Čepirohy () jsou katastrální území a místní část statutárního města Mostu v okrese Most v Ústeckém kraji vytvořená ze zaniklé stejnojmenné obce, která byla z velké části zbořena v letech 1968–1972 kvůli těžbě hnědého uhlí a její zbytek roku 1976 připojen k Mostu. Čepirohy tvoří jihozápadní okraj města a leží v nadmořské výšce 293 metrů při staré cestě do Žatce (dnes silnice I/27). Rozkládají pod Čepirožskou výšinou na Lučním potoku a mají katastrální výměru 356 hektarů.
Název Název vesnice byl nejspíše odvozen z kroje místních vesničanů. Nejstarší tvar vznikl spojením slova čepec a staročeského slova čaprún (krátký plášť s kapucí), které vychází z francouzského slova . V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: czeprun (1331), Czepran (1425, 1455), Czeprun (1456), Čepirohy (1480), w Cziepirohach (1507), Cžeppern (1778) a Čeppern nebo Tschöppern (1846).
Historie náhled|vlevo|Pohled na Čepirohy z přilehlých vinic
První písemná zmínka o Čepirohách pochází z roku 1331, kdy král Jan Lucemburský potvrdil privilegia Přemysla Otakara II., z čehož lze usuzovat, že ves existovala již ve 13. století. V 15. století ves patřila k panství mosteckého hradu. Na počátku 16. století drželo obec více vlastníků. Roku 1505 se vlastníkem jedné části stal Klement z Čepiroh a Rudolic, o dva roky později pak část vsi vlastnil pán na mosteckém hradu Jan z Veitmile. Ve dvacátých letech 16. století drželi ves bratři Václav, Jiří a Zikmund Freitokové z Čepiroh a paralelně s těmito vlastníky již část obce s největší pravděpodobností připadala městu Mostu. Po odkoupení poplužního dvora Petra Čirna z Čirnu roku 1537 se stala celá obec majetkem města a byla začleněna do jeho panství Kopisty, jehož součástí zůstala až do roku 1848. Obec patřila do farního obvodu Slatinice a do stejné obce chodily i zdejší děti do školy. Po roce 1850 se Čepirohy staly osadou obce Slatinice a v roce 1930 se osamostatnily.
Od první poloviny 19. století se v okolí Čepiroh začalo těžit hnědé uhlí. Nejprve v menších dolech a až později přibyly doly Bayern (1917) a v roce 1919 důl Čepirohy (později přejmenovaný na důl Hrabák). Už berní rula uvádí v okolí obce malé vinice. Vinná réva se nad Čepirohy znovu pěstuje od sedmdesátých letech 20. století.
Převážná část původní vesnice byla zlikvidována v letech 1968–1972 a zbývající část včetně nové výstavby byla 1. května 1976 připojena k Mostu.
Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 525 obyvatel (z toho 277 mužů), z nichž bylo 235 Čechoslováků, 267 Němců a 23 cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale osm lidí bylo evangelíky a 86 bez vyznání. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 677 obyvatel: 355 Čechoslováků, 312 Němců, jednoho člověka jiné národnosti a devět cizinců. Kromě deseti evangelíků, 28 členů církve československé a 86 lidí bez vyznání byli římskými katolíky.
+ Vývoj počtu obyvatel a domů 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 246 328 380 323 420 525 677 468 468 306 142 574 471 468 462 Domy 28 31 33 39 43 45 85 88 69 37 10 117 122 129 134
Katastrální území náhled|Místní části Mostu náhled|Katastrální území Mostu Místní část Čepirohy leží na katastrálních územích Čepirohy, Slatinice u Mostu a částečně i na k. ú. Hořany.
Seznam ulic Čepirožská Nad Vinicí Pod Kaštany Pod Vinicí Sadová U Hřiště U Lesíka U Rybníka Žatecká
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Čepirohy na stránkách Zaniklé obce
Kategorie:Vesnice v okrese Most Kategorie:Zaniklá sídla v okrese Most Kategorie:Zaniklá sídla v Mostecké pánvi Kategorie:Bývalé obce v Česku Kategorie:Katastrální území v Mostě