera Kuře melancholik Róza 2000 Der Lebensborn — Pramen života Waage Krajinka paní Agáta 2001 Podzimní návrat Rosťova matka 2003 Pupendo Magda Břečková Mazaný Filip Velma Hatfieldová 2004 Duše jako kaviár matka 2005 Krev zmizelého Helga 2006 Úřední hodiny Lojdová 2009 Naděje matka Zemský ráj to na pohled Marta 2011 Hranaři Vilma Slámová 2013 Křídla Vánoc Zajícova matka 2015 Padesátka Kateřina Hilská Fotograf Věra Celebrity s.r.o. producentka Puflerová 2016 Řachanda Paní lesa Krycí jméno Holec vedoucí výroby filmů Pohádky pro Emu Nosková 2017 8 hlav šílenství host v Kremlu 2018 Věčně tvá nevěrná Marta Tátova volha Kamila 2019 Můj příběh Marie2022 PromlčenoAnna Vachková, matka Elišky2025Džobmatka Kolmanovy manželky
Rozhlas
1992 Věra Nosková: Duše s duší tancuje, četba povívdky, hudba: Josef Plechatý, režie: Jan Žáček. 2000 Radclyffe Hall: Studna osamění, třídílná rozhlasová adaptace románu. Překlad: Vladimír Vendyš, dramatizace: Petra Ušelová, dramaturgie: Jana Paterová, hudba: Michal Rataj, režie: Markéta Jahodová. 2007 Daniela Fischerová: Cesta k pólu, příběh o hledání smyslu života na samém jeho konci. Hudba: Marko Ivanovič, dramaturgie: Martin Velíšek, režie: Hana Kofránková. Hrají: Jiřina Jirásková, Josef Somr, Viola Zinková, Bořivoj Navrátil, Vilma Cibulková, Zdeněk Hess, Miriam Kantorková, Hana Brothánková a Jan Polívka. 2012 Astrid Saalbachová: Pieta, Monodrama. Dramaturgie: Klára Novotná, režie: Lída Engelová.
Audioknihy, výběr Zdroj audioteka.com
Faith Hoganová: Dámský klub půlnočního plavání, čte Vilma Cibulková Robert Bryndza: Tíživé ticho, čte Vilma Cibulková Maye Musk: Když má žena plán, čte Vilma Cibulková Karen Blixenová: Vzpomínky na Afriku, čte Vilma Cibulková Karin Lednická: Šikmý kostel, čte Vilma Cibulková Markus Zusak: Zlodějka knih, čte Vilma Cibulková Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch, čte Vilma Cibulková Erin Litteken: Herbář vzpomínek, čtou Vilma Cibulková a Klára Sedláčková Oltová Alena Mornštajnová: Listopád, čtou Veronika Khek Kubařová, Eva Elsnerová, Vilma Cibulková Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti 1 – 10, Vilma Cibulková a Jan Šťastný Betty MacDonaldová: Co život dal a vzal, čtou Martina Hudečková, Vilma Cibulková, Taťjana Medvecká
Televize