Paavo Johannes Nurmi (13. června 1897 Turku – 2. října 1973 Helsinki) byl finský běžec a devítinásobný olympijský vítěz. Na Letních olympijských hrách 1920, 1924 a 1928 získal ze 12 disciplín celkem devět zlatých a tři stříbrné medaile.
Patří mezi hlavní představitele pomyslné finské skupiny sportovců přezdívaných Létající Finové, mezi které jsou řazeni například i Ville Ritola a Hannes Kolehmainen. Ve dvacátých letech 20. století byl nejlepším světovým běžcem na středních a dlouhých tratích, držel světové rekordy na tratích od 1500 metrů až po 20 km. Ve svém vrcholném období držel řadu 121 po sobě jdoucích vítězství v závodech na tratích v rozmezí od 800 metrů do 10 000 metrů, přičemž v běhu na 10 000 metrů zůstal po celou svoji kariéru, tj. po celých 14 let, neporažen.
Po ukončení své aktivní sportovní kariéry se zaměřil na trénink finské běžecké reprezentace na letní olympijské hry. V období zimní války během druhé světové války vycestoval se svým běžeckým svěřencem Taistem Mäkim do USA, aby tam pro Finsko získali finance na boj se Sovětským svazem. Dále začal podnikat a zabýval se prodejem textilu, stavěl bytové komplexy a obchodoval s akciemi, což z něj učinilo jednoho z nejbohatších lidí v celém Finsku. Při zahájení LOH 1952 v Helsinkách společně s Hannesem Kolehmainenem zažehl olympijský oheň. Jeho běžecké úspěchy, nové a neotřelé tréninkové metody a způsob, jakým závodil, se staly inspirací pro další generace běžců. Díky své úspěšné kariéře se těšil oblibě téměř po celém Finsku a celém světě obecně a jeho úspěchy zároveň pomohly zpopularizovat běh jako sport takový. Je mu připisováno prvenství v používání stopek pro odměřování časových úseků nejenom při trénincích, ale i při závodech, v nichž mu pomáhaly kontrolovat tempo. Stal se tak jedním z prvních běžců, kteří svůj výkon analyzovali. Na základě toho vytvářel metody, jak zefektivnit průběh závodu tak, aby dosáhl co nejlepších výsledků.
IAAF mu zakázala účast na Letních olympijských hrách 1932, protože údajně měl obdržet peněžní výhru na závodě konaném v roce 1931 v Německu, což bylo v rozporu s tehdejšími podmínkami pro účast na olympijské hry – té se mohli účastnit pouze amatérští sportovci, tj. ti, kteří za svoji činnost nepobírají žádné finance.
Mládí vlevo|náhled|Nurmiho rodina ve svém bytě na Jarrumiehenkatu 4 v Turku. Zleva: Saara, Martti, Matidla, Paavo a Siiri Nurmiovi, 1924.|242x242pixelů Paavo Nurmi se narodil 13. června 1897 na pobřeží jihozápadního Finska v Turku do rodiny tesaře Johana Fredrika Nurmiho a jeho manželky Matildy Wilhelmiiny Lainové. Nurmiho sourozenci Siiri, Saara, Martti a Lahja se narodili v letech 1898, 1902, 1905 a 1908. V roce 1903 se celá rodina přestěhovala ze severní čtvrti Raunistula v Turku do centrální části města do malého bytu s plochou pouze 40 metrů čtverečních. Zde Nurmi žil až do roku 1932. Nurmiho a jeho přátele ke sportu inspiroval anglický vytrvalostní běžec Alfred Shrubb, který byl v té době vzorem vrcholného sportovce. Nurmi společně s přáteli každý den běhal nebo chodil plavat k šest kilometrů vzdálenému Ostrovnímu moři. Někdy tyto výlety absolvovali dokonce i dvakrát denně. Když bylo Nurmimu jedenáct let, zaběhl 1500 metrů v čase 5:02. Nurmiho otec zemřel v roce 1910 a sestra o rok později. Absence příjmu financí uvedla rodinu do finanční tísně a musela proto pronajímat svoji kuchyni jiné rodině a přitom žít pouze v jediné místnosti. Nurmi, ačkoli byl velmi talentovaným studentem, byl ze stejných důvodů nucen zanechat školy a přijmout práci poslíčka v pekařství a pomoci tak své rodině z finanční krize. Ačkoli v tomto období neběhal, i nadále zvyšoval svoji fyzickou zdatnost, neboť práce poslíčka obnášela rozvážení zboží v těžkých vozících po klikatých a kopcovitých ulicích v Turku. Jak v budoucnu zmínil, tato fyzicky náročná práce vedla k posílení jeho zad a rukou, což zvýšilo jeho fyzickou zdatnost a stalo se dobrým základem pro budoucí trénování. Obecně to výrazně přispělo k jeho následujícím sportovním úspěchům.
K aktivnímu běhu se znovu vrátil v 15 letech, kdy jej motivovaly výkony domácího běžce Hannese Kolehmainena, o kterém se říkalo, že na Letních olympijských hrách 1912 „dostal Finsko na mapu světa“ (orig. „have run Finland onto the map of the world“), neboť na Letních olympijských hrách 1912 v Stockholmu zvítězil v bězích na 5000 m, 10 000 m a přespolním běhu, čímž výrazně zviditelnil Finsko jako takové. Několik dní po Kolehmainenových úspěších si Nurmi pořídil své první běžecké boty. Mezi jeho standardní běžecké tréninky přes léto patřil volný běh, kdežto v zimě se věnoval běhu na lyžích. V roce 1914 se přihlásil do sportovního klubu Turun Urheiluliitto a zvítězil ve svém prvním závodě na 3000 metrů. O dva roky později upravil svůj tréninkový plán a rozšířil jej o chůzi, sprint a kalisteniku.
I v průběhu tohoto období stále musel finančně zajišťovat svoji rodinu, pro kterou vydělával peníze v nové práci v dílně Zde pracoval až do nastoupení vojenské služby v dubnu 1919 ke kulometné rotě k Porinské brigádě. Během finské občanské války zastával nezaujatý postoj k politickému a občanskému dění a zaměřoval se na svoji přípravu na olympijské hry. Po válce se rozhodl, že se nepřipojí k nově vzniklé Finské dělnické sportovní federaci. Napsal dopis jejímu hlavnímu předsedovi, v němž kritizoval diskriminaci svých kolegů z řad dělníků a atletů, kteří se před koncem občanské války hlásili k rudým (či byli členy byť jen sportovního klubu rudých), a byla jim zakázávána účast na sportovních soutěžích.
Během vojenské služby rychle udělal dojem při sportovních soutěžích; když ostatní vojáci pochodovali, Nurmi namísto pochodu běhal s puškou na ramenou a batohem plným písku. Kvůli své tvrdohlavosti měl problémy s nadřízenými poddůstojníky, avšak měl přitom štěstí, neboť se těšil oblibě velitele, a to i přesto, že odmítal složit vojenskou přísahu. Díky tomu, že vojenský velitel Hugo Österman byl velkým sportovním nadšencem, byly Nurmimu a několika dalším atletům vyhrazeny volné dny navíc určené pro trénink. Nurmi při tréninku často improvizoval a využíval prostředí armády; držel se jedoucího vlaku, čímž se pokoušel běhat rychleji a zvýšit kadenci kroků. Dále při běhu nosil těžké kované kanady, čímž posiloval nohy. Postupně překonával svá osobní maxima a začalo se uvažovat o tom, že by mohl být vybrán do finského olympijského týmu. V březnu roku 1920 byl povýšen do hodnosti alikersantti (tj. „desátníka“). Dne 29. května téhož roku se mu v běhu na 3000 metrů poprvé podařilo překonat národní rekord. V červenci téhož roku zvítězil v kvalifikaci na Letní olympijské hry 1920 v běhu na 1500 metrů a v běhu na 5000 metrů.
Olympijská kariéra vlevo|náhled|Nurmi na Letních olympijských hrách 1924 v Paříži|315x315 pixelů
Olympijské hry 1920 V roce 1920 se v Antverpách v Belgii zúčastnil své první olympiády. V běhu na 5000 metrů, tj. ve své první disciplíně na olympiádě vůbec, doběhl druhý za Francouzem Josephem Guillemotem, čímž získal svoji první stříbrnou olympijskou medaili. To bylo poprvé a naposledy, kdy byl Nurmi na olympiádě poražen někým, kdo nebyl Fin. I v dalších atletických disciplínách byl úspěšný; zvítězil v běhu na 10 000 metrů, kde v poslední zatáčce nečekaně zrychlil a předběhl Guillemota a zároveň si vylepšil svůj osobní rekord o více než minutu. Nutno dodat, že Guillemot byl v nevýhodě, neboť belgický král Albert I. Belgický přesunul začátek závodu o tři hodiny dříve, tj. na poledne. Guillemot se tuto novinku dozvěděl až poté, co dojedl veliký oběd, a ke své smůle musel běžet v botách o dvě čísla větší, protože jeho vlastní boty mu někdo ukradl. Nurmi následně zvítězil v přespolním běhu, v němž porazil Švéda Erica Backmana, a v přespolním běhu družstev, kde společně s Heikkim Liimatainenem a Teodorem Koskenniemem zvítězili nad 15 národními družstvy. Finský národní tým byl následován britským a švédským týmem. Tato vítězství pomohla i jeho rodině v Turku, která si pak mohla dovolit elektrické osvětlení a tekoucí vodu v domácnosti. Nurmi také obdržel stipendium, což mu umožnilo studovat na průmyslové škole Teollisuuskoulu v Helsinkách, kde exceloval v matematice a po dokončení studií získal titul inženýra.
náhled|282x282 pixelů|Kvalifikační závod na 1500 metrů na Letní olympijské hry 1920; Nurmi v čele, těsně za ním Oskari Rissanen a jako třetí Elis Katz; 1920, Helsinky
Prohra s Guillemotem přivedla Nurmiho na myšlenku začít pečlivě zkoumat a analyzovat vlastní taktiku a průběh závodu obecně, a to zejména proto, že krátce po začátku závodu vždy zaběhl prvních několik kol až příliš rychle a plýtval tedy energií, kterou by mohl efektivně využít v pozdějším průběhu závodu. Proto začal používat stopky, kterými si měřil čas jednotlivých kol, a tuto rychlost se pak pokoušel udržovat. Dále zkoumal svůj běžecký styl a pokoušel se jej co nejvíce zefektivnit. K tomu navíc promýšlel a upravoval závodní taktiku, takže po určité době se mu soupeři v tomto ohledu nemohli téměř rovnat. Roku 1921 ve Stockholmu vytvořil svůj první světový rekord, když na trati 10 000 metrů zaběhl čas 30:40,2. V průběhu roku 1922 postupně pokořil světové rekordy v běhu na 2000 metrů, 3000 metrů a 5000 metrů. O rok později zaběhl nové světové rekordy i v běhu na 1500 metrů a na jednu míli. K roku 1923 ani nikdy předtím nebylo jiného běžce, který by v jeden okamžik držel rekordy v běhu na jednu míli, 5000 metrů a 10 000 metrů. Na mistrovství Finska v atletice Nurmi otestoval svoji rychlost tak, že se zúčastnil běhu na 800 metrů. Na této distanci se mu podařilo nejen zvítězit, ale k překvapení všech i vylepšit dosavadní národní rekord.
Olympijské hry 1924 Zpočátku byla účast Paava Nurmiho na Letních olympijských hrách 1924 poněkud nejistá, neboť se na jaře téhož roku potýkal se zraněním kolene, naštěstí se mu ale v předstihu podařilo zotavit. Nadále pokračoval v tréninku, i dvakrát denně. Ještě před začátkem olympijských her překonal 19. června světové rekordy v běhu na 1500 metrů a 5000 metrů na Eläintarhenském stadionu. Časový odstup mezi těmito závody činil pouze hodinu.
Ve finále běhu na 1500 metrů na olympiádě 1924 v Paříži Nurmi zaběhl prvních 800 metrů závodu o téměř 3 vteřiny rychleji, než kolik tomu bylo na mezičase v soudobém olympijském rekordu a byla tak velmi velká šance, že tento rekord bude pokořen. Závodníci za Nurmim zaostávali a jediný atlet, který ještě měl šanci Nurmiho předběhnout, byl Američan Ray Watson, který však před posledním kolem ze závodu odstoupil. Nurmi tedy měl vítězství jisté a mohl snížit své velmi rychlé tempo. V tomto závodě zvítězil a zároveň vylepšil předešlý olympijský rekord o 3 vteřiny. Další doběhli doběhli Willy Schärer, H. B. Stallard a Douglas Lowe. Finále v běhu na 5000 metrů se konalo tentýž den za méně než dvě hodiny. Nejsilnějším soupeřem v tomto závodě byl Nurmiho krajan Ville Ritola, který již na této olympiádě vyhrál steeplechase a v běhu na 10 000 metrů. Ritola se společně s Edvinem Widem dohodli, že nasadí takové tempo, které by odpovídalo tempu potřebného k překonání světového rekordu, a tím tak Nurmiho vyčerpají, načež ho budou moci předběhnout a zvítězí nad ním. Poté, co si Nurmi uvědomil, že jeho soupeřem není čas (jak tomu bylo obvykle), ale Ritola s Widem, zahodil své stopky do trávy podél závodní tratě a závod tak získal méně propočítaný, ale zato více osobní ráz. Za oběma Finy začal po nějaké době zaostávat Švéd Edvin Wide, který již nezvládal stávající tempo. Souboj se tak přenesl mezi Paava Nurmiho a Villa Ritolu. V cílové rovince se Ritola pokusil předběhnout svého soupeře po vnější dráze, avšak Nurmi byl stále schopen zareagovat a ještě zvýšil své tempo, čímž nakonec zvítězil nad Ritolou o jeden metr.