Glasgowská stupnice hloubky bezvědomí (: Glasgow Coma Scale, GCS) je stupnice používaná k vyhodnocení míry vědomí člověka. Tato metoda byla vytvořena v roce 1974 profesory univerzity ve skotském městě Glasgow Grahamem Teasdalem a Bryanem J. Jennettem.
Metoda se skládá ze tří samostatných testů. Bodová ohodnocení všech tří testů se sečtou a výsledek udává úroveň vědomí. Maximální výsledek je 15 bodů, což znamená, že pacient je plně při vědomí. Nejmenší výsledek je 3 a většinou se jedná o pacienty ve stadiu klinické smrti, nebo v hlubokém kómatu.
Jednotlivé testy + Glasgowská stupnice – dospělí Otevření očí Slovní odpověď Motorická odpověď 1 – bez reakce 1 – bez reakce 1 – bez reakce 2 – na bolestivý podnět 2 – nesrozumitelné zvuky 2 – necílená extenze (napřímení) končetiny(decerebrační rigidita) 3 – na slovní podnět 3 – jednotlivá nesouvisející slova 3 – necílená flexe (ohnutí) končetiny(dekortikační rigidita) 4 – spontánní 4 – zmatená 4 – úniková reakce (pohyb směřuje od podnětu) 5 – normální 5 – lokalizace podnětu (pohyb směřuje k podnětu) 6 – cílený pohyb podle instrukcí
Interpretace Stupeň vědomí se interpretuje jako součet dílčích testů:
15 – plné vědomí, bez patologie 14–13 bodů – lehká porucha vědomí, potřebná hospitalizace 12–9 bodů – střední porucha vědomí, kritický stav mozku 8–3 body – závažná porucha vědomí, areflektorické kóma
Odkazy
Reference
Externí odkazy
www.upce.cz/priloha/fzs-glasqow-coma-scale.doc
Kategorie:Anesteziologie a resuscitace Kategorie:Neurologie Kategorie:Psychodiagnostika Kategorie:Vnímání Kategorie:Stupnice