Gruzie () je stát na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie. Přináleží do kavkazského regionu; na západě ho ohraničuje Černé moře, na severu a severovýchodě Rusko, na jihozápadě Turecko, na jihu Arménie a na jihovýchodě Ázerbájdžán. Na území Gruzie se nacházejí dva de facto nezávislé regiony, Abcházie a Jižní Osetie, které získaly omezené mezinárodní uznání po rusko-gruzínské válce. Gruzie je hornatá země s pohořím Velký Kavkaz na severu; podnebí je vlhké subtropické na západě a středomořské na východě. Na ploše asi 70 000 km²Nana Bolashvili, Andreas Dittmann, Lorenz King, Vazha Neidze (eds.): ``National Atlas of Georgia``, 138 pages, Steiner Verlag, 2018, žije 3,7 milionu obyvatel, z nichž více než třetina v hlavním a největším městě Tbilisi. Mezi další velká města patří Batumi, Kutaisi a Rustavi. Většinu obyvatel země tvoří Gruzíni, největšími etnickými menšinami jsou Ázerbájdžánci a Arméni. Úředním jazykem je gruzínština, přes čtyři pětiny obyvatel se hlásí k gruzínské pravoslavné církvi.
Gruzie byla osídlena již v pravěku a na jejím území se nacházejí nejstarší známá naleziště vinařství, těžby zlata a textilního průmyslu.'World's oldest wine' found in 8,000-year-old jars in Georgia. BBC News: 13 November 2017 V antice tu vzniklo několik království, například Kolchida a Ibérie, která vytvořila jádro moderního gruzínského státu. Na počátku 4. století Gruzínci oficiálně přijali křesťanství, což přispělo k jejich sjednocení pod Gruzínské království (1008–1490). Zlatého věku dosáhla Gruzie v období vrcholného středověku za vlády krále Davida IV. a královny Tamary. Od 15. století království upadalo a rozpadalo se pod tlakem různých regionálních mocností, včetně Mongolů, Osmanské říše a Persie, než bylo od roku 1801 postupně připojeno k Ruskému impériu.
Po ruské revoluci v roce 1917 byla Gruzie krátkou dobu nezávislou republikou pod německou ochranou, ale v roce 1921 byla napadena a anektována Rudou armádou a stala se jednou z republik Sovětského svazu. V 80. letech 20. století se rychle rozrostlo hnutí za nezávislost, které v dubnu 1991 přineslo odtržení Gruzie od Sovětského svazu. Po většinu následujícího desetiletí se země potýkala s hospodářskou krizí, politickou nestabilitou a separatistickými válkami v Abcházii a Jižní Osetii. Po pokojné Revoluci růží v roce 2003 Gruzie výrazně prosazovala prozápadní zahraniční politiku a zavedla řadu demokratických a hospodářských reforem zaměřených na integraci do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Tato západní orientace vedla ke zhoršení vztahů s Ruskem, které vyvrcholilo rusko-gruzínskou válkou v roce 2008 a pokračující ruskou okupací částí Gruzie.
Gruzie je unitární parlamentní republikou s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. Jedná se o rozvojovou zemi s rozvíjející se tržní ekonomikou, v indexu lidského rozvoje zaujímá 60. místo. Rozsáhlé ekonomické reformy od roku 2003 vedly k jednomu z nejsvobodnějších podnikatelských prostředí na světě, větší ekonomické svobodě a transparentnosti a k jednomu z nejrychlejších temp růstu hrubého domácího produktu. Gruzie je členem Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, Rady Evropy, Evropské banky pro obnovu a rozvoj, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, regionálního seskupení GUAM; je kandidátem na členství v Evropské unii, ačkoliv Evropská unie v červenci 2024 jednání kvůli politické situaci v zemi pozastavila.
Název Gruzínsky zní název země Sakartvelo. V některých jazycích se Gruzie řekne Georgia (například anglicky) nebo Georgie(n), podle jedné z teorií podle patrona země svatého Jiří (řecky Georgios). Název „Gruzie“ pochází z ruštiny (Грузия – Gruzija). Gruzie proto v roce 2009 požádala pobaltské republiky, aby ruský název nepoužívaly a přešly na doporučené jméno Georgia pro estonštinu a Georgija pro litevštinu.
Dějiny
vlevo|náhled|Pohár kultury Šulaveri-Šomu Na základě vykopávek v oblasti Dmanisi v regionu Kvemo Kartli bylo dokázáno, že se předchůdci dnešních lidí v této oblasti vyskytovali již před 1,8 milionem let. V 6. tisíciletí př. n. l. Gruzii osídlil první zemědělský národ, tzv. kultura Šulaveri-Šomu, který se zabýval pěstováním obilí a ovoce, zejména vinné révy. V Gruzii byly nalezeny nejstarší důkazy o konzumaci vína v podobě 8000 let starých sklenic. Kultura rozvinula patrně též metalurgii.vlevo|náhled|Zlatý pohár kultury Trialeti|192x192pixelůVe 4. až 3. tisíciletí př. n. l. ji vystřídala po vlně několika dosud neidentifikovaných kmenů Kura-arakská kultura. Ta byla ve 2. tisíciletí př. n. l. vytlačena novou kulturou Trialeti (či Trialeti-Vanadzor), která přinesla do oblasti pokročilejší znalosti stavby budov a architektury.
Na konci 2. tisíciletí př. n. l. se objevil nejstarší dosud známý státní útvar na území Gruzie: Diaochie. Jednalo se o rozsáhlý kmenový svaz, který vznikl kolem 12. století př. n. l. po rozpadu říše Chetitů a zaplnil mocenské vakuum v oblasti. Existence Diaochie je doložena v písemnostech sousední říše Urartu.
Celá oblast se během této epochy vyhnula silnější kolonizaci ze strany Chetitů, Peršanů, Médie a Kimmerijců. Na tom měla zásluhu i dosavadní jednotnost kartvelských (gruzínských) kmenů, které se teprve v 1. tisíciletí př. n. l. začaly od sebe odlišovat a rozpadly se na Svany, Zany a Kartvelce, což vedlo ke vzniku několika různých jazyků: svanštiny, megrelštiny, lazštiny a gruzínštiny. Zatímco Svanové ovládli pohoří Velkého Kavkazu, Zanové (Megrelové a Lazové) osídlili pobřeží Černého moře a kartvelské kmeny se přesunuli do gruzínského vnitrozemí, zejména na východ země. Kvůli přerušeným kontaktům se tyto tři oddělené národy dále vyvíjely samostatně a daly vzniknout dvěma kolébkám gruzínské kultury a státnosti. Byly jimi království Kolchida a Kavkazská Ibérie.
Kolchida a Kavkazská Ibérie
náhled|vlevo|Starověké státy Kolchida a Kavkazská Ibérie Kolchidu dle řeckých bájí navštívil ve 2. tisíciletí př. n. l. Iásón s argonauty při cestě za Zlatým rounem. Během let 1000 a 550 př. n. l. pak Řekové pobřeží Kolchidy zkolonizovali a založili mnoho přístavů: Naessus, Pitijis, Dioscurias, Guenos, Fasis, Apsaros nebo Rizos. Udržovali s Kolchy přátelské styky. Řečtina se stala hlavní řečí Kolchidy.
Ve 4. století př. n. l. byl vytvořen starověký gruzínský stát Kartli, který existoval do 6. století. Tento útvar je také nazýván Království Ibérie (Kavkazská Ibérie). Jejím nejvýznamnějším panovníkem byl král Farnavaz I. Dle tradice vytvořil tento král gruzínské písmo (užívané dodnes), což ale současní historikové považují za nepravděpodobné.
V 1. století obsadili území dnešní Gruzie Římané a učinili z ní jednu ze svých nejvýchodnějších provincií (Lazicum). Od 3. století si ovšem království Lazika na Římu vybojovalo značnou autonomii. Po rozdělení Říma na západní a východní část se království Lazika stalo formálně součástí Východořímské říše, neboli Byzance. Od prvních století našeho letopočtu se v Gruzii praktikoval Mithrův kult, tedy verze zoroastrismu. V roce 337 král Mirian III. přijal křesťanství jako státní náboženství, což dalo velký podnět k rozvoji literatury i umění a sehrálo klíčovou roli při formování sjednoceného gruzínského národa. Zoroastrismus ale nezmizel hned, až do 5. století byl druhým hlavním náboženstvím, zejména na východě země. vlevo|náhled|180x180pixelů|Bagrat III V dobách oslabování Byzantského impéria se tohoto území nejdříve zmocnili Sásánovci, později Arabové. Arabové přišli k hranicím iberského knížectví v roce 645 a donutili jeho eristaviho (knížete) Štěpána II. opustit byzantskou příslušnost a uznat arabského chalífu jako svého nového nadřízeného.
Z arabského vlivu se Ibérie vymanila až na počátku 9. století, když eristavi Ašot I. z jihozápadogruzínského rodu Bagrationů využil oslabení chalífátu (Arabské říše) a prohlásil svůj rod za novou dědičnou vládnoucí dynastii, opět pod patronátem Byzance. Jeho nástupce Ardanase IV. pak formálně ještě jako byzantský vazal přijal v roce 888 po více než 300leté odmlce iberskou královskou korunu. Korunován byl už ne jako vládce Ibérie, ale jako „král všech Gruzínců“. Jeho potomek Bagrat III. pak dokázal přibližně kolem roku 1000 sjednotit okolní rozdrobené feudální jednotky v Gruzii (zejm.Abchazské království a Bagratovská Ibérie) pod jedinou vládu a položil tak základ existence Gruzínského království.
Gruzínské království náhled|205x205bod|Šota Rustaveli skládá k nohám královny Tamary epos Muž v tygří kůži|vlevo
Období vlády Bagrationů od konce 11. do počátku 13. století, zejména vláda Davida IV. (vládl 1089–1125) a jeho vnučky Tamary (1184–1213), patří k vrcholným epochám gruzínských dějin. David v roce 1121 rozhodným způsobem porazil mnohem větší tureckou armádu v bitvě u Didgori a znovu získal Tbilisi, od starověku držené muslimy. Za Tamařiny vlády Gruzie dominovala na celém Kavkaze a rozkládala se na velké části dnešního Ázerbájdžánu i Arménie a zasahovala až do východního Turecka a severního Íránu. Důkazem kulturního rozmachu na dvoře královny Tamary je i slavný epos Muž v tygří kůži, v němž je vyjadřována oddanost a láska ke královně. Toto zlaté období bylo násilně ukončeno mongolskou invazí. Z mongolské nadvlády vymanil Gruzii Jiří V. Zářivý. Ten byl posledním velkým králem sjednoceného gruzínského státu. Po jeho smrti místní vládci bojovali za nezávislost na centrální vládě až do úplného rozpadu království v 15. století. Poslední ránu jednotě Gruzie pak uštědřil středoasijský dobyvatel Tamerlán. náhled|Giorgi Saakadze Království se definitivně zhroutilo roku 1466. Vláda se rozdrobila mezi drobná knížectví (abchazské, kachetinské, eretínské, tao-klardžetské) a tři menší království – Imeretské, Kachetské a Kartlijské. Gruzie byla v ohrožení jak ze západu z Turecka, tak z východu z Persie – Turci a Peršané získávali postupně vliv v jednotlivých knížectvích. Pod nátlakem těchto dvou velkých impérií se podařilo část obyvatelstva islamizovat. V 17. století načas obnovil slávu Gruzie vojevůdce Giorgi Saakadze, ale po jeho zavraždění persko-turecká agrese ještě zesílila. V 18. století byl nejúspěšnější ve znovudobývání nezávislosti Erekle II. (či též Heraklius II.). Nakonec ale usoudil, že z tlaku Íránu a Osmanů je jedinou cestou podrobit se Rusku a v roce 1783 podepsal s Ruským impériem Georgijevskou smlouvu, která z jeho Kartlijsko-kachetského království činila ruský protektorát.
Nadvláda Ruského impéria vlevo|náhled|Bitva u Krcanisi