Claudia Cardinalová (nepřechýleně Cardinale, 15. dubna 1938 Tunis – 23. září 2025 Nemours) byla italská divadelní a filmová herečka, označovaná za sexuální symbol 60. a 70. let dvacátého století. Často jí byly svěřovány filmové role žen s italským temperamentem. Během kariéry získala řadu filmových ocenění.

Život a kariéra

Dětství a mládí náhled|Claudia Cardinalová, 1957 Narodila se v roce 15. dubna 1938 jako Claude Joséphine Rose Cardinale rodičům sicilského původu, kteří po tři generace žili v Tunisku. I když její předci pocházeli ze Sicílie, v jejich rodině v Tunisku se mluvilo pouze francouzsky, neboť to byla jedna z úředních řečí země, a jí samé se dostalo francouzské, nikoliv italské výchovy. Jako dítě zažila v Tunisku boje na africké frontě druhé světové války, což pro ni znamenalo ukrývání se ve sklepeních společně s rodiči a mladšími sourozenci (sestra a dva bratři) a časté stěhování.

Již jako dítě nebyla k přehlédnutí, a to díky svému fotogenickému vzhledu. Jako mladá dívka vypadala mladší, než skutečně byla. V roce 1957 ve svých devatenácti letech vyhrála titul nejkrásnější Italky v Tunisku, a to údajně proti své vůli: byla nejkrásnější dívkou v sále a tak ji vytáhli na pódium. Jako odměnu pak dostala zájezd na Benátský filmový festival, kde její exotická krása sklidila velké uznání. Do dvou měsíců získala kontrakt na filmovou roli, přestože předtím nikdy herečkou být nechtěla, filmové role odmítala a chtěla být například učitelkou. K jejím vzorům patřila Brigitte Bardotová, kterou v mládí někdy dokonce napodobovala.

Herecká kariéra Jako dítě „vynikala“ poněkud výraznějším hlubokým, až chraplavým, hlasem. K její půvabné tváři a tělu patří tedy ve skutečnosti poměrně drsný hlas, který podle většiny filmových režisérů vůbec neladil s jejím exotickým zevnějškem, a tak ji nechali dabovat – a to dokonce i v italštině. Teprve režisér Federico Fellini ji nechal promluvit vlastním hlasem, a to v roce 1963 ve filmu Osm a půl (Otto e mezzo). Také Luchino Visconti nenechal jako jeden z mála film Hvězdy velkého vozu (Vaghe stelle dell'Orsa) (1965) předabovat.

náhled|upright|vlevo|Claudia Cardinalová, 1960 Jejím filmovým debutem byl snímek Zmýlená neplatí z roku 1958. Objevila se v nejednom americkém filmu, například v Růžovém panterovi a ve filmu Svět cirkus (Il circo e la sua grande avventura) vedle Johna Wayna a Rity Hayworthové. Je považována za jeden ze symbolů italského filmu a zároveň byla nejslavnější tuniskou herečkou.

V roce 1962 se objevila po boku Jeana-Paula Belmonda ve filmů Cartouche, z dalších výrazných titulů se jednalo o Tenkrát na Západě (1968) a Hezký, charakterní Ital v Austrálii hledá krajanku za účelem sňatku (1971). Hrála také ve snímcích Petrolejářky (Les pétroleuses, režisér Christian-Jaque, 1971), Červený stan, Zavázané oči, Děvče se zavazadlem a dalších. V červenci 1964 byla hostem karlovarského filmového festivalu.

Celosvětovou známost získala především ze dvou filmů režiséra Luchina Viscontiho, ve kterých hrála po boku Alaina Delona. Byly to snímky Rocco a jeho bratři (Rocco e i suoi fratelli) z roku 1960 a Gepard (Il Gattopardo) z roku 1963. Předlohou významného filmu Gepard, jednoho z nejlepších snímků v dějinách filmu, byl stejnojmenný román italského knížete Giuseppe Tomasi di Lampedusa.

Také Marcello Mastroianni byl hereckým partnerem Claudie Cardinalové, a to ve snímku Krásný Antonio, který natočil režisér Mauro Bolognini v roce 1960, a ve známém epizodovém filmu Federica Felliniho Osm a půl.

náhled|Ve filmu Gepard s Burtem Lancasterem a Alainem Delonem Dne 21. prosince roku 1968 se v Itálii uskutečnila premiéra westernu Tenkrát na Západě (C'era una volta i West) režiséra Sergia Leoneho, kde hrála roli vdovy po irském přistěhovalci McBainovi. Tento italowestern se stal kultovním filmem, v některých zemích západní Evropy se promítal nepřetržitě šest let a Cardinalovou proslavil ještě více než umělecky významnější dřívější filmy režisérů Viscontiho a Felliniho. Hrála v něm po boku Henry Fondy, Charlese Bronsona nebo Jasona Robardse. Herečka údajně nabídku na tuto roli přijala ihned po tom, co si poslechla hudbu k filmu, kterou složil Ennio Morricone na motivy staré německé balady Spiel mir das Lied vom Tod (Zpívej mi píseň o smrti).

Při natáčeních se naučila jezdit na koni a točila i nebezpečnější scény včetně žebříkových pod vrtulníkem. Díky svému africkému původu byla také většinou jediná, která neměla žaludeční potíže při natáčení v takových oblastech, jako jsou amazonské pralesy. Natočila přibližně 150 filmů a od postav, ve kterých uplatňovala zejména svůj zjev, se později dostala k charakternějším rolím silných žen.

V roce 2000 začala kromě filmu hrát rovněž v divadle, například ve hrách Luigiho Pirandella nebo Tennesseeho Williamse.

Osobní život a další aktivity Její život zpočátku ovlivňovaly dodatky ke smlouvě s filmovým producentem Francem Cristaldim, se kterým žila 15 let. Přesně tak dlouho trvala jejich smlouva a ona nesměla po tu dobu přibrat na váze, měnit svévolně způsob oblékání ani líčení a hlavně musela před novináři tajit existenci svého malého syna Patricka, kterého porodila v devatenácti letech. Patricka její rodina vydávala za jejího nejmladšího sourozence a ani dítě nesmělo vědět, kdo je jeho pravá matka. Počátkem šedesátých let ale novináři tajemství odhalili a herečka byla nucena přiznat své mateřství.

Má se zato, že byla provdaná za Franca Cristaldiho. Manželství trvalo od roku 1966Parade Magazine. 25. 6. 1967 do rozvodu v roce 1975.lovegoddess.info – love goddess Resources and Information Od roku 1975 žila s režisérem Pasqualem Squitierim. Squitieri byl otcem jejího druhého dítěte, dcery Claudie, která se jí narodila až po čtyřicítce. V roce 1979 se stala babičkou, když se jí narodila vnučka Lucille, dcera jejího syna Patricka. Dcera Claudia absolvovala francouzskou Sorbonnu.

V roce 1968 se zúčastnila demonstrace za legalizaci rozvodů. Při filmování se stala kuřačkou.

V roce 2012 zasedala v porotě České Miss. Bydlela v Paříži, byla velvyslankyní UNESCO pro ženy 21. století a aktivistkou pro ochranu ženských práv v rodném Tunisku.

Filmografie (výběr)

Ocenění náhled|upright|Claudia Cardinalová, 2009 Filmová ocenění 1984 – cena za nejlepší herečku za film Claretta na Benátském filmovém festivalu 1993 – Zlatý lev za přínos světové kinematografii na Benátském filmovém festivalu 2002 – Čestný Zlatý medvěd za celoživotní dílo na Berlínském filmovém festivalu 2006 – cena Kristián za přínos světové kinematografii na festivalu Febiofest 2011 – Zlatý leopard za celoživotní dílo na Filmovém festivalu v Locarnu

Státní vyznamenání Itálie 70px Komtur Řádu za zásluhy o Italskou republiku 70px Velkodůstojník Řádu za zásluhy o Italskou republiku Francie 70px Rytíř čestné legie 70px Důstojník čestné legie 70px Komandér čestné legie 70px Velkodůstojník čestné legie (2019)

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Claudia Cardinalová v rozhovoru pro Reflex, duben 2012

Kategorie:Italské herečky Kategorie:Držitelé Donatellova Davida Kategorie:Komtuři Řádu zásluh o Italskou republiku Kategorie:Velkodůstojníci Řádu zásluh o Italskou republiku Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Komandéři Řádu umění a literatury Kategorie:Italští aktivisté Kategorie:Černé nohy Kategorie:Narození v roce 1938 Kategorie:Narození 15. dubna Kategorie:Narození v Tunisu Kategorie:Úmrtí 23. září Kategorie:Úmrtí v roce 2025 Kategorie:Úmrtí v Île-de-France Kategorie:Ženy