Vpona (latinsky infix) je v lingvistice derivační (odvozovací) nebo flektivní (ohýbací) afix, tj. jazykový morfém, bez vlastního významu, který se vkládá do kořene nebo kmene slova, případně mezi kořen nebo kmen slova a předponu (prefix) či příponu nebo koncovku (sufixy). Vpony slouží zejména k vyjadřování mluvnických vztahů, ve tvarosloví nebo k usnadnění výslovnosti při připojování afixů.
ta-lo ⇒ ta-lo-i-ssa (finsky: dům – v domech). Vpona ~i~ vyjadřuje množné číslo. ka-yo ⇒ ka-si-yo (korejsky: jde). Vpona ~si~ vyjadřuje zdvořilost vůči osobě, o které se hovoří. geliyorum ⇒ gelmiyorum (turecky: přicházím – nepřicházím). Vpona ~m~ vyjadřuje zápor. ma-ga ⇒ ma-ga-n-a (kannadsky: syn – synův). Vpona ~n~ se vkládá pro lepší výslovnost na rozhraní kořene slova a přípony.
V češtině má vpona funkci zejména spojovací mezi jednotlivými částmi slova nebo se užívá ke změně jeho významu (např. při zdrobňování):
hořet ⇒ hoř-l-avý Asie ⇒ asi-j-ský spát ⇒ sp-ink-at
Užívání vpon (infixace) je typické zejména pro aglutinační jazyky (korejština, finština, svahilština, kannadština aj.).
Kategorie:Lingvistická morfologie