Spytihněv I.

Spytihněv I. (latinsky Spytignewo či Spytigneu; kolem roku 875 – 905/915) byl český kníže z rodu Přemyslovců vládnoucí v letech 894–915. Narodil se jako syn knížete Bořivoje a jeho ženy Ludmily kolem roku 875. Po smrti svého otce nenastoupil na knížecí stolec, poněvadž ještě nebyl plnoletý. Vlády se chopil v roce 894 po smrti moravského knížete Svatopluka I. Roku 895 se Spytihněv s jakýmsi „Witizlou“ odpoutal od Velkomoravské říše a začal se orientovat na Bavorsko. Za Spytihněvovy vlády byla založena síť hradišť ve středních Čechách, která zahrnovala hradiště Tetín, Starou Boleslav a další, s nimiž se pojilo budování prvních kostelů v Čechách. Zemřel zřejmě v roce 915 (nebo 905) bez potomků, jeho nástupcem se stal jeho bratr Vratislav. Byl pohřben v kostele Panny Marie na Pražském hradě se svou manželkou, o které toho není moc známo. Byl potomkem prvního českého křesťanského panovníka Bořivoje I.

Prameny o Spytihněvovi I. O knížeti Spytihněvovi I. se zmiňuje několik středověkých spisů, nejvýznačnější jsou tyto:

Fuldské letopisy – anály popisující dějiny Východofranské říše dovedené nejméně do roku 901 či 902. Crescente fide – legenda sepsána v letech 974–983 mnichem kláštera sv. Jimrama v Řezně, původem je text z Bavorska.Počátky Přemyslovců, s. 115 Kristiánova legenda – datum vzniku není jasné, vedou se o něm spory (datace se pohybují od 10. století, kam ji kladl kromě Dušana TřeštíkaPočátky Přemyslovců, s. 117–138 i Josef Pekař, až po století 14., toto datum určil například František Palacký). Gumpoldova legenda – latinsky psaná legenda vzniklá okolo roku 980 na popud císaře Oty II., autorem je mantovský biskup Gumpold.

Život

Narození a mládí náhled|324x324pixelů|Vyobrazení Spytihněva I. v Hájkově kronice z 16. století Spytihněv se narodil jako prvorozený syn českému knížeti Bořivojovi I. a jeho ženě Ludmile, dceři vévody Slavibora, která buď pocházela z Pšovského knížectví, jak uvádí autor Kristiánovy legendy nebo Kosmas ve své Kronice Čechů, anebo z Lužického Srbska, jak její původ zaznamenala Proložní legenda o svaté Ludmile.Počátky Přemyslovců, s. 144

Datum Spytihněvova narození není přesně známé. Legenda Fuit in provincia Boemorum uvádí, že zemřel ve věku 40 let, z čehož historik Dušan Třeštík odvodil, že se narodil roku 875.Počátky Přemyslovců, s. 177 a 194–195 Stejný postoj k dataci Spytihněvova narození jako Třeštík sdílí kupříkladu i Vratislav Vaníček. Václav Chaloupecký se však domníval, že Spytihněv přišel na svět asi o rok dříve, tedy v roce 874. Antropolog Emanuel Vlček na základě zkoumání kosterních pozůstatků Spytihněva kladl datum narození před rok 875.

Polský historik Henryk Łowmiański měl za to, že byl Spytihněv se svým otcem Bořivojem někdy mezi lety 882–884 pokřtěn. Po vyhnání knížete Bořivoje z Čech a následném dosazení Strojmíra v 80. letech 9. století se Bořivojova rodina včetně Spytihněva zdržovala na dvoře velkomoravského panovníka Svatopluka. Když Bořivoj někdy v letech 888–890 skonal, správu nad Čechy převzal moravský kníže Svatopluk v březnu 890, jelikož Spytihněv v té době ještě nebyl zletilý. Kronikář Regino z Prümu se zmínil o tom, že Češi tenkrát neměli knížete ze svého rodu. Čechy tak přímo zapadly do celku Velké Moravy.Počátky Přemyslovců, s. 348

Počátky vlády vlevo|náhled|Arnulf Korutanský, východofranský král Moci v knížectví se Spytihněv chopil po smrti knížete Svatopluka roku 894. Zanedlouho poté se vypravilo poselstvo českých knížat, vedené právě Spytihněvem a jakýmsi „Witizlou“, do Řezna za východofranským králem Arnulfem Korutanským, aby se mu poddali.Po stopách Přemyslovců, s. 83 Někteří historikové v osobě knížete jménem „Witizla“ spatřovali Spytihněvova mladšího bratra Vratislava. Sněm v Řezně se konal někdy v polovině července 895. Na sněmu česká knížata složila vazalský slib králi Arnulfovi výměnou za obranu zejména před Moravany. Tímto aktem si Čechové taktéž zabezpečili jižní hranici země. Čechy se zde rovněž oficiálně začlenily do sféry řezenského biskupství, s čímž snad přišlo i vykázání slovanských duchovních, jež do Čech přivedl kníže Bořivoj. Dušan Třeštík také podotkl, že byl pravděpodobně znovu zaveden tribut, který měli Čechové odvádět do Východofranské říše.Počátky Přemyslovců, s. 351 S obnovením tributu nesouhlasí Vratislav Vaníček, jenž soudí, že vznikl „svazek věrnosti“. Vaníček usuzuje, že do Bavorska mohly být z Čech posílány dary v podobě domácích zvířat.Svatý Václav, s. 52 Naskytly se i teorie, že zpráva o Spytihněvovi a „Witizlovi“ měla souvislost s Kosmovou pověstí o lucké válce.Velké dějiny, s. 263–264 Král Arnulf následně ještě pověřil hraběte Liutpolda, který se později začal titulovat „knížetem Čechů“, dohledem nad Čechy.

Proti českému převratu se ale postavil moravský panovník Mojmír II., kvůli němuž se česká knížata obrátila roku 896 opět na Arnulfa Korutanského pro pomoc. O rok později, v roce 897, do Řezna přicestovalo zase české poselstvo se stížností, že prožívají útisk od Moravanů. V letech 898–899 tlak ze strany Moravanů však ustal, protože na Moravě probíhaly rozbroje mezi sourozenci Mojmírem II. a Svatoplukem II., v nichž Čechové podporovali, stejně jako Východofranská říše, Svatopluka II.Velké dějiny, s. 264–265 K létu roku 900 je doložena účast českých bojovníků na bavorském tažení proti Moravanům, v jejichž čele snad stanul Spytihněv. Mimo poplenění krajiny ovšem vojsko nedosáhlo žádných velkých úspěchů.

Maďarské výpravy náhled|Spytihněv I. ve Velislavově bibli Roku 906 byl kmen Daleminců, sídlící na sever od Krušných hor, napaden synem saského vévody Oty I., Jindřichem. Daleminci proto požádali o pomoc Maďary, jež Sasy společně s Daleminci posléze porazili. Podle Dušana Třeštíka Maďaři přešli i přes území Čech, k čemuž museli získat povolení od knížete Spytihněva. Maďarský vpád do Saska se opakoval i v roce 908, dle Třeštíka si tehdy Maďaři vyžádali znovu Spytihněvův souhlas pro průchod skrz Čechy. Spytihněv tak, jak se Třeštík domníval, učinil proto, že se Sasové stávali nebezpečnějšími a s tím vznikala jakási protisaská koalice. K té měl přispět i sňatek Spytihněvova bratra Vratislava s Drahomírou ze Stodor z kmene Stodoranů.Počátky Přemyslovců, s. 357 Naopak Vratislav Vaníček tvrdí, že větší nebezpečí než Sasko pro Spytihněva představovali Maďaři, kteří si navíc podle Vaníčka nepotrpěli na průjezdním povolení. Vaníček si rovněž myslí, že Maďaři roku 906 spíše procházeli cestou vedoucí přes jižní Moravu a jižní Čechy, která se netáhla doménou pod přímou vládou Přemyslovců.Svatý Václav, s. 65–66

Smrt Mezi historiky nepanuje všeobecná shoda ohledně data Spytihněvova úmrtí. Petr Charvát předpokládá, že se patrně jednalo o rok 905. Totožné datum hájil dříve i Václav Novotný.České dějiny I./I., s. 446 Dušan Třeštík, opírající se o údaj z legendy Fuit in provincia Boemorum o tom, že Spytihněv skonal ve věku 40 let, určil rok 915 jako datum Spytihněvovy smrti. Ke stejnému roku se přikláněl i antropolog Emanuel Vlček, jenž na základě zkoumání Spytihněvových ostatků vypočítal věk okolo čtyřiceti let. Třeštíka a Vlčka následoval Vratislav Vaníček, který též usuzuje, že zemřel v roce 915.Svatý Václav, s. 57 Po Spytihněvovi na český knížecí stolec nastoupil jeho bratr Vratislav.

Ostatky vlevo|náhled|Pozůstatky kostela Panny Marie na Pražském hradě s žulovým sarkofágem s ostatky Spytihněva I. a jeho neznámé manželky Spytihněvovy pozůstatky spočinuly zřejmě v kostele Panny Marie na Pražském hradě. Ostatky jsou dobře zachovalé, avšak nekompletní.Nejstarší Přemyslovci, s. 88 Emanuel Vlček provedl jejich výzkum, díky němuž určil Spytihněvův dožitý věk v rozmezí 40–45 let. Spytihněv měřil 175 cm a jeho postava vykazovala velmi robustní rysy a svalové reliéfy. Výsledky zkoumání kostní tkáně ukázaly, že měl kníže krevní skupinu B. Bylo taktéž zjištěno, že Spytihněv trpěl pokročilým stádiem artrózy. Příčina smrti nebyla možná prokázat, neboť se na kostře nenalezla žádná choroba vedoucí ke smrti či závažné poranění. Ve Spytihněvově chrupu se nacházel jen jeden kaz, podle Vlčka se jednalo o muže s pevným zdravím. Na lebce se ale vyskytly známky zahojené rány a na dolních končetinách byly spatřeny změny způsobené dnou.Nejstarší Přemyslovci, s. 92–94

Spytihněvovy ostatky také posloužily k analýze DNA mužské linie Přemyslovců, která vyhodnotila, že všichni Přemyslovci od knížete Bořivoje až po krále Václava III. vykazují R1b chromozom. Takový je typický pro Kelty a Germány. V únoru 2021 provedl mezinárodní česko-brazilský tým digitální rekonstrukci Spytihněvova obličeje. Analýza Spytihněvova DNA tak poskytla i jeho barvu očí a vlasů.

V červnu 2017 byly kosterní ostatky přisuzované Spytihněvovi a jeho neznámé manželce vráceny zpět do prostoru kostela Panny Marie, na místo jejich původního spočinutí, kde byly uloženy do žulového sarkofágu o rozměrech 90 x 70 x 35 cm.

Zakladatelská činnost náhled|Kostel svatého Petra a Pavla na Budči Během své vlády Spytihněv započal na přemyslovském teritoriu ve středních Čechách budovat tzv. knížecí rodové patrimonium. Jednalo se o soustavu hradišť postavených ve vzdálenosti 26–34 kilometrů od Prahy, většinou u toků mohutnějších řek (např. Labe či Berounky) na místech ostrožen. Nová hradiště ležela blízko důležitých zemských stezek.Po stopách Přemyslovců, s. 105–107 Spytihněv nechal vystavět celkem 5 hradišť, jež měla sloužit k ochraně přemyslovského území a demonstrovala moc sousedícím knížatům. Hradiště představovala i ekonomickou a správní funkci, na hradištích se totiž měly odvádět daně a dávky a obyvatelstvu mohly odtud být přikazovány různé pracovní povinnosti. Zároveň se na těchto správních centrech zakládaly kostely a pobývaly zde další členové přemyslovské dynastie, kteří se zde usídlili se svými družinami.Počátky Přemyslovců, s. 352–353 Spytihněv se zasadil o výstavbu Mělníka na severu, Libušína na severozápadě, Tetína na jihozápadě, Lštění na jihovýchodě a Staré Boleslavi na severovýchodě. S nimi okruh hradišť tvořily ještě dříve založená hradiště Budeč, kde byla na Spytihněvův příkaz zbudována rotunda svatého Petra a Pavla, a Levý Hradec. Autoři Velkých dějin též připouští existenci hradiště na vrchu Havlín v Praze-Zbraslavi, kde se dochovalo pohřebiště z přelomu 9. a 10. století.Velké dějiny, s. 266 Naopak některá sídla pozbyla významu a zanikla (kupříkladu Šárka nebo Butovice). Dušan Třeštík a Michal Lutovský tak Spytihněvovi připisují utvoření prvního státního systému v Čechách.

Spytihněv se rovněž věnoval opevňování Pražského hradu. Michal Lutovský soudí, že zásluhou Spytihněva patrně vzniklo mohutné opevnění na různých místech po obvodu hradu, přičemž bylo navíc obehnáno příkopem. Opevnění vedlo pod budovami mezi dnešním II. a III. nádvořím.Po stopách Přemyslovců, s. 134 Za Spytihněva tedy zjevně vznikl Pražský hrad.Počátky Přemyslovců, s. 341Boleslav II., s. 67 V pražském podhradí stálo nejpodstatnější tržiště v Čechách, kudy probíhala evropská obchodní magistrála. Petr Charvát se zmiňuje o tom, že tehdy se z Čech začali vyvážet otroci. Současně Charvát klade čas vzniku hradby na nynější Malé Straně právě do etapy Spytihněvovy vlády.Zrod českého státu, s. 176–177 Od doby Spytihněva byl v Praze zřízen i úřad pro zástupce řezenského biskupa.Přemyslovci, s. 74

Rodina Spytihněv se pravděpodobně oženil s blíže neznámou ženou, která byla pohřbena do jeho hrobky v kostele Panny Marie na Hradě o několik let později než Spytihněv. Písemné prameny však o Spytihněvově manželce mlčí.Počátky Přemyslovců, s. 453 Dožila se věku kolem 40 let,Nejstarší Přemyslovci, s. 95 Dušan Třeštík stanovil její životní data mezi roky 880–918.Počátky Přemyslovců, s. 451 Pod jejím levým spánkem se našly náušnice velkomoravského původu, datované Zdeňkem Smetánkou do období před rokem 920. Petr Charvát se domnívá, že byla Spytihněvova manželka domácího původu.Zrod českého státu, s. 176 O případných potomcích není nic známo, ovšem Vratislav Vaníček uvádí, že Spytihněv mohl zplodit syna, jenž zemřel v průběhu Spytihněvova života.Svatý Václav, s. 59