Georgia O'Keeffe (15. listopadu 1887 Sun Prairie – 6. března 1986 Santa Fe) byla jednou z největších amerických malířek 20. století. Zaujala významnou pozici v americkém umění, a to nejen díky své tvorbě, ale i způsobem života v divočině Nového Mexika. Její kariéra sahá od počátku amerického modernismu až po abstraktní tendence 50. a 60. let. U jejích děl se také můžeme setkat s expresivní barevností. Hlavními náměty se jí staly New York, květiny a krajina Nového Mexika.
Život a dílo Narodila se dne 15. listopadu 1887 na farmě poblíž města Sun Prairie ve Wisconsinu na Středozápadě. Po matce byla maďarského, po otci irského původu. Strávila šestnáct let s rodiči – během zimy se děti mohly věnovat hudbě a příběhům, Georgia a její sestry také kreslení a malování, což ji přivedlo k tomu, že již ve dvanácti letech chtěla být umělkyní. V roce 1903 se spolu s rodinou odstěhovala do Williamsburgu ve Virginii. Střední školu absolvovala na Chatham Episcopal Institute v Chathamu. (Dále jen Benke 1994).
Studium a pedagogická činnost V 18 letech odešla studovat Art Institute v Chicagu. Roku 1906 však onemocněla tyfem a musela školu přerušit. Po roce O'Keeffe přešla do renomované Art Students League of New York. Jejím učitelem byl William Merritt Chase. Věnovala se studiu starých evropských mistrů a evropské umělecké tradice. Díky Gallery 291 fotografa Alfreda Stieglitze poznala díla Paula Cézanna, Henri Matisse, Auguste Rodina, Pabla Picassa a Georgese Braqua, z amerických umělců Johna Marina či Marsdena Hartleyho. Finanční problémy rodiny způsobily, že musela v roce 1908 studia ukončit a začala pracovat jako reklamní grafička v Chicagu. O dva roky později však byla nucena s prací přestat kvůli onemocnění spalničkami, které jí dočasně zhoršilo i zrak.
náhled|vlevo|145px|Modrá č. 2, kolem 1916 V roce 1912 začala navštěvovat letní kurz malířství na University of Virginia. Její pedagog Alon Bement jí zprostředkoval teorii Arthura Wesley Dowa, který hledal rovnováhu mezi všemi elementy obrazu – barvou, formou, liniemi, objemy. Na Bementovo doporučení vedla část letních kurzů na univerzitě ona sama. Aby získala pedagogickou praxi, vedla umělecké kurzy v texaském Amarillu. Roku 1914 pak následoval návrat do New Yorku na Dowovy kurzy na Teachers College, Columbia University v New Yorku, které si zopakovala ještě roku 1916. Inspiraci jí také poskytlo dílo Vasilije Kandinského. V roce 1914 vstoupila do Národní ženské strany.
V roce 1915 začala učit na Columbia College v Jižní Karolíně, což je vysoká škola určená ženám. Zde vytvořila řadu kreseb uhlem, které se pro ni staly velice důležité. Kombinovala na nich organické a geometrické formy a zkoumala význam světla a tmy pro kompozici. Pedagogická činnost byla pro O'Keeffe zdrojem obživy do roku 1918. Na podzim 1916 odešla z Columbia College na West Texas State Normal College v Canyonu, kde zůstala do konce letního semestru 1918. Možnost věnovat se plně malování jí umožnila finanční podpora galeristy a fotografa Alfreda Stieglitze.
Vliv Alfreda Stieglitze náhled|Série I, č. 8 (1919)
Stieglitz byl nejvýznamnější osobou v životě O'Keeffe, a to jak pokud jde o vliv na uměleckou tvorbu, tak v osobním životě. Seznámili se v roce 1908, kdy O'Keeffe navštívila v jeho Gallery 291 výstavu kreseb aktů Auguste Rodina. Jejich bližší vztah ale začal až roku 1917, kdy Stieglitz vystavil její akvarely a kresby uhlem, nazvané Specials. Byla to poslední výstava před demolicí budovy galerie, nazvané podle jejího popisného čísla. V katalogu Stieglitz pod vlivem Sigmunda Freuda interpretoval malířčino dílo jako vyjádření ženské intuice.
O'Keeffe však nebyla jediná, koho Stieglitz prosazoval. Vystavoval též díla newyorských modernistů jako byli Arthur Dove, Marsden Hartley, John Marin, Charles Demuth a fotograf Paul Strand. Stieglitz tím do určité míry modifikoval vkus amerického publika a přispěl k tomu, že se díla uvedených umělců začala prosazovat na trhu. A do tohoto okruhu se zařadila také O'Keeffe.
V New Yorku bydlela zprvu v bytě Stieglitzovy neteře. Stieglitz ji začal fotografovat. Během let 1917–1937 vzniklo mnoho jejích fotografií včetně aktů. Nakonec se Stieglitz k malířce nastěhoval a ukončil své první manželství. Důležitý pro jejich vztah byl rok 1924. V Anderson Galleries v New Yorku měli společnou výstavu, na níž Stieglitz představil 61 fotografií malířky a ona sama 51 maleb. Dne 11. prosince toho roku uzavřeli sňatek.Benke 1994, s. 92. Jejich vztah zůstal trvalý, i když prošel několika krizemi. Svědčí o tom bohatá korespondence, která čítá na 25 000 stran. Asi největší krize proběhla koncem 20. let. V roce 1927 se O'Keeffe podrobila dvěma operacím prsou. Stieglitz v téže době navázal poměr s mladou fotografkou Dorothou Normanovou.Benke 1994, s. 55.
Fotografie náhled|Stieglitzův portrét O'Keeffe z roku 1920
Stieglitz v Anderson Galleries vystavoval už dříve, v letech 1921 a 1923. Na výstavách se objevila většina portrétů O'Keeffe, které ji uvedly ve známost. Díky zájmu slavných fotografů (Ansel Adams, Arnold Newman, Philippe Halsman, Yousuf Karsh) se stala jednou z nejvíce fotografovaných žen v USA. V roce 1917 poprvé viděla fotografie Paula Stranda, které ji okouzlily. Byly ovlivněny kubismem: fotografoval velmi zblízka a ve zvláštním světle tak, aby došlo k deformování tvarů. Odraz těchto tendencí lze nalézt mj. v malířčině obrazu Švestky z roku 1920. Jde o realistické zátiší, kde ovoce je velmi blízko divákovi. Kompozice vypadá jako na fotografii. Američtí umělci v té době hledali způsob vyjádření svých zážitků ve spojení s přírodou, což v díle O'Keeffe demonstruje např. obraz Růžová mísa se zelenými listy z roku 1928. O'Keeffe však byla nadále nejvíce zaujata tvorbou Arthura Dova, který sám byl inspirován dílem filosofa Henriho Bergsona. Intuice získává na obrazech Dova i O'Keeffe zvláštní výraz. Zároveň ji zaujal i Charles Demuth. Počátkem newyorského období pokračovala v malování abstraktních krajin a začala hledat vztah mezi uměním a hudbou, což je názorně patrné na obraze Modrá a zelená hudba z roku 1919.
Tvorba a život ve 20. letech 20. století náhled|vlevo|Modrá a zelená hudba, 1919 Od roku 1918 žila O'Keeffe střídavě v New Yorku a letovisku Lake George ve státě Washington. Na počátku roku 1923 jí Stieglitz v Anderson Galleries připravil výstavu jednoho sta obrazů. Dva roky nato proběhla výstava Seven Americans, na které O'Keeffe poprvé vystavovala své obrazy květin ve společnosti ostatních výtvarníků ze Stieglitzova okruhu. V prosinci 1925 otevřel Stieglitz v New Yorku Intimate Gallery. Umožnil zde O'Keeffe až do roku 1930 každoročně vystavovat své nejnovější obrazy. V červnu 1927 proběhla v Brooklynském muzeu její první retrospektiva.Walther, Ingo F. (ed.), Umění 20. století, Taschen/Slovart, Praha 2011, s. 281, . Na pozvání sběratelky umění a mecenášky Mabel Dodge Luhan navštívila v dubnu 1929 její dům v Taosu v Novém Mexiku. Pobyt v domě, který byl místem setkávání výtvarníků a literátů, na O'Keeffe zanechal dojem. Zde poprvé viděla velké kaňony a hluboké lesy Nového Mexika, které se pro ni staly velkou inspirací. O'Keeffe přitahoval španělský misionářský kostel Rauchos de Taos z 18. století, který namalovala několikrát. Vzniká zde obraz The Lawrence Tree (1929) – pohled na hvězdnou oblohu skrz větve stromu, vyskytuje se zde rozpoznatelný vliv japonského umění. Nové Mexiko se stalo krajem, kde začala trávit část roku pravidelně.
Kromě portrétů krajiny kolem Lake George byla její tvorba od počátku 20. let bohatá také na zátiší s květinami a ovocem. Květiny O'Keeffe začala malovat roku 1918, ale teprve po svatbě se Stieglitzem (1924) začala tvořit zvětšené květy. Během let 1918–1932 vytvořila přes 200 obrazů květin; malovala hlavně růže, petúnie, vlčí máky, kamélie a slunečnice, přičemž jejím emblémem v očích veřejnosti se stala kala. Mexický malíř Miguel Covarrubias uveřejnil v roce 1929 v časopisu The New Yorker její karikaturu pod názvem Our Lady of the Lily. Typickou ukázkou její tehdejší tvorby je olejomalba z roku 1928 Dvě kaly na růžové. Přiblížení objektu obrazu je zde maximální. Znázorněné jsou jen dva květy s pestíky, listy nejsou patrné. O'Keeffe vytváří dojem pevnosti květů a jejich znázornění se často přibližuje až k abstrakci. Dávala květinám duši, podobně jako američtí luministé ve 2. polovině 19. století. V polovině 20. let začala dospívat k realističtějšímu způsobu interpretace viděného. Jak sama tvrdila, chtěla zabránit sexuálním konotacím při výkladech svého díla. Bývá spojována s magickým realismem v tom smyslu, že za realitou jejích obrazů je ještě jiná realita.náhled|157px|Stieglitzův portrét malířky z roku 1918
Kromě květin byl jejím hlavním tématem 20. let New York. Tento námět zpracovávala jednoduchými geometricky redukovanými formami, jasnými liniemi a mělkými povrchy. Obrazy New Yorku bývají dávány do souvislosti s precisionismem, soudobou americkou verzí realismu, charakterizovaným objektivitou, uniformním záběrem, precizností. Na začátku roku 1925 poprvé namalovala mrakodrap: Šlo o dílo Ulice v New Yorku s měsícem. V té době se se Stieglitzem přestěhovali do nově postaveného hotelu Shelton. Zde bydleli zprvu v 28. a pak ve 30. patře. Z této perspektivy O'Keeffe město malovala a Stieglitz fotografoval. I pod vlivem teoretika architektury Clauda Fayette Bragdona, který stejně jako ona žil ve Shelton Hotelu, byl pro ni mrakodrap symbolem moderního stylu architektury. Setkáváme se u ní s emociálním způsobem vidění města, stejně jako u více umělců té doby, např. Trumana Capota. Její obrazy New Yorku jsou holdem vertikalitě. Pod vlivem Stieglitzovým lze o ní říci, že má „fotografické oko“. Ve 20. letech vznikly mj. tyto obrazy: Švestky (1920) – vyrovnává se se Cézannovým pojetím zátiší. Předmět obrazu je ale nahlížen detailně. Městská noc (1926) – portrét mrakodrapů se stejnou perspektivní deformací, jakou by měl vzhůru namířený fotoaparát. Klade speciální důraz na osvětlení. Shelton se slunečními skvrnami (1926) – sluneční skvrny na budově vytvářejí efekt jako fotoaparát. Temný kosatec č. 2 (1926) – pohled na přírodní výtvor jakoby mikroskopickým pohledem. Hotel Shelton, New York, č. 1 (1926) – efekt stejný jako u fotografie pořízené v protisvětle. Růžová váza se zelenými listy (1928) – protiklad zbytku přírody v podobě dvou listů ve váze na okenním parapetu a pohledu na mlhavé město za oknem. New York, noc (1929) – pohled na noční Lexington Avenue na Manhattanu, opět pohled z okna Sheltonu.
Tvorba a život ve 30. letech 20. století náhled|vlevo|V roce 1918 vyfotografoval Stieglitz malířku se sklicákem a vodovými barvami V roce 1930 si Stieglitz v New Yorku otevřel jinou, prostornější galerii a pojmenoval ji An American Place. O´Keeffe v ní měla až do roku 1950 každoročně možnost vystavit své nejnovější práce. V létě 1932 vyrazila s přítelkyní, horolezkyní Georgií Engelhard, do Kanady. V listopadu téhož roku ale utrpěla nervový záchvat a musela na delší čas s malováním přestat. V únoru 1933 byla hospitalizována, když jí byla diagnostikována psychoneuróza. Rehabilitaci absolvovala na Bermudách. Jedním z důvodů jejích psychických problémů byla zakázka na nástěnnou malbu nové budovy Radio City Music. Stieglitz s jejím přijetím nesouhlasil, protože odmítal jakoukoliv komercializaci umění. Technické problémy však způsobily, že se projekt musel zastavit.Benke 1994, s. 61.
V roce 1934 od ní Muzeum moderního umění v New Yorku koupilo první obraz. To byl důkaz, že O'Keeffe již patří mezi renomované výtvarníky. Dalšího významného uznání se O'Keeffe dostalo i roku 1939, když ji New York World’s Fair Tomorrow Committee vybral jako jednu z dvanácti nejvýznamnějších žen za posledních 50 let.