Svobodná vůle je pojem, jenž ve filosofii označuje myšlenku, že člověk jedná jen na základě svých vlastních rozumových rozhodnutí, nikoliv pod vlivem vnějších podnětů, jako osudu, boha či jiných faktorů, jež nejsou v jeho moci. Se svobodnou vůli značně souvisí náhoda a determinismus (filosofický směr tvrdící, že vývoj světa je dán jeho současným stavem). S otázkou svobodné vůle jde ruku v ruce otázka odpovědnosti za vlastní činy. Pokud není naše rozhodování svobodné, můžeme být odpovědni za vlastní činy? Otázka svobodné vůle je jedním z ústředních témat filosofie od jejího počátku.
Aplikace teorie svobodné vůle najdeme v religionistice, etice či biologii. Kupříkladu v náboženské sféře může přitakání svobodné vůli znamenat, že ani bůh přímo nezasahuje do chování jednotlivce, jelikož nechce porušovat jeho svobodnou vůli. V etice přiznání svobodné vůle znamená přiznání úplné odpovědnosti za své činy a ve vědecké relaci může tento fakt znamenat, že jednání jednotlivce není zcela podřízeno jeho tělu. Moderní vědecké experimenty ale naznačují, že svobodná vůle má svá omezení.http://www.national-geographic.cz/detail/svobodna-vule-neexistuje-dukazem-je-priming-12694/ - Svobodná vůle neexistuje. Důkazem je priming Souvisí s dýcháním.https://medicalxpress.com/news/2020-02-mind-free.html - Breathing may change your mind about free will S neurovědeckými experimenty přišel Benjamin Libet roku 1983. Ale již Charles Darwin tvrdil, že svobodná vůle je blud.Darwinovský utilitarismus - nejde o to, zda někdo za něco "může" - http://scienceworld.cz/biologie/darwinovsky-utilitarismus-nejde-o-to-zda-nekdo-za-neco-muze-1703
Svobodná vůle v západní filosofii vpravo|náhled|250px|Schéma k pojetí svobodné vůle Základní filosofický postoj k pojetí svobodné vůle lze zjistit po dvou otázkách: Platí determinismus? Existuje svobodná vůle?
Determinismus je koncept, dle kterého je veškerý budoucí vývoj dán současným stavem (tedy událostmi, jež se již staly, a přírodními zákony). Kompatibilismus je přesvědčení, dle kterého je determinismus slučitelný se svobodnou vůlí (platí kladná odpověď na obě předchozí otázky).
Kompatibilismus vs. inkompatibilismus Kompatibilisté definují svobodnou vůli nezávisle na determinismu, připouští, že tato dvě pojetí mohou existovat paralelně. Klasičtí kompatibilisté uvádějí, že svoboda vůle existuje, dokud člověk není nějak extrémně omezen nebo tlačen k určitým činnostem. Moderní kompatibilisté rozlišují mezi svobodou vůle a svobodou jednání, což je oddělením svobody výběru od svobody tento výběr učinit.
Fundamentální debaty pokračují kolem tvrzení, zda je vesmír ve skutečnosti deterministický. Inkompatibilisté tvrdí, že svobodná vůle a determinismus nemohou být slučitelné. Příznivci libertarianismu uvádí, že determinismus je falešný a člověk má svobodnou vůli. Příznivci tvrdého determinismu naopak uvádějí, že všechno je předurčeno a člověku se jenom zdá, že může něco ovlivnit – tím pádem odmítají existenci svobodné vůle. Tvrdý inkompatibilismus, který se v dnešní době téměř nevyskytuje, nemá nic společného s determinismem a zastává názor, že pojetí svobodné vůle je absurdní samo o sobě.
Inkompatibilismus Inkompatibilismus je postoj, z něhož plyne, že svobodná vůle a determinismus jsou logicky neslučitelné. Například Martin Luther a d'Holbach akceptují determinismus a odmítají svobodnou vůli. Naproti tomu metafyzičtí libertarianisté – Thomas Reid, Peter van Inwagen a Robert Kane přijímají svobodnou vůli, popírají determinismus a shodují se na tom, že žijeme ve světě indeterminismu.van Inwagen, P. An Essay on Free Will. Oxford: Clarendon Press, 1983, . Inkompatibilisté uvádějí, že svobodná vůle je neslučitelná jak s determinismem, tak s indeterminismem.
Metafyzický libertarianismus Libertarianismus je klíčem k idealistické teorii svobodné vůle. Dalším argumentem je také "příčinný řetězec" (angl. cause-effect chain) obdobný otázce, co vzniklo první: kuře nebo vejce? Většina inkompatibilistů odmítá myšlenku, že svoboda jednání spočívá jednoduše v dobrovolném činění aktivit. Spíše trvají na tom, že na základě svobodné vůle je člověk zdrojem svých vlastních akcí, zatímco externí skutečnosti nejsou zdrojem (příčinou) činů člověka.
Libertarianismus se dělí na nefyzikální a fyzikální (naturalistické) teorie. Podle nefyzikální teorie události v mozku, které vedou k uskutečnění činu, nemají zcela fyzikální vysvětlení, a v důsledku toho nelze konstatovat, že svět podléhá výhradně zákonům fyziky. Tito dualisté se domnívají, že mysl, vůle nebo duše má přednost před fyzickou kauzalitou.
Libertarianismus je postaven na konceptu, podle něhož má člověk možnost přijmout více než jeden možný postup v rámci daného souboru okolností. To znamená, že pokud člověk volí mezi několika možnostmi a rozhoduje se pro jednu z nich, uplatňuje svobodnou vůli.
Nozick předvádí indeterministickou teorii svobodné vůle v jeho publikaci Filozofická vysvětlení (angl. Philosophical Explanations).Nozick, R. "Philosophical Explanations", Harvard University Press, 1981, , Dostupné z http://books.google.cz/books?id=N4zH86WogYwC&printsec=frontcover&hl=ru#v=onepage&q&f=false [22.1.2014] Když se lidé stanou agenty přes jejich reflexní sebeuvědomění, vyjádří svoje činy tím, že budou mít důvody pro uskutečnění těchto činů. Těmto důvodům přiřadí váhy, které pak dají přednost některému z nich. Vážení je "na nás" v tom smyslu, že není určeno podle dřívějších kauzálních faktorů, i když následný čin je zcela způsoben dříve uděleným odůvodněním.
Kane je jedním z předních současných filozofů, který se zajímá o fenomén svobodné vůle.Information Philosophers, "Robert Hilary Kane", Dostupné z http://www.informationphilosopher.com/solutions/philosophers/kane/ [22.1.2014] Tvrdí, že existence alternativních možností (nebo právo agenta učinit jinak) je nutnou podmínkou, aby člověk mohl jednat volně, a že determinismus není kompatibilní s alternativními možnostmi (vylučuje právo agenta učinit jinak).Kane, R. Oxford Handbook of Free Will, Oxford University Press, 2002, , Dostupné z http://books.google.cz/books?id=AeGC8k8xAOwC&printsec=frontcover&hl=ru#v=onepage&q&f=false [22. 1. 2014] Podstata jeho pozice je založena nikoliv na obhajobě alternativních možností, ale v představě o tom, co Kane definuje jako prvotní odpovědnost (angl. ultimate responsibility). Proto alternativní možnosti jsou nutným, ale nedostatečným kritériem pro existenci svobodné vůle. Je nezbytné, aby existovaly (metafyzicky) reálné alternativy pro naše činy, ale toto nestačí; naše činy mohou být náhodné, aniž by byly pod naší kontrolou. Kontrola vlastních činů pochází z prvotní odpovědnosti (angl. ultimate responsibility). Prvotní odpovědnost znamená, že lidé musí být původními tvůrci svého života, který není pouhým souborem náhodných událostí. Kvůli alternativním možnostem musí existovat více než jeden možný scénář lidského života. Ještě důležitější je, že bez ohledu na to, podle jakého scénáře život dopadne, musí být založen na ochotě člověka učinit další krok tím či oním způsobem. Stručně řečeno, člověk musí být odpovědný za cokoliv, co představuje dostatečný důvod (podmínku, příčinu nebo motiv) pro výskyt určitého činu.
Kane také vymezuje „činy sebeformování“ (angl. self-forming actions nebo SFA) – momenty váhání, během nichž lidé zažívají rozhodování mezi několika konfliktními přáními. Tyto okamžiky rozhodování a preference jednoho činu před druhým utvářejí naše chování a charakter, určují naše budoucí rozhodnutí, důvody a motivace k uskutečnění dalších činů. Pokud člověk měl možnost rozhodnout o podobném „činu sebeformování“, je odpovědný za činy, které jsou výsledkem jeho charakteru.
Princip alternativních možností Dalším příznivcem libertarianismu je Harry Frankfurt, který je autorem Frankfurtových protichůdných příkladů (angl. Frankfurt counterexamples).Frankfurt, H. "Alternate Possibilities and Moral Responsibility", Journal of Philosophy č.66, 1969. Tyto příklady byly prezentovány v roce 1969 a vycházely z principu alternativních možností (angl. Principle of alternative possibilities nebo PAP), při nichž má člověk možnost uplatnit svobodnou vůli (tj. může učinit jinak) a je za své činy morálně zodpovědný.
Princip alternativních možností tvoří významný argument pro neslučitelnost odpovědnosti a kauzálního determinismu, jak je uvedeno níže: Agent je zodpovědný za svůj čin pouze v případě, že jedná svobodně (není nijak omezený nebo pod tlakem). Agent jedná svobodně pouze v případě, že kauzální determinismus je falešný. Proto je agent odpovědný za činnost pouze tehdy, pokud kauzální determinismus je falešný.
Nicméně kompatibilisté kritizují tato tvrzení a uvádí, že agent může jednat svobodně i v případě existence kauzálního determinismu. A to za podmínky, že činy, který bude chtít učinit, budou v souladu s deterministickými omezeními.
Tvrdý determinismus Příznivci tvrdého determinismu jsou přesvědčeni, že determinismus je v rozporu se svobodnou vůlí; proto její existenci odmítají. Mezi relevantní formy determinismu patří:
Kauzální determinismus – vše je způsobeno předběžnými podmínkami, které vylučují existenci alternativního scénáře. Podle tohoto typu determinismu jsou budoucí události způsobeny minulými a současnými událostmi v kombinaci se zákony přírody. Uvažujme subjekt, který zná jak všechna fakta o minulosti a současnosti, tak všechny přírodní zákony, které řídí vesmír. Pokud zákony přírody byly předem určené, pak by takový subjekt měl být schopen na základě těchto znalostí předvídat budoucnost do nejmenšího detailu.
Logický determinismus – všechny návrhy o minulosti, současnosti nebo budoucnosti jsou buď pravdivé nebo nepravdivé. V tomto kontextu se problém svobodné vůle zaobírá otázkou, do jaké míry může být výběr svobodný vzhledem k tomu, že již v současnosti je určeno jako pravda nebo faleš, co člověk udělá v budoucnu.
Teologický determinismus – budoucnost je již předem určena tvůrcem vesmíru Bohem. Problém svobodné vůle se v tomto kontextu zaobírá otázkou, do jaké míry výběr může být svobodný, vzhledem k tomu, že nějaká bytost již předem určila všechny činy, které uděláme, nebo dokonce předem určila přesný čas jejich výskytu.
Ve svém díle Etikade Spinoza, B. "Etika" Benedict de Spinoza tvrdí, že se lidé zdají být svobodnými jen díky uvědomění svých činů, ale nejsou si vědomi toho, že příčiny těchto předem určených činů jsou uchovány v podvědomí. Ve své eseji On the Freedom of the Will Schopenhauer prohlásil, že člověk může dělat, co chce, ale v každém okamžiku svého života může chtít pouze jednu konkrétní věc a nic jiného.Schopenhauer, A. On the Freedom of the Will, Oxford: Basil Blackwell .
Další argument pro inkompatibilismus byl formulován Carlem Ginetem v roce 1960 a získal velkou pozornost v moderní literatuře. Zjednodušené odůvodnění zní v tomto duchu: existuje-li determinismus, pak nemáme žádnou kontrolu nad přírodními zákony ani nad událostmi v minulosti, které určují náš současný stav. Vzhledem k tomu nemůžeme mít žádnou kontrolu nad těmito záležitostmi ani nad jejich důsledky.