Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem je římskokatolický arciděkanský kostel na Kostelním náměstí pod Mírovým náměstím v centru krajského města Ústí nad Labem. Jeho věž je dominantou města. Architekturou se kostel řadí k památkám česko-saské pozdní gotiky, podobně jako kostely v Mostě, v Lounech nebo v Pirně. Areál kostela Nanebevzetí Panny Marie se skládá z vlastního kostela a sousoší krucifixu se sv. Máří Magdalenou umístěném při vrcholu polygonálního presbytáře. Kostel je orientován směrem k východu.
Stavba byla zahájena, po požáru města okolo roku 1318,Příčina požáru v Ústí nad Labem v roce 1318 není přesně známa, ale je zmíněna v historických dokumentech, které se vztahují k událostem kolem tohoto roku. Požár byl pravděpodobně spojen s konflikty a násilnostmi v regionu, včetně loupeživých útoků. Archeologické nálezy naznačují, že město bylo vážně poškozeno, což vedlo k obnově městských privilegií a stavbě nových budov, jako byl kostel Nanebevzetí Panny Marie. na místě předchozí stavby. Roku 1426 byly loď a věž, která pochází ze starší románské stavby, poškozeny husity. Obnova probíhala v letech 1450–1530. Stavba byla regotizována podle J. Mockera v 90. letech 19. stol. V roce 1945 byla věž narušena leteckým bombardováním. Od roku 1995 se před vstupem do kostela nachází kovaná plastika Karla Ondřeje Hájka.Karel Ondřej Hájek (nar. 1963) je autorem jak plastiky před kostelem, tak i řady drobnějšího prací uvnitř kostela, např. vitráže na vnitřní straně víka křtitelnice, olemování Ústecké Madony či nasvícení svatostánku na oltáři Nejsvětější Trojice. Kostel ve 21. století obklopují domy, které vznikly po II. světové válce, a ze tří stran obchodní centrum Forum, které bylo pro veřejnost otevřeno 12. listopadu 2009. Přestože kostel je oblopen obchodním centrem, budiž ke cti tehdy velmi diskutovaného projektu, je možné díky jeho proskleným stěnám si tento unikát dobře prohlédnout. 11. března 2019 byla před kostel umístěna mosazná deska, která ukazuje odklon věže.S nápadem kovové desky se šipkou ve směru nachýlení věže, která je umístěná v dlažbě před kostelem, přišel ústecký patriot Karel Punčochář, když mu předtím v roce 2012 povolil vystoupat na kostelní věž arciděkan Miroslav Šimáček. Při následném rozhlížení se z věže po okolí Punčocháře napadlo, že by bylo možná dobré, aby si lidé uvědomili, jak je věž nakloněná. V rámci strategického rozvoje města Ústí nad Labem na období 2015–2020 podal projektový záměr akčního plánu pod názvem „Odklon věže kostela Nanebevzetí Panny Marie“. 21. června 2017 Zastupitelstvo města po projednání vzalo projektový záměr na vědomí a uložilo Radě města zajistit jeho realizaci. Ke kostelu je možné přijít z vlakového hlavního nádraží ulicí Hradiště, dále kolem kostela sv. Vojtěcha a podél nákupního centra Forum (asi 5 min.).
Historie vlevo|náhled|Kostel obklopený obchodním centrem Forum (pohled z Větruše) vlevo|náhled|upright|Kostel v roce 1903 vlevo|náhled|upright|Centrální loď vlevo|náhled|Závěr kostela Středověk U ústí řeky Bíliny do Labe je doloženo osídlení již v 10. století. Stál zde pravděpodobně hrad a osada kolem dnešního kostela sv. Vojtěcha. Osada byla vhodně položena na obchodní stezce. Městská práva udělil Ústí nad Labem mezi léty 1233–1249 již Václav I., jak se dozvídáme z listiny datované k roku 1249. V této listině je již zanesena existence dvou kostelů, z nichž jeden je pravděpodobně kostel Nanebevzetí Panny Marie a druhý je kostel sv. Vojtěcha, středověký předchůdce nedalekého klášterního chrámu. Existenci kostela Nanebevzetí Panny Marie však je možné prokázat již na konci 12. století. Tehdy měl kostel zřejmě podobu románské baziliky s věží umístěnou v ose stavby v západním průčelí (tedy podobně, jak tomu je i ve 21. století). Tuto skutečnost lze odvodit od charakteru původního obloučkového vlysu na západním průčelí věže.Obloučkový vlys pod římsou tohoto patra je sice nedokonalou kopií z doby puristické přestavby, jeho jasně románský předchůdce je doložen dokumentací z roku 1888. Okolo roku 1260 Přemysl Otakar II. městská práva pro Ústí nad Labem potvrdil. K roku 1300 se město uvádí jako opevněné. Po roce 1318 původní hrad opuštěn a rozbořen. Ve stejné době vzniká hrad Střekov.
Stavba současného kostela byla zahájena německými kolonisty zřejmě v roce 1318. Z tohoto roku je známé také jméno prvního ústeckého faráře Petra. Tehdy se započalo se stavbou presbytáře, který byl zaklenut roku 1380. Nový presbytář se připojoval k dosud existující románské lodi. Ke gotické přestavbě kostela došlo kvůli poškození stavby při požáru města v roce 1335.V roce 1335 došlo v Ústí nad Labem k významnému požáru, který měl za následek ztrátu důležitých dokumentů města. Král Jan Lucemburský potvrdil shořelé listiny svých předchůdců a stanovil výši povinných poplatků, aby ochránil město před zatěžování. Loď a věž byly dostavěny ve 2. polovině 14. století. V průběhu 15. století tak pravděpodobně přežíval stav, kdy se kostel skládal z gotického presbytáře a románské lodi a věže. V roce 1426 byl kostel vypleněn husity, táhnoucími z bitvy na výšině Na Běhání.
Od roku 1452 byl kostel obnovován, jak dokládají jak slohové prvky, tak i letopočet 1524 na jednom svorníku klenby severní lodi. Síňové trojlodí pochází z období obnovy kostela po husitských válkách, na jeho projektování a výstavbě se dříve předpokládala účast stavební huti Benedikta Rejta. Stavitel lodi však zůstal neznámý.Stavitelem lodi snad mohl být parléř Valentin, doložený v městských knihách na počátku 16. stol. Výraz parler (z latinského parlerius, tj. mluvčí) ve středověké němčině znamenal palír, tj. vedoucí stavby nebo také ten, který členům stavební huti vysvětluje záměry vedoucího mistra. Nová loď byla zastřešena stanovou střechou s cibulovitým sanktusníkem. Věž byla tehdy podstatně nižší, shodná s výškou střechy lodi. Krátce po dokončení rekonstrukce lodi (zřejmě v roce 1530), v roce 1538 kostel v důsledku rozsáhlého požáru města opět vyhořel. Kostelní zvony byly požárem zničeny.Po požáru v roce 1538 město Ústí nad Labem muselo být pak znovu ohrazeno. Další ranou byla třicetiletá válka, která město rovněž výrazně poničila. Ještě v roce 1840 bylo Ústí nad Labem opevněné, zůstal zachován jeho raně novověký ráz. Vzhled města změnil rozvoj průmyslu druhé poloviny 19. století.
Novověk Ke konci 16. století byla upravována kostelní věž. Pravděpodobně tehdy získala věž podobu, která jí vydržela až do roku 1884, byla zakryta stanovou střechou se čtyřmi malými věžičkami na rozích, pod střechou byla lehce vysazená galerie. Na konci 17. století byla při severním průčelí věže zřízena kaple sv. Anny, odstraněna byla ve druhé polovině 19. století.
náhled|vpravo|upright|Monumentální gotický portál v průčelí kostela K první zásadní stavební úpravě dochází ve třicátých letech 19. století. K dalším výrazným stavebním úpravám došlo v letech 1883–1890, a poté v letech 1897–1901 kdy byl kostel novogoticky přestavěn. Tuto obnovu kostela na sklonku 19. století projektovali dva severočeští architekti.Josef Mocker se narodil v roce 1835 v Cítolibech a Anton Weber v roce 1858 v Litoměřicích. Nejdříve Josef Mocker do roku 1897, a po něm architekt Anton Weber, podle jehož plánů byl nově postaven sanktusník a západní portál. Změn doznala především střecha věže a západní průčelí. Původní pozdně gotická stanová střecha nad trojlodím byla nahrazena novou střechou sedlovou. Střecha věže a galerie byly sneseny, věž byla dozděna o nejvyšší patro a opatřena novou vysokou jehlancovou střechou s nárožními věžičkami, zároveň s touto etapou byly vybudovány opěráky věže. V další etapě byl v západním průčelím kolem roku 1900 proražen nový vstup a zřízen mohutný pískovcový vstupní portál.
vlevo|náhled|upright|Plastika Karla Ondřeje Hájka s pamětní deskou před vstupem do kostela 20. – 21. století V roce 1917 byla zrekvírována část kostelních zvonů. V roce 1928 byl upravován portál ve věži. 17. dubna 1945, na konci II. světové války, byl kostel byl silně poškozen náletem spojeneckých vojsk.V den náletu, když sirénu už blížící se nálet oznamovaly, poslal farář (v té době zřejmě Johann Stiel) kostelníka, aby před náletem schoval do kostela, aby se mu nic nestalo. Kostelník Josef Schandu stál v rohu, kam dopadla bomba. Při náletu byl vážně zraněn na krku. Výbuch mu zablokoval krční obratle, nemohl polykat, ani mluvit. Nakonec zemřel hladem 11. června 1946, protože tenkrát nebyly žádné infuze. Dcera zemřelého kostelníka, která po válce žila v Rostocku v bývalé NDR a dožila věku okolo sta let, tento příběh potvrdila. Letadla měla za cíl zničení hlavního a západního nádraží. Do bezprostředního okolí kostela dopadly tři bomby. Čtvrtá bomba dokonce prorazila strop kostela a zabodla se do podlahy v presbytáři. Tato jako jediná neexplodovala. Část jižní a západní stěny lodi se zřítila. Došlo k poškození hlavní lodi a k narušení statiky věže, která se naklonila a praskla. Od té doby se uvádí, že věž kostela je vychýlena o 198 cm od kolmé osy. Poškozenou věž pak podpíraly dřevěné trámy. Přesnější měření architekta Zdeňka Havlíka v roce 2008 ukázalo vychýlení věže o 200,9 cm, čímž je ústecká věž na čtvrtém místě v žebříčku šikmých věží. Třetí je legendární věž v Pise. Nejvíce skloněnou věží na světě je věž v německém Suurhusenu. Ústecká věž byla zabetonovaná a je staticky zajištěná.
vpravo|náhled|Deska odklonu věže kostela Protože kostel, klenby a věž hrozily po II. světové válce zřícením, musely být provedeny nové stavební úpravy, které zajistily stavbu. Dokončeny byla v roce 1956 za vedení prof. Bedřicha Hacara. Kostel se podařilo železobetonovými věnci a šrouby stáhnout a staticky zajistit. Stavba tak byla zachráněna. Koncem 80. let byl kostel již značně zašlý, celý temný, rozbitá okna zakryta černou lepenkou. Někdejší ústecký arciděkan a kunsthistorik ThDr. Antonín Sporer jej očistil, co bylo třeba opravil, a uvedl do stavu, ve kterém je i na počátku 21. století. Poslední velká oprava proběhla v letech 1987–1994, jak uvádí nápis ve skleněné desce v plastice před kostelem. V březnu 2019 byla instalována mosazná pamětní deska od firmy Hainz, která má obyvatele i návštěvníky města upozornit na odklon šikmé věže.
Věž Šikmá průčelní věž ve svém nitru ukrývá tři zvony: Zuzanu, Willeborte a pozdně gotický zvon z roku 1544. Zvon Zuzana, vážící 2500 kg, je s dolním průměrem 165 cm největším zvonem v okrese Ústí nad Labem. Pozoruhodné je, že visí nakřivo, ačkoliv jej řemeslníci zavěsili v ose, takže by měl mířit k zemi. Zdá se, zřejmě optickým klamem, jakoby ignoroval fyzikální zákony. Kdo by chtěl přičítat náklon zvonu dvoumetrovému odklonu věže od její osy, mýlil by se. Zvon se totiž naklání přesně na opačnou stranu, než by měl. Tedy na stejnou, jako samotná šikmá kostelní věž. Přístup ke zvonům je obtížný, protože je třeba vyšlapat několik desítek schodů po šnekovitém schodišti. Pak šplhat po krovech, vratkých žebřících a traverzách. Navíc prostor není opatřen zábradlím a vrzající prkna na jistotě také nepřidají.
V patře nad zvony se dosud zachoval byt věžníka se dvěma místnostmi, který ve 21. století již nikdo neobývá. Původní vstup do věže byl totiž po náletu v roce 1945 zbořen a šikmá věž se stala jedním ze symbolů severočeského města. O její znovuotevření veřejnosti usiluje Ústecká komunitní nadace od roku 2015. Finance na stavbu shání zajímavým způsobem – prodává zájemcům zatím neexistující schody, které na věž povedou. Jejich koupí tak dárci přispějí na stavbu. Schody by měly být hotové do roku 2027. Díky nim bude možné nahlédnout do horní části nejšikmější kostelní věže ve střední Evropě, kde v minulých dobách býval byt zvoníka. Od poloviny roku 2024 byla zahájena obnova kostela z finančních prostředků Evropské unie a za účasti Ministerstva pro místní rozvoj.
Duchovní správa Viz též: Duchovní správcové vedoucí Římskokatolickou farnost – arciděkanství Ústí nad Labem