Satyr (latinsky Satyri) je v řecké mytologii syn boha Herma nebo Siléna.
Satyrové jsou zařazováni mezi polobohy, spíše však mezi horské a lesní démony. Jde o průvodce boha vína Dionýsa, také jsou v družinách boha Pana. Zobrazováni jsou většinou jako napůl člověk a napůl kozel, s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem, s růžky, oháňkou a kozlíma nohama.
V pozdější době se tato podoba zjemňuje.
Je to nezvedená veselá cháska, pohybují se ve skupinách, milují víno i všelijaké jiné požitky, jsou prostopášní, pronásledují nymfy, tančí a provozují hudbu, zejména na flétnu, syrinx, dokonce i dudy.
V mytologii jsou většinou ztotožňováni s mužskou sexuální silou, ve starořeckém a starořímském umění jsou často zobrazováni s erekcí.
Bývají i pastýři stád. K lidem nejsou právě vstřícní, přepadají pastýře a straší poutníky. Podobají se jiným lesním polobohům – Silénům, se kterými se dobře snášejí.
Etymologie Pojmenování satyrů je původem starořecké, s latinskými slovy satura či satira určitě nijak nesouvisí, takže slova satira a satyr příbuzná nejsou. Ale to je vše, co se o výrazu satyr dá vyčíst v etymologických knihách.
Původ tohoto řeckého slova je nejasný. Jisté ale je, že takříkajíc kozí zjev těchto řeckých mytologických bytostí, s jejich růžky, kopyty i ocasy, dal vzniknout představě našich předků o čertech. Čeští čerti i v současných filmech vypadají vlastně stejně jako řečtí satyrové.
Satyr je v Českém etymologickém slovníku definován jako „prostopášná mytologická bytost v lidské podobě se zvířecími znaky“ a jak dodává Slovník spisovného jazyka českého obrazně také „velmi smyslný člověk“.
Podle satyrů je též pojmenována mužská hypersexualita – satyrismus či satyriáza.
Odraz v kultuře Satyrové jsou od antiky dodnes oblíbeným námětem literatury, divadla, filmu i výtvarného umění. Zejména je využívaly sochařství a architektura starověku.
Externí odkazy
Literatura Homér Hésiodos Hans Christian Andersen: Seržant s kozlíma nohama Clive Staples Lewis Letopisy Narnie, zfilmované režisérem Andrew Adamsonem, podávají podobu satyrů blízkou Minotaurům, tedy bojovným zvířatům, jen hubenějším a s hlavou kozla.
Výtvarné umění Malířství: Nejstarší vyobrazeni pochází z archaického období řecké černofigurové a červenofigurové malby váz. K nejznámějším patří: Dionýsovské cykly William Bouguereau: Satyrové a nymfy Beneš Knüpfer: Satyrové utíkají před automobilem Pablo Picasso: cyklus kreseb, provedený v litografii a rytý na talířích
Sochařství: ryté gemy Odpočívající satyr, mramorová socha od Praxitela Satyr s amforou a Satyr s mladým Dionýsem (z 3. stol. př. n. l.) od Epiktéta Faun Barberini, Řím, 1. stol. Tančící Satyros bronzové či hliněné sošky aj.
Externí odkazy
Literatura
Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, Neškudla, Bořek, Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, 2003,
Kategorie:Bájní tvorové řecké mytologie Kategorie:Římská mytologie