Kostel svatých Cyrila a Metoděje v Praze 8-Karlíně na Karlínském náměstí patří mezi největší církevní stavby 19. století v Čechách. Byl zbudován po polovině 19. století a řadí se k nejvýznamnějším architektonickým památkám novorománského slohu.

Kostel je postaven ve stylu pozdně románské baziliky se silně převýšenou hlavní lodí a dvěma věžemi. Půdorys je rozvržen na předsíň, tři lodi a presbytář, který je zakončen polokruhovou apsidou mezi dvěma kaplemi v podvěží, rovněž s polokruhovou apsidou. Stavba není orientovaná, sleduje starší pravoúhlou uliční síť, takže presbytář směřuje k jihojihovýchodu.

Historie kostela Historie chrámu je úzce spjata s rozvojem Karlína jako moderní čtvrti, přičemž jeho výstavba byla vyvrcholením snah vlastenecky orientovaných kruhů o vytvoření důstojného představení českého umění.

Iniciátorem projektu byla Katolická jednota v Praze, která v roce 1850 začala sbírat peníze na stavbu kostela v Karlíně. Návrh Václava Štulce, kněze a propagátora cyrilometodějské ideje, na financování stavby prostřednictvím sbírek (pod záštitou arcibiskupa Bedřicha Schwarzenberga) byl schválen v Den slovanských věrozvěstů (jež byl tehdy slaven) dne 6. března 1850 a vyhlášen v časopise Blahověst. Chrám měl být od počátku zasvěcený věrozvěstům svatému Cyrilovi a Metoději. „Zamítavá stanoviska, že v Praze už probíhají sbírky na Votivní kostel ve Vídni, Národní divadlo a chrám sv. Víta, neobstály. V roce 1851 neobstál ani předložený návrh Josefa Krannera na stavbu v novogotickém slohu. Tento projekt byl zamítnut především kvůli vysokým finančním nárokům.

František Ladislav Rieger prosadil pro kostel sloh „byzantský“ – jak se tehdy říkalo novorománskému slohu. Projekt vytvořil na výzvu kardinála Bedřicha ze Schwarzenberka vídeňský profesor stavitelství Carl Roesner bez architektonické soutěže. Jeho plány dokončil architekt Vojtěch Ignác Ullmann, prováděním stavby byl pověřen stavitel Jan Bělský. Pozemek na stavbu chrámu zakoupila karlínská obec v říjnu 1853 za 25 tisíc zlatých. Základní kámen kostela byl na Karlínském náměstí položen 10. června 1854 za účasti císaře František Josef I. a jeho ženy Alžběty.

Do sbírky přispěl mj. císař Ferdinand I. Dobrotivý a ovdovělá císařovna Karolína Augusta (po ní byla nově vznikající čtvrť pojmenována – Karolinenthal – Karlín). K úspěchu sbírky neodmyslitelně patří práce Marie Riegrové Palacké a jejího Výboru dam. Stavba kostela trvala 9 let a na jeho výzdobě se podílela celá řada českých, rakouských a německých umělců i firem. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1863, přestože výzdoba interiéru byla definitivně završena až v roce 1913.

„Kostel vysvětil pražský arcibiskup a kardinál Bedřich ze Schwarzenbergu 18. října 1863 v den milénia příchodu slovanských věrozvěstů. Téhož dne byl ustaven nový farní obvod, k němuž podle statistiky náleželo 13.257 katolíků v 212 domech, a přičleněna k němu novostavba normální školy, kterou již roku 1840 založil Jakub Beer, velmistr Řádu křižovníků s červenou hvězdou.“ 4 Interiér kostela ale i po vysvěcení zůstával po několik desetiletí téměř prázdný a zásadní obrat nastal až se založením Jednoty pro vyzdobení chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně v roce 1884.

V roce 2002 byl chrám společně s celým Karlínem zasažen ničivou povodní. Voda dosahovala v kostele do výše jeden a půl metru.Tato povodeň způsobila kontaminaci zdí a vážné poškození výmalby. V letech 2003-2006 byl chrám kompletně opraven technickými firmami a restaurátory vedenými akademickým malířem Tomášem Záhořem, pod organizačním vedením patera Miroslava Cútha a s přispěním tisíců dárců. Restaurátorský tým velmi přesnou rekonstrukcí zachránil unikátní barevnost fresek, které byly již dříve poškozeny nevhodnou údržbou během období socialismu.

Stavba

Architektura náhled|vlevo|Fotografie Františka Fridricha z roku 1868 Stavba je 75 metrů dlouhá a 31 metrů široká. Na projektu kostela se podíleli architekti Karl Rösner a Vojtěch Ignác Ullmann, stavební práce prováděl Jan Bělský, kamenické práce Karel Svoboda. Exteriér: Průčelí stavby zdobí tři portály, na kterých jsou umístěny christologické reliéfy od Václava Levého. Bronzová vstupní vrata zdobí reliéfy se scénami ze života sv. Cyrila, Metoděje a českých patronů sv. Václava, Ludmily a Vojtěcha podle návrhu Josefa Mánesa. Nad portály je arkádový vlys se sochami judských králů od Čeňka Vosmíka z roku 1913. Kování a zámky dodal továrník Josef Rudle. Dalšími dobrodinci byli továrník Čeněk Daněk a starosta Karlína Josef Götzl, oba vyobrazeni na vratech jako klečící.

Architektonický popis exteriéru Exteriér trojlodního chrámu byl vystavěn v neorománském slohu. Průčelí stavby dominují dvě vysoké věže s hodinami, které dosahují výšky 78 metrů. Neomítnutá fasáda z tesaného kamene je členěná lizénami, obloučkovými vlysy a zubořezem. Z pískovce je většina dalších dekorativních prvků. Severnímu hlavnímu průčelí dominují tři hluboké ústupkové portály s půlkruhovým románským zakončením. Podél portálu stupňovitě ustupující architektonické prvky s vloženými sloupky jsou bohatě zdobené rostlinnými, pletencovými a geometrickými motivy. Archivolty rámují tympanony s figurálními reliéfy od Václava Levého, které vyobrazují u hlavního portálu Ježíše Krista s klečícím sv. Cyrilem a Metodějem, nad bočními je pak vyobrazen Svatý Václav a Svatý Vojtěch. Celá trojice portálů tak tvoří duchovní celek představující nejdůležitější postavy počátků křesťanství v Čechách.

Nad hlavním portálem je umístěna arkádová galerie s jedenácti sochami českých patronů a Krista od Čeňka Vosmíka. Středobod tohoto průčelí představuje rozeta. Tato velká kruhová rozeta je vyplněna bohatou kamennou kružbou tvořenou osmi paprsky, které se sbíhají ve středovém terči a vytvářejí tak motiv rozkvetlého květu. Dominantou vstupu jsou také monumentální bronzové dveře s reliéfy odlitými podle kresebných návrhů Josefa Mánesa, které jsou osazeny přímo do hloubky hlavního ústupkového portálu, zobrazující scény ze života slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a dalších českých patronů. Zadní trakt kostela tvoří tři půlkruhové apsidy, jejichž fasáda je vyzdobena slepými arkádami, lizénami a obloučkovým vlysem. Boční lodě i převýšená hlavní loď jsou prosvětleny řadami oken s půlkruhovým zakončením.

Architektonický popis interiéru Interiér je zaklenut křížovými žebrovými klenbami a rozdělen deseti mohutnými zdobenými pilíři. Tyto pilíře jsou propojeny arkádami s půlkruhovými oblouky, které oddělují hlavní loď od lodí bočních. Žebra klenby se sbíhají na zdobné římsové hlavice přípor, které jsou součástí vertikálního členění. Výzdoba spojuje několik generací významných umělců. Podlaha je dlážděna havelskou žulou.

Výzdoba vlevo|náhled|Interiér kostela Výběr výtvarníků řídila Krasoumná jednota, která ustanovila Jednotu pro okrášlení chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně, jež působila v letech 1863-1937 a komisionelně posuzovala návrhy prací i jejich realizaci. Hlavní kritické slovo v ní kromě výboru Krasoumné jednoty měl tehdejší karlínský kaplan Ferdinand Josef Lehner, který sídlil na Karlínském náměstí a tam také vedl redakci časopisu Method pro církevní umění. Vykonával stavební a ideový dozor a ve výročních zprávách v Methodu referoval o postupu prací. Komise zaznamenávala veškerou činnost v Knize protokolů, kterou po skončení prací uchoval jeden karlínský občan a před obnovou v roce 2003 ji daroval karlínské farnosti.

Trojici prosklených dveří do chrámové lodi vyzdobil Josef Mocker (ornamentální motivy), František Ženíšek a František Sequens vytvořili kartony pro figurální motivy, podle kterých byly zhotoveny okenní vitráže, většinou v 80. letech a počátkem 90. let, vždy po dvojicích se na nich objevují stojící postavy světců, jejichž výběr určily rodiny objednavatelů, zpravidla podle svých křestních patronů, takže se zde vyskytují i neobvyklí světci jako například svatý Edmund. Dodala je tyrolská huť, dochovala se signatura Golderer 1888. Jména donátorů jsou zaznamenána na okenních tabulkách. V hlavní lodi pod kruchtou po stranách hlavního vchodu stojí dvě dřevěné sochy věrozvěstů v nadživotní velikosti od Břetislava Kafky signované BŘ.KAFKA a datované rokem 1934.

Autorem návrhů nástropních maleb ze 60. let byl profesor Josef Matyáš Trenkwald, v letech 1867–1873 je provedli Gustav Vacek, Petr Maixner (jen začal), později František Rudl a bratři Karl a Franz Jobstové, povolaní k tomu úkolu roku 1886 z Vídně. Křestní kapli v secesním stylu vymaloval František Urban roku 1905. Na postranním oltáři sv. Václava jsou obrazy českých patronů sv. Vojtěcha, Radima, Ludmily a Prokopa od Josefa Mánesa. Namaloval je v letech 1866 nebo 1867 na soukromou objednávku Marie Riegrové-Palacké. Antonín Lhota namaloval obrazy českých patronů pro oltář P. Marie. Osm obrazů ze života apoštolů namaloval Zikmund Gustav Rudl. Lunetové obrazy z cyklu života svatých Cyrila a Metoděje do presbytáře navrhli a začali malovat František Ženíšek a Maxmilián Pirner v letech 1887-1888, Ženíšek od smlouvy odstoupil pro nízký plat a Pirner odešel kvůli sporu o svou kompozici smrti světce vestoje; dílo dokončili žáci Františka Sequense, mj. Gustav Miksch a Antonín Krisan. Několik návrhových kreseb vytvořil také Felix Jenewein. Tabernákl a další prvky na hlavní oltář navrhl Bedřich Wachsmann v letech 1863–1868.

Výmalba Celková plocha nástěnných maleb v interiéru dosahuje téměř 8 000 m² a pohybuje se hlavně v tónech žluté a modré barvy s výjimkou hlavní apsidy, kde převažuje červená s oranžovou.

Freska v hlavní apsidě představuje trůnícího žehnajícího Krista v mandorle obklopeného anděly. Kristus má na hlavě korunu symbolizující baldachýn, která zdůrazňuje jeho majestátnost. Pod ním se nachází pás maleb s trůnící madonou uprostřed, doprovázenou sv. Cyrilem, sv. Metodějem a dalšími světci. Nad mandorlou je umístěn opět pás maleb s medailonky zásadních postavy Starého zákona (proroci, králové a zákonodárci). Měla za cíl reprezentovat cyrilometodějskou ideu jako základ české křesťanské identity. Tento návrh vytvořil Josef Matyáš Trenkwald a realizoval ho Gustav Vacek v letech 1867–1873. Stropní výzdoba a malby v horních částech jsou dílem bratrů Karla a Franze Jobstových. Nástěnné malby v bočních lodích vytvořil Petr Maixner a Zikmund Rudl. Křestní kapli vyzdobil v roce 1905 v secesním stylu František Urban. Boční lodě jsou vyzdobeny cykly nástěnných maleb od Petra Maixnera (mariánský a václavský cyklus) a Zikmunda Rudla. Křestní kaple na západní straně presbytáře byla v roce 1905 vymalována Františkem Urbanem v secesním stylu.

Vitráže Vitrážová okna nesoucí se celým chrámem nejsou jen zdrojem světla, ale tvoří zásadní součást promyšleného ikonografického programu interiéru. V hlavní loď osvětluje celkem čtrnáct oken. Hlavní koncepci a nákresy připravil Josef Mocker, zatímco výtvarné předlohy neboli kartony jsou dílem Františka Sequense a Františka Ženíška.

Unikátní je jejich osazení provedené J. Rudlem: „Každá vitráž je z vnější strany osazena a zatmelena do samostatně vyjímatelného, masivního kovového rámu, který je do zdiva zakotven čtyřmi kličkami bez jakékoliv další pevné fixace. [… ] Jednotlivá bazilikální okna tvoří čtyři pole, ostatní okna v chrámu šest polí o rozměrech 145×68 cm ve dvou vertikálních řadách rozdělených samostatným kruhem o průměru 68 cm. Architekturu okna pak uzavírá po levé i pravé straně sférický trojúhelník.“

V chrámové předsíni jsou zobrazeni starozákonní proroci, zatímco v bočních lodích najdeme dvanáct oken s dvojicemi světců.

Půdorys objektu