Hans Günther Adler (2. července 1910 Praha — 21. srpna 1988 Londýn) byl německy píšící beletrista a vědec. Stal se známým především díky svým historickým, sociologickým, psychologickým či filozofickým studiím o životě v terezínském ghettu. Je autorem trilogie „Terezín 1941–1945. Tvář nuceného společenství“, spisu o životě v ghettu Terezín.
Biografie Dětství prožil převážně v Praze, kde studoval muzikologii. Po ukončení univerzitních studií pracoval v pražské Uranii. Koncem 30. let žil krátkodobě v Itálii a uvažoval o emigraci do Jižní Ameriky. Do Terezína byl deportován se svojí první ženou ženou Gertrudou Klepetářovou, s níž se seznámil poté, co se vrátil z Itálie, a jejími rodiči v únoru 1942 (Adlerův otec byl deportován se svou druhou ženou do Lodže, duševně nemocná Adlerova matka přišla to Terezína s transportem psychicky postižených). V Terezíně cílevědomě sbíral materiál pro případné vědecké dílo, zároveň nepřestával být umělcem (psal básně). Adler byl v roce 1944 deportován do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Zde zahynula jeho žena, on byl však transportován dál do pobočných táborů Buchenwaldu (Niederorschel a Langenstein-Zwieberge), kde byl v dubnu 1945 osvobozen. Nikdo jiný z rodiny Adlerů nepřežil válku.
Po osvobození se vrátil do Prahy. Změnil si jméno z Hans Günther Adler na H.G. Adler. Hans Günther byl totiž za války vysoce postavený důstojník SS, vedoucí pražské Ústředny pro židovské vystěhovalectví (zástupce Adolfa Eichmanna v Protektorátu Čechy a Morava). Adler nějakou dobu spolupracoval s Přemyslem Pitterem na jeho akci Zámky a působil jako vychovatel opuštěných dětí, které přežily holokaust. Angažoval se také při obnově pražského Židovského muzea.
Adler však záhy pochopil, že v poválečném Československu není pro německy píšícího (ačkoliv česky hovořil plynně a znalost češtiny předvedl E. Canettimu, kterého provázel po Praze v roce 1937) autora mnoho místa. V únoru 1947 odjel na studijní pobyt do Londýna, kde se zasnoubil a poté oženil se svou druhou ženou Bettinou Grossovou. Zde žil až do své smrti jako spisovatel a vědec na volné noze. Za své práce získal několik ocenění (např. švýcarskou cenou Charlese Veillona za román Panorama) a v roce 1973 byl jmenován předsedou PEN klubu německy píšících autorů v cizině.
Mezi Adlerovy blízké přátele patřili Elias Canetti a Franz Baermann Steiner.
Výběr z díla Terezín 1941–1945. Tvář nuceného společenství, Barrister & Principal, Brno, 2006, Der Wahrheit verpflichtet. Interviews, Gedichte, Essays. Hrsg. von Jeremy Adler, Gerlingen 1998, – "Utajená pravda" – dodnes do češtiny nepřeloženo Panoráma. Román v deseti obrazech, Barrister & Principal, Brno, 2003, Neviditelná stěna. Barrister & Principal, Brno, 2007,
Odkazy Reference
Literatura Arnold, Heinz Ludwig (Hrsg.): H. G. Adler, Text + Kritik, Heft 163, München 2004, (německy).
Související články Seznam německy píšících spisovatelů Seznam německých spisovatelů Pražská německá literatura Koncentrační tábor Terezín Holokaust Jeremy Adler
Externí odkazy
O sbírce H.G. Adlera – na stránkách King's College London Recenze na Terezín 1941–1945 a Arnoldovu knihu H. G. Adler na H-Soz-Kult Hans G. Adler v Biografický slovník českých zemí
Kategorie:Narození 2. července Kategorie:Narození v roce 1910 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 21. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1988 Kategorie:Úmrtí v Londýně Kategorie:Britští Židé Kategorie:Čeští Židé Kategorie:Spisovatelé píšící německy Kategorie:Vězni koncentračního tábora Terezín Kategorie:Vězni nacistických koncentračních táborů Kategorie:Židovští spisovatelé Kategorie:Židovští vědci Kategorie:Muži