Snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), případně též snovačka kalichová, ale široce známá pod názvem černá vdova, je vysoce jedovatý pavouk z čeledi snovačkovitých a kosmopolitního rodu Latrodectus, původem ze Severní a Střední Ameriky. V důsledku lodní a jiné dopravy se však coby „černý pasažér“ rozšířila téměř na všechny kontinenty (s výjimkou Antarktidy), kde žije v mírných až tropických pásmech a vyskytuje se v mnoha rozličných druzích, často s velmi odlišným zbarvením. Dospělou, mnohem větší i jedovatější samici lze snadno rozpoznat podle výrazného, kulatého a černého zadečku s výstražným červenooranžovým flíčkem ve tvaru přesýpacích hodin na spodní straně zadečku. Samice mají tělo dlouhé 8–15 milimetrů, samci většinou pouze 3–6 mm.
Snovačka jedovatá je aktivní převážně v noci. Na teplých a suchých, bezpečných místech si spřádá trojrozměrnou síť o průměru 300–400 mm a se silně lepkavým středem. Jsou-li podmínky méně příznivé, vyhledávat může i antropogenní prostředí a žít tak v blízkosti lidských obydlí nebo uvnitř domů. Živí se hmyzem, pavouky a drobnými obratlovci. Pokud se oběť chytí do sítě, nejprve svou kořist obalí pavučinou, čímž ji zcela znehybní, a usmrcuje ji tak, že se do ní zakousne (či několikrát zakusuje) dvěma chelicery, skrze které pak do oběti vpravuje velmi silný jed, který ji zabije a zároveň natráví. Samci a mláďata snovaček často setrvávají na pavučině samic a živí se zbytky její potravy.
Období rozmnožování nastává na jaře nebo v létě. Ke kopulaci dochází, když samec zasune své pedipalpy do spermatických otvorů samice. Spermie zde mohou být uloženy a použity i o dva roky později k oplodnění několika snůšek, přičemž každá snůška obsahuje více než 200 vajíček. Samice je ukládá do takzvaného kokonu, kulatého, průhledného až bílého obalu vytvořeného z jemných pavoučích vláken. Během období páření o mnoho větší samice občas požírá svého partnera, tudíž tzv. „ovdoví“ – odtud široce známé alternativum černá vdova.
Snovačka jedovatá je jedním z mála druhů pavouků, který představuje hrozbu pro člověka. Její jed, který je převážně neurotoxický, účinkuje na nervový systém a způsobuje silné bolesti, svalové křeče a ztěžuje dýchání. Disponuje však, na rozdíl třeba od jedovatých hadů, pouze velmi malou kapacitou jedu, k smrtelné otravě u dospělých a zdravých osob dochází tedy jen velmi vzácně. Syndrom systematické intoxikace po kousnutí černou vdovou se nazývá latrodektismus; začíná bolestí kolem místa kousnutí, která postupně nabírá na intenzitě, rozšiřuje se a může přetrvávat déle než 24 hodin. Dalšími projevy intoxikace jsou pocení, nevolnost, zvracení, bolesti hlavy či tzv. agitovanostAgitovanost je nepříjemný stav extrémního vzrušení... více zde (což může značit silnou otravu). Lékařská pomoc (monitorování či preventivní/podpůrná léčba) by proto měla přijít, pro jistotu, co nejdříve. V případě životu nebezpečné intoxikace se podává protijed.
Etymologie Snovačka jedovatá a její jedovatost je známá prakticky na celém světě. Protože se s pomocí člověka dostala téměř na všechny kontinenty, nese i řadu rozmanitých názvů. Například v Itálii je známá pod jménem malmignatto (popř. malmignatta) nebo marmignatto – „mramorovaná“, na jihu Asie si získala přezdívku karakurt – „černý vlk“, v Austrálii jockey spider – „pavouk žokej“, pro domorodce na Novém Zélandu je kapito (nebo spíše katipō) – „štípe v noci“, na Haiti nese přezdívku hourglass spider – „pavouk s přesýpacími hodinami“ nebo shoe button spider – „pavouk, knoflík od bot“, ale nejvíce se uchytil název black widow neboli „černá vdova“ pocházející ze Severní Ameriky, který je populární i v Evropě (např. slovensky čierna vdova, německy schwarze witwe), a který získala kvůli tomu, že během období páření o mnoho větší samice občas požírá svého partnera, tudíž tzv. „ovdoví“.
Vědecké jméno je složeno z latinského latro („voják“ či „zloděj“) a řeckého dektés („ten, který kouše“), což je patrně narážka na občasný kanibalismus. Přívlastek mactans v překladu znamená „popravit“.
Výskyt a systematika náhled|Rozšíření snovačky (resp. blízce příbuzných druhů rodu Latrodectus) napříč celou Zemí Domovinou snovačky jedovaté je Severní a Střední Amerika. Narazit na ni lze v Kanadě (Britská Kolumbie, Alberta, Saskatchewan, Manitoba, Québec), ve Spojených státech, v Mexiku, Guatemale, Belize, Hondurasu, Salvadoru, Nikaragui, Kostarice, Panamě, v Dominikánské republice nebo též na Havaji. Kvůli lodní a jiné dopravě se ale dostala i do jiných částí světa, na všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy.
Vytváří tak řadu poddruhů nebo úzce příbuzných druhů, které se mohou lišit zbarvením (odstínem), množstvím fleků nebo pruhováním, ale i jedovatostí. Liší se od sebe i některými zvláštnostmi ve způsobu života. Uznáván je například Latrodectus variolus coby snovačka kanadská, Latrodectus hesperus coby snovačka kalifornská nebo Latrodectus tredecimguttatus coby snovačka jedovatá – evropská. K roku 2022 odborníci určili celkem 34 druhů snovaček (v rámci rodu Latrodectus).
Výskyt v Česku a jiných evropských zemích V Česku se tento pavouk běžně nevyskytuje, ale může dojít k jeho introdukci. V roce 2017 v Dolních Břežanech bylo nalezeno asi 50 jedinců v zásilce z Kalifornie. Odborníci za pomoci deratizátorů údajně včas všechny pavouky nalezli a vyhubili. Pokud by nějaký přece jen unikl, pravděpodobně by nepřežil zimu.
Na Slovensku byl první případ výskytu snovačky jedovaté (konkrétně příbuzné snovačky kalifornské – Latrodectus hesperus) zaznamenán v lednu 2025 v Ružomberku. Jednalo se o dospělou samici střežící snůšku vajíček (kokon). Pavouk se na Slovensko dostal zřejmě již v roce 2023 pravděpodobně z Kalifornie, v krabici se strojními součástkami.
Lze nicméně očekávat, že pokud budou změny klimatu pokračovat a zimy mírnější, může se snovačka jedovatá (případně nějaká její forma) „zabydlet“ i v Česku. V rámci Evropy byl výskyt hlášen také ve Švédsku (pavouci nalezeni v automobilu z dovozu z Kalifornie), v Dánsku (pavouci nalezeni v automobilu z dovozu z Arizony), Belgii (první zdokumentované případy od roku 1967, pavouci zavlečeni převážně v automobilech během exportu z Ameriky), na severu Polska (pavouci nalezeni ve vojenské transportní lodi), v Rakousku, ve Slovinsku, na jihu Francie (též na ostrově Korsika), ve Španělsku, v Itálii (též na ostrově Sardinie), v Chorvatsku, v Řecku nebo též na Kypru. Již rozšířená je však pravděpodobně na celém Balkáně, obecně hlavně ve středomoří – zde je zaznamenáván i výskyt původních druhů, viz např. uznávaný Latrodectus tredecimguttatus.
Podle některých odborníků v současné době (viz Nentwig et al. 2024) zatím není známo, že by se v Evropě trvale usadila introdukovaná populace jakéhokoli druhu rodu Latrodectus.
Popis Snovačka jedovatá je dlouhonohý pavoukovec s velkým zadečkem (abdomen) a výrazně menší hlavohrudí (cephalothorax). Jde o největšího pavouka z čeledi Theridiidae (snovačkovití). Má šest párů končetin, z nichž poslední čtyři jsou nohy, zatímco první pár tvoří klepítka (chelicery) a druhý pár makadla (pedipalpy). Na zadním páru nohou má snovačka řadu silných zahnutých štětinek – výrazné hřebínky, kterými si pomáhá omotávat kořist pavučinou. Samec má na koncích makadel pomocné výrůstky – apofýzy (bulbus), které vkládá do pohlavních otvorů samice, čímž ji oplodní. Chelicery pavouka nesou jedový drápek, na jehož špici ústí jedové žlázy. Jím usmrcuje kořist, do které pak vypouští trávicí sekret, kterým se potrava rozpustí (promění ve výživnou kaši) a poté je nasáta do zažívacího traktu.
Snovačky mají velmi špatný zrak. Ke komunikaci proto využívají vibrace, které vysílají i vnímají skrze své sítě, díky čemuž lokalizují uvězněnou kořist nebo jsou varováni před nebezpečím.
Mláďata a subadultní jedinci mají světle hnědé, oranžové až bílé zbarvení v podobě postranních pruhů, robustnější hlavohruď a kratší končetiny. Jed mláďat není ještě tak účinný, takže pro člověka nepředstavuje nebezpečí (podobně jako dospělí samci: více v kapitole o jedu). Snovačka jedovatá se vyznačuje výrazným pohlavním dimorfismem, patrným jak ve velikosti těla, tak ve zbarvení.
Samice Dospělé samice jsou podobně jako u jiných pavouků výrazně větší než samci: bez končetin jsou 8–15 mm dlouhé, v rozpětí 25–50 mm. a vážit mohou 300–500 mg. Mají obvykle leskle černé tělo (ve většině případů jsou samice tmavě zbarvené, ale některé mohou mít světlejší až hnědé nebo dokonce načervenalé tělo) s typickou oranžově až červeně zbarvenou skvrnou na spodní straně zadečku (dva spojené trojúhelníky) připomínající tvar přesýpacích hodin. Některé samice mají červené flíčky i na vrchní straně zadečku. Čím je pavouk starší, tím je kresba výraznější. Nápadné zbarvení na zadečku slouží jako výstraha pro predátory. Někdy však může typické zbarvení úplně chybět a pavouci jsou zcela černí (patrně i bez „přesýpacích hodin“). Mláďata a subadultní samice vypadají téměř stejně jako samci.
Samec Dospělí samci jsou až o polovinu menší než samice: měří asi 3–6 mm (výjimečné možná až 10 mm), s končetinami 12–18 mm, a vážit mohou 10–15 mg. Obvykle jsou tmavě hnědí se žlutými či oranžovými pruhy nebo fleky a postrádají typickou oranžovou až červenou skvrnu na spodní straně zadečku. Mají též menší (protáhlejší) hlavohruď i zadeček a delší končetiny s oranžově hnědými klouby (takové však může mít i samice).
Chování Snovačka jedovatá je xerofilní druh, který vyhledává suché stepní oblasti a pavučiny spřádá těsně nad zemí – pod kameny nebo kulatinami, v hromadě dřeva, hustém křoví a v různých jiných úzkých otvorech. Avšak přílišné sucho nebo chlad ji donutí navštívit i antropogenní prostředí nebo přímo lidské obydlí. V takovém případě se vyskytuje zejména na půdách, ve sklepech, skladech, v parcích nebo na zahradách, kde si snáze vyhledá úkryt, zhotoví pavučinu pro lapání kořisti a nalezne potravu. Výjimečně najde útočiště třeba i v lidské botě nebo se ukryje v oblečení, ale v domech se ukazuje skutečně zřídkakdy. V Americe s oblibou vyhledávala plechovky od konzerv, nebo si dříve budovala sítě pod prkny venkovských záchodů a kousala tak člověka do pohlavních orgánů, což bylo kdysi jedno z nejčastějších poranění.
Aktivní je hlavně v noci, jinak je obecně plachá. Síť opouští jen zřídka. Pokud snovačka zaútočí, tak ve většině případů v sebeobraně, např. při neopatrném přimáčknutí pavouka.Pouze dvě procenta pavouků, kteří reagovali na simulovanou hrozbu a byli během těchto pokusů mnohokrát „otravováni“ a několikrát šťouchnuti, se pokusilo kousnout výzkumníka do prstu. Ve většině případů se stáhli do bezpečí nebo znehybněli a „hráli mrtvé“. Černé vdovy zaútočily v momentě, když byla celá jejich těla opakovaně sevřena. To dokazuje, že tito pavouci se pokusí kousnout pouze tehdy, pokud vnímají bezprostřední hrozbu, která jim nedává jinou možnost (zdroj). Agresivní bývají pouze samice, které jen chrání svůj kokon. Podobně jako ostatní pavoukovci žije většinu roku samotářským způsobem života a partnera vyhledává pouze v období páření.
Lov a potrava náhled|Snovačka z Austrálie (Latrodectus hasselti) s ulovenou ještěrkou Na chytání potravy si staví trojrozměrnou síť o průměru 300–400 mm se silně lepkavým středem, do které chytá nejčastěji létavý hmyz; mouchy, mšice, kobylky, sarančata, můry, motýly nebo vosy. Loví však i pozemní živočichy, jako např. mnohonožky, stonožky, štíry, nebo jiné druhy menších pavoukovců. Její pavučina je ale natolik silná, že dokáže lapit i menší či mladé obratlovce, jako jsou hadi, ještěrky nebo myši.