Heinkel He 100 byl německý jednomístný jednomotorový stíhací dolnoplošník, vyvinutý firmou Heinkel v druhé polovině 30. let 20. století.

Vznik náhled||Prototyp He 100 V1 na továrním letišti

Na počátku roku 1937 vyhlásil Technický úřad první požadavky týkající se nástupce letounu Messerschmitt Bf 109. V květnu téhož roku zahájil Siegfried Günter pod dohledem tehdejšího ředitele a šéfa konstrukční kanceláře Heinricha Hertela práce na projektu nového stíhacího stroje označeného Projekt 1035. Tento projekt zahrnoval dvě varianty lišící se použitým křídlem. Standardní stíhací verze s rozpětím 9,40 m a druhá verze s rozpětím 7,60 m určená k překonání světového rychlostního rekordu. V říjnu 1937 Ernst Heinkel oficiálně informoval Ernsta Udeta o existenci této jeho soukromé aktivity. Následně operační štáb vojenského letectva rozhodl o objednávce tří prototypů a deseti předsériových kusů s označením He 100. První prototyp He 100 V1 (imatrikulace D-ISVR) s motorem DB 601 M o výkonu 750 kW byl zalétán Hansem Dieterlem 22. ledna 1938 na továrním letišti v Marienehe.

Vývoj V březnu 1938 byl zalétán druhý prototyp He 100 V2 (D-IUOS) s vylepšeným systémem chlazení motoru DB 601. Zvětšena byla také svislá ocasní plocha, která měla zlepšit stabilitu ve vodorovném letu. Zesílen byl rovněž potah křídla. Letoun určený k překonání rychlostního rekordu ve vodorovném letu na uzavřené trati 100 km poháněla speciální verze motoru DB 601 Re II s možností zvýšení výkonu na 1176 kW.

Třetí prototyp He 100 V3 (D-ISVR) vycházející konstrukčně z V2 měl překonat světový rekord v maximální rychlosti ve vodorovném letu. Kryt jeho kokpitu měl nový aerodynamičtější tvar, křídlo se vyznačovalo menším rozpětím a nosnou plochou. Pohon zajišťoval motor DB 601 Re V se zvýšenými otáčkami z 2480 na 3000 za minutu s přídavným vstřikováním metylalkoholu o maximálním výkonu 1324 kW po dobu pěti minut. Vzhledem k jeho životnosti 30 minut probíhaly testy třetího prototypu s klasickou pohonnou jednotkou DB 601 A, výkonnější varianta měla být instalovaná až před rekordem.

náhled|He 100 V8 Další prototyp He 100 V4 měl představovat vzor plánované verze B, stejně jako He 100 V5 (HE+BE).

He 100 V6 dokončený v březnu 1939 měl zabudovaný motor DB 601 Aa o vzletovém výkonu 864 kW a společně s He 100 V7, zalétaným 24. května, představovaly vzory pro plánovanou variantu C. Ještě před jejich dokončením byl hotov další rekordní stroj He 100 V8 (D-IDGH). Byl vybaven stejným křídlem i motorem jako V3, rozdíl byl v ještě nižším krytu kabiny.

Začátkem léta 1939 byl dokončen další představitel plánované varianty C, He 100 V9. Jako první měl zabudovanou hlavňovou výzbroj složenou z kanónu MG FF ráže 20 mm střílejícího osou třílisté vrtule a dvou kulometů MG 17 ráže 7,92 mm uložených v kořenech křídla. He 100 V10 sloužil k pozemním statickým zkouškám.

Poslední tři exempláře z první objednávky byly dokončeny jako He 100 D-0, z nichž byl první (D-ITLR) zalétán v září 1939. Tyto letouny měly jinak tvarovaný kryt kabiny a mírně zmenšenou svislou ocasní plochu. Výzbroj byla identická s V9. Následně společnost Heinkel rozběhla ve vlastní režii montáž dvanácti letounů He 100 D-1.

Rekordní lety náhled|Hans Dieterle v kokpitu Не 100 V8 po rekordním letu 30. března 1939 Letoun He 100 se stal na krátkou dobu držitelem absolutního rychlostního rekordu. Nejprve s druhým prototypem V2 dosáhl Generalmajor Ernst Udet 5. června 1938 rychlosti 634,73 km/h na uzavřené trati 100 km. Let probíhal na trase Wüstrow-Müritz-Wüstrow ve výšce 5500 m. Pro zvýšení popularity typu Heinkel He 112 v zahraničí byl rekordní let připsán stroji s označením He 112 U.

Další pokus o překonání rychlostního rekordu proběhl začátkem září 1938 s prototypem V3 ve Warnemünde. Po startu se však nezatáhla jedna podvozková noha, takže pokus o překonání rekordu nešlo zrealizovat. Zkušební pilot Gerhard Nietske nechtěl riskovat přistání, vystoupal do výšky a opustil stroj na padáku. Při výskoku utrpěl lehká zranění úderem o kýlovou plochu.

Absolutního světového rekordu se dočkal 30. března 1939 až osmý prototyp V8, který v Oranienburgu dosáhl rychlosti 746,606 km/h. Stroj pilotovaný Hansem Dieterlem proletěl ve výšce 75 m tříkilometrový měřicí úsek tam a zpět. Použitá měřicí zařízení Askania, Lorenz a Telefunken pracovala s přesností 0,001 s. Rekord byl překonán již v dubnu 1939 typem Messerschmitt Me 209. Přípravy k dalšímu rekordnímu letu V8 zastavil 12. července 1939 náčelník inženýrského odboru Úřadu generálního zbrojmistra Luftwaffe ing. Lucht.

Export náhled|He 100 D na letišti Tři předsériové He 100 D-0 byly i s licenčními právy dodány do Japonska, ovšem nikdy se zde nevyráběly. Dodány byly v květnu 1940. Je možné, že svou koncepcí ovlivnily vývoj jediného významného japonského stíhacího letounu s kapalinou chlazeným motorem Kawasaki Ki-61 Hien.

Šest prototypů He 100 V1, V2, V4 V5 a V7 bylo od jara 1940 zkoušeno v SSSR a údajně ovlivnily vývoj sovětského stíhače Jak-3. Jednání o zahájení sériové výroby He 100 v Maďarsku firmou Manfred Weiss v Budapešti nebylo úspěšné.

He 100 nikdy nebyl přijat do výzbroje Luftwaffe. Za války byly vyrobené kusy používány k propagandistickým účelům pod fiktivním označením Heinkel He 113. Sloužily také v letce bránící mateřskou továrnu v Rostocku-Marienehe.

Specifikace (He 100 D-1) 350px|vpravo|Třípohledová identifikační silueta „He 113“

Údaje dle Technické údaje Osádka: 1 Rozpětí: 9,40 m Délka: 8,20 m Výška: 3,60 m Nosná plocha: 14,60 m² Hmotnost prázdného letounu: 1810 kg Vzletová hmotnost: 2 500 kg Pohonná jednotka: 1 × invertní, kapalinou chlazený dvanáctiválec do V (60°) Daimler-Benz DB 601M Výkon pohonné jednotky: 1 175 k (864 kW)

Výkony Maximální rychlost: 620 km/h u země Maximální rychlost: 670 km/h ve výšce 5 000 m Cestovní rychlost: – km/h Dolet: 1010 km Dostup: 10 500 m Rychlost výstupu do letové hladiny na 6 000 m za 7 min 48 s

Výzbroj 1 × kanón MG FF ráže 20 mm 2 × kulomet MG 17 ráže 7,9 mm nebo 2 × kanón MG 151 ráže 20 mm v křídle

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Heinkel He 100: Stroj rychlejší než Spitfire se stal možná vzorem sovětského Lavočkinu LaGG-3

Kategorie:Letadla Heinkel Kategorie:Německá stíhací letadla