Anatolij Nikolajevič Pepeljajev (rusky Анато́лий Никола́евич Пепеля́ев, narozen 15. června 1891 v Tomsku, popraven zastřelením 14. ledna 1938 v Novosibirsku) byl ruský vojenský velitel, účastník první světové války a, v době ruské občanské války, bělogvardějec.

Jeho otcem byl generálporučík Nikolaj Michailovič Pepeljajev. Anatolij Nikolajevič byl jedním z devíti sourozenců. Jeho bratr Viktor Nikolajevič Pepeljajev se během občanské války stal předním členem strany kadetů a významným bílým politikem na Sibiři, který se později přidal k admirálu Kolčakovi a podporoval jej během omského puče i po něm. S Kolčakem byl také popraven.

Anatolij Nikolajevič vystudoval ruské vojenské školy. V průběhu světové války kariérně vystoupal až do hodnosti podplukovníka.

Po vypuknutí ruské občanské války stanul v čele Středosibiřského sboru (který se stal součástí Severouralského sboru pod velením československého generála Gajdy). Vyznamenal se dobytím Permu PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, , str. 24-25, s. 56 - 99, s. 151 - 155, s. 157, s. 169 24. prosince 1918. Později se jeho jednotkám podařilo dobýt ještě Glazov, nicméně tehdy již byly vyčerpané a jejich zásobovací trasy se neúměrně protáhly. Ke konci roku 1919 jeho armáda utrpěla sérii porážek. On sám se dostal do vyhroceného sporu s Kolčakem. Jeho bratr Viktor sice spor urovnal, nicméně Anatolij tou dobou onemocněl tyfem a odešel do Charbinu. V Charbinu se věnoval civilním povoláním, ale také rozvíjel záměry angažovat se opět v ruské občanské válce. Zbytky jeho sibiřské armády se přidaly k jednotkám pod velením generála Kappela a nastoupily velký sibiřský ledový pochod. Tou dobou ztratily podporu československých legií a byly v podstatě zničeny. Bílé hnutí na Sibiři utrpělo několik nezdarů a na podzim roku 1920 bylo v zásadě poraženo. Poslední významný velitel bílých ataman Semjonov odcestoval do Mandžuska a později do Japonska, roku 1921 se snažil o znovuobnovení bojů na dálném východě, ale neuspěl. V létě 1922 se o oživení bílého hnutí pokusil u Amuru generál Diterichs.

Anatolij Pepeljajev toto dění sledoval a přišel s plánem pochodovat s vojskem na Jakutsk, který se v letech 1922 až 1923 pokusil uskutečnit. Město se mu nepodařilo dobýt. Pro takto ambiciózní plán se mu podařilo shromáždit jen několik set mužů, které snadno přemohla rudá vojska se značnou početní převahou. Pepeljajeva bolševici zadrželi u Ochotského moře a soudili jej ve Vladivostoku. Měl být popraven, ale milost Michaila Kalinina mu rozsudek změnila na deset let vězení. Po svém propuštění pracoval jako tesař v Tomsku. Roku 1938 padl za oběť stalinskému teroru, byl znovu zatčen a krátce nato zastřelen.

V roce 1989 byl rehabilitován.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Ruští generálové Kategorie:Bělogvardějci Kategorie:Oběti Velké čistky Kategorie:Popravení zastřelením Kategorie:Narození v roce 1891 Kategorie:Narození 15. července Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Úmrtí 14. ledna Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Tomsku Kategorie:Úmrtí v Novosibirsku