Václav Holzknecht (2. května 1904, PrahaMatriční záznam o narození a křtu Českobratrské evangelické církve u sv. Klimenta v Praze – 13. srpna 1988Rudé právo, 15.8.1988, s.2, Jindřichův HradecMísto úmrtí potvrzeno členem rodiny. Většina dobových tiskových zpráv se o místě úmrtí nezmiňuje, některé chybně uvádějí Prahu. Místo pohřbení (Praha) bylo identifikováno jednoznačně.) byl český klavírista, hudební vědec, hudební popularizátor, publicista, kritik, dramaturg, organizátor a pedagog, překladatel z francouzštiny, jeden ze zakladatelů mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, dlouholetý ředitel pražské konzervatoře, osobní přítel hudebního skladatele Jaroslava Ježka.

Život náhled|Vladimír Říha a Václav Holzknecht (vpravo) v rozhlas. studiu, 1940 Narodil se jako páté dítě (druhý syn) v rodině pražského svrškaře (obchodníka s kůžemi) Jana Holzknechta (1866–1926) a matky Barbory, rozené Smolíkové (1877–1951). Rodina žila ve stísněných podmínkách na Basilejském (dnes Havlíčkově) náměstí na Žižkově.Policejní přihlášky Praha, rodina Václava HolzknechtaPodle údajů z pozůstalostiOtec se jako podnikatel potýkal s finančními potížemi, v roce 1899 byla firma Jana Holzknechta prohlášena za insolventní.

Po maturitě na žižkovském klasickém gymnáziu v roce 1923 zahájil studium na konzervatoři a zároveň v témže roce na právnické fakultě Univerzity Karlovy. Právnické vzdělání mělo být pojistkou před nástrahami nejistého povolání klavíristy. Kromě dvojího studia dával soukromé hodiny klavíru a doprovázel na klavír promítání němých filmů v kině Avion na Václavském náměstí.

Studia na obou školách ukončil v červnu 1928, kdy byl promován na doktora práv a týž den večer absolvoval koncert v sále Radiopaláce na Vinohradech.

Po studiích nastoupil na okresním finančním úřadu v Praze jako finanční koncipient. Ve státních službách pracoval do roku 1942, v roce 1936 dosáhl služebního zařazení vrchního finančního komisaře na ministerstvu financí, později na ministerstvu obchodu. Hudbě se mohl věnovat pouze po večerech a nedělích. Přesto byla jeho hudební aktivita široká a obdivuhodná (viz zajímavost níže).

Soukromý život Václav Holzknecht nebyl ženat a byl bezdětný, domácnost spravovala jeho starší sestra Vlasta. Když rodný Žižkov opustil, přestěhoval se na Bořislavku v Dejvicích, později bydlel v dnešní Seifertově ulici a nakonec v Široké ulici na Starém městě. Nesystematicky psané paměti četl pouze omezenému okruhu lidí a v posledních letech života je spálil.

Závěr života Talent, rozsah znalostí a odborná autorita Václava Holzknechta byly po celý život neobyčejné. Duševní sílu si zachovával do posledních dnů. Ještě 27. července 1988 navštívil firmu Petrof v Hradci Králové, aby se jako předseda hodnotitelské komise vyjádřil ke kvalitě zvuku dvou mistrovských koncertních klavírů.Pochodeň, 18.8.1988, s.1 (dostupné online v NK ČR) Krátce na to, 13. srpna, během rekreačního pobytu v jižních Čechách náhle zemřel. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech (část 009, odd. 4, hrob 319).

Profesní dráha

Před působením na konzervatoři Hře na klavír se věnoval od devíti let, byl žákem klavírního oddělení soukromé hudební školy B. Reimera. Umělecky už od mládí vyrůstal pod vedením profesora pražské konzervatoře Albína Šímy (1886-1951).

Během studia na konzervatoři navázal přátelské styky s významnými osobnostmi hudebního života Jaroslavem Ježkem, Išou Krejčím a Mirkem Očadlíkem. Postupně se prosazoval jako virtuózní interpret zejména moderního klavírního repertoáru. Zasloužil se o propagaci děl nejen Ježka a Krejčího, ale i Pavla Bořkovce a Aloise Háby, ze zahraničních skladatelů Albana Berga nebo Igora Stravinského. Ve té době byl též (vedle hlavního zaměstnání na ministerstvu financí) členem hudební skupiny kterou dále tvořili Ježek, Bořkovec, Krejčí a František Bartoš; skupina pořádala v budově S.V.U. Mánes koncerty moderní hudby.

náhled|upright=2|V. Holzknecht, anonymní karitkatura (Robs), Pestrý týden 1937 Pražská konzervatoř a Národní divadlo V roce 1942 opustil neoblíbenou státní službu a přijal uvolněné místo profesora sólové klavírní hry na pražské konzervatoři. V témže roce se stal jejím ředitelem a ve vedení ústavu působil až do roku 1970.

Po válce se podílel na vzniku Akademie múzických umění v Praze (jejím profesorem byl v letech 1968-1972) a v letech 1957-1973 stál v čele festivalového výboru mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V roce 1958 předsedal uměleckým porotám na světové výstavě v Bruselu. Byl předsedou či členem poroty klavírních soutěží v Československu (Mariánské Lázně, Hradec Králové, Praha) i v zahraničí (Brusel, Budapešť, Ženeva, Paříž, Bolzano, Vídeň). Předsedal také Společnosti Bohuslava Martinů.

Po odchodu z konzervatoře působil v letech 1970–1973 jako šéf opery Národního divadla a poté do roku 1984 jako jeho dramaturg.

Ostatní aktivity Ihned po osvobození v roce 1945 se aktivně zapojil do poválečné činnosti. Např. v červnu 1945 doprovázel akci vězňů koncentračních táborů v Obecním domě v Praze.

Jako uznávaný populátor vážné hudby se bohatě uplatnil v médiích, se značným ohlasem se setkala jeho rozsáhlá publikační činnost. O hudbě a jejích interpretech napsal celou řadu knih. Hudbu také velmi často propagoval v rozhlasu i v televizi (pořady Obrazy z dějin české hudby a Prof. Václav Holzknecht vypravuje). Jeho vzpomínky též vyšly v roce 1982 na gramofonové desce.Rudé právo, 8.2.1982, s.5, Nad novou gramofonovou deskou

V roce 1964 byl vyznamenán Řádem práce.Malá československá encyklopedie. Svazek 2. Praha : Academia, 1985. 969 s. cnb000125650. S. 815. Ještě před nástupem husákovského vedení, v únoru 1968, byl oceněn cenou Národního výboru Prahy.Rudé právo, 25.2.1969, s.1, Ceny NV Prahy V listopadu 1969 se spolu s desítkami dalších kulturních pracovníků přihlásil k aktivní podpoře stranického a státního vedení ČSSR.Rudé právo, 28.11.1969, s.2, Další souhlasné projevy Podepsal též tzv. Antichartu (1977). V roce 1984 obdržel Řád Vítězného února.

Literární dílo Databáze NK ČR eviduje 103 publikací a hudebnin, jejichž autorem, překladatelem, pořadatelem nebo autorem doslovu je Václav Holzknecht. V roce 2007 po padesáti letech vyšlo opravené vydání jeho knihy o životě a díle Jaroslava Ježka a Osvobozeného divadla. Editor Petr Lachmann text zpřesnil mnoha opravami, aktualizován je i přehled Ježkova díla. Kniha je doplněna rozsáhlou ediční poznámkou a úvodem Jiřího Suchého.Recenze knihy Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo – muzikus.cz Mezi jeho nejvýznamnější nebo zajímavá díla patří:

Překlady René Crevel: Těžká smrt (přel. Václav Holzknecht, vydala Kamilla Neumannová, Praha, 1929)

Monografie o hudbě a skladatelích Národní umělec Vítězslav Novák (graf. úprava F. J. Müller, vydalo Ministerstvo informací, Praha, 1948) Tak žil Jaroslav Ježek (frontispice a kresby v textu Adolf Hoffmeister, vydalo Rudé právo, Praha, 1949) Antonín Dvořák (vydalo Státní nakladatelství dětské knihy, Praha, 1955) Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo (karikatury: František Bidlo a Adolf Hoffmeister, vydalo SNKLHU, Praha, 1957) Maurice Ravel (vydalo SHV, Praha, 1967) Ema Destinnová ve slovech i obrazech (textovou část naps. Václav Holzknecht ; obrazovou část sestavil Bohumil Trita ; [souběžný překlad do němčiny] Adolf Langer, [do angličtiny] Karel a Věra Hudcovi, vydal Panton, Praha, 1972) Franz Schubert (vydal Supraphon, Praha, 1972) Bedřich Smetana, život a dílo (vydal Panton, Praha, 1979) Chopin v obrozenecké Praze 1829 (ocelorytiny Josef Herčík, vydal Supraphon, Praha, 1979) Portréty, úvahy, kritiky, morality (vydal Supraphon, Praha, 1983) [Obsahuje i soupis literárních prací V. Holzknechta.] Cesta Bohuslava Martinů (ilustroval Jaroslav Šerých, vydala Společnost Bohuslava Martinů, Praha, 1984) Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo (vydalo ARSCI, Praha, 2007)

Film a televize Na Jaroslava Ježka vzpomínal v dokumentárním filmu Ježkovské miniatury (1988) Hovořil v televizním filmu V. Novák – Život a dílo (1980) V osmdesátých letech vystupoval v Československé televizi v pořadu Profesor Václav Holzknecht vypravuje

Posmrtná vzpomínka náhled|Pamětní deska prof. Holzknechta v pražské Široké ulici 56/10 (na domě, kde žil) Na domě v pražské Široké ulici, ve kterém bydlel, je umístěna pamětní deska a busta.Pamětní desky: Václav Holzknecht

Zajímavost O popularitě Václava Holzknechta jako interpreta svědčí karikatura, uveřejněná v Pestrém týdnu v roce 1937:

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura HOLZKNECHT, Václav. Hudební skupina Mánesa. 1. vydání. Praha: Panton, 1968. 317 s. cnb000130448. [Na str. 239–260 je stať o V. Holzknechtovi, kterou napsal František Bartoš.]

Externí odkazy

Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Holzknecht, Jan *1866 s rodinou (otec Václava Holzknechta) 1988: Zemřel klavírista a hudební publicista Václav Holzknecht – ČT24.cz

Kategorie:Čeští klavíristé Kategorie:Čeští muzikologové Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Ředitelé Pražské konzervatoře Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Nositelé Řádu Vítězného února Kategorie:Signatáři Anticharty Kategorie:Narození 2. května Kategorie:Narození v roce 1904 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 13. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1988 Kategorie:Úmrtí v Jindřichově Hradci Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži