Kazuistika (z lat. „případ, událost“) je popis a výklad konkrétních případů, zpravidla místo teoretické analýzy pojmových znaků (například raná římská právní kazuistika). Ve vztahu k moderním vědám užíván jako synonymum pro případovou studii.
Kazuistika se používá především v: medicíně jako tzv. případová studie klinické psychologii, psychiatrii, sociální práci atd. právu, kde označuje výklad práva ve vztahu ke konkrétnímu případu etice, kde označuje stanovení zásad pro konkrétní typy případů nebo situací
Vytvoření kazuistiky je součást druhé etapy sociální práce, a to etapy diagnostické. Diagnostická etapa je zaměřena na zjištění a hledání příčin, které vedly k určitému sociálnímu problému. K diagnóze sociální pracovník dospěje na základě záměrných rozhovorů s jedincem a šetřením v domácnosti. Na základě zjištěných poznatků sociální pracovník vytvoří kazuistiku.
Etymologie Termín je odvozen z latinského slova casus, které má širokou škálu významů: pád, klesnutí, úpadek, zkáza, škoda, pohroma, v některých frázích i v pozitivním významu případ, příležitost, událost; ablativ casu v latině ustrnul v příslovce s významem náhodně. Občas se v češtině vyskytuje chybná podoba slova kauzistika (přesmyk samohlásky u) ovlivněná kontaminací slovem causa, které v latině má významy příčina, důvod nebo podnět a v právu se používá k označení jednotlivých soudně řešených případů.
Související články Apodiktický
Kategorie:Vědecká metoda