Audrey Hepburnová, nepřechýleně Hepburn (anglická výslovnost /ˈɔːdɹi ˈhepˌbɜːn/), rodným jménem Audrey Kathleen Ruston (4. května 1929 Ixelles, Belgie – 20. ledna 1993 Tolochenaz, Švýcarsko), byla britská herečka a humanitární pracovnice. Byla uznávána jako filmová i módní ikona, Americký filmový institut ji označil za třetí největší ženskou legendu klasické hollywoodské kinematografie a byla uvedena do Mezinárodní síně slávy nejlépe oblékaných. Hepburnová se narodila v bruselském Ixelles a část svého dětství strávila v Belgii, Anglii a také Nizozemsku. Od roku 1945 studovala balet u Soni Gaskellové v Amsterdamu a od roku 1948 u Marie Rambertové v Londýně. Začala vystupovat jako sboristka v muzikálových divadelních představeních na West Endu a poté se objevila také v menších rolích v několika filmech. V roce 1951 si zahrála v broadwayské hře Gigi poté, co si jí všimla francouzská spisovatelka Colette, podle jejíhož díla hra vznikla.
V romantické komedii Prázdniny v Římě (1953) účinkovala po boku Gregoryho Pecka a jako první herečka získala Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA za jediný výkon. V témže roce ještě získala cenu Tony za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli v divadelní hře Ondine. Postupně hrála v řadě úspěšných filmů, například ve snímku Sabrina (1954), v němž o její náklonnost soupeřili Humphrey Bogart a William Holden, v muzikálu Usměvavá tvář (1957), kde svou roli zároveň sama odzpívala, v dramatu Příběh jeptišky (1959), v romantické komedii Snídaně u Tiffanyho (1961), v romantickém thrilleru Šaráda (1963) po boku Caryho Granta a v muzikálu My Fair Lady (1964). V roce 1967 si zahrála v thrilleru Čekej do tmy, za což obdržela nominaci na Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA. Poté se již ve filmech objevovala jen příležitostně, jedním z nich byl Robin a Mariana (1976) se Seanem Connerym. Naposledy si zahrála v roce 1990 v dokumentárním televizním seriálu Zahrady světa s Audrey Hepburnovou.
Hepburnová získala tři ceny BAFTA za nejlepší britskou herečku v hlavní roli. Za svou filmovou kariéru obdržela cenu BAFTA za celoživotní dílo, Cenu Cecila B. DeMilla, Cenu herecké asociace Screen Actors Guild za celoživotní dílo a zvláštní cenu Tony. Zůstává jednou z pouhých šestnácti osob, které získaly ceny Emmy, Grammy, Oscar a Tony (akronym „EGOT“).
V pozdějším věku věnovala Hepburnová mnoho času organizaci UNICEF, do jejíž činností se zapojovala již od roku 1954. V letech 1988–1992 pracovala v nejchudších komunitách v Africe, Jižní Americe a Asii. V prosinci 1992 obdržela prezidentskou medaili svobody jako uznání za svou práci vyslankyně dobré vůle UNICEF. O měsíc později však zemřela ve svém domě ve Švýcarsku ve věku 63 let na rakovinu slepého střeva.
Původ a mládí
1929–1938: Rodina a rané dětství Audrey Kathleen Rustonová (později Hepburnová-Rustonová) se narodila 4. května 1929 na adrese Rue Keyenveld 48 v Ixelles v Bruselském regionu. V rodině jí říkali jménem Adriaantje.
náhled|vlevo|Dědeček Audrey Hepburnové, Aarnoud van Heemstra, byl guvernérem nizozemské kolonie Surinam Matka Hepburnové, baronka Ella van Heemstra (12. června 1900 – 26. srpna 1984), byla nizozemská šlechtična. Ella byla dcerou barona Aarnouda van Heemstra, který v letech 1910–1920 působil jako starosta Arnhemu a v letech 1921–1928 jako guvernér nizozemského Surinamu, a baronky Elbrig Willemine Henriette van Asbeck (1873–1939). V devatenácti letech se provdala za jonkheera Hendrika Gustaafa Adolfa Quarlese van Ufforda, ropného magnáta působícího v Batávii v Nizozemské východní Indii, kde následně společně žili. Než se v roce 1925 rozvedli, zplodili dva syny, jonkheera Arnouda Roberta Alexandera Quarlese van Ufforda (1920–1979) a jonkheera Iana Edgara Bruce Quarlese van Ufforda (1924–2010).
Otec Hepburnové, Joseph Victor Anthony Ruston (21. listopadu 1889 Úžice – 16. října 1980 Dublin),"Hepburn, Audrey". Oxford Dictionary of National Biography. Oxford University Press. byl synem Victora Johna George Rustona (1860–1940), majitele cukrovaru v českých Úžicích, jenž byl britského a rakouského původu, a Anny Juliany Francisky Karoliny Welsové (*1868 Kovarce), jejíž otec Anton Wels (1830–1876) se narodil v pražské židovské rodině a matka Karolina Klára Schützová (*1838) byla židovského původu a pocházela ze Zářečí nad Svitavou. Joseph byl v letech 1923–1924 honorárním britským konzulem v Semarangu v Nizozemské východní Indii a před sňatkem s matkou Hepburnové byl ženatý s Cornelií Bisschopovou, nizozemskou dědičkou. Ačkoli se narodil s příjmením Ruston, později si zdvojil jméno na „aristokratičtější“ Hepburn-Ruston, snad na Ellino naléhání, neboť se mylně domníval, že pochází z rodu Jamese Hepburna, třetího manžela Marie Stuartovny.
Rodiče Hepburnové se vzali v září 1926 v Batávii v Nizozemské východní Indii. Ruston v té době pracoval pro obchodní společnost, ale brzy po svatbě se manželé přestěhovali do Evropy, kde Ruston začal pracovat pro úvěrovou společnost; údajně pro obchodníky s cínem MacLaine, Watson and Company v Londýně. Po roce stráveném v Londýně se přestěhovali do Bruselu, kde byl pověřen otevřením místní filiálky. Po třech letech strávených cestováním mezi Bruselem, Arnhemem, Haagem a Londýnem se rodina v roce 1932 usadila v předměstské bruselské obci Linkebeek. Rané dětství Hepburnové bylo chráněné a privilegované. V důsledku mnohonárodnostního původu a cestování s rodinou, spojeného s otcovým zaměstnáním, se naučila šest jazyků: od rodičů se naučila nizozemsky a anglicky, později v různé míře francouzsky, německy, španělsky a italsky.
V polovině třicátých let rodiče Hepburnové sháněli a vybírali dary pro Britskou unii fašistů. Její matka se setkala s Adolfem Hitlerem a pro Britskou unii fašistů o něm napsala pochvalné články. Joseph ale rodinu v roce 1935 náhle opustil po „scéně“ v Bruselu, když bylo Adriaantje šest let; později často mluvila o tom, jak na dítě působí „odkopnutí“, protože „děti potřebují dva rodiče“. Joseph se přestěhoval do Londýna, kde se hlouběji zapojil do fašistické činnosti a svou dceru v zahraničí již nikdy nenavštívil. Hepburnová později přiznala, že otcův odchod byl „nejtraumatičtější událostí jejího života“.
Téhož roku se matka s dcerou Audrey přestěhovala do rodinného sídla v Arnhemu; její polorodí bratři Alex a Ian (tehdy 15 a 11 let) byli posláni do Haagu k příbuzným. Joseph chtěl, aby se vzdělávala v Anglii, a tak ji v roce 1937 poslali do anglického Kentu, kde se jako Audrey Rustonová nebo „malá Audrey“ vzdělávala v malé soukromé škole v Elhamu.
Rodiče Hepburnové se oficiálně rozvedli v roce 1938. V šedesátých letech Hepburnová obnovila kontakt se svým otcem poté, co ho vypátrala v Dublinu prostřednictvím Mezinárodního červeného kříže. Ačkoli vůči ní zůstal citově odtažitý, Hepburnová ho finančně podporovala až do jeho smrti.
1939–1945: Zkušenosti z druhé světové války Poté, co Velká Británie vyhlásila v září 1939 válku Německu, přestěhovala se matka Hepburnové se svojí dcerou zpět do Arnhemu v naději, že stejně jako během první světové války zůstane Nizozemsko neutrální a bude ušetřeno německého útoku. V letech 1939–1945 navštěvovala Hepburnová arnhemskou konzervatoř. Během posledních ročníků na internátní škole začala navštěvovat hodiny baletu a v Arnhemu pokračovala s lekcemi pod vedením Winji Marové, přičemž se stala její „hvězdnou žačkou“. Po vpádu Němců do Nizozemska v roce 1940 používala Hepburnová jméno Edda van Heemstra, protože „anglicky znějící“ jméno bylo během německé okupace považováno za nebezpečné. Její rodinu okupace hluboce zasáhla. Hepburnová později prohlásila: „Kdybychom věděli, že budeme pět let okupováni, možná bychom se všichni zastřelili. Mysleli jsme si, že to může skončit příští týden... půl roku... příští rok... takhle jsme to přežili“. V roce 1942 byl její strýc Otto van Limburg Stirum (manžel matčiny starší sestry Miesje) popraven v odvetě za sabotážní čin hnutí odporu; ačkoli se na činu nepodílel, stal se terčem útoku kvůli významnému postavení své rodiny v nizozemské společnosti. Polorodý bratr Hepburnové Ian byl odveden do Berlína na nucené práce v pracovním táboře (Arbeitslager), a její druhý polorodý bratr Alex se skrýval, aby se vyhnul stejnému osudu.
Po strýcově smrti odešly Audrey, Ella a Miesje z Arnhemu k dědečkovi, baronu Aarnoudu van Heemstrovi, do nedalekého Velpu. Přibližně v té době Hepburnová vystupovala s tzv. tichými tanečními vystoupeními, aby získala peníze pro nizozemské odbojové úsilí. Dlouho se věřilo, že se účastnila přímo nizozemského odboje, ale v roce 2016 oznámilo Letecké muzeum v Hartensteinu, že po rozsáhlém výzkumu nenašlo žádné důkazy o takové činnosti.Mythe ontkracht: Audrey Hepburn werkte niet voor het verzet , NOS.nl, 17 November 2016 Kniha autora Roberta Matzena z roku 2019 však poskytla důkazy o tom, že podporovala odboj tím, že pořádala „ilegální koncerty“ za účelem získání peněz, roznášela ilegální noviny a nosila zprávy a potraviny sestřeleným spojeneckým letcům, kteří se ukrývali v lesích severně od Velpu. Pracovala také jako dobrovolnice v nemocnici, která byla centrem odbojových aktivit ve Velpu, a její rodina během bitvy o Arnhem dočasně ukrývala ve svém domě parašutistu. Kromě dalších traumatizujících událostí se stala svědkem transportů nizozemských Židů do koncentračních táborů, později uvedla: „Nejednou jsem byla na nádraží a viděla jsem, jak se transportují vlaky s Židy, viděla jsem všechny ty tváře přes vršek vagonu. Velmi jasně si vzpomínám na jednoho malého chlapce, který stál se svými rodiči na nástupišti, byl velmi bledý, velmi světlovlasý, měl na sobě kabát, který mu byl příliš velký, a nastoupil do vlaku. Byla jsem dítě, které pozorovalo dítě.“
Po vylodění spojenců v Normandii se životní podmínky rodiny dále zhoršovaly, samotný Arnhem byl následně během operace Market Garden značně poškozen. Během nizozemského hladomoru, který následoval v zimě roku 1944, Němci zablokovali zásobovací trasy již tak omezených dodávek potravin a pohonných hmot pro Nizozemce jako odvetu za stávky na železnici, které se konaly s cílem ztížit německou okupaci. Stejně jako ostatní se i rodina Hepburnové uchýlila k výrobě mouky z tulipánových cibulek, zdroje škrobnatých sacharidů, z níž pekli koláče a sušenky. Nizozemští lékaři během hladomoru poskytovali recepty na využití tulipánových cibulek. V důsledku podvýživy se u Hepburnové objevila akutní chudokrevnost, dýchací potíže a otoky. Finanční situace Van Heemstrových se během okupace značně zhoršila. Mnoho jejich nemovitostí, včetně rodinného sídla v Arnhemu, bylo vážně poškozeno nebo zničeno.
Herecká kariéra
1945–1952: Baletní studia a první herecké role náhled|upright|Audrey Hepburnová při kostýmní zkoušce pro film Quo Vadis, rok 1950. Roli ve filmu nakonec nezískala. Po konci války v roce 1945 se Hepburnová s matkou a sourozenci přestěhovala do Amsterdamu, kde začala trénovat balet u Soni Gaskellové, přední osobnosti nizozemského baletu, a ruské učitelky Olgy Tarasovové.
Protože rodina během války přišla o majetek, Ella musela kvůli zajištění obživy pracovat jako kuchařka a hospodyně u jedné zámožné rodiny. Audrey Hepburnová debutovala ve filmu v roli letušky ve vzdělávacím cestopisném filmu Nederlands in 7 lessen (1948), který natočili Charles van der Linden a Henry Josephson. Ještě téhož roku se Hepburnová přestěhovala do Londýna poté, co přijala baletní stipendium v souboru Ballet Rambert, který tehdy sídlil v Notting Hillu. Živila se prací modelky na částečný úvazek a ze svého příjmení vypustila „Ruston“. Poté, co jí v Rambertu řekli, že navzdory talentu nemůže kvůli své výšce a slabé konstituci (následky válečné podvýživy) pomýšlet na pozici primabaleríny, rozhodla se soustředit na herectví.Telegraph, 4 May 2014, 'I suppose I ended Hepburn's career'