Saigonské smlouvy představují dohody mezi Francií a Vietnamem. Na jejich základě bylo potvrzeno další francouzské pronikání do Vietnamu.
1. saigonská smlouva Během vlády vietnamského císaře Tự Đứca v letech 1848–1883 byli v zemi pronásledováni křesťanští misionáři, což byla záminka pro Francii, která se začala vojensky vměšovat na jejich obranu. Francouzi obsadili Danang v roce 1858 a následně i Saigon.
V roce 1862 (5. června) byl nucen císař Tự Đức podepsat tzv. první saigonskou smlouvu, ve které se zavázal přenechat Francii tři jihovietnamské provincie Kočinčíny, dále zaručil nedotknutelnost misionář|ů v zemi a výplatu kompenzace.
2. saigonská smlouva Další francouzská aktivita na území Vietnamu proběhla až po prusko-francouzské válce. Roku 1873 provedli Francouzi další expedici ve Vietnamu a v roce 1874 (15. března) byl císař Tự Đức okolnostmi donucen signovat tzv. druhou saigonskou smlouvu, známou též jako Philastrova smlouva, podle francouzského diplomata Paula Philastra. Jejím obsahem bylo podřízení vietnamské zahraniční politiky Francii a uznání záboru Kočinčíny. Francie navíc získala právo exteritoriality a svobodné plavby po Rudé řece.
V roce 1882 první civilní guvernér Kočinčíny Charles Le Myre de Vilers (1833–1918) považoval 2. saigonskou smlouvu za nenaplněnou, což následně vedlo k okupaci Hanoje (27. dubna 1882).
Literatura
Kategorie:Smlouvy Francie Kategorie:Dějiny Vietnamu Kategorie:Francouzské kolonie Kategorie:1862