náhled|Panna Maria s anděly(W.-A. Bouguereau 1881) Anděl je v křesťanství označení pro svatou a dokonalou duchovou bytost obdařenou rozumem a vůlí, která slouží Bohu jako posel. Tradiční křesťanská představa anděla je okřídlená antropomorfní bytost často zobrazovaná v křesťanském umění. Andělé mají význam v Novozákoním příběhu a v teologii, zabývá se jimi obor zvaný angelologie.
Definice Bible mluví o andělech jako o Božích poslech či služebnících, kteří jsou mu poslušní: „Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!“ Vyjadřuje i nesmrtelnost andělů: „Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům…“ Známá je pak definice anděla podle Augustina:
Andělé v Novém zákoně Nový zákon mluví o andělech na mnoha místech a jejich úloha v příběhu rozhodně není zanedbatelná.
Anděl jako posel a pomocník Anděl předpovídá jak narození Jana Křtitele Zachariášovi, tak i narození Krista Panně Marii a pastýřům, ve snu Josefovi sdělí původ Mariina těhotenství a pošle ho do Egypta, aby byl Ježíš zachráněn před Herodem. Nakonec pak zvěstuje (zvěstují) i Ježíšovo zmrtvýchvstání.; Kornélia anděl informuje o vyslyšení jeho modliteb a přikazuje mu poslat pro Petra, aby mu zvěstoval víru. Anděl pak také několikrát vysvobozuje zatčené apoštoly z vězení.;
Andělé a Ježíš Také Ježíš mluví o andělech. Vyjadřuje se o nich ve svých podobenstvích, často v souvislosti s jejich úlohou na konci světa, kde mají být dobří andělé nástrojem Božího soudu,; ; špatní však zavrženi. Dále pak v rozmluvách, kde k andělům přirovnává lidi po smrti, kteří se již nežení a nevdávají. Jinde Ježíš dává najevo svou moc nad anděly.; Andělé však v těžkých chvílích Ježíšovi taktéž pomáhají: jednak po pokušeních ďábla na poušti, kdy ho obsluhují,; nebo v Getsemanské zahradě, kdy mu anděl dodává sílu.
Andělé v knize Zjevení Kniha Zjevení je na bytosti andělů zvlášť bohatá. Vyskytují se v podstatě v celém jejím dění. Už samotné zjevení je Janovi dáno skrze anděla, který mu vše ukazuje. V podstatě všechny činy, které kniha popisuje, jsou konány prostřednictvím andělů – ohlašují různé eschatologické události. Objevují se i andělé jednotlivých církevních obcí. Počet andělů se dle knihy Zjevení jeví jako obrovský.
Pád andělů Pád andělů je označení pro vzepření některých andělů proti Bohu v čele s postavou nazývanou satan nebo ďábel. O pádu se mluví např. v Druhém listě Petrově:
nebo v listě Judově:
Katolická církev učí, že Bůh stvořil všechny bytosti a všechny jako dobré. Tuto nauku potvrdil i Čtvrtý lateránský koncil: Satana, který se pak postavil proti Bohu, vidí jako původce zla a jako postavu Svůdce z . Tak se vyjadřuje i Ježíš v Janově evangeliu: „On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“ Hřích andělů se chápe jako absolutní (neodpustitelný, nezrušitelný) pro neodvolatelný charakter všech jejich rozhodnutí.KKC 393 Sv. Jan z Damašku se k tomu vyjadřuje: „Po pádu už nemají možnost litovat, tak jako už nemohou litovat lidé po smrti.“De fide orthodoxa, 2, 4: PG 94, 877C.
Shodné stanovisko zastává i většina protestantských církví.
Jiné interpretace pádu V rámci exegeze vznikly také jiné interpretace zla, které reálnou existenci zlých duchových bytostí, a tedy i satana, popírají. Tvrdí, že biblická vyjádření nutně neznamenají existenci satana, ale spíše jistého neosobního principu zla v lidské přirozenosti. Pojmu ďábla je pak v Novém zákoně používáno jako symbolu pro hřích. Ačkoliv mnohé tyto interpretace vznikaly na půdě katolické teologie, římskokatolická církev je odmítá.„Hřích je důsledkem proniknutí jistého temného a nepřátelského činitele, totiž ďábla, do nás a do našeho světa. Zlo není pouze nedostatkem, ale živou duchovní bytostí, bytostí zvrácenou a zvrácenosti působící… Kdo odmítá přijmout tuto realitu, opouští půdu biblického a církevního učení…“ Projev Pavla VI. 15.11.1972Joseph Ratzinger k tomu říká: „Musíme respektovat zkušenosti, osobní strasti, lidská rozhodnutí i konkrétní potřeby motivující autory jednotlivých teologií. Ale co nejrozhodněji musíme odmítat tvrzení, že podobné teologie jsou ještě katolické.“ in O víře dnes, vydala Matice cyrilometodějská, Olomouc 1998, str. 110–111 Odmítání reálné existence ďábla a démonů se vyskytuje i v teologii protestantské – v extrémní podobě je spojeno zejména s demytologizačním přístupem Rudolfa Bultmanna;„Nyní, když byly objeveny síly a zákony přírody, nemůžeme už dále věřit v duchy, ať dobré či zlé.“ Bultmann, Rudolf: New Testament and Mythology. In: Kerygma and Myth. SPCK, London ²1964, s. 5. většina protestantů (zejména evangelikálové) však toto odmítání rovněž zavrhuje.„Písmo existenci démonů jednoznačně potvrzuje... popírat existenci démonů by znamenalo nebrat na vědomí či popírat pravdivost mnoha biblických oddílů.“ Ryrie, Charles C.: Základy teologie. Biblos, Třinec, 1994, s. 175–176.„Vlastní poznání o satanovi začíná skutečností, že je jak skutečný, tak i osobní. Skutečný je v tom, že není výmyslem lidské představivosti. Osobní je proto, že není pouze neurčitým či obecným ztělesněním zla.“ Boice, James Montgomery: Základy křesťanské víry. Návrat domů, Praha, 1999, s. 141.
Dělení a druhy andělů Děvět andělských chórů náhled|Andělské chóry na obraze Nanebevzetí F. Botticiniho Známé rozdělení andělů vypracoval na přelomu 5. a 6. století křesťanský mystik Pseudo-Dionysios Areopagita, který ve svém spise o nebeské hierarchii popsal – zčásti na základě starších tradic – devět hierarchických stupňů andělů, takzvaných andělských chórů, které se dělí do tří kůrů (triád či sfér). Nejvyšší trojici podle jeho učení tvoří chóry serafínů, cherubinů a trůnů, prostřední triádu tvoří panstva, síly a mocnosti, a konečně ve třetí sféře jsou chóry označené jako knížectva, archandělé a andělé. Tuto nauku převzal i Tomáš Akvinský a ve své Summě k jednotlivým chórům přidává ještě tzv. postavení. Popořadě: láska, vědění, poznání; řízení, zázraky, zahánění; vedoucí, vyslanci, poslové. Názvy jednotlivých chórů však pocházejí z Bible.(; ; ; )
Archandělé
Církevní tradice vidí jako Archanděly tři anděly, jejichž jména se nacházejí v Písmu – Michaela, Gabriela a Rafaela. V Bibli je však za archanděla výslovně označen pouze Michael, jako kníže Božích „vojsk“( či ochránce Izraele, a odpůrce ďábla ve sporu o Mojžíšovo tělo. Anděl Rafael (též Refáel, Ochranitel) je zmíněn v deuterokanonické (apokryfní) knize Tóbijáš, kde pomáhá hlavní postavě knihy.s:Bezděkova_Bible/Tobiášova_kniha#12:15 V Bibli je dále zmiňován anděl Gabriel (Zvěstovatel), který např. zvěstuje narození Krista Jména dalších archandělů se vyskytují v různých starozákonních apokalypsách či židovských apokryfech. Pravoslaví uznává 8 archandělů – vedle tří výše zmíněných též: Uriel (viz apokryfní knihy: 4. Ezdrášova a 1. Henochova), Šealtiel, Jugidiel, Barachiel, Jeremiel.
Andělé strážní
V křesťanství je taktéž rozvinuta víra, že každý člověk má svého tzv. strážného anděla, aby ho chránil a pomáhal mu vést správný život. Např. sv. Basil píše: „Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.“Sv. Basil z Ceasareje, Adversus Eunomium, 3, 1: PG 29,656B Toto tvrzení je několikrát naznačeno i v Bibli.; ; V katolické církvi nebylo učení o andělech strážných nikdy definováno, ale zejména lidová zbožnost k nim pěstuje úctu.
Úcta Svátky V katolické církvi (západní) se slaví svátky týkající se andělů: památka sv. Andělů strážných – 2. října svátek sv. archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela – 29. září
Svátky týkající se andělů se slaví i v některých protestantských církvích. Např. některé luterské církve slaví 29. září svátek archanděla Michaela a všech andělů.V souladu se zásadou sola Scriptura protestanti neuznávají jména (arch)andělů, která nejsou zmíněna v biblickém kánonu.
Stavby zasvěcené andělům Andělům jsou zasvěceny i mnohé sakrální stavby. V České republice např.: Kostel sv. Andělů Strážných ve Veselí nad Moravou, v Nivnici, ve Vidochově, v Brandýsu nad Orlicí a dalších Kaple svatých Andělů Strážných v klášteru Zlatá Koruna, v Hlinném, v Prostějově, sv. Anděla Strážce v Sušici, ad. Mnohé kostely svatého Michaela archanděla Klášter a kostel sv. Gabriela v pražské Kinského zahradě Kaple archanděla Rafaela v Klarově ústavu slepců na pražském Klárově Sanatorium svatého Rafaela na Moravci – pro duchovní
Odkazy
Reference
Literatura Katechismus katolické církve Aurelius Augustinus: O Boží obci I, kniha XII. Piero Petrosillo: Křesťaství od A do Z, str. 11 Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří 1998 Dokumenty II. vatikánského koncilu: Gs čl. 37; Ag čl. 3 a následující
Související články Hierarchie andělů
Externí odkazy Liberální výklad Bible popírající reálnou existenci satana Část o andělech v Katechismu katolické církve Heslo o andělech v Catholic Encyclopedia.
Kategorie:Křesťanská teologie Kategorie:Andělé