Hanno Mořeplavec (také Hannón Mořeplavec; punsky: 𐤇‬𐤍‬𐤀‬, (Ḥnʾ); řecky: Ἄννων, (Annōn)) byl kartaginský cestovatel, který žil v 5. století př. n. l. Do dějin se zapsal průzkumnou plavbou podél afrického pobřeží.

Expedice

Během 6. a 5. století př. n. l., v období Hannonova života, došlo k prudkému nárůstu obyvatel Kartága, což vedlo k objevným a kolonizačním plavbám, spojeným se zakládáním nových měst (obdobně bylo kolem roku 814 př. n. l. založeno fénickými osadníky z Týru i samo Kartágo).Sabatino Moscati (January 2001). The Phoenicians. I.B.Tauris. p. 48. . Retrieved 8 August 2013. Řekové, Etruskové i Féničané vysílali své flotily a zakládali města v nových zemích – stejně tak i výprava svěřená Hannonovi Mořeplavci byla "oficiálně" zasvěcena hledání nových území.

Kolem r. 480 př. Kr. vyslalo Kartágo Hannona v čele flotily čítající 60 lodí, aby s její pomocí prozkoumal a kolonizoval západní pobřeží Afriky. Hlavním motivem této kolonizace bylo nejspíše hledání zlata.Moscati, str. 147 Hanno proplul Gibraltarským průlivem, založil, případně znovu osídlil sedm kolonií podél marockého pobřeží a prozkoumal další podstatnou část afrického pobřeží.Warmington, str. 74–76 Navštívil marocké město Mogador, kde Féničané zřídili dílnu na výrobu barviv z mořských plžů, získávaných z vod Atlantského oceánu.

Hanno se na své cestě setkal s nejrůznějšími domorodými obyvateli. Na ostrově v zálivu Jižní roh, kde jeho plavba končila, patrně u pobřeží dnešního Kamerunu či Gabonu, narazil Hanno na hojný počet „srstnatých lidí“. Přes veškeré úsilí se mu z nich nepodařilo zajmout ani jednoho samce, pouze tři samice. Ty byly však natolik agresivní, že je námořníci raději usmrtili a zpátky do Kartága dovezla výprava jen jejich kůže. Hanonovi tlumočníci, pocházející zřejmě z dnešního Senegalu, tyto tvory nazývali jménem, které bylo v dochovaném řeckém překladu zapsáno jako gorillai. Současné jazyky této oblasti, jako wolofština a fulbština, mají ve svém lexiku podobně znějící slova, např. fulbské gorel „malý muž“, „človíček“. Tento výraz převzal v roce 1847 zoolog Thomas Staughton Savage a vzniklo tak dnešní pojmenování goril, ve skutečnosti však z Hannonovy zprávy není jisté, zda se jednalo o gorily, šimpanze nebo dokonce lidi - středoafrické pygmeje. Groves, C. (2002). "A history of gorilla taxonomy" (PDF). In Taylor, A. B.; Goldsmith, M. L. (eds.). Gorilla biology: A multidisciplinary perspective. Cambridge University Press. pp. 15–34

Podle Plinia Staršího byly jejich kůže uchovány v Kartágu v chrámu bohyně Tanit až do Římského triumfu o 350 let později.

Periplús

Primárním zdrojem informací o Hannonově expedici je Periplús, řecký překlad textu, který nechal Hanno po svém návratu vytesat na stély v chrámu Ba'al Hammona, boha, jehož řečtí spisovatelé ztotožňovali s Kronem. Celý název zprávy přeložený do češtiny zní: „Cesta Hannona, krále Kartáginců, do libyjských zemí za Héraklovými sloupy, kterou zasvětil v Kronově chrámu“. Jedna z pozdějších písemných kopií se dnes nachází i v Britském muzeu.

Faktická přesnost zprávy byla různými odborníky zpochybněna i obhajována.Harden, str. 163–168 Případné nepřesnosti, zejména geografického rázu, mohly být však zaneseny záměrně, aby znemožnily konkurenčním národům odhalit cesty a kotviště punského postupu v severní Africe.Moscati, str. 148

náhled|Rekonstrukce Hannonovy trasy, pokud uznáme doplutí až ke Kamerunské hoře

Rozbor Hannonovy trasy

K Hannonově plavbě se vyslovila řada vědců, většinou s cílem osvětlit a interpretovat původní zprávu. William Smith například uvádí, že osazenstvo lodí tvořilo 30 000 lidí a že hlavním posláním cesty bylo zakládat kartaginská (dřívější hantýrkou libyjsko-fénická) města. Ani s konkrétními geografickými názvy se však nemůžeme dovtípit přesné lokace – ve spisech se totiž můžeme dočíst například o Thymiaterionu – domu kadidla, který se podle historiků nacházel asi 40 km od dnešního Rabatu. Dohady o pokračování výpravy se tak týkají i významů měst jako Karikon Teichos, Gytte, Akra, Melitta a Arambys.

Podle Hardena existuje všeobecný konsensus o tom, že expedice dosáhla Senegalu, a panuje také určitá shoda o tom, že doplula do Gambie. Vědci si však neví rady s tím, kam se Hanno dostal nejdále – zda to bylo Sierra Leone, Kamerun, Gabon, nebo jiná oblast. Harden poznamenává, že hora, kterou Hanno ve zprávě popisuje, by mohla odpovídat 4095 metrů vysoké Kamerunské hoře. Naproti tomu WarmingtonWarmington, str. 79 dává při hledání lokality přednost cca 890 metrů vysoké guinejské hoře Kakulima, neboť považuje Kamerun za příliš vzdálený.

Odkazy Literatura

Reference

Externí odkazy

Universitätsbibliothek Heidelberg – naskenovaný původní řecký rukopis s Hannonovou zprávou Livius.Org: Hanno  – okomentovaný překlad zprávy do angličtiny Hanno's Periplus on the Web  – rozcestník s odkazy na další informace

Kategorie:Kartáginci Kategorie:Mořeplavci Kategorie:Narození v 5. století př. n. l. Kategorie:Úmrtí v 5. století př. n. l. Kategorie:Muži