Vranka obecná (Cottus gobio) je malá bentická ryba vyskytující se především v chladných, dobře okysličených tocích pstruhového a lipanového pásma téměř celé Evropy, s výjimkou nejjižnějších a nejsevernějších oblastí. Většinu života tráví u dna, kde se ukrývá pod kameny a dalšími prvky substrátu. Tento způsob života je do značné míry podmíněn skutečností, že vranka nemá plynový měchýř. V důsledku toho se pohybuje pomalými a neobratnými poskoky a popolézáním po dně. Obecně je vnímána jako významný prvek fauny nejčistších vod a bioindikátor, jehož výskyt signalizuje velice dobrou kvalitu vodního prostředí a nízkou míru znečištění. V České republice je vranka obecná zařazena mezi zvláště chráněné druhy a v Červeném seznamu je hodnocena v kategorii téměř ohrožený druh. Zároveň je vedena jako evropsky významný druh ve smyslu ochrany přírody podle klasifikace Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky. V anglicky mluvících zemích je vranka obecně známá pod názvem miller's thumb (mlynářův palec). Tento název odkazuje na specifický tvar její hlavy, který připomíná palec starých mlynářů, deformovaný neustálým testováním hrubosti mouky mezi prsty.
Taxonomické pojetí Vranka obecná (Cottus gobio) byla po dlouhou dobu považována za jeden široce rozšířený druh obývající chladné tekoucí vody Evropy. Toto pojetí vycházelo především z morfologických znaků a tradiční faunistické praxe. S rozvojem molekulárně-genetických metod však bylo zjištěno, že populace tradičně označované jako Cottus gobio vykazují výraznou genetickou strukturu, která neodpovídá představě jednotného evropského druhu.
Analýzy mitochondriální DNA odhalily existenci několika hluboce divergentních fylogeografických linií, jejichž rozšíření souvisí s historickým vývojem říčních sítí a opakovanými glaciálními cykly. Tyto linie se vyznačují dlouhodobou izolací a omezeným genovým tokem, přestože si zachovávají velmi podobné morfologické znaky. Z tohoto důvodu je Cottus gobio v současné literatuře často interpretován jako druhový komplex kryptických taxonů.
Na tyto závěry navazují novější revizní studie rodu Cottus, které kombinují morfologická a molekulární data a rozlišují v Evropě několik druhových skupin. Výzkum zaměřený zejména na severní a východní Evropu ukazuje, že některé populace dříve řazené k druhu Cottus gobio představují samostatné druhy nebo vývojově samostatné linie s omezeným areálem výskytu. Navzdory tomuto je v české ichtyologické literatuře a ochranářské praxi vranka obecná chápána jako praktický taxonomický koncept vycházející z tradičního vymezení druhu, přičemž moderní taxonomické poznatky jsou reflektovány spíše v odborném kontextu než v běžném faunistickém užití. Na základě revize (Freyhof a kol., 2005) byl původní široký druh Cottus gobio rozdělen na 14 samostatných druhů. Mezi nejvýznamnější patří:
Cottus microstomus – vyskytuje se v oblasti Polska, Slovenska a Ukrajiny. Cottus perifretum – druh obývající toky ve Velké Británii a Francii. Cottus rhenanus – populace v povodí Rýna. Cottus koshewnikowi – rozšířen v severovýchodní Evropě.
Popis Vranka je drobnou rybou dorůstající velikosti 8 až 12 cm, vzácně i 18 cm. Průměrně dosahuje váhy 6 až 15 gramů. Tělo je vřetenovité, se zploštělou hlavou, slizovité bez šupin s výjimkou postranní čáry, která vede směrem k bokům a obsahuje drobné deriváty připomínající šupiny. Tělo vranky má trojúhelníkový průřez v přední části, což jí umožňuje efektivně přilnout ke dnu i v silných proudech. Zbarvení je žlutohnědé s tmavým mramorováním, což slouží jako účinné maskování na různých typech podkladu.
Má velká ústa koncového postavení, která jsou navíc hojně ozubená a vysoko postavené oči. Na skřelových kostech má dva zahnuté trny. Hřbetní ploutev má dvě zřetelně oddělené části. V první části hřbetní ploutve je 5 až 9 paprsků, ve druhé pak 13 až 19 paprsků. Ploutve břišní jsou posunuty směrem k prsním ploutvím. Prsní ploutve jsou velké. Ocasní ploutev je zaoblená. Od ostatních evropských druhů vranek (např. vranky čtyřrohé) ji lze odlišit také podle velmi krátkého ocasního násadce (vzdálenost mezi koncem hřbetní ploutve a začátkem ocasní ploutve). Je to způsobeno tím, že druhá hřbetní a řitní ploutev končí v bezprostřední blízkosti ocasu. Barvou i kresbou se přizpůsobuje poměrům dnového substrátu. Hřbet je obvykle šedý až hnědý, se skvrnami, boky mramorované a břicho světlé. Ploutve jsou tmavě kropenaté.
Při determinaci je možná záměna s vrankou pruhoploutvou (Cottus poecilopus Heckel, 1837). Významným determinačním znakem jsou prsní ploutve. Vranka pruhoploutvá má na prsních ploutvích pět až deset tmavých příčných pruhů, vranka obecná má prsní ploutve s šedými skvrnami bez pruhů. Postranní čára vranky obecné sahá až k ocasní ploutvi, u pruhoploutvé končí postranní čára pod 2. hřbetní ploutví. Břišní ploutve vranky pruhoploutvé dosahují až k řitnímu otvoru, na rozdíl od ploutví vranky obecné. Rozlišování obou druhů může být v terénu obtížné, protože morfologické znaky mohou být proměnlivé a v některých oblastech byl popsán i kontakt populací obou taxonů.
Habitat a rozšíření Vranka je druhem demerzálním, žije a potravu loví u dna. Obývá studené mělké tekoucí vody, podhorské a horské potoky nebo pobřežní pásma alpských jezer. Případně je schopna snést i vodu brakickou. Vyžaduje členité dno, zejména pak kamenité. Snese ale i písčité či štěrkovité dno. Vyhledává vody čisté a okysličené.
Vranka obecná je v tradičním pojetí uváděna jako druh rozšířený v chladných tekoucích vodách Evropy. Přesné vymezení areálu je však předmětem odborné diskuse v souvislosti s revizemi taxonomie rodu Cottus. Je rozšířena v Itálii, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, ale i v Estonsku, části Skandinávie a v pobřežní oblasti Ruska. Byla nalezena v povodí Dunaje, Rýna a Rhony.
Na území České republiky je vranka obecná rozšířena především v rámci pstruhového pásma, popř. pásma lipanového, osídluje tedy zejména horní a střední úseky vodních toků. Na severní Moravě, konkrétně v povodí Odry, se lokálně vyskytuje také vzácnější vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus). V některých oblastech na našem území dochází také k sympatrickému výskytu obou druhů; k takovým lokalitám patří například řeka Svratka, kde byla vranka pruhoploutvá poprvé zaznamenána v 70. letech 20. století, pravděpodobně v souvislosti s introdukcí pstruha obecného potočního (Salmo trutta m. fario). V okolí Jimramova byla popsána hybridní zóna, ve které dochází ke křížení obou druhů a ke vzniků hybridních jedinců.
Biologie a potrava Vranka obecná je převážně nočně aktivní druh. Vzhledem k absenci plynového měchýře se vranky pohybují poměrně málo a pomalu, často pomocí prsních ploutví po substrátu. V případě odhalení úkrytu se snaží co nejdříve najít úkryt nový. Loví poblíž svého úkrytu. Vranka se živí drobnými bentickými bezobratlými organismy jako jsou larvy vodního hmyzu, např. jepic, pakomárů, pošvatek, chrostíků či muchniček a drobnými korýši (blešivci, beruška vodní).
Rozmnožování Vranky se dožívají až osmi let. Pohlavní dospělosti dosahují samci obvykle dříve než samice – samci dospívají už ve druhém roce života, většina samic až v roce třetím. Tření probíhá v jarních měsících, konkrétně v období od března do dubna. Patří mezi litofilní druhy, samice kladou jikry se na spodní stranu kamenů nebo do štěrbin. Jikry jsou oranžovo-žluté barvy velikosti okolo dvou mm. Samice klade zpravidla od 80 do 1000 jiker. Hnízdní systém je často polygynní – samec v dutině pod kamenem může opatrovat snůšky od několika různých samic současně. Své hnízdo a vyvíjející se jikry pak agresivně brání po dobu přibližně jednoho měsíce, dokud se nerozplave plůdek.
Význam a ohrožení Jsou velmi citlivé na výskyt znečištění či nedostatek kyslíku ve vodách. Jedná se o bioindikátory čistoty. Dříve byly považovány za potravního konkurenta pro pstruhy a lipany, ale bylo zjištěno, že naopak pstruzi je vyhledávají jako kořist. Rybáři je historicky používali jako nástražní rybku při lovu lososovitých ryb, nyní jsou celoročně hájené. Tento druh je méně náročný na okysličení vody než vranka pruhoploutvá. Vranka obecná nemá žádný hospodářský význam.
Vranky jsou významně ohroženy technickými zásahy do přirozených toků. Nevhodná úprava substrátu či zásahu do koryta horního toku může narušit jejich biotop. K tomu může dojít při výstavbě nevhodných protipovodňových opatření či meliorací. Problémem mohou být také migrační bariéry. Dále mohou být ohroženy nadměrným vysazováním lososovitých ryb, hlavně pstruha obecného, který je jejich predátorem.
Reference Jiří Gaisler, Jan Zima, Zoologie obratlovců. Academia, 2007, s. 316, .
Související články Bentos Vranka pruhoploutvá
Externí odkazy
Vranka obecná v atlasu ryb na CHYTEJ.cz Vranka obecná – atlas ryb on-line
Kategorie:Vrankovití Kategorie:Sladkovodní ryby