Rock je žánr populární hudby, který se do hlavního proudu dostal v 50. až 60. letech 20. století. Má kořeny v rock 'n' rollu, rhythm and blues a country hudbě 40. a 50. let, ale je také ovlivněn folkem, jazzem a vážnou hudbou. Jako nástroje se nejčastěji používají elektrická kytara, baskytara, bicí nástroje a klávesové nástroje jako hammondovy varhany, klavír nebo od konce 60. let syntezátor. V rocku se často objevují kytarová, ale někdy i klávesová, saxofonová nebo harmoniková sóla.
Na konci 60. a na začátku 70. let se z rocku vyvinulo několik podžánrů. Spojením s folkem vznikl folk rock, smícháním s blues blues rock a rock s jazzem stvořily jazz fusion. V 70. letech rock ovlivnily Soul, funk a latinskoamerická hudba. V tomto období také vznikly další podžánry jako soft rock, glam rock, heavy metal, hard rock, progresivní rock a punk rock. V 80. letech syntézou punk rocku s mnoha dalšími styly vznikla tzv. Nová vlna, na druhou stranu se punk rock zradikalizoval za vzniku hardcore, což položilo základy alternativnímu rocku a grunge. V 90. letech britský alternativní rock vykrystalizoval v britpop, indie rock. V Americe vznikl za spojení metalu, rapu, grunge a příměsi elektronické hudby nu metal.
Skupina hudebníků soustřeďujících se na rockovou muziku se nazývá rocková kapela. Mnoho rockových kapel se skládá z kytaristy (hrajícího na elektrickou kytaru), hlavního zpěváka, basáka a bubeníka, takže tvoří kvarteto. Některé kapely jednu nebo více z těchto rolí vynechají nebo využijí zpěváka i na hraní nějakého nástroje, takže tvoří trio nebo duo; některé naopak nějakého hudebníka přidají. Rockové kapely nějakých žánrů, hlavně těch založených na rock 'n' rollu, používají i saxofon. Méně často se používají strunné smyčcové nástroje jako housle nebo violoncello a žesťové nástroje jako trubka nebo pozoun.
Historie
Pozadí (50. léta-začátek 60. let)
Rock and roll
náhled|vlevo|Elvis Presley Základní kámen rockové hudby je rock 'n' roll, který vznikl ve Spojených státech během konce 40. a začátkem 50. let a rychle se rozšířil do velké části světa. Vznikl smícháním různých žánrů černošské hudby (např. rhythm and blues a gospel) s country hudbou. V roce 1951 v Clevelandu začal diskžokej Alan Freed hrát rhythm and blues pro multirasové obecenstvo a jako první použil termín „rock and roll“.
Brzy se rock 'n' roll dostal do popředí americké hudby a vyřadil ze žebříčků populární zpěváky předchozího desetiletí. Dal vznik několika podžánrům včetně rockabilly, který byl populární hlavně v polovině padesátých let díky Elvisovi Presleymu, Buddy Hollymu a Carlu Perkinsovi. V této době se začala stále více používat elektrická kytara.
Na konci padesátých let, když zemřel Buddy Holly a Elvis Presley narukoval do armády, začala sláva rock 'n' rollu ustupovat.
Přechodné roky náhled|vpravo|Chubby Checker Úsek mezi koncem 50. a začátkem 60. let se pro rock 'n' roll ukázal jako zlomový. Zatímco v jeho začátcích měli největší úspěch muži a běloši, v této době v popředí stáli černoši a ženy. Na konci 50. let rock 'n' roll nezmizel a jeho energie může být viděna např. ve vlně šílenství okolo Twistu, který proslavil Chubby Checker na počátku 60. let.
První britský rock 'n' rollový hit byl "Move It" od Cliffa Richarda. Na začátku 60. let byla jeho doprovodná kapela The Shadows nejúspěšnější instrumentální kapelou. Když rock 'n' roll ustupoval k lehkému popu a baladám, britské rockové skupiny v klubech začaly hrát s prudkostí a elánem málokdy viděným ve vystoupeních amerických bělochů.
Významný byl také příchod soulu a jeho velký komerční úspěch. V jeho čele stáli v polovině 50. let Ray Charles a Sam Cooke, od 60. let Marvin Gaye, James Brown, Aretha Franklinová, Curtis Mayfield a Stevie Wonder, kteří tak pomáhali zrychlit včlenění černochů do společnosti.
Surf rock
Na začátku 60. let se spustila vlna instrumentálního surf rocku, za jehož zakladatele se považuje Dick Dale, který mu dal typický "mokrý" reverb.
Největšího komerčního úspěchu dosáhl surf rock jako vokální hudba, a to hlavně díky Beach Boys, kteří se dali dohromady v roce 1961. Jejich první hit "Surfin'" z roku 1962 udělal ze surf rocku národní fenomén. Od roku 1963 kapela pomalu opouštěla surfování jako hlavní téma jejich písní a přesunula se k obecnějším tématům chlapeckého mládí – např. autům a dívkám. Éra surfové hudby byla rázně ukončena v roce 1964 britskou invazí. Jediná rocková nebo popová kapela, která v té době mohla v Americe konkurovat Beatles, byla např. se svým albem Pet Sounds z roku 1966 právě Beach Boys.
Zlatý věk (1963-1974)
Britská invaze
náhled|vpravo|The Beatles Koncem roku 1962 se na britské rockové scéně začaly objevovat big beatové skupiny jako The Beatles, které ovlivňovala velká škála amerických hudebník stylů – např. soul, rhythm and blues a surf rock. Zpočátku tyto skupiny pouze přebíraly klasické americké písně, později přidali vlastní skladby se stále složitějšími hudebními myšlenkami a osobitým zvukem. V roce 1962 vznikli The Rolling Stones jako jedna z mnoha kapel (mezi nimi The Animals a The Yardbirds) ovlivněných bluesem. Během roku 1963 získaly v Británii velký úspěch beatové kapely jako The Beatles, The Searchers a The Hollies.
Britský rock se populárním ve Spojených státech stal v lednu 1964 díky The Beatles. Jejich hit "I Want to Hold Your Hand" se dostal na první místo v žebříčku Billboard Hot 100 a začal tak Britskou invazi v Americe. Píseň se do žebříčku dostala 18. ledna 1964 nejdříve na 45. místě a poté se držela 7 týdnů na 1. místě. Dohromady v žebříčku vydržela 15 týdnů. 9. únor, kdy se The Beatles poprvé objevili v The Ed Sullivan Show, se považuje za mezník v americké popkultuře. Vysílání přilákalo zhruba 73 milionů diváků, což byl v té době rekordní počet pro televizní program. The Beatles se stali nejprodávanější rockovou kapelou všech dob a následovalo je mnoho britských kapel.
Během dalších dvou let se alespoň jednou na 1. místě v žebříčku umístily např. kapely The Animals, Manfred Mann, Petula Clark, Peter and Gordon, The Rolling Stones, The Troggs, Freddie and the Dreamers, Herman's Hermits nebo Donovan. Mezi další kapely, které byly součástí invaze, patří The Kinks (jejich přímočarý, zkreslený a syrový zvuk v dalším desetiletí ovlivnil punk) a The Dave Clark Five. Kapely Britské invaze dominovaly žebříčkům i doma ve Spojeném království.
Pro Ameriku znamenala Britská invaze konec surfové hudby a dívčích skupin. Také hrála velkou roli při vzestupu odlišného žánru rockové hudby.
Garage rock
náhled|vlevo|MC5 v roce 2005 Garage rock byl formou amatérského rocku převážně se vyskytujícího v Severní Americe v polovině 60. let. Nazýván je tak proto, že byl vnímán jako hudba, která se nacvičovala v rodinných garážích. Písně tohoto žánru se točily okolo problémů středoškolského života. Texty a podání byly agresivnější, než bylo v té době zvykem. Žánr se dnes často označuje jako tzv. protopunk
Garage rock se vyvíjel už od roku 1958. V roce 1963 se písně tohoto žánru ve velkých počtech umisťovaly v národních žebříčcích. Na vrcholu byl garage rock okolo roku 1966, v roce 1968 ve velké míře zmizel ze scény. Vyvinuly se nové podžánry rocku, které ho nahradily (blues rock, progresivní rock, country rock). V Detroitu zůstal garage rock do začátku 70. let se skupinami MC5 a The Stooges, které se později začaly označovat jako punkové.
Pop rock
náhled|vpravo|The Everly Brothers v roce 2006 Termín pop se používá už od začátku dvacátého století a označuje populární hudbu obecně, ale od poloviny padesátých let se začal používat pro rozlišný žánr, který se zaměřoval na mladé lidi. Od roku 1967, po skončení Britské invaze, se začal čím dál častěji užívat v protikladu k rocku pro popis více komerčního, pomíjivého a dostupného stylu. Na rock se naproti tomu pohlíželo jako na umělečtější, autentičtější styl.
Přesto jsou mnohé popové a rockové skladby podobné zvukově, instrumentálně i textově. Termíny "pop rock" a "power pop" se začaly používat pro komerčně úspěšnější hudbu s elementy rocku. Výraznými představiteli pop rocku jsou Elton John, Paul McCartney, The Everly Brothers, Rod Stewart, Chicago a Peter Frampton a Queen.
Blues rock
Zatímco první vlna Britské invaze byla skrze big beat a rhythm and blues, druhá vlna skupin (The Rolling Stones, The Yardbirds) čerpala inspiraci hlavně z amerického blues. Britské skupiny konce 50. a začátku 60. let inspirovali hlavně Leadbelly a Robert Johnson, hudebníci hrající na akustické nástroje. Později začaly dbát na hlasitý zvuk elektrické kytary.
náhled|vlevo|Eric Clapton v roce 1974 Významnou postavou britského blues byl John Mayall, který založil kapelu Bluesbreakers, jejíž členy byli například Eric Clapton a později Peter Green. Eric Clapton později založil superskupiny Cream, Blind Faith a Derek and the Dominos a poté pokračoval v sólové dráze, která přinesla blues rock do mainstreamu . Peter Green spolu s Mickem Fleetwoodem a Johnem McViem z Bluesbreakers založili Fleetwood Mac, která se stala jednou z nejúspěšnějších kapel tohoto žánru. Jimmy Page, kytarista The Yardbirds, založil kapelu Led Zeppelin, jejichž první alba byla výrazně inspirována bluesovou hudbou.
Průkopníkem blues rocku v USA byl na začátku 60. let kytarista Lonnie Mack, ale v polovině 60. let se hudba tohoto žánru začala zvukově podobat hudebníkům britského bluesu. Mezi nejznámější hudebníku patří Canned Heat, Janis Joplin, Johnny Winter, The J. Geils Band a Jimi Hendrix, který založil power tria The Jimi Hendrix Experience a Band of Gypsys. Blues rockové kapely jako The Allman Brothers Band, Lynyrd Skynyrd a ZZ Top z jižních států do svého stylu vložily prvky country a vytvořily tak southern rock.
První blues rockové kapely často napodobovaly jazz, kdy hrály dlouhé, složité improvizace, které se později staly hlavním prvkem progresivního rocku. Zhruba od roku 1967 se skupiny jako Cream a The Jimi Hendrix Experience začaly oddalovat od blues rocku a přidávat do hudby psychedelické prvky. Během 70. let se blues rock stával těžším a více založeným na riffech a hranice mezi ním a hard rockem byla tenká. Kapely se soustředily více na heavy metal a blues rock pomalu odstupoval z mainstreamu.
Folk rock
náhled|vpravo|Joan Baez a Bob Dylan Během 60. let se začala silně projevovat skupina hudebníků, kteří se snažili oživit folkovou hudbu. V Americe byli průkopníky tohoto žánru např. Woody Guthrie a Pete Seeger. Na začátku 60. let se do čela tohoto proudu postavili Joan Baez a Bob Dylan. Dylan se svými hity "Blowin' in the Wind" (1963) a "Masters of War" (1963) začal dostávat do mainstreamu. Ale i přesto, že se ovlivňovaly, zůstaly rock a folk oddělenými žánry.
Mezi první pokusy zkombinovat folk a rock patří písně "The House of the Rising Sun" skupiny The Animals z roku 1964, která se stala první komerčně úspěšnou folkovou písní nahranou rock 'n' rollovými nástroji, a "I'm a Loser" skupiny The Beatles z roku 1965. Většinou se za start folk rockové vlny považuje nahrávka Dylanovy písně "Mr. Tambourine Man" skupinou The Byrds, která se v roce 1965 dostala na přední místa v žebříčcích. Koncem tohoto roku na elektrické nástroje přešel Dylan a jeho píseň "Like a Rolling Stone" se stala americkým hitem. Folk rock se ujal hlavně v Kalifornii, kde působily The Mamas & the Papas a Crosby, Stills, Nash and Young, a New Yorku, kde se objevili umělci jako The Lovin' Spoonful nebo Simon & Garfunkel.
Tito hudebníci ovlivnili britské umělce, např. Fairport Convention. V roce 1969 tato kapela přestala hrát vlastní verze amerických písní a začala hrát tradiční anglický folk na elektrické nástroje. Tento elektrický folk začaly hrát např. kapely Pentangle a Steeleye Span, což přimělo irské a skotské hudební skupiny jako Horslips vytvořit na začátku 70. let keltský rock.
Folk rock dosáhl vrcholu svého komerčního úspěchu v letech 1967–1968, poté se mnohé kapely posouvaly různými směry, např. Dylan a The Byrds začali vyvíjet country rock.
Psychedelický rock