Záchod či toaleta je hygienické zařízení, které shromažďuje lidskou moč, výkaly a toaletní papír. Splachovací toalety používají vodu, zatímco suché nebo nesplachovací toalety ji nepoužívají.
V Evropě a Severní Americe je převažující konstrukce se záchodovým prkénkem, pro polohu v sedě; její upravená varianta, tzv. bezbariérový záchod, umožňuje užívání rovněž osobám se zdravotním postižením. V Asii, Africe a částečně v jižním Balkánu je oblíbenější tzv. turecký záchod pro polohu ve dřepu.
Splachovací záchody obvykle napojeny na kanalizaci, případně do septiků. Odpad se nazývá černá voda a kombinovaná odpadní voda včetně dalších zdrojů je splašková voda. Suché záchody jsou napojeny na jímku, vyjímatelný kontejner, kompostovací komoru nebo jiné zařízení pro skladování a zpracování moči, včetně samostatného odvádění moči pomocí záchodu s odváděním moči.
Technologie používané u moderních toalet se liší. Toalety se běžně vyrábějí z keramiky (porcelánu), betonu, plastu nebo dřeva. Mezi novější technologie toalet patří duální splachování, nízké splachování, vyhřívání záchodového prkénka, samočisticí, dámské pisoáry a nesplachující pisoáry bez vody. Japonsko je známé svou technologií toalet. Letadlové toalety jsou speciálně navrženy pro provoz ve vzduchu. Potřeba udržovat anální hygienu po defekaci je všeobecně uznávána a hojně se při ní používá toaletní papír (často držený držákem na toaletní papír), který lze použít i k otření vulvy po vymočení (stejně jako slouží bidety).
V soukromých domech může být záchod v závislosti na regionu a stylu umístěn ve stejné místnosti jako je umyvadlo, vana a sprcha. Další možností je mít jednu místnost pro mytí těla (nazývanou koupelna) a samostatnou místnost pro záchod a umyvadlo na mytí rukou (toaletní místnost). Veřejné toalety se skládají z jednoho nebo více záchodů (a běžně také z jednoduchých pisoárů nebo žlabových pisoárů), které jsou k dispozici široké veřejnosti. Výrobky, jako jsou pisoárové bloky a WC bloky, pomáhají zachovat vůni a čistotu toalet. Někdy se na záchodových prkénkách používají jednorázové kryty. Pro velká a dočasná shromáždění se často přiváží přenosné toalety (často chemické toalety).
Z historického hlediska byla hygiena problémem již od prvních fází lidského osídlení. Mnoho chudých domácností v rozvojových zemích však stále používá velmi jednoduché a často nehygienické toalety – a téměř miliarda lidí nemá k toaletě přístup vůbec; musí se vyprazdňovat a močit na volném prostranství.WHO and UNICEF (2017) Progress on Drinking Water, Sanitation and Hygiene: 2017 Update and SDG Baselines. Geneva: World Health Organization (WHO) and the United Nations Children’s Fund (UNICEF), 2017 Tyto problémy mohou vést k šíření nemocí přenášených fekálně-orální cestou nebo k přenosu nemocí přenášených vodou, jako je cholera a průjem. Proto chce šestý cíl udržitelného rozvoje Organizace spojených národů "„dosáhnout přístupu k odpovídajícím a spravedlivým sanitárním a hygienickým podmínkám pro všechny a skoncovat s otevřenou defekací“.
Názvy
Etymologie Slovo záchod je slovanského původu a označuje "místo, kam se zachází". Dříve toto slovo označovalo i západ (například slunce), hojně rozšířené v dalších slovanských jazycích (např. polské , západ). Západ slunce znační něco, co končí, co je konečné, protože slunce někam zachází. Toaletu v češtině označuje až od doby českého národního obrození.
náhled|Na obrazu La Toilette z Hogarthova cyklu Marriage à la Mode (1743) přijímá mladá hraběnka svého milence, obchodníky, povaleče a italského tenora, když dokončuje svou toaletu.See Egerton op cit|vlevo Toaleta byla původně francouzská výpůjčka, která označovala toilette ("malý hadřík") přehozený přes ramena při kadeřnickém úkonu.. Ve francouzštině šlo o zdrobnělinu od toile, plátno či tkanina ( z latinského tēla tkanina, od texere tkát). Během konce 17. století se tento termín začal ve francouzštině používat jako metonymie pro celý komplex péče o tělo a jeho úpravu, který se soustřeďoval u toaletního stolku (rovněž pokrytého hadříkem), a pro vybavení tvořící toaletní servis, včetně zrcadla, kartáčů na vlasy a nádobek na pudr a líčidla. Doba strávená u takového stolu se také začala nazývat "toaletou"; stala se obdobím, během něhož se na toaletě přijímali blízcí přátelé nebo obchodníci.náhled|Detail obrazu Královna Šarlota se svými dvěma nejstaršími syny, Johan Zoffany, 1765. Královna právě provádí svou toaletu, na toaletním stolku leží její stříbrný pozlacený toaletní servis.|vlevoPozději bylo slovo „toaleta“ adaptováno jako ušlechtilá náhrada za jiné termíny, následujíc francouzské použití cabinet de toilette (pokoj na pudrování, místnost pro oblékání). Podobně jako "pudřenka" se pak "toaleta" začala používat jako eufemismus pro místnosti určené k močení a defekaci (aneb záchod), zejména v kontextu označení veřejných toalet, jako například ve vlacích. Nakonec se začalo používat pro vodovodní armatury v těchto místnostech, které nahradily nočníky, venkovní záchody a latríny. Tato dvě užití, zařízení a místnost, během 20. století zcela vytlačila ostatní významy slova s výjimkou spojení "toaletní potřeba".
Další názvy Obvyklé se jako náhrada slova záchod nebo toaleta běžně používá WC, což je anglická zkratka water closet – původně vodní přístěnek; z closet – komůrka). WC přesně označuje pouze splachovací záchod nebo záchod, využívající vodu. Další název je sociální zařízení.
Zastaralý název je klozet, který znamená také pouze splachovací záchod. Pochází z anglického water closet. Hovorově se záchodu říká vecko nebo hajzl – z německého Häusl – domeček.
Nápisy na záchodech mohou nést označení 00. To vzniklo proto, že v hotelech v 19. století byly záchody obvykle umístěny v blízkosti výtahu nebo schodiště. Protože číslování pokojů obvykle začínalo právě zde, nesly záchodové místnosti číslo 0 nebo také dvojčíslí 00 a označovaly takzvaný nultý pokoj.
Přehled Na celém světě se používá velké množství různých typů toalet, které lze rozdělit do následujících skupin:
Využívají vodu (která zadržuje zápach) nebo ne (obvykle splachovací záchody oproti suchým záchodům); používají se v sedě nebo ve dřepu (sedací toaleta versus turecký záchod); umístění v soukromé domácnosti nebo na veřejnosti (záchodová místnost versus veřejný záchod).
Záchody mohou být navrženy tak, aby je bylo možné používat vsedě nebo ve dřepu. Každý typ má své výhody. "Sedací toaleta" je však zásadní pro osoby s pohybovým postižením. Sedací toalety se často označují jako "toalety západního typu."Gershenson, Olga; Penner, Barbara (2009): Ladies and gents – Public toilets and gender. Temple University Press, Philadelphia, Pennsylvania. Pro osoby se zdravotním postižením a starší osoby jsou sedací toalety pohodlnější než toalety ve dřepu.
Lidé používají různé typy toalet podle země, ve které se nacházejí. V rozvojových zemích souvisí přístup k toaletám také se socioekonomickým postavením lidí. Chudí lidé v zemích s nízkými příjmy často nemají k dispozici vůbec žádné toalety a uchylují se raději k defekaci na otevřeném prostranství. To je součástí sanitační krize, na kterou upozorňují mezinárodní iniciativy (např. Světový den toalet).
S vodou
Splachovací záchod
náhled|Splachovací záchodová mísa náhled|Zvuk spláchnutí toalety Typický splachovací záchod je keramická mísa, která je "seshora" připojena k nádržce, která umožňuje rychlé naplnění vodou, a "zdola" k odtokovému potrubí, které odvádí odpadní vodu. Při splachování záchodu by měly odpadní vody odtékat do septiku nebo do systému napojeného na čistírnu odpadních vod. V mnoha rozvojových zemích však k tomuto kroku čištění nedochází.
Voda v záchodové míse je napojena na potrubí ve tvaru obráceného U. Jedna strana kanálu U je uspořádána jako sifonová trubka delší, než je výška vody v míse. Sifonová trubka se napojuje na odtok. Dno odtokové trubky omezuje výšku vody v míse před jejím odtokem do odtoku. Voda v misce působí jako bariéra proti vnikání kanalizačních plynů do budovy. Kanalizační plyn uniká odvzdušňovací trubkou připojenou ke kanalizačnímu potrubí.
Množství vody spotřebované běžnými splachovacími záchody obvykle tvoří významnou část osobní denní spotřeby vody. Moderní konstrukce toalet s nízkým splachováním však umožňují spotřebovat na jedno spláchnutí mnohem méně vody. Toalety s dvojím splachováním umožňují uživateli volit mezi splachováním moči a výkalů, čímž se oproti běžným zařízením ušetří značné množství vody. Splachovací rukojeť těchto toalet se pro jeden druh splachování posune nahoru a pro druhý dolů. Další konstrukcí jsou dvě tlačítka, jedno pro močení a druhé pro vyprazdňování. Na některých místech jsou uživatelé vyzýváni, aby po vymočení nesplachovali. Splachovací toalety mohou být napojeny tak, aby využívaly spíše šedou vodu (předtím použitou na mytí nádobí, praní či koupání) než vodu pitnou. Některé moderní toalety tlakově napouštějí vodu v nádrži, což iniciuje splachování s menší spotřebou vody. vlevo|náhled|150x150pixelů|Schéma zalévacího záchodu Další variantou je splachovací toaleta typu zalévací záchod. Tento typ splachovací toalety nemá nádržku, ale splachuje se ručně několika litry vody z malého kbelíku. Ke splachování stačí pouhé 2–3 litry. Tento typ záchodu je běžný v mnoha asijských zemích. Záchod může být připojen k jedné nebo dvěma jímkám, v takovém případě se nazývá "jímková latrína s zalévacím splachováním" nebo "latrína s dvojitým zalévacím splachováním do jímky". Může být také napojena na septik.
Splachovací záchody na lodích se obvykle splachují mořskou vodou.
Konstrukce dvojité latríny náhled|Schéma dvojité latríny Dvojité latríny využívají dvě jímky, které se používají střídavě, když se jedna jímka během několika měsíců nebo let zaplní. Jímky mají dostatečnou velikost, aby pojaly objem odpadu vzniklý během jednoho nebo dvou let. Obsah plné jímky tak má dostatek času na to, aby se přeměnil na částečně hygienizovaný materiál podobný zemině, který lze ručně vykopat. Pokud jsou jímky umístěny v oblastech s vysokou nebo proměnlivou hladinou podzemní vody a/nebo s puklinami či trhlinami ve skalním podloží, hrozí riziko znečištění podzemních vod.
Podtlaková/vakuová toaleta náhled|Vakuová toaleta ve švýcarském vlaku Podtlaková toaleta je splachovací záchod, který je napojen na podtlakovou kanalizaci a odstraňuje odpad odsáváním. Mohou spotřebovávat velmi málo vody (méně než čtvrt litru na jedno spláchnutí) nebo žádnou, (jako u bezvodých pisoárů). Některé splachují spíše barevným dezinfekčním roztokem než vodou. Mohou sloužit k oddělování černé a šedé vody a jejich oddělenému zpracování (například poměrně suchou černou vodu lze využít k výrobě bioplynu nebo v kompostovací toaletě).
Na toaletách osobních vlaků, toaletách letadel, autobusů a lodí s vodovodem se často používají vakuové toalety. Nižší spotřeba vody šetří hmotnost a zabraňuje vylévání vody ze záchodové mísy za pohybu." Na palubách dopravních prostředků se používá přenosná sběrná komora; pokud je naplněna přetlakem z mezipodtlakové komory, nemusí být udržována ve vakuu.
Plovoucí toaleta Plovoucí toaleta je v podstatě toaleta na plošině postavené nad vodou nebo plovoucí na vodě. Namísto do země se exkrementy shromažďují v nádrži nebo sudu. Aby se snížilo množství exkrementů, které je třeba vytahovat na břeh, používá se v mnoha případech odvádění moči. Plovoucí toaleta byla vyvinuta pro obyvatele, kteří nemají rychlý přístup k pevnině nebo připojení ke kanalizaci."Sample Designs: Floating UDD Toilets". Asian Development Bank. Používá se také v oblastech vystavených dlouhodobým záplavám. Potřeba tohoto typu toalet je vysoká v oblastech, jako je Kambodža.Cain, Geoffrey. (April 19, 2010). "Floating toilets to clean up Cambodia's act". Global Post.
Bez vody